Ochraňování ovcí
Když byl Pavel, ve 20. kapitole Skutků, na své cestě do Jeruzaléma, zastavil se v Efezu. Svolal zde výjimečné shromáždění všech církevních vedoucích. S vážnou tváří řekl těmto Efezským věřícím: „A hle, já nyní vím, že vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal o Božím království, již nikdy nespatříte mou tvář“ (Skutky 20:25).
Pavel pak pronesl své poslední poselství k Efezským. V podstatě jim řekl: „Byl jsem s vámi již dřív a vy víte, co zastávám. Sloužil jsem vám s pokorou a slzami. Kázal jsem ve vaší církvi, a od domu k domu. Všechno jsem to činil pod tlakem velikých zkoušek a pronásledování. A nic jsem před vámi netajil.“
Potom jim v slzách dal toto vážné varování: „Po tři roky jsem vás nepřestával dnem i nocí v slzách varovat před tím, co vidím přicházet na církev, až budu pryč. Teď chci, abyste si ještě jednou toto varování vyslechli“ (viz 20:31).
Co Pavel viděl přicházet? Co ho tak zarmoutilo, že strávil tři roky pláčem nad touto církví. Před jakou nastávající tragédií je tolikrát varoval, jak veřejně, tak soukromě, v jejich církvi a v jejich domech? Jaká věc mohla tak hluboce otřást tímto svatým mužem modlitby?
Pavla neznepokojoval výbuch chtíče, nebo cizoložství, nebo rozvodů, nebo opilství. Jeho varování se netýkalo nastávajícího pronásledování ze strany společnosti nebo zavedení vládních omezení na církev. Nevaroval je před propuknutím zvrhlosti nebo homosexuality za kazatelnou, nebo známek morálního úpadku, nebo nezaměstnanosti a chudoby, nebo terorismu a válek.
Stručně řečeno, Pavlova varování se netýkala chaosu, který bude vně církevních dveří. Ne, Pavel byl zarmoucený nad tím, co viděl přicházet uvnitř zdí Božího domu. Varoval Efezské před tím, co předpovídal, že přijde zejména na službu, na pastýře. A tato varování byla o zkáze, která přijde z rukou podvodníků, kteří se nahrnou do církve.
Ve svém posledním poselství si nevšímal růstu církve nebo osobních bojů pastorů, ani zkoušek a pokušení věřících. Ne, volání z hlouby Pavlova srdce bylo: „Vy pastoři, vy pastýři, dávejte pozor. Buďte na stráži, kvůli vám samotným a kvůli vašim lidem.“
„Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví“ (20:28). Jinými slovy: „Vy přední, vy biskupové, vy vedoucí – krmte svá stáda, připravte je. Plňte je Božím ryzím Slovem. Přicházejí krutí vlci a podvodníci a budou se zaměřovat na slabé ovce.“
„Já totiž vím, že po mém odchodu mezi vás vstoupí draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. Proto bděte“ (20:29–31).
V tu chvíli jim Pavel zdůraznil: „Právě teď jste požehnanou církví. Jste věrným lidem, mocným tělem věřících. Máte pevné základy.“ Rovněž Kristus říká totéž o Efezských ve Zjevení. Řekl jim: „Jste vytrvalí a nesete ovoce. Netrpíte zlé lidi a odhalujete všechny falešné kazatele.“
Přesto podle Pavla: „Tak, jak jste požehnaní, vaše církev nebude ušetřena, pokud nebudete dbát mého varování. Uvidíte, jak povstává nesvatá, zvrhlá služba a kupčí s tímto stádem.“ Kristus ve 2. kapitole Zjevení varuje Efezské stejně: „Opustili jste svou první lásku. Čiňte pokání, jinak pohnu vaším svícnem, vaším žhnoucím, zářivým svědectvím světu.“
Jak tito Efezští věřící ztratili svou první lásku? Jak se nějaká církev stane mrtvou církví? Nepochybně proto, že jejich pastoři a vedoucí nestřežili ovce. Nedávali si pozor a umožnili vlkům získat přístup k stádu. Když tito vlci vtrhli, sežrali ovce, nešetřili je.
