Ohnivě rudý kůň apokalypsy!
„Ve vašich srdcích ať vládne Boží pokoj, k němuž jste také byli povoláni v jednom těle; a buďte vděční“ (Koloským 3:15).
Tento jediný verš obsahuje neuvěřitelný příkaz. Celé tělo Ježíše Krista bylo Bohem povoláno k tomu, aby ve svých srdcích, myslích a tělech nechali vládnout Boží pokoj.
Boží pokoj má být arbitrem našich životů, má vládnout nade vším. Jestliže někdy existoval čas, kdy bylo nutné, aby toto volání zaznělo, je to dnes, v této hodině nepokoje a zmatku! Zjevení 6:4 hovoří o ohnivě rudém koni, který projíždí celou zemi s tímto mandátem:
„…tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby odňal mír ze země a aby se navzájem vraždili; a byl mu dán veliký meč“ (Zjevení 6:4).
Muž na rudém koni cválá světem právě teď, odnímá všechen pokoj a třímá zakrvavený meč! Cválal přes Sovětský svaz a odstranil všechen pokoj!
V nedávných letech jsme byli svědky úplného rozkladu bezbožného, komunistického impéria. Ale teď se tryskem přehnal rudý kůň a jsou tam etnické války, zmatek, sváry, chaos, nepokoj.
V bývalém sovětském státě Gruzie nemají válčící frakce žádný soucit. Tři civilní letadla byla sestřelena a stálo to stovky životů.
Jugoslávie již neexistuje!
Rudý kůň cválal tímto kdysi mírumilovným národem a učinil z něj horoucí peklo etnických válek a sporů. Bosňané, Srbové a Chorvaté se rozdělili, vypuklo peklo nenávisti, strachu a krveprolití. Jsou po tisících vražděni a znásilňováni bez žádných výčitek svědomí.
Pokoj a klid se ztrácí z Jižní Afriky, Západní Afriky, Somálska, Koreje, Irska a ze zemí, které sotva známe!
Rudý kůň cválá přes tyto národy, loupí a unáší pokoj a nezanechává nic jiného než válku.
„Čekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza!“ (Jeremiáš 8:15).
Milovaní, tohle je naplnění Zjevení 6:4! Rudý kůň byl vypuštěn, a všude, kudy cválá, zanechává na své cestě ducha etnické nenávisti: válečné závody!
Katolíci proti protestantům v Irsku, Srbové proti Chorvatům, muslimové proti křesťanům, bílí proti černým, černí proti asiatům. Národy, které žily po desetiletí v míru, teď vybuchují v divokých orgiích nenávisti, vraždy, zabíjení! Kdo by si kdy pomyslel, že ve svém životě uvidíme tento den násilí a krveprolití?
Ale co mě udivuje nejvíc, je, že mnozí Američané, mezi nimi i křesťané, reagují domýšlivě, pohlížejí na Ameriku jako na „ostrov míru.“ Říkáme si: „Bůh nikdy nepřijde do Ameriky a neodnese náš pokoj!“
Pravda je, že Amerika byla útočištěm klidu v neklidném světě. Naše pobřeží byla nedobytnými pevnostmi, kterých se žádní cizí vojáci nemohli dotknout. Lidé sem přicházeli z celého světa, aby zde zabezpečili své peníze a své rodiny. Ale teď to všechno bude brzy pryč!
Během loňského roku jsem slyšel frkání a dusání kopyt tohoto rudého koně. Cválá ve větru, směřuje k pobřeží Ameriky a chystá se vtrhnout do našich měst, tryskem je proběhnout a jak půjde, odebere všechen pokoj!
V čí autoritě stojím, když toto říkám? Na Božím slově!
„Nemajíť žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní“ (Izaiáš 48:22).
I ti nejliberálnější lidé teď uznávají, že se Amerika stala hříšným, bezbožným národem. Nikdo nedokáže pochopit rozdělování naší společnosti. Rudý kůň apokalypsy teď cválá! Náš pokoj od nás bude brzy navždy odebrán a bude nahrazen zakrváceným mečem! Rostoucí duch nenávisti nabude vrchu. Města budou v plamenech, budou šlehat rány z pistolí, výtržnosti, nepokoj a prolévání krve naplní ulice. Amerika se stane krvavou válečnou zónou!
