Osidlo je strženo

„Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich. Duše naše jako ptáče znikla osidla ptáčníků se ztrhalo i vynikli jsme. Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi“ (Žalm 124:6–8).

V Žalmu 124 čteme o ptáčnících a jejich pastích. Slyšel jsi o ptáčnících. Byli to profesionální chytači ptáků v dobách před střelnými zbraněmi. Chytali ptáky tak, že rozprostřeli na zemi sítě a připevnili je k zaskakující pasti nebo oku.

Ptáčník také poházel na zem blízko pasti nějaké zrní. Potom, když pták zobal zrní, past sklapla a síť přeletěla přes ptáka a chytila ho.

V biblických časech také ptáčníci často sešívali ukořistěnému ptáku oční víčka dohromady a drželi ho v kleci. Takový jeho křik vábil velký počet ptáků. Zvuk ptačího zoufalství dráždil zvědavost dalších ptáků, a když to přišli prozkoumat, byli také chyceni do pasti.

Ptáčníci vydělávali na chycených ptácích různými způsoby. Jedni prodali ptáky lidem, kteří je chtěli jako ochočená domácí zvířátka. Další je prodali, aby byli použiti jako oběti, speciálně holubice a holuby. Ještě další prodali malé ptáčky chudším vrstvám, kteří je měli za jídlo. V tomto případě byli ptáci pozřeni.

V různých pasážích skrz naskrz Biblí je naše duše připodobňována k ptáku: „Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme“ (Žalm 124:7). „A což ptákem dravým jest mi dědictví mé…“ (Jeremiáš 12:9).

Satan je úplně pevně rozhodnut zničit každého věřícího, který chodí ve svatosti a naprosté oddanosti Ježíši. Skutečně, ďábel ví, kde žiješ a pracuješ, každou cestu, kterou chodíš, každý krok. A sleduje každé tvé odcházení a přicházení.

Prosím, rozuměj, Satan není všudypřítomný. Nemůže být všude najednou. Ani neví všechny věci; jinak by byl Bohem. Ale má k dispozici množství démonických bytostí, knížectva a moci temnosti. A tito zlí dělníci tě pronásledují. Chodí kolem jako ptáčníci, pokládají pasti, aby tě lapili – skryté, vychytralé, mazané, ďábelské pasti.

Žalmista píše:

„Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kterýž myslí podraziti nohy mé. Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli tenata u cesty, a léčky své mi položili…“ (Žalm 140:5–6).

„…na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli“ (Žalm 142:3).

„Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím“ (Žalm 119:110).

Bible to objasňuje: Démonické síly pracují na pokládání pastí pro křesťany!

Nicméně Satan neomezuje svou práci ptáčníka na zlá knížetstva. On také používá bezbožné lidi, aby pokládali ďábelské pasti: „Polékli mi bezbožní osídlo…“ (Žalm 119:110).

To je pravda – Satan má armádu ze spousty nejlstivějších, kvalifikovaných ptáčníků na zemi. Používá cizoložné muže k svádění nevinných dívek a žen. A používá dotěrné obchodníky s pornografií, aby uváděl do pokušení generace mužů nepopsatelnými obscénnostmi.

Satan také používá ptáčníky na ulicích k rozšiřování drog. Drogové kartely vydělávají celé jmění – násobky miliónů dolarů odíráním, okrádáním mladých lidí a sváděním k narkomanii celých společenství.

Celé státní správy dnes jednají jako ptáčníci nepřítele. Chytají miliony lidí do pasti hazardních her! Státní agentury a magistráty používají záměrně hazardní hry s úmyslem vyždímat z lidí peníze na vrub vlastního obohacení. Následkem toho se Amerika rychle stala obrovskou loterií. Možná přijde den, kdy bude zřízena celostátní národní loterie.

Toto všechno jsou ptáčníci nepřítele, kteří přicházejí zničit naší společnost! Vymýšlí a intrikují, aby lidi obrali o jejich nejposlednější dolar. A ti, kteří trpí nejvíc, jsou chudí a děti. Často měly být tyto poslední dolary odloženy stranou na jídlo a mléko.

Avšak ze všeho nejtragičtější je tato smutná pravda: Satan využívá duchovně slepé křesťany, aby kladli jeho pasti Božím lidem! To je pravda – ďábel skutečně používá věřící jako ptáčníky – lovce ptáků. Je mnoho křesťanů, kteří mají tvrdé srdce, krutých, závistivých, kteří chladně plánují zruinování a zničení bohabojných, spravedlivých Božích mužů a žen. Mají potěšení z pomstychtivosti – zkoušejí chytit do pasti ty, kterými pohrdají.

