ODĚNÝ MOCÍ

Písmo nám ukazuje čtyři způsoby, jakými se Duch svatý pohybuje v našich životech.  Zaprvé, jak říká Ježíš, nikdo jej nemůže poznat, dokud se neznovuzrodí z Ducha. Proto Boží duch přebývá v každém křesťanovi. Zadruhé, jsme povoláni k tomu, abychom přebývali v Duchu, abychom s ním měli důvěrné obecenství v modlitbě. Zatřetí, máme být neustále naplněni Duchem, neustále pít z jeho zdroje živé vody. Nic z toho neznamená, že nás Duch opouští, ale spíše to, že máme ve vztahu s ním zaujmout svoje místo. 

A nakonec tady je vylití Ducha svatého, které nás naplňuje mocí, jde o něco, co nemůžeme sami v sobě vytvořit.  Můžeš se divit: "Jsem-li narozen z Ducha a Duch ve mně přebývá a neustále piji z Ducha, proč bych potřeboval, aby byl Duch na mne vylit?" Protože to pomáhá pochopit naši potřebu Boha. Nikdy bychom nemohli činit skutky Království z naší vlastní síly nebo horlivosti. To musí vyjít od něj. 

Někdy to v církvi děláme pozpátku. Myslíme si, že si Bůh vybere zapáleného člověka, takového, který dovede další k horlivosti pro Boha. Ale Bůh nehledá ohnivé srdce; on hledá hladové srdce - takové, kterému může propůjčit svoje myšlení, srdce a Ducha. To znamená, že i ten nejslabší mezi námi může být vybrán.

Všimněte si slov, které Ježíš používá pro popis vylití Ducha: "Zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Lk 24, 49) To navozuje vnější pohyb Ducha v našich životech, něco, co pramení mimo nás. Všechna ostatní práce Ducha v nás má vnitřní charakter, děje se uvnitř nás samých. Znovu se narodit, setrvávat v Duchu, plnit se Duchem. Ale toto je skutek, který dělá Bůh pro nás. Jsme na něm závislí i v tom, aby to přinesl až k nám.