NENÍ SE ČEHO BÁT

Bůh řekl Izraeli: „Nevěřili jste Mi, když jsem vám řekl, že se není čeho bát, že budu bojovat za vás. Úplně jste zapomněli, že jsem vás nosil jako dítě a staral se o vás. Nikdy jste Mi nedůvěřovali, ačkoli jsem šel před vámi, ve dne jsem vám dal oblak, aby vás chránil před pražícím sluncem, a v tmavé noci vám můj oheň svítil na cestu a utěšoval vás. Ale vy jste přesto pochybovali, pošpinili Mě a udělali ze Mě lháře“ (viz Deuteronomium 1, 27-35).
Můžete být spasení, plní Ducha svatého a kráčet před Bohem ve svatosti, a přesto se proviňovat nevírou. Možná si pomyslíte: „V mém srdci žádná nevíra není.“ Ale rozhodí vás, když se něco nedaří? Bojíte se, že Boha zklamete? Jste neklidní, máte obavy o budoucnost?
Křesťan, který bezpodmínečně věří Božím zaslíbením, zažívá naprostý pokoj. Jak takový pokoj vypadá? Je to plná, absolutní důvěra v Boží slovo a naprosté spolehnutí se na Jeho věrnost tomuto Slovu. Ve skutečnosti je pokoj důkazem víry.
Možná si řeknete: jak je možné, že se srdce věřícího zatvrdí v nevíře? Ohromující příklad nalezneme v Markovi v 6. kapitole. Učedníci byli na lodi a za tmy pluli směrem do Bethsaidy. Náhle se objevil Ježíš. Kráčel po vodě. Dvanáct učedníků si myslelo, že je to přízrak, a třásli se strachy. Ale Kristus je uklidňoval: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se“ (Marek 6, 50). Potom vstoupil na loď a vítr se utišil.
Následující verš vypovídá vše o srdcích učedníků v tu chvíli: „Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé“ (6, 51-52). (Řecký výraz pro tvrdé zde znamená „kamenné, slepé, zatvrzelé v nevíře.“) Připomíná nám to, že tito lidé právě zažili neuvěřitelný zázrak. Viděli, jak Ježíš nakrmil pět tisíc lidí jen pěti bochníky chleba a dvěma rybami a učedníky si k tomu použil. Když nám Marek říká, že učedníci „nepochopili“ tento zázrak, má na mysli: „Nedokázali si to dát všechno dohromady.“
K zatvrzení dochází, když z nadpřirozena odeberete ono nad. Tito muži neměli dost víry na to, aby uvěřili, co Ježíš právě před jejich zraky učinil. Během čtyřiadvaceti hodin na toto zázračné nasycení zapomněli, jako by to byla běžná věc. Stále pochybovali o Kristově nadpřirozené moci.