ON NEBYL POVRCHNÍ!

Elijáš a Henoch, jediní dva proroci, kteří byli vzati do nebe, měli něco společného. Oba nenáviděli hřích a volali proti němu. Chodili tak blízko s Bohem, že nemohli jinak než sdílet Jeho nenávist k bezbožnosti.

U všech, kteří chodí s Bohem, je nepopiratelným důsledkem stále rostoucí nenávist k hříchu - a nejen nenávist, ale také oddělení se od něj. Pokud stále miluješ tento svět a jsi jako doma s bezbožnými, jsi přítelem těch, kdo Jej proklínají, pak nechodíš s Bohem. Hraješ to na obě strany a děláš Mu ostudu.

"Henoch chodil s Bohem a už nebyl, protože ho Bůh vzal" (Genesis 5:24, ČSP). Víme z hebrejštiny, že tento text mluví o Henochově nanebevzetí, totiž že nikdy neokusil smrt. Ale má i hlubší význam. "Už nebyl" zmíněné v Genesis 5 také znamená "nebyl z tohoto světa."

Ve svém duchu, ve svých smyslech, Henoch nebyl součástí tohoto zkaženého světa. Povznesl se ve svém duchu do nebeské reality. Každým dnem, kdy chodil s Bohem, lnul stále méně k níže uvedeným věcem! Den po dni, rok po roce mířil vzhůru, hleděl k domovu, dostával se blíže a blíže ke slávě. Jako Pavel, který denně umíral tomuto světu. Henoch se zhostil všech svých povinností. Pečoval o svoji rodinu, pracoval a sloužil - ale nebyl povrchní! Žádný z požadavků v jeho životě jej nemohl zdržet od chození s Bohem. Pokaždé, když se probouzel, jeho mysl se vracela zpátky k Němu. Jeho srdce bylo připoutané k Bohu něčím, co bych připodobnil k obrovské gumičce. Čím více ji natahuješ, tím rychleji pak vystřelí zpátky, jakmile ji pustíš. Henochovo srdce vždy "vystřelilo" zpátky k Hospodinu.

Zatímco se mezi lidmi kolem rozrůstala bezbožnost a stávala se z nich zdivočelá zvířata plná chtíče, tvrdosti a smyslnosti, Henoch byl víc a víc podobný Tomu, se kterým chodil.