Ne každá zkouška je test

Bůh nemá žádné potěšení z testování Jeho dětí. Bible říká, že Kristus s námi soucítí ve všech našich zkouškách, že je dotčen pocity naší slabosti. Ve Zjevení 2:9 říká církvi: „Znám tvé… soužení a chudobu…“ Říká v podstatě: „Vím, čím procházíš. Možná tomu nerozumíš, ale já o tom vím všechno.“

Je nezbytné, abychom této pravdě porozuměli, protože Pán opravdu testuje a zkouší svůj lid. Písmo říká: „Nebo jsi nás zpruboval, tak jako přečištěno bývá stříbro“ (Žalm 66:10). „…pravost vaší víry… se zkouší ohněm“ (1. Petr 1:7). „Hospodin zkušuje spravedlivého“ (Žalm 11:5).

Opravdu, každý, kdo následuje Ježíše, bude čelit utrpení. Žalmista píše: „Mnohé úzkosti jsou spravedlivého“ (Žalm 34:19). Pavel mluví o tom, že má „veliké soužení a úzkosti srdce, s mnoha slzami“ (2. Korintským 2:4). A epištola Židům popisuje svaté, kteří byli „strádající, souženi a trápeni“ a „podstoupili mnohý zápas s utrpením“ (Židům 11:37,10:32).

Faktem je, že Bible mluví z velké části o utrpeních, zkouškách a potížích v životech věřících. Podle žalmisty „jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil“ (Žalm 88:3). Podobně píše i David: „…dal jsi mi okusiti úzkostí velikých a hrozných“ (Žalm 71:20).

Nedokážu jmenovat jediného následovníka Ježíše, který neprošel všemi těmito věcmi, které Písmo zmiňuje: zkoušky, utrpení, úzkosti, potíže, strádání, bolest. Vím, že mohu říci spolu s Davidem: „Podstoupil jsem bolestné a veliké těžkosti a zkoušky.“ A vím, že mnoho jiných, kteří čtou toto poselství, může říci: „Tak se dá právě teď shrnout můj život. Čelím mučivým zkouškám a trápením.“

Z tohoto důvodu musí každý křesťan vědět a uznat, že Bůh má pro všechna naše utrpení záměr. V našich životech nedochází k žádným zkouškám, které by On nedopustil. A jedním z Božích záměrů za našimi zkouškami je, aby v nás vyprodukovaly neochvějnou víru. Petr píše: „Aby zkušení víry vaší, mnohem dražší nežli zlato, kteréž hyne, a však se v ohni zkušuje, nalezeno bylo vám k chvále, a ke cti i k slávě při zjevení Ježíše Krista“ (1. Petr 1:7). Petr tyto zkušenosti nazývá „přepalování“ (1. Petr 4:12).

Pavel svědčí, že byl sužován zkouškami, ale přesto dokončil svůj běh, zvítězil ve zkoušce víry. Píše: „Bojoval jsem dobrý boj; běh jsem dokončil, víru jsem zachoval“ (2. Timoteovi 4:7). Pavel samozřejmě věděl, že musí udělat ještě spoustu práce. Čekaly na něho veliké zkoušky a utrpení. Ale mohl čestně říci:

„Možná jsem neporozuměl Kristu tak, jak jsem chtěl, a nebyl jsem perfektní. Ale když přijde na víru a důvěřování Bohu v každé zkoušce, vím, komu jsem uvěřil a kdo mě přesvědčil. Když přijde nepřítel jako povodeň, vím, že Pán proti ní pozvedne svou korouhev. A tomu všemu jsem se naučil v peci soužení.“

Sdílím toto svědectví s Pavlem. Boží milostí mě Duch svatý umožnil v nedávných letech projít mnoha zkouškami; nejtěžší byla smrt naší dvanáctileté vnučky Tiffany. Pán zaopatřil sílu a víru v této kruté zkoušce soužení, a já jsem vyšel se slovy: „Vím, komu jsem uvěřil, a vím, že On má plán. Bůh by nedopustil, abychom byli já a moje rodina tak hluboce zranění, kdyby za tím vším nebyl Jeho záměr. Ó, Pane, všechno ti to vírou předávám.“

Přemýšlej o svém vlastním současném soužení nebo zkoušce. Máš pochybnosti, strach nebo hněv, že to musíš snášet? Obviňuješ Boha, že na tebe tolik nakládá, že tě zbytečně staví do tvé zkoušky? Jsi téměř na pokraji sil, chceš to vzdát, myslíš si: „Věrně se modlím, čtu Bibli, chodím do církve, ale nic z toho nefunguje“?

