Nespustí vrabce z očí

Právě teď se celý svět třese, neboť všude na zemi dochází k výbuchu teroru a katastrof. Každý den se probouzíme, abychom se dozvěděli o další pohromě. Někteří pozorovatelé říkají, že jsme svědky začátků třetí světové války.

Nejprve teroristé vyhodili do vzduchu vlaky ve Španělsku, potom zemřely masy lidí při explozi vlaků v Indii. V Pákistánu zničilo katastrofální zemětřesení celá města a zanechalo za sebou tisíce lidí bez domova, tisíce hladových a zraněných. Množství lidí na Dálném východě stále trpí na následky tsunami.

Potom přišly zničující pohromy v Americe. Nejprve Floridu opakovaně zasáhly hurikány přesáhující všechny rekordy – a potom přišel hurikán Katrina. Amerika sledovala, jak byla jedna z jejích předních velkoměstských oblastí téměř vymazána ze světa, spolu s dalšími významnějšími městy na Golfském pobřeží. V nedávných týdnech se oblastmi na Jihu a Západě přehnaly rozsáhlé požáry, v Texasu, Oklahomě a Kalifornii spálily tisíce akrů.

Nikdy v naší historii tu nebylo tolik zničujících požárů a zuřících hurikánů. Ale převratné změny se nedějí jen zde. Země zakouší vedra, která lámou rekordy a vyvolávají mohutné záplavy, prudké deště a hurikány po celém světě.

Kim Čong-il závodí s časem, aby vyrobil nejméně sedm nukleárních bomb do raketových hlavic, současně však dopouští, že jeho utlačovaný a utrápený národ téměř vyhladověl. Vypadá to, že čelní představitelé světa jsou bezradní, pokud jde o to, jak zastavit výhrůžky tohoto choromyslného muže ostatním národům.

Právě v tomto okamžiku je jiný šílený, ďáblem posedlý diktátor u moci v Iránu, dalším národě, který se vrhá do výroby nukleárních bomb. Tento diktátor a jeho potřeštění mulláhové se chlubí, že zničí Izrael, že ho vymažou z mapy světa. Varují zbytek světa, aby nezasahoval do jejich nukleárních plánů, vyhrožují, že okamžitě uzavřou dodávky ropy každému, kdo se o to pokusí.

V součané době jsou tu děsivé zprávy, že Izrael sáhnul k odvetě proti Gaze a Libanonu. Konflikt se tam rapidně rozšiřuje, na obou stranách dopadají bomby, civilisté jsou zabíjeni po tuctech. Celému světu se při sledování zpravodajství tají dech, obává se války na Středním východě v plném rozsahu.

Izraelští představitelé dali jasně najevo, že nebudou trpět nukleární výhružky Iránu. Jejich jedinou nadějí může být bombardování všech íránských nukleárních stanovišť. Světové mocnosti volají po zastavení palby a příměří v této oblasti, ale to bude mít krátký život, jako u každého jiného konfliktu v historii Izraele od roku 1948. Vypadá to, že veliké vzplanutí na Středním východě je nevyhnutelné.

Spolu s tím, jak na všech stranách propukají tyto děsivé katastrofy – války, terorizmus, přírodní pohromy, nukleární hrozby – se objevuje ještě jiná hrozba pro lidstvo. Vědci na celém světě jsou jako na jehlách, když monitorují ptačí chřipku. Varují, že pokud její smrtelný druh zmutuje v lidský, může způsobit celosvětovou pandemii. (Zatímco to píši, asi patnáct lidí už zemřelo.) Odborníci spekulují o tom, že by taková mutace mohla vymazat jednu třetinu světové populace. Více než miliarda lidí by zemřela.

Nevěřící jsou stále více přesvědčeni, že neexistuje žádné řešení, že se všechno zhroutí v chaosu, protože neexistuje žádná „vševidoucí vláda.“ Ale Boží lid to vidí jinak. My víme, že není důvod se bát, protože Bible nám znovu a znovu připomíná, že Pán má všechno pod kontrolou. Na světě se nestane nic bez jeho vědomí a vládnoucí autority.