Písmo nám říká, že jistí Boží lidé kuli pikle proti Jeremiášovi: „…nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým“ (Jeremiáš 18:22).

Z kontextu této pasáže je jasné, že zde Jeremiáš mluví o Božích lidech: „…muži Judští… obyvatelé Jeruzalémští…“ (verš 11). Říkal: „Někteří, co si říkají Boží děti, mě jasně chtějí chytit do pasti. Chtějí zničit Boží svědectví, které mi bylo dáno!“

Ptám se tě – proč by někdo, kdo se nazývá následovník Ježíše, dovolil, aby byl používán ďáblem ke kladení pasti a polapení svého bratra nebo sestry? Proč by trávil vzácný čas osnováním plánu ke zruinování nebo zničení jiného křesťana?

Boží slovo pro to vyjmenovává dva důvody. Pojď je sdílet spolu se mnou:

Někteří křesťané jsou žárliví na příznivé přijetí a vysokou úctu, které se dostává jinému křesťanovi – někoho, kdo je uznáván víc než oni. Tento postoj je bohužel v církvi všeobecně rozšířený. Také se každou chvíli objevuje ve službě. Pastor, který nemá srdce pro Ježíše, vždy pomlouvá a osnuje plány proti lidem, které Ježíš pozvedl na jejich místo. Sami nechtěli platit cenu – a teď se objevuje někdo, kdo je vysoce poctěn Bohem.

Kniha Ester nám říká, že se Aman vyhříval v poctě, kterou mu udělil král Asverus. Aman byl králův poradce – ale nebyl spokojen s bohatstvím a úctou, které ve svém postavení dosáhl. Víš, byla jedna osoba v království, která mu šla na nervy – Žid jménem Mardocheus.

Aman běžně přijímal pokorné poklony od všech lidí. Ale Mardocheus se ani neklaněl, ani nepadal. Mardocheus se nebál nikoho kromě Boha – a neklaněl se nikomu jinému, jen Jemu.

V důsledku toho měl Mardocheus respekt a úctu lidí. Byl znám jako čestný a přímý muž, který se nedá koupit. A to se hluboce dotklo Amanovy pýchy. Vzplanul vztekem, protože viděl, že Bůh cení někoho nad něj!

Písmo říká o Amanovi „…naplněn jest hněvem proti Mardocheovi“ (Ester 5:9). Dovolil své žárlivosti, aby ho zcela pohltila. Tady byl bohatý muž, poctěný králem, pozvaný do paláce královnou Ester. Místo toho bylo jeho myšlení sžíráno žárlivostí: „…ale všechno to nic mi neprospívá, pokudžkoli vídám Mardochea, toho Žida, sedati u brány královské“ (verš 13).

Brzy začal Aman osnovat plán, jak by chytil Mardochea do pasti. Byl to neuvěřitelný plán navrhující zničit všechny Židy včetně Mardochea. Aman byl tak plný závisti, že si usmyslel zničit všechny lidi, aby dostal jednoho muže!

Amanova žárlivost ho však nakonec stála život. Když jeho plán vyšel na světlo, byl pověšen na šibenici, kterou postavil pro Mardochea. Jakou cenu zaplatil!

Biblické varování je tady velmi jasné: Každý křesťan, který je naplněn žárlivosti z důvodu Božího požehnání a uznání jinému člověku, skončí tak jako Aman, ve své vlastní pasti!

„…tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní“ (Žalm 57:7).

„…roh jeho bude vyvýšen v slávě. Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými skřípěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne“ (Žalm 112:9–10).

Někteří křesťané nesnesou, aby byli „předčeni“ někým, kdo se zdá být víc svatý a spravedlivý než oni. Vidí bratra nebo sestru, který je poctěn Bohem, a to je rozzuří!

Je velká moc ve zbožnosti, bohabojnosti a velká autorita ve svatosti. Nicméně obojím budou pohrdat křesťané, kteří nebudou platit cenu – lidé, kterých se Bůh jednou dotkl, ale teď se již více neradují z jeho požehnání, protože dělají kompromisy. Když se objeví někdo, kdo je považován za více svatého a více zbožného (věrného, oddaného), začnou závidět, co ztratili. Dají místo žárlivé nenávisti – a nemají pokoj, dokud nevidí tyto bohabojné lidi zruinované a zničené.

Smiř se s tím, milovaný – nic není více nenáviděné, než moc a duchovní autorita, která doprovází svatý život. A nic nebude víc nenáviděné, pomlouvané, záviděné a očerňované než křesťan, který vyzařuje svatost.