Před pár lety jsem prorokoval, že v nadcházejících dnech se v New York City rozhoří více než tisíc ohňů. Dnes, pokaždé když se podívám z okna svého bytu na toto město, očima své mysli tyto ohně vidím! Cítím ten kouř – a slyším cválání rudého koně! Většina křesťanů nic z toho nechce slyšet – nechceme žádnou další „zkázu a beznaděj.“ Je to tak rozčilující, tak děsivé. Raději budeme nečinně sedět před svými televizemi, kde není nic, co by nás obtěžovalo.
Ale toto násilí je přesně to, na co se podle Bible máme připravit!
Náš celý pohled na život se co nevidět změní. Způsob modliteb, způsob myšlení – všechno bude odlišné. V národě, odkud byl odebrán veškerý pokoj, vždy následují drastické změny!
Před pouhými třemi roky bylo největším problémem Jugoslávie jak zvýšit příjem z turistického ruchu. Země vycházela z let zaostalosti a připravovala se vstoupit do dvacátého prvního století s rostoucím hospodářstvím a obchodem. Turisté začínali navštěvovat mnohá její klidná, malebná přímořská letoviska. Teď však přišla do Jugoslávie válka. Na ulicích dochází ke krveprolévání, každý den přicházejí zprávy o strašlivých znásilněních a zabíjení!
Všechno se v Jugoslávii změnilo! Lidé se již nezajímají o budování továren, rostoucí turistický ruch, odchody do důchodu, vylepšování svých domovů. Ne – náhle, přes noc se jejich země ocitla ve zmatku!
Dokáží myslet jen na přežití: kde najít dost jídla na další den, jak přejít čtyři bloky pro vodu, aniž by je zabil ostřelovač, jak žít další týden bez ženy nebo dcery, které byly krutě znásilněny. Celá jejich mentalita se změnila, protože jejich pokoj byl od nich odebrán!
Brzy křesťané přestanou myslet na manželské neshody, toho správného zubaře, ty pravé školy, na stav kreditních karet, účesy, nákupní střediska, prázdniny, psychologii „jak to zvládnout.“ Místo toho budeme přemýšlet: „Kam mohu poslat své děti, abych je ušetřila od všeho krveprolití? Nepodpálí nějaký rozčarovaný šílenec náš dům? Budeme mít zásobu jídla na týden? Bože, prosím – co budeme dělat?“
Již nebudeme zabráni do myšlenek o naší psychice, egu, luxusu, depresích. Nebudeme se modlit: „Bože, dej mi milost na tento týden, abych zvládnul své děti a jejich problémy.“ Ne – budeme přemýšlet o pouhém přežití! Budeme myslet na úplný rozpad národa pod Božím soudem!
Amerika již zažila jednu Občanskou válku – a prezident Lincoln ji nazval Božím soudem! Byla to válka Severu proti Jihu. Ale teď čelíme jiné občanské válce – a ta se nebude konat v klidném prostředí jako je Gettysburg. Bude to uprostřed nás – ve velikých městech jako New York, Miami, Chicago, Los Angeles, Boston, Houston, Dallas, Detroit, St. Louis, San Francisco, Denver. A krveprolití přesáhne veškeré představy!
Přes všechny zmatky, které jsou před námi, vás chci ujistit o jedné věci:
Bůh bude mít lid, kterému bude vládnout pokoj. Rudý kůň apokalypsy a jeho jezdec tě nikdy nemůže okrást o pokoj, který On vkládá do tvého srdce!
„Ve vašich srdcích ať vládne Boží pokoj, k němuž jste také byli povoláni v jednom těle; a buďte vděční“ (Koloským 3:15).
Proč Pán přikázal první církvi, aby jejich životům vládnul Jeho pokoj? Bylo to proto, že věděl, co přichází – a chtěl je na to připravit! V období pouhých několika let na ně náhle přijde neuvěřitelná bouře. Budou mučeni a pronásledováni. Budou čelit tvrdým časům, ztrátě svých domovů, konfiskaci všech světských věcí, útokům zlých a zvrhlých lidí, kteří si budou myslet, že Bohu prokazují laskavost, když je zabíjejí. Bůh je varoval, připravoval je: „Budete muset být zakotveni v Mém pokoji – protože jen on sám se o vás postará během všech neuvěřitelných nadcházejících změn!“
„…Bůh pokoje bude s vámi“ (Filipenským 4:9).