Stručně řečeno, překroucené evangelium prosáklo do církve a vyučovalo se omylům a chybám. Brzy byli věřící čistého srdce svedeni z cesty strašným podvodem. Po léta si tato věrná církev dávala pozor a rozsuzovala, co je z evangelia a co z těla. Ale teď jsou ti samí věřící vedeni do pohodlného, laciného evangelia, které uklidňuje tělo. A jsou odtahováni daleko od Krista.
Tito vlci a zvrhlost vtrhli do Božího domu. A oklamali pastory a sbory na celém světě. Kamkoliv cestuji, vidím, jak zvrhlí kazatelé rozdělují stádo a rozhánějí ovce.
Ježíš také varoval před jejich příchodem: „Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci“ (Matouš 7:15). Podle Krista přijdou chamtiví kazatelé a učitelé, oblečení jako Boží ovce. Budou vypadat jako andělé světla, ale přijdou, aby oklamali i vyvolené, kdyby to bylo možné. Devadesát procent toho, co říkají, zní jako pravé evangelium, ale používají Boží slovo jako plášť k zahalení svého klamu.
Prorok Ezechiel mluví o těchto vlcích: „Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou… jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk… chudému a nuznému ubližují“ (Ezechiel 22:25, 27,29).
Ukažte mi kazatele, který nikdy neodhaluje hřích – který neukazuje lidem rozdíl mezi svatým a rouhavým, který nezmiňuje pokání nebo soud, ale místo toho říká, že Bůh tě chce učinit bohatým a prosperujícím – a já nazvu tohoto člověka tím, co je. Je to vlk. A nahradil Kříž penězi.
Dovolte, abych popsal takového současného vlka. Muž, na kterého myslím, je jeden ze známějších kazatelů prosperity v Americe. Před několika týdny měl toto poselství: „Slyšeli jste o příchodu Ježíše. Slyšeli jste, že se může vrátit kdykoliv. Já vám říkám, že je to nemožné. Nemůže přijít, dokud se vám nebude dobře dařit – dokud nedostanete hezké auto, dokud nebudete mít vysněný dům. On do té doby prostě nemůže přijít.“
Nedávno jsem dostal video z konference o prosperitě. Na konferenci hlásali tuto teologii: „Najděte nejvíce prosperujícího kazatele, jakého znáte, a dejte mu peníze. Požehnání, které je na něm, bude proudit do vás.“
Jeden prosperující pastor se postavil k řečnickému pultu a popisoval svoje auta, své letadlo, svůj dům, své diamanty, psa, kterého koupil za 15 000 dolarů. Prohlásil: „Postavím dům, na který by byl i Šalamoun pyšný. Potom, až lidé v mém městě uvidí moje sídlo a můj Rolls Royce, poznají, že Bůh je v nebi.“
Jak mluvil, lidé přistupovali a pěchovali mu peníze do kapes. Další pochodovali v zástupu dopředu a pokládali peníze na jeviště. Potom začali zpívat píseň s názvem „Utíkej pro peníze.“ Někteří se vrhali tváří k zemi, zatímco jiní běhali kolem sálu a zpívali: „Utíkej pro peníze.“
Milovaní, byl jsem v šoku a úžasu, jak mohou být pastoři a křesťané, kteří věří Bibli, tak oklamáni. I v naší církvi pouštějí někteří farníci do oběhu magnetofonové nahrávky s poselstvím, v nichž vlci učí: „Ježíš nemůže přijít, dokud se ti nebude dobře dařit.“ Jak strašné rouhání! Ježíš sám řekl, abychom očekávali Jeho zjevení, že přijde v mžiknutí oka, až to budeme nejméně očekávat.
Ó, jak církev oslepla. A jak slepí jsou právě teď mnozí pastýři. Církve, které kdysi věřily v oběť, sebezapření a nesení kříže, byly narušeny tělesností. Zaměřují se dnes zcela na sebe, na materiální věci, na úspěšný život, ne na svatý život.
Prorok Jeremiáš popsal vlky, kteří přicházejí s tímto klamem: „Jako klece plná ptáků, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli, vytylí jsou, lesknou se, nadto umějí se vyhýbati bídám. Pře nesoudí, ani pře sirotka, a však šťastně se jim vede, ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají.“
„Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti [potrestat] jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má? Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této. Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Čeho byste pak neučinili naposledy?“ (Jeremiáš 5:27–31).