Nebo se stále ještě díváš k nebi a říkáš: „Vím, že Pán je dobrý. A já mu v této situaci budu věřit. Nebudu žít v pochybnostech. On mě odtud vyvede, a bude to k Jeho slávě.“ Jestliže to popisuje tebe, tak tvoje víra vytrvala v ohni. Ale pokud ne, musím se tě zeptat: kolik dalších zkoušek a trápení ještě vytrpíš, než budeš schopen říci: „Moje víra zvítězila“?

Pravda je, že ne všechny naše zkoušky jsou testováním víry. Když jsme ve výhni utrpení, Pán často sleduje něco víc. Opravdu, čím důvěrněji chodíš s Kristem, a čím jsou tvé zkoušky hlubší, tím víc v tobě jedná, aby dosáhl něčeho dalšího, ne jen víry.

Přesto to nechápej špatně: kdykoliv naše víra kolísá, přijdou zkoušky víry. Nikdy nebudeme zcela mimo takové testování. Ale v našich zkouškách je další z Božích záměrů: Otec připravuje Nevěstu pro svého Syna. A On chce od nás v našich zkouškách víc než větší víru.

Tato Nevěsta bude krutě zkoušena a její láska k Ženichovi projde ohněm. Její důvěra v Něho bude přečišťována v ohních, povodních a utrpeních. Přesto, v těchto zkouškách nepůjde o testování její lásky a oddanosti. Spíš půjde o zušlechtění lásky, která již je plně vznícená. Vysvětlím to.

Věřím, že mnozí, kdo čtou toto poselství, jsou plně vydáni Kristu. Ježíš je velikou láskou tvého života a tvoje důvěra v Něho vzkvétá. Určitě jsou tu dosud časy, kdy je tato důvěra testována. Ale Bůh od tebe očekává ještě něco jiného, něco víc. Jeho příprava nevěsty vyžaduje, aby v tobě vykonal nadpřirozené dílo.

Tato nevěsta – Ježíšovi drazí vyvolení – musí být stravována touhou být se svým Ženichem. Musí se vyhýbat všem ostatním lákadlům, musí jim odvyknout. Musí být posedlá touhou být stále v Jeho tělesné přítomnosti. Pavel se zmiňuje o této touze, když píše o své vlastní touze „raději být vzdálený od tohoto těla a být doma u Pána“ (2. Korintským 5:8). „Neboť žít – to je pro mne Kristus a umřít – to je zisk“ (Filipským 1:21).

Z Pavlovy strany to vůbec nebyla morbidní fixace na smrt. Apoštol žil samozřejmě plnohodnotný a užitečný život. Ale řekl: „Něco ve mně si toužebně přeje být s Pánem tam, kde je On. Toužím být s Ním tváří v tvář.“ Aby mohl učinit takové prohlášení, musel Pavel naprosto odvyknout tomuto světu a jeho lákadlům.

Právě teď Bůh pracuje na přípravě nového světa – nového nebe a nové země – pro svůj lid. A tento nový výtvor se bude skládat z Nového Jeruzaléma, včetně domu pro Kristovu nevěstu. Izaiáš viděl tento nový svět, který Bůh tvoří, a ten pohled ho musel ohromit. Bůh skrze proroka řekl: „Nebo aj, já stvořím nebesa nová a zemi novou, a nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce. Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti“ (Izaiáš 65:17–18).

Bůh tu činí mocné prohlášení ke Kristově nevěstě. V podstatě tu říká: „Uprostřed své současné zkoušky si ve své mysli zafixuj tuto pravdu: současný svět není tvým domovem. Všechno, co vidíš, pomine – země, měsíc, slunce a hvězdy. Já tvořím nový svět, kde nejsou ohně, povodně, ďáblové, zkoušky nebo utrpení.“

Chápeš to poselství? Tvá zkouška skončí a tvé potíže pominou. Proto zaměř svůj zrak na Krista a nasměruj své city k tomu, že budeš celou věčnost trávit s Ním v novém světě. Až ten den přijde, tak podle Něj nebude svět, v němž se teď plahočíme, se vší svou bolestí a zármutkem, vůbec připomínán. Ani nám na mysl nepřijde! (viz 65:17)

Milovaní, tohle mi říká, že zkouška, kterou mnozí právě teď procházejí, není testování – je to trénování. Jsme připravováni pro svět, kde už nebude bolest. A tento svět bude zalidněný zbrusu novými těly. Pavel nám říká, že tělo, které sestupuje do hrobu, nebude to, které vyjde z hrobu. Budeme mít zbrusu nová těla, těla s DNA samotného Krista.