Právě teď existuje v Americe falešný pokoj, který se valí církvemi – pokoj, který v nadcházejících neklidných dnech zmizí. Je to falešný pokoj tvrdohlavých, hříchem zaslepených křesťanů! Mojžíš takové lidi nazval „sobě dobrořečící“ – což znamená sebe oklamávající. Varoval Izrael, že na všechny hříšné, neposlušné děti Izraele, které chodí v modlářství, přijde prokletí. Řekl, že budou maskovat své hříšné způsoby falešným pocitem pokoje:
„I stalo by se, že uslyše takový slova zlořečení tohoto, dobrořečil by sobě v srdci svém, řka: Pokoj míti budu, bychť pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i přidal by opilou žíznivé“ (Deuteronomium 29:19) .
Mojžíš tu popisuje Boží dítě, které se rozhodlo uspokojit svou touhu po hříchu. Takový člověk vyhledává pohodovou doktrínu, která mu říká, že je všechno v pořádku, že je stále spasený, nebi zaslíbený – že si může klidně dopřávat své hříchy. Říká si: „Budu dělat, co se mi líbí, a přesto neztratím pokoj ve svém srdci.“
Před nedávnem mi telefonovala jedna oddaná Boží žena. Žádala modlitbu ohledně toho, co se děje v její církvi. Pastor mladých upadnul do hříchu a starší pastor ho nechtěl nechat jít. Rodiče tohoto služebníka prosili, aby tomu mladému muži nedovolil učit jejich děti. Ale pastor odmítnul! Navíc starší pastor vnesl do církve nějaké rušivé změny. Učinil ji „přátelskou k nečlenům.“ Církev teď pořádá country westernové večery, tance pro čtyři páry, všechny možné činnosti, které lidi přitahují. Dokonce káže o tom, že by neměli být jako křesťané příliš vážní. „Je čas se smát! Děti, přestaňte tak tvrdě pracovat na základce. Jednou za čas jděte za školu – porušte pár nařízení!“
Tento pastor káže teologii, že dokonce nemůžeš ztratit své spasení. Bez ohledu na to, co děláš, jsi vykoupený! On a jeho manželka navštěvují erotické filmy a doporučují je celému sboru. Hříchy lidí obarvuje na bílo, ujišťuje je: „Jsi v pořádku.“ Diakoni mohou pít alkohol, kouřit a spát v sobotu večer s kdekým, potom v neděli ráno dají svůj desátek do sbírky a myslí si: „Všechno je v pořádku.“ Tento pastor činící kompromisy učinil lidi svého sboru slepými k jejich hříchům! Je to podomní obchodník s falešným pokojem – způsobuje, že mladí lidé si myslí, že mohou pít alkohol, brát drogy, spát jeden s druhým a stále být spasení! On je zatracuje, ukolébává je k spánku!
Až bude rudý kůň tryskem pádit Amerikou – až budou naše města v plamenech, propuknou jako o závod nepokoje, federální jednotky a tanky se povalí ulicemi – všechny falešné naděje beze stopy zmizí! Myslíte si, že pak nějaký falešný pokoj zůstane? Ne! Každý falešný prorok, který dnes působí, se bude muset skrýt! Lidé již jim nebudou naslouchat, až budou v televizi křičet: „Pošlete mi sto dolarů!“ Místo toho své televizory, ze vzteku nad takovou hloupostí, rozbijí!
