NA CESTĚ KE SVATOSTI

Pavel potvrzuje naše pravé postavení u Boha skrze Krista: „Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem. A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.“ (Římanům 5:10-11)

Ačkoliv nás naše srdce odsuzují, skrze Jana nám je řečeno, že „jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista, toho spravedlivého.“ (1. list Janův 2:1) Dám vám příklad z Ježíšova života.

Den před tím, než byl Ježíš ukřižován, umyl svým učedníkům nohy. Řekl těmto velmi nedokonalým mužům: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ (Jan 13:10) Můžete se divit: „Jak mohl Ježíš říct, že tito učedníci byli čistí?“ Jakýkoliv běžný přihlížející této scéně by se podivoval nad tímto Ježíšovým výrokem. Jedenáct mužů, ke kterým mluvil, již projevili pýchu, nevíru, sobectví, ctižádost, žádostivost, nestálost a pomstychtivost. Pravdou je, že Kristus učinil tento výrok, protože si je vybral. On je uvedl na cestu ke svatosti. To všechno bylo z milosti!

Ježíš také věděl, co bylo v srdcích učedníků, navzdory jejich nedokonalostem. Navíc viděl dopředu jejich zlomenost a zkroušenost, do které měli vstoupit.

Řekněme, že bych vás požádal o seznam hříchů, kterých se učedníci dopustili. Věřím, že můžu upřímně říct, že vy i já jsme se během určitého období života provinili těmi stejnými hříchy. Přesto má Ježíš odpověď pro všechny z nás: „Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ (Římanům 5:1)