Nedotýkej se mého pomazaného

„Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého“ (Žalm 105:15). Tento krátký verš obsahuje mocné varování od Hospodina. A každé slovo v něm znamená: Běda každému národu nebo jednotlivci, který vloží ruku na ty, kdo jsou Boží vyvolení. A běda každému, kdo ublíží jeho prorokům.

Toto vážné varování se dá aplikovat dvojím způsobem. Především se tu „pomazaný“ a „proroci“ týkají přirozeného Izraele. Božího lidu Starého zákona. Přesto platnost Božího varování neubližovat jeho vyvoleným trvá dodnes. Zahrnuje také Jeho duchovní Izrael, to je Jeho církev.

Hlavně o tomto varování přemýšlíme v souvislosti se starozákonními proroky nebo dnešními služebníky, kteří zastupují pravdu. Vypadá to jako Boží deklarace ochrany nad jeho služebníky. Ale kontext varování prozrazuje následující význam. Má také co do činění se smlouvou, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem. Ve smlouvě Bůh slibuje Abrahamovi právo na zemi Kananejskou:

„Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení. Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, ješto jich byl malý počet, malý počet … přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého“ (Žalm 105:8–15).

Žalm 78 se také odvolává na smlouvu o zemi, kterou Bůh učinil s Abrahamem: „Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho“ (78:54). Je nám řečeno, že Bůh dobyl Kanaán vlastní rukou. Potom „vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská“ (78:55).

Bůh sám označil hranice pro zemi svého lidu. Ustanovil „provazec dědictví“ pokládající hranice „od Jordánu k moři.“ Jinými slovy Bůh nakreslil mapu. To bylo, jako by stál na hoře a vyměřoval svým Duchem kananejské hranice se slovy: „Tolik mil na sever, tolik na jih, tolik na východ a na západ.“

Zkrátka Bůh dal svým lidem permanentní územní podporu skrze svou smlouvu s Abrahamem. A Izraelci byli do tohoto svého dědictví vedeni Mojžíšem. Podle Božího přikázání vyhnali všechny zlé národy, které zemi obsadily. A když se usadili ve své zaslíbené zemi, Bůh učinil rozdíl mezi nimi a ostatními národy. Stali se známí jako jeho „vyvolený,“ požehnaný, pomazaný lid. A Pán „nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého“ (105:14–15).

Mojžíš, Boží prorok, prohlásil: „Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských“ (Deuteronomium 32:8). To znamenalo hranice, které Bůh předem připravil pro svůj lid, kde mělo být sídlo jeho církve. A z tohoto starozákonního národa měla přijít jeho novozákonní církev.

Když Bůh vydal své varování, přinesl tím lidstvu upozornění: „Zvolil jsem tyto lidi, aby byli mým dílem. A pomazal jsem je, aby byli odděleni pro mě. Od tohoto času nadále nedovolím žádnému člověku ani národu, aby jim ubližoval.“

Můžeš namítat: „Ale Židé po celou historii hrozně trpěli. Co Hitler a holocaust?“ Ano, Izrael utrpěl strašné škody. Ale ti, kdo jim ubližovali, museli vždy snášet hrozné následky. Boží varování nám říká: „Jestli se dotkneš mého pomazaného, činíš tak ve velkém nebezpečí. Bude tě to stát všechno.“

Německo zaplatilo strašnou cenu za své zlo. Nejen že byl tento národ bombardován a jeho města byla srovnána se zemí, ale lid snášel těžkosti po desetiletí. Z německých dějin slyším hlasitě zvonit Boží slovo: „Nedotýkej se mého pomazaného.“

Opravdu, od dob Abrahama je celý svět předmětem pro Boží varování: „Neubližuj mému lidu Izraeli. A nedotýkej se, ani neposouvej jejich hranice, které jsem pro ně já sám vyměřil.“ Nezáleží na tom, jací možná jsou naši politici nebo co si možná myslíme o Izraeli. Bůh bude soudit každého člověka, který se dotkne tohoto národa nebo jeho hranic. Jestliže se toho nějaká země odváží, udělá to za cenu své vlastní budoucnosti.