Kazatelé, kteří stáli za kazatelnou a říkali: „Pokoj a bezpečí,“ uvidí, jak se jejich církve rozpadají! Zoufalí muži a ženy se postaví uprostřed shromáždění a budou křičet: „Pastore, co se to děje? Tohle není to, cos říkal, že se stane. Co říká Bible?“ Ale on nebude vědět! A lidé se na něho obrátí s výkřikem: „Tys nám lhal!“
Dnes se celý svět dívá na Rusko a těžko může uvěřit, co se v této zemi děje. Ale brzy se bude svět dívat na Ameriku a nebude věřit tomu, co vidí a slyší! Bůh říká: „Učiním tak neuvěřitelnou věc, že jim bude zvonit v uších! Poodstoupí a řeknou: ‚Co se to děje?‘“
Už teď zní v Evropě: „Nejezděte do Spojených Států – zabijí vás!“ Titulky novin v Berlíně vykřikují: „Krvavá Amerika!“
V London Sun lze číst: „Země násilí! Američtí zabijáci!“ Kvůli zcela šokujícímu chaosu budou lidé volat: „Je vůbec ještě někde klid, bezpečné místo? Amerika byla naše poslední naděje. Kam teď můžeme jít pro pokoj?“
Ale nikde nebude klid! Bible říká, že na svět „nečekaně přijde zhouba“ (1. Tesalonickým 5:3).
Chci vám ukázat, co to znamená nechat ve svém srdci vládnout Boží pokoj během neklidných časů. Duch svatý mi vštípil tyto dvě věci:
„O nic nemějte starost, ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díků činěním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši“ (Filipenským 4:6–7).
Když jsem nedávno znovu a znovu četl tuto pasáž, uhodilo mě něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Pavel nám tu nařizuje, abychom se přestali strachovat, přicházeli k Bohu s modlitbou a snažnou prosbou a děkovali mu za odpověď. Ale nikdy nic neříká o obdržení jakékoliv odpovědi! Pavel neříká nic o získání slova pro směr, osvobození, zázraky, uzdravení. Místo toho říká, že dostáváme dar – dar Božího pokoje!
Bůh na všechny naše požadavky a snažné prosby odpovídá darem Jeho pokoje:
„…za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díků činěním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši“ (verše 6–7).
Jinými slovy, Boží první odpovědí na každou naši modlitbu a volání srdce je Jeho pokoj! Všichni modlící se lidé mají tuto věc společnou: Bez ohledu na to, jak se cítí, když vcházejí do své tajné modlitební komůrky, vycházejí odsud naplněni Jeho pokojem! Víš, Bůh sám vymezil lhůtu pro svou vlastní vládu. Tohle je známé jako Boží prozřetelnost. Činí věc tu i tamhle, připravuje lidská srdce a plánuje události. Ale dokud z Jeho prozřetelnosti nevyjde odpověď na tvou modlitbu, On říká: „Nedám ti to, o čem si myslíš, že to potřebuješ, ale to, co vím, že potřebuješ – pokoj mysli a srdce!“
Většina křesťanů, kteří se modlí, ti řeknou, že stále ještě čekají na odpovědi na mnoho modliteb. Možná se modlili upřímně, horoucně, s půstem a slzami nejen měsíce, ale roky – a stále ještě se nedočkali odpovědi! Přesto čekají v klidu, zcela přesvědčeni, že Bůh jedná – a že v Jeho čase a Jeho způsobem odpoví.
Mnozí z nás s Pánem v modlitbě zápolí. Naléhavě Ho prosíme, s pláčem a slzami, bušíme na nebeskou bránu, domáháme se každého zaslíbení. Ale jak jdou dny, měsíce, roky, začínáme si říkat: „Proč, Pane, neodpovídáš? Co blokuje moji modlitbu? Co jsem udělal, co tě to zarmoutilo nebo se ti nelíbilo?“
Faktem je, že Bůh nám již řekl: „Tady – tady je můj pokoj, který převyšuje veškeré chápání! Vezmi si ho – nech ho vládnout ve svém srdci, dokud neučiním všechno pro tvé dobro!“ Máme vytrvat v Božím pokoji, dokud nejsou Jeho zaslíbení dokončena Duchem svatým!
Apoštol Petr nám říká, že nám Bůh zaslíbil „nová nebesa a novou zemi, v nichž přebývá spravedlnost“ (2. Petr 3:13).
Věříš, že to přijde? Dodrží Bůh své slovo? Ano, dodrží! Ale ještě to tu není. A než to nastane, máme pečlivě očekávat v klidu, a ne v zoufalství: „Proto, milovaní, očekávejte tyto věci a snažte se, abyste jím byli shledáni v pokoji jako neposkvrnění a bezúhonní“ (verš 14).