Podle Jeremiáše staví tito vlci svůj úspěch a bohatství na zádech chudých a potřebných. Jeden význačný evangelista prodává „uzdravení rakoviny“ za 1000 dolarů. Za 500 dolarů může člověk přijít dopředu a přijmout modlitbu za jakýkoliv druh nemoci. Ale modlitba za rakovinu stojí 1000 dolarů.
To všechno je odporný smrad v Božích nosních dírkách. A dovolte, abych vám řekl, kde to končí: Sloužíme trpělivému Bohu, který nezničí ani neodsoudí nikoho, kdo je z neznalosti vtažen do pasti. Bude napomínat a kárat své ovce. Ale přichází den, kdy těmto vlkům řekne: „Dost! Už nebudete okrádat vdovy. Nebudete měnit krev mého Syna na kreditní kartu k uspokojení vašich žádostí. Již nebudete smět chodit do celého světa a kázat materialistického Krista. Já zničím a odhalím každého vlka v ovčím rouše. Peníze, které proudí do vašich kapes, již velice brzy úplně vyschnou.“
Po kom jdou vlci? Jejich obětí se stávají slabé, podvyživené ovce. Vyhledávají ty, kdo neznají své Bible a chytili se do sobeckého, soběstředného evangelia. Proto je Pavlovo varování křišťálově jasné: „Pastoři a vedoucí, mějte se na pozoru. A střežte stádo, k jehož dohlížení jste byli povoláni. Krmte Boží církev.“ Nám pastýřům bylo přikázáno, abychom nasytili stádo ryzím Božím slovem. Jen tehdy budeme moci rozlišit, co je z Ducha svatého a co z vlka.
Ptám se vás: co by mělo být hlavní starostí každého pravého pastýře v tomto národě? Neměl by to být nějaký nový způsob, jak přilákat lidi do církev. Ne! Pastoři by měli být přemoženi obavou, která zlomila srdce apoštola Pavla. Bůh vložil tu samou obavu na srdce proroka Amose: nebezpečí hladu po Božím slově.
Za dnů Amose byl Izrael posedlý šekelem, nebo penězi a materializmem. Zatímco chudí byli v opovržení. Každý, kdo nebyl úspěšný, byl zesměšňován. Tak Amos křičel: „Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými, kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců… Přisáhl Hospodin… Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich“ (Amos 8:4–7).
Amos viděl vlky, jak okrádají vdovy a chudé, berou jim jejich stříbro nebo živobytí. A křičel: „Zouváte boty z nohou vdov. Okrádáte chudé.“
Vidím, že totéž se děje dnes. Jeden vlk – poradce ve službě – řekl našemu finančnímu manažérovi: „Jestliže někdo pošle vašemu sboru nějaký dar, pošlete jim hned další prosby.“ Jinými slovy: „Nezáleží na tom, kdo pošle peníze. Ať vdovy a starší lidé, kteří vás podporují, dají ještě víc, když chtějí. Jen dostat co největší dary, jaké můžete.“ Ne, tak to nikdy nebude! Dnes je tento poradce na pokraji úpadku.
Jak Hospodin reagoval na takovou chamtivost Izraele? Řekl Amosovi: „Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových, tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou. V ten čas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní“ (Amos 8:11–13).
Bůh v podstatě říkal: „Pokračuj, jdi si za šekely. Pohrdej chudým, potřebným, vdovou, zbožným. Ale sešlu na tebe a tvé stádo hlad. A budeš hladovět po slovu z nebe. Budeš utíkat od východu k západu a hledat slovo ode mě, ale žádné slovo nepřijde.“
Podobně dnes Pán zavře nebe každému pastýři šekelů. Každé požehnání, které k němu teď proudí, brzy vyschne. A v těžkých časech se žíznivá stáda, která následovala tyto vlky, rozprchnou, jak se budou shánět po slovu od Boha.
Milovaný, jediným velikým zájmem našeho nebeského Otce je, aby nás žádné „jiné evangelium“ neodvedlo od Kříže. Znám mnoho křesťanů, kteří věří, že ztroskotali, protože před lety dostali lichotivé slovo: „Budeš mít velikou službu. Získáš tisíce duší pro Pána.“ Ani jedno slovo z toho se neuskutečnilo. A teď jsou tyto ovce úplně bez odvahy, zastrašené, jejich víra je hromada popela.