Amerika je nejlepším přítelem a ochráncem Izraele od té doby, kdy se v roce 1948 stal národem. Jako každá jiná země musíme dbát Božího varování, abychom se nedotýkali jeho lidu. Přesto mě deklarace našeho prezidenta ohledně Izraele děsí.

Od útoku z 11. září usiluje Amerika o vybudování koalice národů proti teroristům. Koalice chce začlenit arabské národy, ale mnozí jsou zapřisáhlí nepřátelé Izraele. Nyní, jako ústupek pro arabskou podporu, usiluje president USA o oficiální zřízení Palestinského státu.

Uvažovaný Palestinský stát by měl být vyříznut z území, které Bůh přidělil smlouvou Izraeli. Palestinci také požadují, aby se část Jeruzaléma stala jejich hlavním městem. Takový krok by šel přímo proti Božímu varování. Poškodil by jeho vyvolené provedením změny jejich hranic. A to by zesměšnilo Mojžíše, Božího proroka, který prohlásil: „Nejvyšší nám dal tuto zemi.“

Nemyslete si, prosím, že se vrtám do politiky. Jsem Boží strážný, jsem povolán kázat Jeho slovo. Navíc nejsem proti Palestinskému státu. Ale věřím, že pokud tu takový stát bude, měl by být vyříznut spíš z Jordánska než z Izraele. Písmo to jasně ukazuje: Izraelské hranice jsou duchovní záležitostí, nejen politickou.

Právě teď se po celém světě vyvolává zášť proti Izraeli. Palestinský případ to záměrně ještě víc přiživuje. Izraelští čelní představitelé se cítí odepsaní. Premiér mluvil za většinu Izraelců, když řekl: „Byli jsme zrazeni. Když budeme muset, postavíme se sami proti našim sousedům. Ale víme, že Bůh bude s námi.“

Nepochybně jsou v poradním sboru našeho prezidenta lidé, kteří sympatizují s Araby. Oni si to možná neuvědomují, ale dávají mu nebezpečné rady. Takové opatření může přinést jen kletbu pro Ameriku. Po léta byl náš národ nádherně požehnaný zčásti pro Boží zaslíbení Abrahamovi: „Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu“ (Genesis 12:3). A Písmo to říká jasně: „Aj, budouť nejedni bydliti s tebou, kteříž nejsou moji, ale kdož by bydleje s tebou, byl proti tobě, padne“ (Izaiáš 54:15). Bůh nám říká: „Pokud se nějaký národ shromáždí, aby uškodil Izraeli, nebude to na můj příkaz.“ Hospodin nebude mít nic společného s žádným takovým krokem.

Připusťme, že náš prezident bude hledat radu ohledně Izraelských hranic u jistých křesťanských vedoucích nebo teologů. Věřím, že by mu řekli: „Hospodin se vzdal Izraele ve Starém zákonu. Od té doby již Židé nejsou jeho vyvolení lidé. Odmítli smlouvu, tak je Bůh proklel. Jediným Izraelem je dnes duchovní Sion, církev Ježíše Krista. Teď jsou jeho pomazanými křesťané.“

Tito učenci zakládají svou teologii na několika biblických pasážích. V jednu chvíli Bůh řekl, že se hřích Izraele nedá napravit: „Přetěžké bude potření tvé, přebolestná rána tvá“ (Jeremiáš 30:12). Také prohlásil: „Pro zlost skutků jejich vyženu je z domu svého, aniž jich více budu milovati … Pohrdne jimi Bůh můj, nebo nechtí ho poslouchati, i budou tuláci mezi pohany“ (Ozeáš 9:15–17). „Hospodin … způsobí konec království domu Izraele … nebo vy nejste lid můj, a já také nebudu váš“ (1:4,9).

Podle těchto pasáží Bůh očividně zapřel svůj vyvolený lid. Přesto o něco dále v Ozeáši čteme: „Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne … jakž bych tě vydal, ó Efraime? … zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se. Nevykonámť prchlivosti hněvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bůh silný, a ne člověk, u prostřed tebe svatý … Uzdravím odvrácení jejich, budu je milovati dobrovolně; nebo odvrácen bude hněv můj od nich … Já vyslýchati, a patřiti budu na tě; já jsem jako jedle zelenající se, ze mneť ovoce tvé jest“ (11:7–9,14:4,8).