Často voláme: „Ó, Pane, mluv ke mně! Řekl jsi, že Tvé ovce znají Tvůj hlas a já mám slyšet slovo od Tebe. Nepohnu se, dokud ke mně nepromluvíš!“ Čekáme a čekáme, až přijde ten malý tichý hlas. Ale On k nám již promluvil a my jsme to nepoznali!
Kniha Ozeáše nám o tom dává obrázek: „Efraim… aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval“ (Ozeáš 11:3). Efraim v této pasáži představuje pravý Boží lid. Hospodin říkal: „Odpověděl jsem svému lidu, ale oni to nepoznali! Slyšel jsem jejich volání a dal jim svůj pokoj!“
Faktem je, že už nemáme výmluvu, abychom opouštěli modlitební komůrku zklamaní a žízniví! Můžeš říci: „Modlil jsem se tak upřímně. Byl jsem tak připravený, tak otevřený. Ale nic jsem neslyšel!“ Ano, slyšel! Slyšel jsi: „…svůj pokoj vám dávám…“ (Jan 14:27).
On tě uzdravil a tys to nepoznal! Dal ti pokoj, ale ty se z něj neraduješ! Vyšel jsi ven a ztratil jsi ho, promrhal, protože sis ho nepřivlastnil!
Vytrvej v Jeho pokoji, ať vládne a panuje ve tvém srdci!
Jestliže chceš, aby ve tvém životě vládnul Boží pokoj, musíš zanechat několika věcí:
- Musíš přestat s vlastními představami, jak Bůh všechno vyřeší.
- Musíš se přestat znepokojovat a trápit: „O nic nemějte starost…“ (Filipenským 4:6).
- Musíš přestat říkat Bohu, co si myslíš, že je pro tebe dobré.
- A nejvíc ze všeho, musíš si přestat myslet, že jsi selhal: Přestaň si myslet, že se Bohu nelíbíš.
Jedna ze Satanových nejefektivnějších pastí na okradení křesťanů o pokoj je přesvědčit je, že se musí snažit v těle, aby se zalíbili Bohu. Chytá mě na to pořád!
Někdy, když potřebuji tiché místo k modlitbě, ujíždím dvě hodiny do hor v Pensylvánii. Byl jsem tam přednedávnem, chválil jsem Pána a radoval se v Jeho přítomnosti, díval se ven přes zelená pole a lesy. Ale náhle mě něco udeřilo: Cítil jsem, jako bych pro Pána nic neudělal!
Modlil jsem se: „Pane, zrovna moc toho pro Tvé království neprovádím. Všechno, co dělám, je, že se modlím, získávám poselství ke kázání a chodím do církve a kážu. Celý svět jde do pekla a já pro Tebe nic nedělám!“
Napadly tě někdy takové myšlenky? Děláš všechno, co umíš, jak bys potěšil Pána, přesto se stále necítíš svatý. Vím, že já se necítím. Vlastně jsem se skoro nikdy necítil svatý. To je pravdou i v mých nejlepších časech – i když kážu pod pomazáním Ducha!
Říkáš: „Ty, bratře Davide? Ty někdy cítíš, jako bys nedělal moc pro Boha?“ Ano! Ďábel vchází a všechny nás přiměje, abychom se cítili nehodní, nenaplnění. A my ztrácíme svůj pokoj tím, že se těmto strašným pocitům podáváme!
Poslouchej Pavlově modlitbě za nás:
„Ať vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději skrze moc Ducha Svatého“ (Římanům 15:13).
Pavel říkal: „Máte být naplněni nadějí, radostí a pokojem, když chodíte s Ježíšem!“ Možná říkáš: „Chci jít touto cestou plnou naděje, radosti a pokoje. Chci být stále naplněný, jak říká Pavel. Ale jak?“ Nemyslím si, že k nám někdy může přijít Boží pokoj v plné míře, pokud nepřestaneme vidět Otce jen jako svého soudce a nenecháme Ho, aby pro nás byl tím, kým pro nás chce být nejvíc! Říká nám ve svém slově, co je Jeho touhou: Chce být naší milující chůvou!
V Ozeáši popisuje Bůh sám sebe takto:
„Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval“ (Ozeáš 11:3).