Žalmista píše: „Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy“ (Žalm 22:28). Podobně prorok Izaiáš ohlašuje světu: „Přistuptež národové, abyste slyšeli, a lidé pozorujte. Nechať slyší země i plnost její, okršlek zemský i všeliký plod jeho“ (Izaiáš 34:1). Říká: „Poslouchejte národové, popřejte mi sluchu. Chci vám říci něco důležitého o Stvořiteli světa.“

Izaiáš oznamuje, že když vzplane Boží rozhořčení proti národům a jejich armádám, je to sám Pán, kdo je vede na porážku. „Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají…všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho…ten (Bůh), kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky…k komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý“ (Izaiáš 40:15,17,22,25).

Izaiáš potom mluví k Božím lidem, kteří jsou ubití a znepokojení světovými událostmi. Radí jim: „Pohleďte k nebi, k překrásným nebesům. Pohleďte na miliony hvězd, které tam jsou. Váš Bůh je všechny stvořil a pojmenoval. Což vy pro něho nejste mnohem vzácnější než ony? Tak se nebojte.“

Máme vědět, že v nebi je plán, projekt, v němž náš Otec nastínil průběh historie. A on zná konec už od začátku. Jak se tento plán uskutečňuje, specielně v katastrofických časech, jako jsou tyto, věřím, že se ptáme sami sebe: „Na co Pán v tomhle všem soustředí svůj zrak?“

Písmo nás ujišťuje, že bomby těchto zběsilých mužů, jejich armády a síly jsou pro Pána jako nic. Vysmívá se jim, že jsou pouhé smítky prachu, a brzy je všechny úplně odfoukne. Uvažujte o Izaiášovi 40:23–24: „Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.“

Izaiáš nám říká: „Sotva jsou tato ‚semena‘ zasazena a zakoření se v zemi, Bůh na ně zafouká a ona uvadnou. Špatní vládci země budou uchváceni Boží vichřicí a smeteni jako plevy. Bůh je zničí.“

Během svého života jsem viděl, jak byly takové tyranie „odfouknuty“ jako plevy. Pamatuji si, že jsem jako dítě seděl vedle svého otce v autě, když byla hudba v rádiu náhle přerušena šokující zprávou: „Japonci právě bombardují Pearl Harbor. Mnoho námořních flotil bylo zničeno, stovky lidí zemřely.“

Můj otec si myslel: „Je to tu. To je ten konec, jak nám bylo prorokováno.“ Přes noc se veškerá americká krajina změnila, dokonce i v našem malém městě v Pensylvánii. Povinné zatemnění a naléhavý hlas sirén se staly normální součástí našich životů. Byla to hrozná doba, když se válka rozšířila po celém světě.

Brzy po tom byl celý Dálný východ v plamenech, napříč pacifickými ostrovy. Stovky tisíc vojáků zemřely ve vyčerpávajících bitvách a v zajateckých táborech. Ve stejné době pustošil šílený, démony posedlý diktátor jménem Hitler národy na druhé straně zeměkoule. Zdálo se, že je nezastavitelný, když napadal a zabíral země v Evropě. Když jeho nacistický režim bombardoval Velkou Británii, přihlížel celý svět v hrůze. A ve svém démonickém běsnění nařídil shromáždit a uvěznit evropské Židy, které potom zabíjel v plynových komorách a spaloval po milionech.

V Rusku začal zase jiný duševně chorý diktátor systematicky zabíjet miliony svých vlastních spoluobčanů. Stalin byl sadistický šílenec a pod jeho železnou vládou se stal komunismus mocnou silou.

Potom přišla jednoho dne nejhroznější zpráva, kterou kdy lidstvo slyšelo: byla svržena atomová bomba. Japonská města Hirošima a Nagasaki v momentě zmizela, atomová bomba vymazala naráz velké množství lidí. Svět poznal, že se na zemi rozpoutalo něco naprosto děsivého.

Brzy potom stál japonský diktátor Hirohito na palubě lodi – hlavu potupně skloněnou – a podepisoval dokumenty o kapitulaci. V Evropě, obklíčené spojeneckými vojsky, spáchal Hitler v podzemním bunkru sebevraždu. Když byly nalezeny jeho ostatky, nezbylo z něj nic než popel. Stalin v Rusku také skončil bídnou smrtí.

