Možná jste slyšeli pojem „sermon tasters“ (ochutnávači kázání). Tento termín je téměř 200 let starý. Pochází z Londýna poloviny 19. století. V té době kázal velký pastor sboru Matropolitan Tabernacle v Londýně C. H. Spurgeon každou neděli pěti tisícům lidí. Na druhé straně města měl také Joseph Parker požehnaná kázání a další zapálení pastoři kázali po celém Londýně hluboká, odhalující, prorocká slova.
Mezi bohatými Londýňany se stalo oblíbeným sportem skočit do kočáru, brázdit město sbor od sboru a ochutnávat z jejich kázání. Každé pondělí se v parlamentu konala zvláštní zasedání, kde se probíralo, který duchovní měl nejlepší kázání a kdo přinesl nejhlubší zjevení.
Těmto požitkářům se říkalo „ochutnávači kázání“. Vždy si chtěli činit nárok na nějakou novou duchovní pravdu, ale velmi málo z nich se tím, co slyšeli, také řídili.
U jeruzalémské Vodní brány se však neozývala žádná výřečná kázání, žádná senzační slova. Kněz Ezdráš kázal přímo z Písma, četl ho několik hodin bez přestávky. A lidé nadšeně stáli a naslouchali.
Občas byl Ezdráš tím, co četl, zcela přemožený. Přestal pak číst a „dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu“ (Nehemiáš 8, 6). Na zem mocně sestoupila Boží sláva a všichni lidé zvedali ruce ke chvále Boha: „A všechen lid odpověděl: Amen, amen a pozvedal při tom své ruce“ (8, 6). Když se četlo Slovo, „poklekali a klaněli se Hospodinu tváří k zemi“ (8, 6). Lidé se před Pánem pokořili, zlomení a v pokání.
Všimněte si, že toto setkání nezahrnovalo žádné vzrušující příběhy k vyvolání emocí posluchačů. Z kazatelny nezněla žádná manipulativní slova, žádná dramatická svědectví. V té době tam ještě nebyla ani hudba. Ti lidé byli prostě jen otevření k slyšení všeho, co jim Bůh říkal.
Věřím, že Bůh se dnes touží dotýkat Svého lidu stejným způsobem. Vidím, jak Jeho Duch probouzí církve, které hladoví po Jeho Slově