Ze všech hříchů, které můžeme spáchat, je pochybnost tím, který Bůh nejvíce nenávidí. Podle Starého i Nového zákona Pána naše pochybnosti rmoutí, dráždí, působí Mu velkou bolest. Zářný příklad můžeme vidět ve starém Izraeli poté, co Bůh zachránil svůj lid z rukou faraona.
Žalmista naříká: „Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle. Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího dráždili“ (Žalm 106, 6).
Pisatel tu vyznává strašný hřích Izraele. Co spáchali? Pochybovali, že je Bůh bude ochraňovat, i když před nimi u Rudého moře udělal neuvěřitelný zázrak.
Žalmista chce, abychom si představili Boží lid, jak stojí na vítězné straně moře a raduje se. Pán zrovna předvedl jeden z největších zázraků v historii lidstva, když Izrael zachránil z moci Egypťanů. A přesto, jak ti samí lidé reagovali, když čelili novým těžkostem? Pochybovali o Boží věrnosti.
Pisatel tu prostě říká: „Věřili byste tomu? Náš Pán pro nás dělá nadpřirozené věci. Ochránil nás před nepřáteli. A přesto jsme Mu i po tom neuvěřitelném zázraku nedůvěřovali. Jak můžeme Boha takhle dráždit?“
Úplně jiný příběh byl, když stál Izrael na vítězné straně moře. Zpívali a tančili, když viděli, jak se silná egyptská armáda topí v záhubě: „Rudému moři pohrozil, a vyschlo, provedl je hlubinami jako po poušti! Zachránil je před jejich soky, vykoupil je ze spárů nepřátel. Voda se zavřela nad jejich trýzniteli, ani jediný z nich neutek. Tehdy věřili jeho zaslíbením, tehdy ho chválili zpěvem“ (Žalm 106, 9-12).
Izraelci zpívali správnou píseň – píseň chval všemohoucímu Bohu – ale zpívali ji na špatné straně moře. Každý se umí radovat a zpívat poté, co zvítězí. Ale Izrael těžce zklamal na zkušební straně Rudého moře. Tam Bohu nedůvěřovali vůbec.