Dnes svět vidí jiného ďáblem posedlého diktátora Saddáma Husajna, který je odfoukáván jako pleva. Muž, který kdysi terorizoval své vlastní spoluobčany a vyhrožoval celému arabskému světu, je uvězněný a čeká na své odsouzení. Ve velice krátkém čase bude možná stát tváří v tvář popravě.

Cílem je, abychom je viděli objektivem Písma a poznali, jak pravdivá jsou tato slova: „Hospodin jen zavane na ně, a vichr jako plevu zanáší je.“

Ježíš nám také říká, co máme dělat, až uvidíme, že ve světě začaly převratné změny:

„Tehdy budou znamení na slunci a na měsíci a na hvězdách a na zemi úzkost národů nevědoucích kam se podět před řvaním moře a vlnobitím. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na svět, neboť nebeské mocnosti budou otřeseny.“

„A tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. A až se toto začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení“ (Lukáš 21:25–28).

Všimněte si, že Kristus říká: „A až se toto začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy.“ To naznačuje, že se situace zhorší a všechno bude mnohem intenzivnější, napjatější. Proto, teď je čas, abychom přiložili svá srdce – přiblížili se k Pánu – a upevnili základy, spočinuli v jeho naději. Máme zakotvit svou víru v jeho Slově, a růst v pevné, neochvějné víře.

Co je to za víru, na které máme stát? Je to víra, že nás ďábel nemůže zranit. Nejchaotičtější zprávy nás nemohou zranit. Všichni démonem vedení diktátoři budou odfouknuti jako plevy a my uvidíme Krista, přicházejícího ve své slávě. A přesně tohle nám v dobách zlých umožní říci: „Ať živý nebo mrtvý, patřím Pánu. On je svrchovaným panovníkem nade vším, co se děje.“

O co se Bůh v tom všem nejvíc zajímá? O co má péči? Jsou to události na Středním východě? Ne. Bible nám říká, že Boží zrak je zaměřený na jeho děti: „Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí, a na ty, kteříž očekávají milosrdenství jeho“ (Žalm 33:18).

Náš Bůh si je vědom každého pohybu na zemi, každé živé věci. A přesto je jeho upřený pohled zaměřený především na blaho jeho dětí. Očima lpí na bolestech nebo potřebách každého údu jeho duchovního těla. Jednoduše řečeno, cokoliv nás zraňuje, to ho zajímá.

Aby nám to dokázal, řekl Ježíš: „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou, ale raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle“ (Matouš 10:28). Ani uprostřed největších světových válek není Bůh primárně zaměřen na tyrany. Ne, zaměřuje se na každou okolnost, každý detail v životě jeho dětí.

Kristus to říká v následujícím verši: „Copak se neprodávají dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce“ (10:29). V Kristových dnech byli vrabci pokrmem chudým, prodávali se dva za krejcar. Na ulicích bylo možné vidět ptáčníky, jak nesou koše plné chycených vrabců. Přesto Ježíš řekl: „Žádný z těchto malých tvorů nepadne na zem, aniž by to váš Otec nevěděl.“

Podle biblického komentátora Wiliama Barclaye znamená Ježíšovo slovo „padne“ v tomto verši mnohem víc než ptačí smrt. Aramejský význam je „snést se, usednout na zem.“ Jinými slovy, slovo „padnout“ tu značí každý zraněný skok, který maličký pták udělá.

Kristus nám v podstatě říká: „Váš Otec se nedívá na vrabce, jen když umírá, ale i když dopadá na zem. Když se vrabec učí létat, padá z hnízda a začíná skákat po zemi. A Bůh vidí každý malý zápas, kterým prochází. Zajímá se o každý detail jeho života.“

Potom Ježíš dodává: „Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců“ (10:31). Skutečně, vždyť říká: „Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě!“ (10:30). Jednoduše řečeno, Ten, který učinil a spočetl všechny hvězdy – kdo sledoval každou akci Římské říše, kdo udržuje galaxie na jejich oběžných drahách – má pohled zaměřený na tebe. A Ježíš se ptá: „Což pro něj nejsi mnohem cennější?“

Izaiáš volal: „Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?“ (Izaiáš 40:27). Boží lid ho obviňoval: „Hospodin přehlíží moje potřeby. Neodpovídá na moje modlitby. Vypadá to, že Bůh odvrátil svůj zrak od mé zkoušky.“

Věřím, že tohle je dnes volání mnoha zraněných křesťanů. Naše služba dostává dopisy od vzácných věřících, kteří snášejí zkoušky a trápení, pro lidskou mysl naprosto šokující a přinášející pochybnosti. Dovolte, abych uvedl příklad jednoho zbožného pastora, který stál tváří v tvář neuvěřitelné palbě zkoušek, které se zdají být příliš bolestivé, než aby je někdo dokázal snést.

