OBLAK HODNÝ NÁSLEDOVÁNÍ

 “Ať setrvával oblak nad příbytkem třeba dva dny nebo měsíc nebo rok, dokud nad ním setrvával, Izraelci tábořili a netáhli dál. Když se vznesl, táhli dál. Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. Drželi Hospodinovu stráž na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše.” (Numeri 9:22-23)

Oblak, který vedl děti Izraele pouští, byl posléze vyzdvihnut na nebe. Ale další oblak klesl z nebe o staletí později, v příbytku v Jeruzalémě. Duch svatý – stejný duch, který se vznášel nad svatostánkem na poušti – sestoupil a vznášel se nad 120 chválícími, kteří se seskupili v příbytku po Ježíšově smrti. Tento oblak dále sestoupil do místnosti, ve které tito lidé seděli a rozhovořil se v hlavách těchto lidí jako rozštěpené jazyky ohně.

Řecké slovo pro rozštěpené znamená “zcela rozptýlené”. Ve zkratce, tento oblak ohně se rozptýlil a posadil se na každého člověka v příbytku. Pak plameny ovládaly těla těchto lidí.

V té chvíli byli Ježíšovi následovníci “v Duchu”, s Duchem svatým přebývajícím v nich. Jedno je, když Duch v tobě setrvává, ale něco jiného je - zcela žít v absolutním podrobení tohoto Ducha. Můžeš být naplněn Duchem svatým, ale to neznamená, že kráčíš v poslušnosti Jeho vedení, a že se necháváš být jím ovládán.

My, kteří milujeme Ježíše, dnes take máme oblak hodný následování. Možná jsme naplněni Duchem svatým – modlíme se, zpíváme v Duchu nebo zažíváme zjevení Ducha – ale stejně se musíme zavázat, abychom od Něj brali i rozkazy. Pokud nepočkáme na Jeho směr ve všech věcech, jednoduše nekráčíme v Duchu. Pavlův pokyn vyjasňuje tento rozdíl: “Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.” (Galatským 5:25)