Tyto pasáže objasňují, že Bůh dodržel svou smlouvu s přirozeným Izraelem. A to zahrnuje i jeho smlouvu o půdě s nimi. Hospodin také řekl, že uchová Izrael do doby svého návratu, až se jeho nohy postaví na Olivetské hoře (viz Zachariáš 14:4). Až se to stane, bude Izrael této zemi vládnout.

Pokud si stále ještě myslíš, že se Bůh vzdal Izraele, uvažuj o slovech apoštola Pavla: „Zdali jest Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova. Nezavrhlť jest Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl.“ (Římanům 11:1–2). Pavel mluví samozřejmě o přirozeném Izraeli.

Jestliže Amerika nějakým způsobem uškodí Izraeli, jestli dokonce změní jeho hranice, stane se Bůh naším nepřítelem. A náš národ skončí v naprostém zmatku. Modlím se, aby se nerozdal ani jeden jediný kousíček Izraelské půdy. Zachariáš předpověděl, že Jeruzalém bude rozdělen na dvě části. Ale až se to stane, „Hospodin vytáhna, bude bojovati proti těm národům“ (Zachariáš 14:3).

Izaiáš nazývá Boží církev „Sionem Svatého Izraelského.“ Použitím této fráze spojuje prorok Sion s Kristem, vykupitelem. Krátce, Sion představuje tělo Kristovo, nebeský Jeruzalém, povolanou, oddělenou církev v těchto posledních dnech.

Ptám se vás, o co se dnes Bůh ve světě nejvíc zajímá? Na co se v těchto časech zaměřuje? Velkým ohniskem a zájmem našeho Pána je Sion, jeho církev. Nezmiňuji se tu o odpadlé, instituční církvi. Mluvím o neviditelném těle Kristově, tvořeném pomazanými, posvěcenými věřícími.

Možná si říkáš: „Ale což se Bůh nezajímá o válku s terorismem? Nezajímá se o ekonomii a budoucnost Ameriky?“ Ano, zajímá se, ale jen pokud se tyto věci týkají jeho církve. Zaměřuje se na takové záležitosti pouze tehdy, když ovlivňují jeho věčný plán s jeho lidem.

„Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje … Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho“ (Izaiáš 40:15,17). Přemýšlej o tom: Anglie je ostrov, Manhattan je ostrov. Podle Izaiáše jsou oba v Božím pohledu nejmenší věcí. Vlastně všechny národy, včetně Ameriky, jsou v Hospodinových očích méně než nic. Bůh nám v podstatě říká: „Můj věčný zájem je o ztracený svět. A ohniskem mého zájmu je, jak se moje církev dotkne těchto ztracených.“

Balám prorokoval: „Když s vrchu skal hledím na něj, a s pahrbků spatřuji jej, aj, (Boží) lid ten sám bydlí, a k jiným národům se nepřiměšuje“ (Numeri 23:9). To nám říká, že Boží děti tvoří odlišný národ, oddělený lid. Nejsme počítáni mezi národy světa. Vlastně různé údy Kristova těla tvoří duchovní národ uvnitř každého národa. Bůh nám zdůrazňuje: „Nemáš se zajímat jen o to, co se dál děje ve světě. Měl bys znát mé věčné záměry a naplnit je na zemi.“

Faktem je, že Bůh také žehná nebo sráží národ podle toho, jak jedná s jeho církví. Přemýšlej o tom: jeho jediným zájmem o Egypt za faraónovy vlády bylo, jak tento národ zachází s jeho vyvolenými. Bůh zničil Egypťany a utopil jejich armádu, protože škodili jeho lidu. Podobně se Bůh zajímal o Babylon jen proto, že musel jednat s jeho hrozbou, že vyhubí Izrael za časů Ester. Když Aman připravoval spiknutí proti Židům, Bůh ho odhalil a odstranil ze scény.

