Pokud kráčíš s Pánem, budeš odměněn světlem, směrem, bystrostí, zjevením – jistým věděním! Jak na tomto světě každým dnem stárneš, tak bude světlo jasnější a jasnější. Máš namířeno ke slunci. Zacharjáš předpověděl, že Kristus přišel, „aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ (Lukáš 1:79)
Jsi pod mocí nějaké temnoty nebo nerozhodnosti? „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8:12) „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12:46) „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Koloským 1:13)
Můžeš tvrdit, že miluješ Ježíše, ale tvůj život dokazuje, že stále kráčíš v temnotě – zmatený, popletený a zastřený! Pokud skutečně Ježíše miluješ, rozmlouváš s Ním, On ti svítí na cestu. V Jeho přítomnosti neexistuje temnota.
Ta nejhorší možná temnota člověku není v srdcích komunistických lídrů, kteří nenávidí Boha ani v Boha nenávidějících ateistech. Je to temnota, která oslepuje křesťany, kteří odmítají kráčet ve světle.
Ježíš varuje: „Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.“ (Lukáš 11:35) Ježíš řekl farizejcům, že soud padne na ty, kdo zneužívají nebo odmítají světlo: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ (Jan 9:39-41)
Stejně jako farizeové i někteří křesťané si myslí, že „ví“, že jsou ve světle. Říkají „já vidím“. Nebo „Vidím to také“ nebo „vidím to lépe než farář a kdokoliv jiný!“ Měli by se podívat na svůj život a domov, na všechny své problémy a zmatek v srdcích a připustit si, „Pane, nevidím! Ukaž mi! Jsem slepý?“
Pokud se neotevřeme pravdivému, čirému světlu, pak náš soud bude pouze falešné světlo. Vrať se zpět ke kráčení s Ním a On obnaží veškerou temnotu a obnoví ti své čiré světlo.