OMEZOVÁNÍ SVATÉHO IZRAELE

„Zas a zase pokoušeli Boha, rmoutili Svatého Izraele“ (Žalm 78,41). Slovo„rmoutili“ pochází ze dvou kořenů, které znamenají „zarmucovat Boha tím, že poškrábeme obrazec.“ Znamená, že jde o omezování Boha tím, že nakreslíme čáru nebo kruh a prohlásíme: „Bůh je tady a dál už nepůjde.“

To je přesně to, co udělala prvotní církev v Jeruzalémě. Omezili Krista do malého kruhu a vyhradili jej pro židovskou populaci. Dnes se můžeme takovému nápadu zasmát, ale obdobné myšlení je charakteristické pro mnoho dnešních věřících. Ve svém myšlení mají pouze malinký obrazec nebo představu z Kristovy velikosti.

Ježíš nelze omezit. Neustále prolamuje naše malé omezující kruhy a vždy sahá až do krajnosti.

Dovolte mi uvést příklad. Před lety se zdálo, že letniční omezili křest Duchem svatým na svoje hnutí. Mnoho letničních si myslelo: „My jsme Duchem naplněná církev!“ Letniční kazatelé si mnohdy posteskli nad mrtvostí tradičních denominací. Vyhlašovali: „Nemají plné evangelium, jako je máme my.“ Najednou Boží Duch začal proudit na všechny strany a přetékal přes okraje vytyčených okruhů. Duch svatý padl na věřící všech denominací. John Sherrill o tom hnutí Ducha napsal knihu „Oni hovoria inými jazykmi.“ Tato kniha dnes patří mezi křesťanskou klasiku.

Bůh si také použil moji knihu Dýka a kříž v katolických kruzích. Stejně jako Petr ve Skutcích 10. kapitole jsem i já musel dovolit Bohu, aby pracoval v mém srdci předtím, než jsem dokázal přijmout, co se dělo. Byl jsem vychován u letničních a poprvé v životě jsem viděl kněze, jak s pláčem zakoušejí usvědčení a volají k Ježíši.

Brzy nato jsem tu měl evangelikální kazatele, kteří se se mnou přeli a žehrali: „Co s mariánským kultem, který je součástí katolicizmu? Jak můžeš sloužit lidem, kteří tomu věří?“ Slyšel jsem sám sebe, jak odpovídám ve stejném duchu jako Petr: „Nevím nic o mariánském kultu. Vše co vím je, že v katolické církvi jsou duchovně hladoví lidé a že mezi kněžími jsou praví Ježíšovi učedníci. Bůh tyto lidi naplňuje svým Duchem.

Bůh má svoje lidi všude a my bychom je neměli označovat za nečisté. Stejně jako bylo řečeno Petrovi ve vidění: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté“ (Skutky 10,15). Musíme být opatrní, abychom nepředstavovali Ježíše jako maličkého a ve své vlastní malosti jej nezavřeli do škatulky.