Jestliže přijímáš slovo od Pána, ať je z Písma. Ať je z tvého vzácného času v modlitebním pokojíčku s Ježíšem. Ať tvoji blízcí zbožní přátelé s tebou toto slovo pro jeho potvrzení zkoumají. Jinak, jestliže dopustíš, aby se cokoliv dostalo do cesty pravému evangeliu, skončíš v hladu.
Pavel řekl Efezským: „I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou“ (Skutky 20:30). Řecké slovo pro „převrácené“ tu znamená tvrdošíjnou umíněnost v propagování chyby.
Pavel varoval: „Někteří z vás v autoritě povstanou a přinesou pokroucené evangelium. Budete předkládat zkomoleninu pravého evangelia.“ O čem to Pavel mohl mluvit? Jak by k tomuhle mohlo dojít mezi vedoucími této církve?
Všimněte si, že teď Pavel nemluví o vlcích nebo o těch, kdo okrádají vdovy. Nezaměřuje se na ty, kdo pohrdají chudými. Ne, Pavel poukazuje na služebníky, kteří se krčí a uhýbají před kázáním úplné Boží vůle. Mluví o těch, kdo předkládají ředěné evangelium, polovičaté evangelium, pouze část Božího slova.
Pavel těmto mužům oznamuje: „Neopomněl jsem oznámit vám veškerou Boží vůli“ (20:27). Proto jim říká: „Proto vám dnešní den vydávám svědectví, že jsem čistý od krve všech lidí“ (20:26). Jinými slovy: „Jsem před Pánem bez poskvrny, protože jsem vám ve svém kázání celé Boží pravdy nic nezatajil.“
Takže, co je „veškerá Boží vůle,“ o které se tu Pavel zmiňuje? Stručně řečeno, celá Boží vůle zahrnuje nesnadná, těžká témata Písma, nejen požehnání. Zahrnuje kázání o nesmírné hříšnosti hříchu. To znamená kázání o pekle, o příchodu Krista, o nadcházejícím soudu. Znamená to i poselství o zbožném zármutku nad hříchem, o pokání, o zřeknutí se hříchu. Je to kázání útočného evangelia o Kristově krvi. Je to poselství o nesení kříže, o sebezapření, o oběti, o umírání s Kristem. Je to evangelium o svatosti a oddělení od světa.
Určité služby se dnes výhradně věnují propagování toho, co nazývají „přátelské“ evangelium, což znamená nezávadné, neútočné. Slovník definuje „přátelské“ jako vřelé, povzbuzující, utěšující, co nepůsobí trápení, neruší. Samozřejmě, že věřím, že evangelium Ježíše Krista povzbuzuje a uzdravuje. Je to dobrá zpráva – opravdu největší zpráva, kterou by člověk mohl slyšet. A jako poslové a hlasatelé evangelia máme kázat povzbuzení, naději a víru.
Ale budeme-li dbát Pavlova varování, potom jsme povoláni kázat celé evangelium. A „celé evangelium“ zahrnuje útočné poselství, slovo, které provokuje, pohoršuje a usvědčuje každé hříšné srdce, ve věřících a stejně tak v nevěřících. Podle Petra je evangelium Ježíše Krista „kámen úrazu a skála pohoršení, totiž těm, kdo se slovem uráží a jsou nepovolní“ (1. Petr 2:8).
Ale „přátelské“ evangelium, které je dnes předkládáno, to odmítá dělat. Takoví kazatelé zřídka přivádějí své lidi na místo, kde je Duch svatý usvědčuje z hříchu. Dovedeš si představit Pavla, jak káže poselství, které vyloučilo volání k sebezapření? Nikdy!
„Přátelské“ evangelium není nic jiného než nanicovaté, zředěné, silně mlhavé poselství, určené k získání co největšího zástupu. Tragédií je, že nikdy nekonfrontuje ten hlavní problém, který žene lidi ke Kříži – hřích. Místo toho zatajuje pravdu, tu skutečnou pravdu, která je určená k osvobození lidí.
Jsem odhodlaný kázat celou Boží vůli až do dne, kdy půjdu domů, abych byl s Pánem. A budu to dělat kvůli Božímu varování pro všechny kazatele ve 33. kapitole Ezechiele.