Všimni si také, že když Bůh zničil Babylon, nebylo to pro jejich modlářství, smyslnost nebo násilí samotné. Bylo to proto, že Babyloňané se dotkli jeho vyvolených. Vzali Izraelské vysvěcené nádoby uctívání a pili z nich. Následkem toho byla nejmocnější světová říše rozdrcena. V momentě, kdy Babyloňané zasáhli do Božích zájmů, zničil je.

Náš Pán povede spor s každým národem světa, aby byl zachráněn a prosperoval jeho svatý Sion. Zničí celé říše pouhým vztažením ruky svého soudu. Ponížil a srazil Římské impérium, protože se snažilo vyhladit jeho církev deseti nechvalnými persekucemi. Možná nejhorší tažení bylo za císaře Diokleciána. Tento zlý muž divoce pronásledovat a zabíjel křesťany. Ale přesto, že to činil, jejich počet vzrůstal. To nakonec dovedlo Diokleciána k šílenství. Skončil abdikací na svou vládu nad Římem, protože se zbláznil, když se pokoušel vymazat Kristovu causu.

Ve 20. kapitole Genesis soudil Bůh pohanského krále Abimelecha, protože se chystal dotknout Božích vyvolených. Abimelech vzal Sáru, manželku Abrahama do svého harému. Ale Bůh k němu přišel ve snu a řekl mu: „Jsi mrtvý muž.“ Boží výhradní zájem o Abimelecha byl pouze ten, aby chránil své vyvolené. Přikázal králi: „Nyní tedy, navrať ženu muži tomu; nebo prorok jest, a modliti se bude za tebe, a živ budeš. Pakli jí nenavrátíš, věz, že smrtí umřeš ty i všecko, což tvého jest“ (Genesis 20:7).

Všechny tyto příklady poskytují jasnou představu Božího zájmu o jeho vyvolené. Bůh se postaví na odpor každému, kdo škodí Izraeli nebo se dotkne jeho církve.

Náš národ je traumatizován teroristy. Twin Towers byly srovnány se zemí, Pentagon byl napaden. A my si říkáme: „O co se v tom všem Bůh zajímá?“ Náš Pán je zarmoucen smrtí nevinných. Přiložil své srdce, aby utěšil a pomohl vdovám a sirotkům. Písmo říká, že zničil království, protože zanedbávali takovéto bezmocné.

Boží největší znepokojení kvůli těmto katastrofám je, jak se dotýkají jeho církve. Nedovolí ničemu, aby odlákalo pozornost jeho lidu od jeho věčných záměrů. Ustanovil svůj plán pro své vyvolené již před založením světa a nic se mu do toho nemůže plést. Žádný terorista, náboženství ani národ nemůže zabránit jedinému písmenku Božích záměrů s jeho lidem. Všechno pokračuje podle jeho božského harmonogramu.

Ježíš se narodil právě včas. Přišel přesně v hodinu, kterou Bůh uvedl ve věčnosti, a žádný král, vláda nebo náboženský vůdce to nemohl zastavit. Ježíš byl také ukřižován a vzkříšen podle Božího božského harmonogramu. Nic se nemohlo postavit do cesty Hospodinovu věčnému plánu spasit svět skrze obětování svého syna.

Nakonec, těsně předtím než vystoupil ke svému otci, dal Ježíš své církvi příkazy k tažení. Řekl nám, abychom šli do celého světa, abychom kázali, evangelizovali, činili učedníky, uzdravovali, vyháněli démony. Po 2 000 letech jeho pravda stále ještě postupuje vpřed. Boží pomazaní jdou stále dopředu. A každý, kdo se jich dotkne nebo jim uškodí, je odstraněn.

Když se zřítily Twin Towers, teroristé Usámy bin Ládina tancovali a radovali se. A když padaly bomby na Afghánistán, varoval bin Ládin Ameriku: „Teror, jehož jste byli svědky, je pouhý začátek. Teď je čas, aby muslimové na celém světě dokázali svou víru.“ Tímto prohlášením začal džihád, svatá válka proti Americe.

