Evangelisté George Whitefield a John Wesley patří mezi nejvýznamnější kazatele historie. Tito muži kázali tisícům posluchačů na otevřených setkáních, na ulicích, v parcích, věznicích a skrze jejich službu bylo mnoho lidí přivedeno ke Kristu. Jednou však mezi těmito muži vznikl teologický spor o tom, jak člověk dochází posvěcení. Obě strany stály velmi pevně za svým přesvědčením, docházelo k ostrým výměnám názorů a následovníci obou mužů se zcela nevhodným způsobem hádali.
Jednoho dne přišel za Whitefieldem jeden z jeho stoupenců a v rozhořčení se jej zeptal: „Setkáme se v nebi s Johnem Wesleyem? Jak může být Wesley zachráněn, když takto chybně káže?“
Whitefield mu odpověděl: „Ne, Johna Wesleyho v nebi neuvidíme. Bude totiž tak blízko Kristova trůnu, tak blízko Bohu, že ho nebudeme schopni vidět.“
Pavel nazval tohoto ducha „duchem širokého srdce“. On sám ho měl, když psal list do Korintu, církvi, v níž ho někteří obvinili z tvrdosti a kde opovrhli jeho kázáním. Pavel jim odpověděl: „Nic jsem vám nezatajil, Korinťané, naše srdce se vám otevřelo.“ (2. Korintským 6,11)
Když Bůh rozšíří tvé srdce, najednou padnou mnohé překážky a limity tvého srdce! Tvůj pohled najednou není tak úzce zaměřený. Namísto toho jsi veden Duchem svatým k těm, kteří jsou zranění. A Duch svatý přitahuje trpící k tvému soucitnému duchu jako magnet.
Máš i ty takovou jemnost a soucit v srdci při pohledu na trpící? Když vidíš bratra nebo sestru v hříchu anebo když mají problémy, máš pokušení jim říct, co je v jejich životě špatně? Pavel říká, že zraněné je potřeba pozvednout v duchu mírnosti a jemnosti. Potřebují se setkat s duchem, kterého měl Ježíš.
Volání našich srdcí může znít takto: „Bože, vezmi všechnu úzkost mého srdce. Toužím mít tvého soucitného ducha s těmi, kdo jsou zranění… ducha odpuštění, když uvidím někoho, kdo padl … ducha obnovení, abych uměl přikrýt jejich výčitky. Vezmi všechnu povýšenost mého srdce a daruj mi větší lásku k nepřátelům.“