Začalo to před několika lety, kdy pastor položil vedle sebe do postele svého pětiměsíčního vnuka. On a jeho manželka hlídali chlapce své dceři, když byla v práci. Chlapec byl zdravé dítě a byl klenotem v očích svého dědečka. O pár hodin později se pastor probudil a zjistil, že chlapec zemřel na SIDS (syndrom náhlého úmrtí novorozence).

Pastorova dcera – matka mrtvého chlapce – nedokázala zvládnout zármutek nad ztrátou svého syna. O rok později se pokusila o sebevraždu předávkováním drog. Ten pokus přežila, ale její mozek byl vážně poškozen. Teď jsou pastor a jeho žena pečovateli své dcery na plný úvazek, nepřetržitě ji opatrují.

Potom, asi o rok nebo tak později, byl pastorův nejmladší syn obviněn ze dvou vražd. Jednou bylo zabití dealera, který opatřoval drogy mladíkově sestře. Ten syn teď sedí ve vězení a čeká na soud a odsouzení k smrti.

Jak se tyto bolestivé zkoušky nakupily, stál pastor tváří v tvář své kritické hodině. Došlo k ní týden před vánoci. Tento muž byl tak zasažený bolestí, že hledal útočiště ve své studovně, kde plakal a plakal, a svíral přitom obrázek svého mrtvého vnuka.

V tomto příběhu je toho ještě víc, ale chci se tu zastavit a zaměřit se na neuvěřitelnou bolest tohoto Božího služebníka.

Nedovedu si představit, čím ten pastor procházel. Ztratil svého drahocenného vnuka, jeho dcera má poškozený mozek a teď jeho syn čeká na rozsudek smrti. Všechno, na co byl schopen myslet, bylo: „Pane, tahle bolest je nad moje chápání. Nevím, co bude dál.“

A já se vás ptám: „Kam se v tu chvíli díval Bůh? Byl zaneprázdněn někde jinde, staral se o to, jak se zbláznil svět? Byl zaujatý právě probíhajícími událostmi, vyvolávajícími strach? Nebo si myslíte, že je možné, aby byly Boží oči zaměřené na zranění a zmatek tohoto jednoho spravedlivého muže?“ Odpověď dává žalmista: „Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich“ (Žalm 34:15).

Představte si na chvíli strom za okny pastorovy studovny. Na tom stromě je ptačí hnízdo a v něm je malinký vrabec, který se snaží roztáhnout svá křídla, začíná se učit létat. Když ten malý ptáček vyskočí z hnízda a spadne na zem, Bůh si toho všimne.

A teď, když jste se podívali z okna a viděli, co se stalo, řekněte mi: jak je možné, že nevěříte, že si Bůh všimne také tohoto drahého, bolestí plačícího muže? Jak můžete nevěřit, že se to Boha nedotkne, když ví o jeho utrpeních? Jak můžete nevěřit, že Bůh setře každou jeho slzu a uvede do pohybu cestu k úniku svého služebníka?

Pastor píše: „Mohu vám pravdivě říci, že toho dne vešel do mé kanceláře sám Ježíš a seděl u mého psacího stolu. Bůh mi dal s láskou poznat, že mám dvě volby. Zaprvé to mohu vzdát a přestat bojovat. Kdybych to udělal, mohl bych všem svým přátelům vyprávět o svém soužení a důvodech, proč jsem odešel, a oni by mě pochopili. Mohl jsem se svobodně pro tuto volbu rozhodnout a Ježíš by mi rozuměl a stále by mě miloval.“

„Nebo, řekl mi, mohu sebrat odvahu a opustit místnost, abych čelil své budoucnosti, protože on se mnou ještě neskončil. Byly tu pouze tyto dvě volby. Nebyla to krutost z Boží strany. Byly to prostě jen dvě volby, které jsem měl.“

„Vybral jsem si vstát a pokračovat. Dřív než jsem vyšel z místnosti, jsem uložil fotku svého vnuka do zásuvky svého stolu. Stalo se to asi před rokem. Moje boje ještě neskončily, ale já vím, že Boží ruka je na mně. Přišel ke mně v mojí bolesti a dodal mi odvahu, abych šel dál. A navzdory dalším zkouškám pokračuji dál v síle jeho Slova.“

Milovaní, tento muž porozuměl Boží lásce jako nikdy předtím ve svém životě. Vložil na Ježíše všechnu svou bolest, každý zármutek, každou starost – a svůj život svěřil Bohu a jeho plánu.

