NÁBOŽENSTVÍ V NENÁVISTI

Protože chci, aby všechny národy světa poznaly skutečného Ježíše, trávím spoustu času na misijních cestách po celém světě. A když se pak vrátím domů, toužím po tom, aby také každý křesťan poznal Ježíše!

Doufám, že vám je jasné, že žertuji – ale je také třeba si uvědomit, že je to vtip jen tak z poloviny. Následujeme Krista a naše životy se tak netočí jen kolem nějakého daného náboženství, ale kolem Osoby, kolem Ježíše, kterého můžeme poznávat.  A to je velký rozdíl.

Bible nám říká, že při následování Krista stojí proti nám tři věci: svět, naše tělo a ďábel (viz Efeským 6, 12). Říkal jsem si, proč v tomto výčtu není také náboženství, když i ono nám brání ve vztahu s Ježíšem. Pak jsem si uvědomil, že náboženství je ve všech třech těchto věcech!

Když používám slovo „náboženství“, mám na mysli opravdu pánbíčkářství, tedy to, když do středu svých životů stavíme místo milujícího Boha náboženství – naše teologické přesvědčení a zvyky. Ale to v Ježíši žijeme, dýcháme a existujeme, ne v systému přesvědčení či skutků.

Když se na to díváte takhle, zjistíte, že náboženství je vlastně vyjádřením našeho těla, naší hříšné přirozenosti. Naše tělo používá náboženství jako zástěrku, abychom odolali pokání a měli ze sebe dobrý pocit. Můj strýček Don Wilkerson tomu říká „upadnout vpřed“. Upadnout zpět znamená, že člověk odpadl od Ježíše a začal těžce hřešit. Když někdo upadne vpřed, odpadl opačným směrem, obrátil se od Ježíše k náboženství.

Přiznejme si to, je někdy pohodlnější být pobožní než být plní Ježíšovy lásky, protože když se necháme vést Jeho láskou, můžeme světu připadat tak trochu praštění.

Nevykládejte si to špatně, když řeknu, že máme nenávidět náboženství. Myslím to tak, že máme mít v nenávisti ty věci, které vedou k duchovní smrti, a ne k opravdovému životu v Kristu. Nenávidět náboženství neznamená milovat své tělo. Znamená to milovat víc Ježíše.