Abraham je příkladem člověka, který se zaměřil na budoucí svět. Bible o něm říká: „Vírou se stal přistěhovalcem v zaslíbené zemi, jako by byla cizí… očekával totiž město, které má základy, město, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“ (Židům 11:9–10).

Abraham prošel velkou zkouškou víry, když v poslušnosti Bohu přivedl svého syna Izáka jako oběť. Ale ještě víc než byla testována jeho víra, byl Abraham odvykán tomuto světu – skutečnost, která to dokazuje, je právě obětování jeho syna. Měl víru, že pro to existuje větší záměr, který on sám nemůže dohlédnout. Zde byl muž, který byl opravdu ve světě, ale nebyl ze světa, věděl o svém občanství v jiném světě.

Teď uvažuj o tom, co říká epištola Židům o Kristu: „…Ježíš trpěl venku za branou“ (Židům 13:12). Ježíš trpěl jako outsider, černá ovce – vždy na vnější straně, mimo oficiální náboženství, mimo uznávanou společnost. Ale Ježíš byl také „outsider“ v tom smyslu, že tady na zemi neměl místo, ani kam by hlavu složil. Ve všem, co Ježíš dělal, vždy hleděl k nebi.

Podobně jako náš Spasitel a náš předchůdce Abraham „zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím“ (Židům 13:14). Žijeme a pracujeme na této zemi, ale jsme tu cizinci, naše pravá vlast je nový Jeruzalém. Takhle naléhá epištola Židům: „Vyjděme tedy k němu ven za stany a nesme jeho potupu“ (Židům 13:13). Dokud také nebudeme „vně“ tábora – mimo žádosti tohoto světa a materializmus – nebudeme tam, kde je náš Ženich.

Žiji v hezkém domě a řídím hezké auto. Ale neustále se bráním tomu, aby se takové materiální věci někdy nezmocnily mého srdce. Faktem je, že můžeš mít úžasnou víru a stále ještě netoužit po Kristu. „A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych i hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic“ (1. Korintským 13:2).

Smutné je, že když se rozhlédnu kolem, vidím mnoho věřících křesťanů, kteří mají přemáhající víru, ale žádnou touhu být s Ježíšem. Místo toho upírají svůj zrak na věci tohoto světa a jak je získat. Zjišťuji, že tito lidé nechtějí poslouchat o tom, že mají být zaměřeni na nebe nebo odvykat tomuto světu. Pro ně takové poselství znamená vyrušení z „dobrého života“, který si tu užívají.

Díky Bohu, že má nádherný způsob, jak nás vytlačit ven za bránu. Vlastně nám říká: „Jestliže ti dám za manžela svého Syna, nemůže tě v tvém životě přitahovat nic jiného. Chci se ujistit, že netoužíš po něčem nebo po někom jiném než po Kristu. Tvým nejvíce vzrušujícím snem; snem, který nejvíce přitahuje tvé srdce, musí být touha být s Kristem.“

Milovaní, tohle vysvětluje mnoho z hlubokých zkoušek spravedlivých svatých, kteří chodí ve víře. Přemýšlej o tom: jak Bůh dostal děti Izraele z Egypta? Musel je uvrhnout do pece utrpení a soužení, dovést je až do bodu, kdy volaly: „Už je toho dost! Už tu nechci být ani chvíli.“ Potom přišel čas, kdy Bůh řekl: „Jdi.“ Byli připraveni vytrhnout své kořeny a přejít do Zaslíbené země.

Bože, pomoz nám, abychom byli uvolněni od materialistického ducha tohoto věku, a přenesli všechny své city, svou náklonnost k novému Jeruzalému.

„Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti“ (Izaiáš 65:18). Hebrejské slovo pro „stvořit“ v tomto verši znamená „dát vznik.“ Víš, co tu Izaiáš říká? Bůh tvoří nejen nový svět, ale také zvláštní lid. Dává vznik nevěstě, která nejen že odvykla tomuto světu, ale naučila se děkovat za svoji cestu zkouškami.

Faktem je, že naše současná trápení zahrnují školu uctívání. A všechny cesty a způsoby, jakými se učíme chválit Ježíše, zvláště v našich zkouškách, jsou tréninkem na tento slavný den. Co to znamená pro křesťany, kteří žijí v neustálém strachu a trápení? Jak mohou ti, kteří žijí, jako by Bůh byl mrtvý, najednou vědět, jak chválit svoji cestu během zkoušky?

Je velice důležité, jak ve své současné zkoušce reagujeme. Když se Izraelité octli v hodině svého velikého trápení, vzdali se naděje. Rozhodli se, že už to víc neunesou, tak si prostě sedli do prachu. Zde byli Boží lidé, kteří měli zaslíbení pevné jako skála, přesto tam seděli s okovy kolem krku.