Jsem přesvědčen, že nejčastěji je to láska, kterou ve svých zkouškách potřebujeme, a ne odpovědi. Odpovědi mohou pomoci jen do určité míry, když je člověk zdrcený hlubokou bolestí. Je to dominantní láska našeho Otce – a milující ruce našich bratrů a sester, jež se nás dotýkají – která slouží jako jeho odpověď v našich nejtěžších časech. Nemáme v takových dobách posuzovat naši víru, možná nám jí moc nezbylo. Ale můžeme se dívat a vidět vrabce vně za naším oknem a vědět, že láska našeho Otce je zaměřena na nás.

Kristus popsal poslední dny jako časy tak znepokojující a hrozné, že „lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na svět…tehdy bude…na zemi úzkost národů nevědoucích kam se podít“ (Lukáš 21:26,25).

Co nám Ježíš dal, abychom se připravili na tyto katastrofy? Co je jeho protijedem na strach, který přijde?

Dal nám obrázek o svém Otci, který dává pozor na vrabce, který má spočítané všechny vlasy na našich hlavách. Tyto ilustrace mají mnohem větší význam, když o nich budeme uvažovat v kontextu, ve kterém nám je Ježíš dal.

Řekl tyto dvě paralely svým dvanácti učedníkům, když je poslal evangelizovat do izraelských měst a městeček. Právě je vybavil mocí k vyhánění démonů a uzdravení všech druhů chorob a nemocí. Přemýšlej o tom, jak vzrušující okamžik to musel pro učedníky být. Dostali moc k činění divů a zázraků! Ale pak přišla tato strašlivá varování jejich Mistra:

„Nebudete mít v kapsách žádné peníze. A nebudete mít domov, a dokonce ani střechu, pod kterou byste hlavu složili. Místo toho vás budou nazývat kacíři a ďábly. Budou vás bít v synagogách, povlečou vás před soudce, uvrhnou vás do vězení. Budete nenáviděni a opovrhováni, zrazováni a pronásledováni. Budete muset utíkat od města k městu, abyste se vyhnuli ukamenování.“

Teď si představte ty muže, jak s vyvalenýma očima naslouchají Ježíši. Museli být sevření strachem. Představuji si je, jak si říkají: „Co to je za druh služby? Je tohle budoucnost, která platí pro mě? Tohle je nejbezútěšnější vyhlídka na život, jakou jsem kdy slyšel.“

Ale to je právě ta chvíle, kdy Ježíš svým milovaným přátelům třikrát říká: „Nebojte se!“ (Matouš 10:26,28,31). A dal jim protijed na každý strach: „Otcův zrak je vždy zaměřený na vrabce. O kolik víc bude vždy na vás, jeho milovaných?“ (viz 10:29).

Drahý svatý, tady je hluboká pravda, které se můžeme chopit v nejbouřlivějších časech. Ježíš říká: „Když se přihrnou pochybnosti – když jsi v koncích a myslíš si, že nikdo neví, čím procházíš – zde je způsob, jak najít klid a jistotu.“

„Podívej se na malé ptáčky venku za oknem. A prohrábni si prsty své vlasy. Potom si vzpomeň, co jsem ti řekl: tito malí tvorečkové mají pro tvého Otce nesmírnou cenu. A tvé vlasy ti mají připomenout, že ty máš pro něj mnohem větší cenu. Jeho oči vždy spočívají na tobě. A ten, který vidí a slyší každý tvůj pohyb, je blízko.“

Takto se o nás stará náš Otec v těžkých časech. Ví o každém detailu v našich životech – naší rodině, našem domě, našich financích, našem manželství – a zabývá se všemi aspekty. Nemáme se bát! On zaslíbil, že připraví únikovou cestu.