Matoušovo evangelium vypráví příběh, který by mohl některé věřící znepokojit. Pohanská žena žádala Ježíše o záchranu své démonem posedlé dcery.
Tato žena hledala Ježíše tak vytrvale, že učedníci řekli: „Pošli ji pryč, vždyť na nás volá!“ Všimněte si Ježíšovy odpovědi na prosby ženy: „Neodpověděl jí ani slovo“ (Matouš 15,23). Kristus celou situaci evidentně ignoroval. Proč to dělal? Ježíš věděl, že příběh této ženy bude vyprávěn každé budoucí generaci, a chtěl odhalit pravdu všem, kdo to budou číst. Vyzkoušel proto víru ženy slovy: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“ (Matouš 15,24) Kristus tak říkal: „Přišel jsem kvůli spáse Židů. Proč bych měl promrhat evangelium na pohany?“
Po tomto prohlášení by se většina z nás vzdala a odešla, ale tato žena neustoupila. Ptám se vás, jak často vzdáváte modlitby? Kolikrát jste unavení a máte své zdůvodnění: „Hledal jsem Pána. Modlil jsem se a žádal. Prostě nevidím žádné výsledky“?
Považte, jak tato žena odpověděla. Neodpověděla stížností ani obviněním, ani neřekla: „Proč mi to upíráš, Ježíši?“ Ne, Písmo říká pravý opak. „Ona však přišla, klaněla se mu a řekla: ‚Pane, pomoz mi!‘“ (Matouš 15,25)
Co pak následuje, je těžké číst. Ježíš ženu znovu odmítl. Tentokrát byla jeho odpověď ještě tvrdší. Řekl jí: „Není dobré brát chléb dětem a házet ho štěňatům“ (Matouš 15,26). Znovu ji zkoušel.
Ona mu však odpověděla: „Ano, Pane, ale vždyť i štěňata jedí z drobtů, které padají ze stolu jejich pánů“ (Matouš 15,27). Neuvěřitelná odpověď. Tato odhodlaná žena ve své snaze získat od Ježíše pomoc neochabla a Pán ji za to pochválil. „Tehdy jí Ježíš odpověděl: ‚Ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.‘ A od té hodiny byla její dcera zdravá“ (Matouš 15,28).
Milovaní, nemáme se spokojit s drobty. Byla nám přislíbena veškerá milost a milosrdenství, které v krizích potřebujeme. Platí to i pro každou krizi týkající se našich rodin, spasených i nespasených. Byli jsme pozváni, abychom s důvěrou odvážně přišli ke Kristovu trůnu.