Mezitím se státníci z celého světa — předsedové vlády, premiéři, ministři zahraničí, velvyslanci — shromáždili s americkými představiteli na Ground Zero (tak byl po atentátu nazván areál Twin Towers — Bod nula nebo Srovnáno se zemí). Mohli jen nevěřícně potřásat hlavami nad spouští a masakrem. Brzy se z celé zeměkoule začaly sbíhat zprávy s dotazy: „Jaký to bude mít dopad na Ameriku? Jak dlouho to bude trvat? Bude New York ještě někdy tím, čím kdysi byl?“

Pozoruhodně podobná scéna se objevuje v Izaiáši, ve 14. kapitole. Judsko bylo právě napadeno Asyřany, hlavní město Jeruzalém se otřásalo: „Tak zajisté ponižoval Hospodin Judy pro Achasa krále Izraelského, proto že odvrátil Judu, aby naprosto převráceně činil proti Hospodinu“ (2. Paralipomenon 28:19). Ve stejnou dobu Palestina (nebo Palestinci) napadla jižní Judeu, dobyla nejméně pět měst a ve zlosti je zničila.

Když byla Judea srážena dolů, Palestinci začali jásat a zpívat. Ale Bůh poslal Izaiáše, aby jim řekl: „Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající. I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje. Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho“ (Izaiáš 14:29–31).

Bůh předpověděl konec těch, kdo se radovali z trestání jeho lidu. Varoval: „Bude lépe, když přestanete jásat. Velice brzy způsobím, že Juda bude bydlet bezpečně. A já vás totálně vyhladím. Vytrhám vaše kořeny a vyhubím vás hladem.“

Jeruzalém byl v té době královským městem. Jeho zpustošení vyděsilo okolní národy. Posílaly posly s dotazy na zdraví a budoucnost Judey: „Jak to změní vaši zemi? A proč váš Bůh dopustil zničení svého vlastního města? Povstane ještě někdy Jeruzalém z popela a zotaví se?“

Brzy Izaiáše navštívili Judští státníci a náboženští vůdcové. Prosili: „Co pak odpovědí poslové národů?“ (14:32). Izaiáš odpověděl: „To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho“ (14:32). Jinými slovy: „Řekněte poslům: Všemohoucí Bůh založil svou církev, svou vyvolenou. A brány pekla ji nepřemohou.“

Slyším Pána, že dnes říká totéž poselství. Říká: „Řekni všem teroristům, že církev založená na skále Krista je živá a vede se jí dobře. Všechno, co vyvedli, je, že probudili spícího obra. Tento obr není jen americká armáda. Je to má církev, moji vyvolení. Moje armáda služebníků se právě teď chápe zbraní. A půjdou proti nepříteli se zbraněmi, které on vůbec nezná.“

Jaké jsou to zbraně? Nejsou to bomby, rakety, střely, chemikálie, pušky. Zbraně, které jsme dostali, jsou mocnější než tohle všechno dohromady. A zaručeně strhnou každou pevnost. Věděli jsme, že Usáma bin Ládin a jeho teroristé se nemohli před našimi speciálními zbraněmi skrýt.

Samozřejmě, že mluvím o moci modlitby a víry. Nemám na mysli povrchní modlitby někoho, kdo se obracel k Bohu v týdnech následujících po útocích. Vrátili se zpátky ke svým bezbožným neefektivním životům. Ani nemyslím na modlitby služebníků, kteří popírají Kristovo božství a posmívají se vzkříšení. Jejich modlitby ani nejsou vyslyšeny.

Ne, Bůh si pro sebe dal stranou svůj svatý zbytek. A ti rozpoznali, že útoky z 11. září jsou voláním k probuzení. To jsou moudré panny, oddaní, přesvědčení věřící, kteří ozdobují své lampy a doplňují olej. A právě teď bombardují nebe modlitbami.

