NEJHORŠÍ LOUPEŽ

Jakub varuje církev: „I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.“ (Jakub 3, 6).

Podobné varování najdeme i v Izaiášovi: „Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova.“ (Izaiáš 58, 9). Slovo ničemný, které je zde použito, označuje v hebrejštině hrubost, neúctu, drzost.

To je od Izaiáše šokující tvrzení. Pravý důvod, proč se modlíme, postíme a studujeme Boží slovo, je ten, aby nás bylo slyšet v nebesích. Ale Pán k tomu připojuje jedno velké „pokud“. Říká: „Pokud chcete, abych vás slyšel v nebi, pak se musíte vypořádat s problémy ve vlastním srdci. Ano, vyslyším vás – ale musíte přestat ukazovat na druhé prstem a mluvit o nich neuctivě.“

V Božích očích je velkým hříchem, když svými slovy poskvrňujeme něčí reputaci. Jak se můžeme dočíst v Příslovích: „Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň“ (Přísloví 22, 1). Dobré jméno je bohatství, které roky starostlivě shromažďujeme. A přitom je tak snadné zničit něčí bohatství jediným pomlouvačným slovem z našich úst.

Nikdy bychom si přeci nedovolili okrást někoho o zlaté hodinky nebo bankovní účet. A přesto Bůh jasně říká, že očerňování něčího jména je ta nejhorší loupež. A můžeme to udělat velmi nenápadně: ukázáním na někoho obviňujícím prstem, pochybami o jeho charakteru, šířením pikantních pomluv. Tři nejvíc odsuzující slova, která můžeme vyslovit, jsou „Slyšeli jste to?“ Už pouhý náznak, který ta otázka nabízí, okrádá člověka o něco cenného. A špiní naše ústa.