NEBEZPEČÍ  NEVÍRY

V páté knize Mojžíšově poukazuje Mojžíš na nebezpečí nevíry. A varoval, že pokud se nebudeme mít na pozoru, budeme trpět stejně strašnými důsledky jako ti, kteří selhali před námi: „Aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.“ (Židům 4:11). V podstatě říká: „Nezáleží na tom, jakým nemožnostem čelíš nebo jak nemožné se věci mohou jevit. Nesmíš upadnout do stejného hříchu nevíry. Jinak skončíš na strašné poušti jako oni. A budeš po ní putovat po zbytek svého života.“

„Bůh je věrný v tom, jak tě vede. Stejně jako měl důvod, vést naše otce do jejich krize. Chtěl je naučit, aby mu důvěřovali. Přál si lid, který bude neotřesitelný ve své víře. Měli vyjít z pouště se zkouškám podrobenou vírou, která měla být ryzí jako zlato. Přál si, aby byli pro svět svědectvím o Jeho dobrotě vůči svému lidu.“

Věřím, že naše generace brala hřích nevíry příliš na lehkou váhu. A právě teď vidíme tragické důsledky této nevíry. Znám mnoho věřících, kteří trpí depresemi a nepokojem. Někteří přirozeně trpí z fyzických důvodů, ale jsou i tací, kteří procházejí tímto trápením kvůli svému duchovnímu stavu. Podle mého názoru je jejich deprese důsledkem Boží nelibosti vůči jejich neustálé nevíře.

Vždy když Bůh poukazuje na nevíru svého lidu, používá silná slova. Slova jako je zloba, hněv ohavnost, pokoušení Boha. Mojžíšovým úkolem bylo připomenout mladším Izraelcům toto: „Ano i na poušti viděl jsi, jak tě  Hospodin tvůj Bůh nesl, a to celou cestu, kterou jste šli … Když Hospodin uslyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal:  „Žádný z těchto lidí – nikdo z tohoto zlého pokolení – nespatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům.“  (Pátá Mojžíšova 1:31, 33-34).