Kdyby jen teroristé věděli, co probudili. Církev Ježíše Krista se modlí jako nikdy. Sion vytáhl těžké dělostřelectvo a vede válku na svých kolenou. A napříč celou Amerikou se křesťanská mládež hlásí do války. Říkají svým rodičům a pastorům: „Chci se vám nabídnout jako misionář do muslimských zemí, abych kázal Ježíše.“

Právě teď si mnozí evangeličtí služebníci říkají: „Co můžeme říci našim lidem, když se budou ptát, co se stane našemu národu? Co když přijde více teroristických útoků?“ Nemyl se, naše země byla krutě otřesena. A je před námi mnohem více terorismu. Ale do našeho nitra nám Bůh vložil něco neotřesitelného, abychom na tom stáli: „Ježíš Kristus založil svou církev a brány pekla ji nepřemohou.“

Bůh pomazal svého Syna Ježíše. A ti, kdo jsou v Kristu, jsou také pomazaní. Slovo pomazaný znamená „zasvěcený Kristu.“ Krátce, jsme zvláštní, oddělený lid, který tvoří jeho tělo. Již jsme četli, že Ježíš dal pokyn svým pomazaným, aby přinesli evangelium všem národům. Tohle je Bohem určený záměr. A žádný člověk ani národ se nesmí pokusit zabránit jeho věčným záměrům.

Přesto víme, že Korán učí muslimy, aby zabíjeli křesťany, pokud se je snaží získat pro Krista. Proto mám upřímný dotaz na všechny mullahy a ayatollahy Talibanu: Proč jste místo teroristů nevyškolili misionáře a neposlali je do Ameriky a dalších národů s křesťanským obyvatelstvem? Jestliže je vaše náboženství nadřazené, proč jste se nás nesnažili obrátit na svou víru? Čeho se tak bojíte, že nás musíte vyhazovat do povětří? Je vaše poselství tak prázdné a slabé, že musíte terorizovat lidi, aby ho přijali?

Nechť se islám učí od komunizmu. Mocný Sovětský svaz vedl válku proti církvi Ježíše Krista. Bylo řečeno, že SSSR je bezbožný národ a ve svých školách vyučoval ateizmus. A terorizoval Boží vyvolené, věznil služebníky a mučil věřící.

Jak Bůh reagoval? Strhnul železnou oponu nejen v Rusku ale po celé Evropě. Bůh prohlásil: „Založil jsem svou církev. A nedovolím ti, aby ses dotýkal mých vyvolených. Skončil jsi. Srazím tě dolů.“ Bůh úplně pošlapal komunizmus, roztříštil mocnou sovětskou říši. Rozdělil její státy, odvrhnul její vladaře a způsobil krach ekonomiky. Rusko bylo pokořeno, protože se dotklo Božího pomazaného semene a ubližovalo jeho prorokům.

Proč došlo ke krajním důsledkům? Bůh teď do Ruska chrlí nesčíslně služebníků a misionářů. A já věřím, že totéž se stane v Afganistanu a Pákistánu. Pán otevře dveře, které předtím nemohl žádný člověk otevřít. Nic nemůže zabránit jeho věčným záměrům.

Ale Amerika si také musí vzít lekci od Sovětského svazu. Nemůže dál vytlačovat Boha z naší společnosti. Bible již byly vypovězeny ze školních tříd a z veřejných míst byly odstraněny křesťanské symboly. Opravdu možná přichází čas, kdy již nebude zákonné přivádět lidi na víru.

Ale nemáme se trápit ani znepokojovat. Všemohoucí Bůh založil svoji církev. A každý národ, který ho staví mimo zákon, je v jeho očích méně než nic. Hospodin možná přinese do těchto národů chaos, ale v takových časech budou ve společnosti znovu otevřeny dveře pro evangelium. Školy budou volat o pomoc a i státní úředníci budou žádat duchovní pomoc. Ještě jednou budou moci Boží služebníci kázat jeho pravdu vždy a všude.

„Prokřikni a zpívej, obyvatelkyně Sionská, nebo veliký jest u prostřed tebe Svatý Izraelský … Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho“ (Izaiáš 12:6,14:32). Boží církev se možná zdá ubohá a bezvýznamná. Zdá se, že je tu tak málo pravých svatých roztroušených po zemi. A jak říká Pavel, nejsou mezi nimi mnozí bohatí a urození. Ale malé Kristovo stádo vytrvá, bude důvěřovat jeho Slovu: „Já jsem založil tuto církev. A moje církev zvítězí.“

Žádný terorista, náboženství ani národ se nemůže postavit proti kříži Ježíše. Bůh varoval celý svět: „Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého“ (Žalm 105:15).