NEBE V NAŠICH DUŠÍCH

V modlitbách jsem hledal Pána a zeptal jsem se: „Co je nejdůležitějším znakem toho, že z nás tvoříš svůj chrám?“ Přišla mi odpověď: smělý přístup s důvěrou.

Pavel řekl o Kristu: „V něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou.“ (Efezským 3,12)

V židovském chrámě byla jen malá možnost přístupu k Bohu. Popravdě, možnost přistoupit k Bohu měl jen nejvyšší kněz a to ještě jen jednou do roka. Když přišel čas, kněz vstoupil do Boží přítomnosti se strachem a chvěním. Věděl, že může být potrestán za to, že možná přistupuje k místu milosti s neodpuštěným hříchem.

Dnes se Bůh vynořil z té malé místnosti. A přišel přímo k nám v naší hanbě a zkaženosti. Říká: „Přišel jsem, abych v tobě žil. Nemusíš přede mnou skrývat svou nečistotu a zoufalství. Vybral jsem si tě, protože tě chci a tvé tělo proměním ve svůj domov, v mé bydliště, ve své sídlo.“

Pošlu Svatého Ducha, který tě bude posvěcovat. On vyčistí a vytře v každé místnosti, aby přichystal tvé srdce jako mou nevěstu, ale to není vše. Já tě posadím hned vedle sebe a budu na tebe naléhat, abys přistupoval směle a s důvěrou k mému trůnu. Vidíš, chci, abys mě žádal, kdykoliv budeš potřebovat zmocnění, milost, sílu, cokoliv budeš potřebovat. Přinesl jsem nebe do tvé duše, takže můžeš mít přístup k tomu všemu. Jsi bohatý, aniž by sis to uvědomoval. Jsi dědic veškeré mé slávy.“

Prostým důvodem svatosti tvého těla je to, že tam žije Duch Svatý. A jeho stálá přítomnost a moc tě udržuje ve svatosti. Ty nic z toho nevykonáváš. Stal by se z tebe uzlíček nervů už jen z pokusů uhlídat všechny přístupové cesty. Odradilo by tě, že jsi selhal a neudržel se čistý od všeho prachu a špíny. Unavil by ses už jen běháním z místnosti do místnosti, vytíráním, leštěním a zajišťováním toho, aby věci vypadaly dobře.

Každý křesťan by se měl radovat z faktu: Bůh je v tobě. A je v tobě pořád. Takže co může být proti tobě?