NAŠE NEJVYŠŠÍ POVOLÁNÍ OD PÁNA

Když přemýšlím o dni zúčtování, představuji si vzrušení apoštola Pavla. Budou vylíčeny všechny jeho vyhrané zápasy o duše, stejně jako všechny církve, které založil. A potom budou nesčetní neznámí muži a ženy z Antiochie přivoláni, aby si stoupli vedle Pavla. Jsou to lidé, kteří se za apoštola postili a modlili, kteří na něho vložili ruce a vyslali jej jako misionáře. Též ho obětavě podpořili dary.

Proč bude i jim dán stejný díl s apoštolem? Protože sehráli určitou úlohu při Pavlově získávání duší, budování církví, a při Pavlových cestách.

Bůh chce, abychom my všichni spočinuli – a radovali se – ve svém povolání. Mnozí křesťané pociťují vinu, že neslouží jako misionáři. Avšak zůstat doma je také nejvyšším povoláním od Ježíše Krista. Jestliže miluješ Pána a chodíš v Jeho Duchu, můžeš si být jist svým povoláním. Boží Slovo nás ujišťuje: „Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl“ (1. Korintským 12:18).

Rozumíš tomu, co zde Pavel říká? Jsi-li sborovým starším, máš nejvyšší povolání od Pána. To samé platí pro ty, kdo vyučují v nedělní škole. A přece to platí stejně i pro jakoukoli matku usilující vychovat své děti pro Krista. Má nejvyšší povolání konat to, co koná.

Jsi-li obchodník, právník, doktor, spočiň v tom, kam tě volá Pán. Jsi-li prodavač, mechanik, učitel, nemusíš se snažit o povolání do misie, abys potěšil Boha. Dokud tě Samotný Duch nepohne, můžeš spočinout tam, kde jsi.

„Vy jste tělo Kristovo … A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.

„Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy? Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat? Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě vzácnější cestu“ (1. Korintským 12:27-31).