NESTRACHUJ SE, KDYŽ NEBE VYHLÍŽÍ MLČENLIVĚ

Krátce nato, co Ježíš byl ukřižován a pohřben, Petr a ostatní učedníci se rozhodli spolu setkat. Shromáždili se za zamčenými dveřmi, obávající se o své životy, když tu uslyšeli vzrušující slova: „On žije!“

Znenadání, Ježíš vstoupil skrz zamčené dveře ve svém vzkříšeném těle a řekl jim: „Pokoj vám“ (Jan 20,19) Říkal tím „Nebojte se! To jsem já, váš Pán.“ Teď mi řekni, pokud bys byl v té místnosti, nebylo by to tím nejúžasnějším, co jsi kdy viděl na vlastní oči? Nebyl bys přesvědčen tak, že bys už znovu nepochyboval?

A přesto, co následovalo po tomto největším z duchovních vrcholů? Šimon Petr řekl: „Jdu lovit ryby.“ (Jan 21,3) A s Petrem odešlo k jezeru i dalších šest učedníků, aby se vrátili ke svému původnímu životu rybářů. Proč? Co se stalo s tou důležitou službou, ke které je Bůh povolal?

Tito muži upadli do hlubokého zármutku kvůli něčemu, před čím je Ježíš varoval: „Ještě malou chvíli a již mě neuvidíte … budete zarmouceni“ (Jan 16,19-20). Kristus věděl, že jeho oddaní následovníci prožijí propastné období, kdy budou ve svém životě zdrceni jeho tělesnou nepřítomností. I když slíbil, že bude s nimi (viz. Matouš 28,20), zdálo se, že je nechává, aby to zvládali sami.

Zažil jsi někdy období sucha, kdy jsi cítil jako by tě Bůh opustil? Možná jsi slyšel Boží hlas jasně a tvé společenství s ním bylo úžasné. Pak, jednoho dne, ses probudil a nebesa vypadala jako mosaz.

Milovaní, když se toto bude dít, nepanikařte! Petr nám radí, „nedivte se té výhni zkoušek mezi vámi, která vám nastává, jako by se vám dálo něco divného, ale když máte podíl na Kristových utrpeních, radujte se, abyste se stejně radovali a jásali i při zjevení jeho slávy.“ (1.Petrův 4,12-13) Pravdou je, i když se to nezdá, pokud jsi právě na suché zemi, směřuješ na své duchovní cestě k větším věcem.