Podobně to i dnes někteří křesťané v tomto bodě vzdávají. Nevzdávají se své víry, ale přestávají následovat Ježíše celým svým srdcem. Myslí si: „Nedokážu žít v takovém napětí. Zdá se, že čím blíž se dostávám ke Kristu, tím víc trpím.“ Diví se, jak mohl Pavel říci: „Nyní se tedy raduji ve svých utrpeních“ (Koloským 1:23–24).

Tady je přesně to, jak mohl Pavel učinit takové prohlášení: byl vzat do nebe a viděl slávu, která nás čeká. Kvůli tomu, co viděl, mohl Pavel ochotně přijímat své zkoušky a utrpení v tomto životě, a během všech tvrdých zkoušek se učil chválit Boha. Byl odhodlaný naučit se radosti v srdci bez ohledu na svou situaci a začal se cvičit ve chvále v přípravě na svět, který přijde.

„A jestliže s ním trpíme, budeme s ním také oslaveni. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času nejsou srovnatelná s tou slávou, která se má zjevit na nás“ (Římanům 8:17–18). Co je jeho zkouška v porovnání se slávou, která ho očekává?

Rovněž na nás chce, abychom odvrátili svůj zrak od současného soužení a zaměřili se na to, co přichází, a na to, že všechno bude změněno. Jedna minuta v našem novém bydlišti, říká Pavel, a nevzpomeneme si, co bylo předtím. Jeho názor je začít chválit teď, radovat se z radosti, která nás čeká. „Skrze něj [Ježíše] tedy přinášejme Bohu neustále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno“ (Židům 13:15).

Lidé, kterým Izaiáš přinášel svou vizi nového světa, právě přetrpěli běsnění zuřícího nepřítele. Teď se vypotáceli ze svého soužení, svázáni strachem a únavou. Cítili, že je Bůh opustil, a báli se toho, co přinese budoucnost. Takže jaké slovo jim Bůh poslal? Stejné slovo, které dává svému lidu dnes:

„Probuď se! Nejsi zničený, jak si myslíš. Hospodin, tvoje síla, je stále s tebou. Tak povstaň z prachu zastrašování a posaď se na nebeských místech, která jsem ti slíbil. Neztratil jsi svou spravedlnost, tak obleč své roucho. Otřes se, mluv k sobě, napomeň se. A řekni tělu a ďáblovi: Já jsem víc než vítěz skrze toho, který mě spasil“ (Izaiáš 52:1–3, parafrázováno).

Uvažuj o mocném příkladu tří hebrejských synů, které král Nabuchodonozor vhodil do rozžhavené pece. Tito muži nebyli testováni nad svou víru, ve skutečnosti to byla jejich víra, která je tam uvrhla. Hospodin tím jasně sledoval něco jiného. Přemýšlej o tom: na pohanské Babyloňany nezapůsobily modlitby nebo kázání těchto mužů. Neudělala na ně dojem jejich moudrost a znalosti nebo jejich svatý život. Ne, na Babylon zapůsobilo až to, když se podívali do pece a viděli tyto tři muže, jak se radují a chválí Boha v hodině své největší zkoušky.

Ježíš se v té peci zjevil, a já věřím, že Jeho první slova k těmto hebrejským synům byla: „Bratři, teď povstaňte, neboť vaše pouta byla uvolněna. Ať tato pohanská vláda a bezbožní lidé vidí, že se radujete a chválíte svého Boha v hodině svého soužení.“

Ti muži to hned udělali a Písmo říká, že Nabuchodonozor „žasnul“ nad tím pohledem. Chvatně vstal a řekl: „Co se to tu děje? Vhodili jsme do pece tři muže, ale teď jsou tam čtyři a jejich pouta jsou pryč! Podívejte, oni zpívají a chválí toho čtvrtého muže.“

Takový vliv budou mít naše chvály během našich zkoušek. Takže, jak reaguješ v hodině svého soužení? Piješ z kalicha rozechvění a strachu, cítíš se slabý, bez jakékoli moci postavit se nepříteli? Je čas, abys setřásl těžká pouta a pozvednul své svaté ruce v chvále našemu Vykupiteli. Jsi svobodný bez ohledu na to, jaká je tvoje zkouška, tak buď šťastný a raduj se, věz, že ten čtvrtý muž je v peci s tebou. Kristus sám se zjeví ve tvé zkoušce a oheň spálí všechna pouta, která tě svazují.

Nejpravděpodobněji nejsi testován, ale trénován!