NIKDY NENÍ PŘÍLIŠ POZDĚ

Pátá kapitola Markova evangelia vypráví příběh o Jairovi, představeném synagogy, který v zoufalství žádal Ježíše o uzdravení své dcerky. Dvanáctileté děvčátko bylo nebezpečně blízko smrti a Jairus prosil Krista, aby přišel do jeho domu a položil na ně ruce.

Ježíš souhlasil, že s ním půjde. Nejprve se ale zastavil, aby posloužil ženě s krvácením. (Jednalo se o ženu uzdravenou dotknutím jeho šatu.) Zatímco Ježíš prodléval, posel přinesl tragickou zprávu: Jairova dcerka již zemřela. Posel řekl představenému synagogy: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ (Marek 5:35).

Jairova srdce se dotkl zármutek. Pomyslel si: „Kéž bychom se tam byli dostali včas. Nyní je příliš pozdě. Moje dcera je mrtvá.“ Ježíš ho však ujistil: „Neboj se, jen věř“ (verš 36).

Když skupina přišla před Jairův dům, bylo slyšet bědování a nářek pozůstalých i přátel ze sousedství. Představ si ten rozdíl: Byl tady Bůh v těle. Stvořitel vesmíru schopný vykonat cokoli si dokážeš představit – a přesto lidé v jeho přítomnosti plakali. Stručně řečeno, vypovídali: „Bůh nám může pomoci, pouze dokud je alespoň trošku naděje. Jakmile však odejde život, již Bůh není potřeba. Takovou situaci přece nemůže zvrátit.“

Kolik dnešních křesťanů již nevolá k Pánu, protože si myslí, že jejich problém je beznadějný? Zástupy důvěřují Bohu, pouze dokud něco v jejich životě nezemře. Nehovořím o smrti člověka, spíše o zániku manželství, vztahu, snu, naděje pro nespaseného blízkého člověka – o čemkoli ve tvém životě, o čem si myslíš, že to již nelze spravit či změnit.

Ježíš takovou víru pokáral. Plačícímu zástupu před Jairovým domem řekl: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě nezemřelo, ale spí“ (verš 39). Tvrdil: „Situace není taková, jak se vám jeví. Myslíte si, že již není žádná naděje, já vám ale říkám, že dívku opět přivedu k životu.“ Potom vešel k děvčátku do pokoje a vyřkl pouhé slovo, které dítěti vrátilo život. „Děvče, pravím ti, vstaň!“ (verš 42).

Proč Duch svatý zařadil do Markova evangelia tento příběh? Aby nám ukázal, že nic není natolik „mrtvé,“ aby to nemohlo být obnoveno. Říká: „Důvěřuj mi, že ten problém vyřeším. Pro mě nikdy není příliš pozdě.“