ODMĚNA JEHO PŘÍTOMNOSTI

Hospodin natáhl ruku a vzal Enocha k sobě jako odpověď na jeho víru. Enoch už déle nemohl stát za oponou – musel vidět Pána! Modlil se a věřil, že Bůh může vyslyšet jeho touhu být v Jeho opravdové přítomnosti. Byl tak tady na Zemi tak „mimo“, že řekl Bohu: „Přijď! Tady už pro mě nic není.“

Pomyslete na to, jak křesťané promarňují to, čemu říkají „víra“. Jejich víra se zaměřuje pouze na sebe – na jejich potřeby, jejich touhy, jejich plány. A často dostanou to, co chtějí, ale jsou pak ještě zoufalejší. Kde jsou Enochové, kteří věří tomu, že Je Hospodin přenese ze satanovy temnoty do rukou Svého milovaného Syna?

Enoch neměl žádnou Bibli, žádný zpěvník, žádné učitele, Ducha svatého, roztrženou chrámovou oponu a přístup k Svatému všech Svatých. Ale znal Boha! Bez slov proroků, bez příkladu ostatních, Enoch celým svým srdcem následoval Pána. Proč je to dnes tak těžké se vší pomocí, prorockými varováními a voláním Svatého Ducha? Nezahanbuje nás to, že Enoch povstal v té hříšné době a chodil s Bohem navzdory tak malé pomoci? Dnes je mnoho těch, kteří s Ním nedokážou chodit ve vítězství navzdory vší pomoci, kterou nám Bůh dal!

Enoch věřil, že Bůh se odmění těm, kdo ho usilovně hledají! „Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11,6). Jak víme, že Enoch věřil, že se mu Hospodin odmění? Protože jen taková víra dělá Bohu radost – a víme, že z Enocha radost měl!

Náš Bůh je Bůh, který odměňuje, Bůh, který oplácí za víru. Jak tedy Pán své věrné odměňuje? Zažívám to, když chodím v lásce s Ježíšem. Odměna pak tryská ze všech stran. Všechno, co dělám, je požehnané: má žena, děti, přátelé, služba. Takový život s Ježíšem přitéká jako mocná řeka. Ano, přijdou strasti a soužení. Ale skrze to vše nás Pán odměňuje zjevením Své přítomnosti.