„A ten (strážný) vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu, a slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude. Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane. Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.“
„Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.“
„Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne. Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.“
„Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš“ (Ezechiel 33:3–9).
Jako kazatel Božího slova mám varovat hříšníky, jinak mě Hospodin shledá odpovědným za jejich krev. Není divu, že Pavel řekl Efezským: „Neprovinil jsem se krví žádného člověka.“ Věděl o Božím varování pro kazatele v Ezechieli 33.
Kážu v církvi, kam přicházejí lidé ze všech společenských vrstev: transvestité žijící v osobním pekle, herci a herečky utápějící své zoufalství v alkoholu a drogách, zoufalí podnikatelé na pokraji sebevraždy. Když se dívám do tváří těchto ztrápených hříšníků, jak se mohu bát dát jim pravdu? Jak bych před nimi mohl něco zatajit z Božího slova, když vím, že jediná pravda, která k nim bude mluvit, je krev Ježíše a Kristův Kříž?
Moje poselství může někdy hříšníky a ty, kdo činí kompromisy, urazit. Ale já nebudu mít na svých rukou v Den soudu žádnou krev. Možná si myslíš: „Všechno, co uvádíš, je ze Starého zákona. To se nedá aplikovat na tento den milosti.“ Kdyby to byla pravda, potom Ježíš udělal chybu, když citoval Izaiáše a další proroky. A totéž platí pro Jana Křtitele a apoštola Pavla. Petr píše: „Jemu [Ježíši] vydávají svědectví všichni proroci“ (Skutky 10:43).
Toto jsou Ježíšova vlastní slova: „Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj život. Ale nádeník a ten, kdo není pastýř, jemuž ty ovce nepatří, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká; a vlk chytá ovce a rozhání je“ (Jan 10:11–12).
Ježíš říká, že dobrý pastýř pokládá svůj život za ovce. Co přesně to znamená pro dnešní Boží služebníky? Zahrnuje to složit veškerou pýchu, všechen strach z člověka, a všechno krčení se strachem, když dochází ke kázání celé Boží vůle. To je požadavek na každého pastýře, který je povolán krmit stádo.
Vidím, jak Bůh pozvedá svatý zbytek dobrých pastýřů.
Tito pastýři hledají Boha s čerstvou pílí. Jsou to oddaní služebníci, mladí i staří, kteří nedovolí žádnému vlkovi, aby se dotknul jejich stáda. Když se tito pastýři rozhlížejí kolem po dnešní církvi, mají plné zuby všech švindlů a pokrytectví, které vidí. Pláčou, když sledují, jak jsou napravo i nalevo ovce rozháněné, protože nemají pravého pastýře.
Tito zbožní pastýři mají jediný zájem: jsou odhodláni krmit svá stáda Božím ryzím Slovem. Odmítají stavět své vlastní sny na zádech chudých nebo slabých ovcí. Místo toho přistupují ke kazatelně s čerstvým, Duchem svatým zapáleným slovem. Vědí, že to je jediná věc, která uchová jejich stáda v těžkých dnech, které jsou před námi.
Můj syn Gary a já se setkáváme s takovými pastýři na celém světě, když pořádáme shromáždění služebníků. Jsou stále unavenější z lidmi vytvořených představ, triků a pojetí služby. Všechno, co chtějí, je slyšet od Boha. Vědí, že tento svět se jako o závod řítí k soudu, tak se modlí s ohněm Ducha svatého. Nesoupeří navzájem, nesnaží se být náboženskými hvězdami. Nechtějí být shledáni jako ti, kdo se honí za bláznivými sny, když Bůh otřásá vším, čím lze otřást.
Věřím, že brzy, v jediném dni – dni hrůzy a paniky – Bůh srazí všechna falešná, zvrácená evangelia. Zavře všechny církve, které uspokojují tělo. Zjevení říká, že v jediné hodině padne Babylon. Tohle bude, až, tak to vidím já, Bůh zničí každou „vlčí službu.“
Na jejich místě povstane tělo přemožitelů. Tito Boží služebníci budou odvážní, svatí, úplně připraveni, protože byli plně varováni. Tehdy uvidíme, že se Boží sláva vrátila do jeho církve.
Haleluja!