NASLOUCHÁNÍ BOHU

Nejsme svoji, ale jeho! Toto začalo, když jsme se stali novým stvořením v Kristu a už jsme více nežili sami pro sebe. Naším svědectvím se stalo toto: "Jednou jsem byl ztracen, ale teď jsem nalezen. Neustále mu podřizuji svůj život."

V Janovi 7. kapitole čteme, že Ježíš necestoval pryč z Galileje, protože jej Židé hledali, aby ho mohli zabít. Nicméně se blížily židovské svátky stánků a jeho bratři chtěli, aby s nimi šel do Judska, aby jej lidé rozpoznali a svět se o něm dozvěděl. Ježíš jim odpověděl: "Vy jděte. Já na tyto svátky ještě nejdu, protože se dosud nenaplnil můj čas." (verš 8)

Ale pak se stalo v této epizodě z Ježíšova života něco neobvyklého. Hned další verš říká: "Když Jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo." (7:10) Proč Ježíš řekl, že nejde - a potom se rozhodl jít? Zřetelně slyšel Otce. Jednu minutu říkal svým bratřím "Není můj čas" a potom, během jednoho dne nebo hodiny nebo hned, mu Otec řekl:  "Teď je ten správný čas, správné období, správná situace. Jdi!"

Často jsem chtěl v životě dělat svá vlastní rozhodnutí, namísto abych se podřídil Božím cestám. Jsme povoláni být na něm závislí, hledat jeho směr, čekat na jeho vedení pro klíčová rozhodnutí v našem životě. Když to děláme, můžeme prožívat, že naše životy jsou nesnadné. Během let jsem občas říkával své ženě: "Někdy si přeji, abych nemusel tuto záležitost konzultovat s Bohem." Skutečně jsem záviděl těm, kteří žádali o práci, když ji chtěli nebo se jednoduše zvedli a přestěhovali, když chtěli bydlet někde jinde.

Nemyslím si, že jsem sám, kdo má takové myšlenky. Naslouchání Bohu a podřizování našich životů Jeho vůli a nasměrování je oběť, ale výhody jsou nesčetné. Když jsou naše srdce v souladu s tím jeho, zmocňuje nás to ke všemu.