V hebrejštině je tento verš přeložen: „Přišel jsem k nim v jejich zoufalství a něžně jsem je opatroval na odporných, nevlídných místech. Choval jsem je v náručí jako chůva!“ Ale Písmo říká, že Efraim „…ustrnul na odvrácení se ode mne…“ (Ozeáš 11:7). Slovo „ustrnul“ tu znamená „zůstávat v napětí, zůstávat v nejistotě.“
Efraim si nebyl jist Hospodinovou láskou a starostlivostí. A Bůh říkal Ozeášovi: „Můj lid pochybuje o mé lásce k nim. Oni mě doopravdy neznají – neznají mou přirozenost. Nejsou si jisti mou láskou!“
To byla pravda – Efraim nedokázal uvěřit, že je Bůh stále miloval. Byli to modláři, odpadlíci, pochybovači – deprimovaní strachy všeho druhu! Pravděpodobně si mysleli: „Upadli jsme u Boha v nemilost. Vědomě jsme zhřešili. Jistě nás odsoudí a vylije na nás svůj hněv!“ Ale Bůh řekl: „Jakž bych tě vydal, ó Efraime? … Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se“ (verš 8).
Jaká láska a milosrdenství! Bůh po nich toužil, říkal: „Jak bych se tě mohl vzdát? Ano, byl čas, že jsem byl na tebe naštvaný. Ano, jsi neposlušný a občas mě zarmoutíš. Ale stále jsi moje dítě – a já tě miluji!“ Milovaní, Pán se tě nikdy nevzdá! I teď po tobě Jeho srdce touží. I teď na tebe dohlíží, stará se o tebe jako chůva!
Naslouchej Jeho slovům útěchy a uzdravení pro tebe:
„Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil“ (Izaiáš 57:16).
Hospodin říká: „Nebudu se na tebe hněvat. Kdyby všechno, co ve mně vidíš, byl hněv, tvůj duch by ochabnul! Nemohl bys to zvládnout – bylo by to příliš zdrcující. Byl bys v pokušení to vzdát!“
„Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého“ (verš 17).
„Rozzlobil jsem se pro tvé chyby. Dal jsem ti najevo svůj hněv, ale nebylo to k ničemu dobré. Ty sis prostě dál stál tvrdohlavě na svém, odmítal jsi moje varování a neposlouchal jsi mě. Tak jsem se před tebou skryl!“
„Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním“ (verš 18).
„Vidím tvé srdce – a znám všechny tvé chyby. Ale také tě vidím truchlit nad tvým hříchem a vidím tvou touhu po Mně. Ačkoliv jsi selhal, neodvrátil ses ode mě. A já tě teď uzdravím! Navrátím útěchu tvé duši. Zase tě povedu a budu ti průvodcem!“
Ptám se tě: Zní to, jako by se Bůh vzdával svého lidu, když selhal?
Ne – nikdy! Možná se před nimi na chvíli skryl, možná ho na čas stravoval hněv. Ale On řekl: „Přitáhnu tě zpátky provázky lásky. Sejmu tvé jho, tvé břemeno – chci tě uzdravit!“ „Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování…“ (Ozeáš 11:4).
Drahý svatý, možná procházíš právě teď hlubokými vodami. Nemyslím hřích, pokušení nebo nutně zkoušky; mluvím o událostech, které se na tebe tlačí a jsou tak zdrcující, že to nemůžeš pochopit. Větry a vlny všeho druhu tě zaplavují, věci nad tvé chápání. Přicházejí do tvého domova, tvé církve, tvého zaměstnání, na všech stranách. Ale Bůh tě chce skrze to všechno provést! Chce tě vyléčit, vypiplat k duchovnímu zdraví! Jestliže všechno, čemu právě teď můžeš věřit, je to, že tě miluje navzdory vší tvé tvrdohlavosti – že tě prosí, abys Ho viděl jako svou Boží chůvu – tak to stačí!
Věř v Jeho dobrotu. Věř v Jeho lásku a milosrdenství. Již Ho neobviňuj, že se na tebe hněvá, že k tobě nemluví. Obrať se na Něj a řekni: „Pane, Ty jsi moje chůva. Nes mě!“ Ať Jeho pokoj vládne ve tvém srdci a nad celým tvým životem.
Haleluja!