Nicméně, jsou-li naše srdce ve správném vztahu s Bohem a zažíváme-li nesobeckou lásku k blízkému křesťanu, budeme se radovat z moci a autority, kterou mu Bůh věnoval. A dovolíme, aby nás posvěcený bratrův život povzbuzoval a provokovat k dosažení hlubšího chození s Bohem.

Přesto mnoho věřících odmítá odstranit odpornou žárlivost ze svých srdcí. Pozorně se podívej na tyto příklady:

Jel jsem jednou v autě s bratrem, který procházel skrze neuvěřitelné finanční těžkosti. Přišla řeč na jiného bratra, který byl Bohem mocně finančně požehnán. Bratr v autě okamžitě zrudnul vztekem. Chrlil ze sebe: „Kdykoliv si na něj vzpomenu, jak řídí to nové auto, vlastní ten velký dům a raduje se ze všeho toho požehnání – nemohu to vystát. Naštve mě to! Tolik trpím. Když vidím všechny ty věci, které dostal – to mě skutečně štve (dorazí).“

Na krku tohoto muže se vyhoupla obrovská žíla. Jeho žárlivost a vztek vzkypěl.

Když Kain viděl svého bratra Ábela, požehnaného a pochváleného Bohem, povstala v něm žárlivost až do bodu, kdy spáchal vraždu. Záviděl bratrovi jeho důvěrné chození s Bohem!

David je příklad věřícího muže, který osnoval plány proti jiným. Nastražil past na Uriáše, důstojníka jeho armády poté, co s ním Uriášova žena otěhotněla. Zavolal Uriáše z bojiště a nařídil mu, aby trávil čas se svou manželkou. Doufal, že Uriáš bude spát se svou manželkou a že se tak zakryje jeho hřích cizoložství.

Ale Uriáš nešel domů ke své manželce. Místo toho řekl: „Jak se mohu potěšit se svou manželkou, když Pánova armáda zůstává a trpí venku v poli? Zůstanu zde a budu trpět jako oni.“

To musela být strašná výtka Davidovi. Pak nastražil jinou past na Uriáše. Přikázal mu, pozval ho, aby s ním hodoval v paláci, kde ho David opil vínem. David si myslel: „Když se mi podaří ho opít, mohl by jít v opilosti domů a ležet ve své posteli. Tak by si mohl myslet, že jeho manželka otěhotněla s ním.“

Ale této noci spal Uriáš mimo svůj dům, odmítl pohodlí být se svou manželkou.

Když Davidovi nevyšel ani tento plán, zosnoval plán poslat Uriáše do předních řad v beznadějné bitvě. Věděl, že Uriáš zemře. A to se také stalo.

Davidův hřích osnování plánů proti Uriášovi ho obviňuje z nejohavnějšího hříchu v Božích očích. Možná se ptáš: „Proč? Cožpak David nezhřešil také svým cizoložstvím s Betsabé? A což Bible neříká, že zhřešil nedostatkem víry, když uprchnul k Filištínským, aby se zachránil před Saulem?“

Ano! Písmo nám také říká, že David zhřešil zbrklým, ukvapeným rozhodnutím zabít Nabala, dokud nepřišla Abigail a nezměnila jeho úmysl. David také zhřešil sčítáním lidu, hříchem pýchy a chamtivosti.

David rovněž zhřešil v neúspěšné výchově svých dětí. Nikdy neřekl slovo proti Absolonovi – a mladý muž povstal a zmocnil se otcova trůnu. Hřích otcovské nedbalosti nakonec stál Davidova syna život.

V Davidově životě bylo mnoho hříchů. Avšak, když se podíváme, co o něm říká Boží slovo, jediný Davidův hřích, který zmiňuje, je kladení nástrah Uriášovi: „…David činil to, což bylo dobrého před Hospodinem, a neuchýlil se od žádné věci z těch, které jemu byl přikázal, o všecky dny života svého, kromě skutku při Uriášovi Hetejském“ (1. Královská 15:5).

Tento verš nejmenuje Betsabé. Není zde jmenován žádný jiný hřích Davidovi neposlušnosti. Přesněji řečeno, je zde psáno, že jediná věc, ve které se David odvrátil od Boha, bylo kladení pastí – když kul pikle proti nevinnému muži.

Jak hroznou cenu zaplatil David za své osnování plánů proti blízkému věřícímu. Jak velké soužení to přivolalo na něj a jeho rodinu. Jeho dcera byla znásilněna. Syn Amnon byl zabit v opilosti svým bratrem Absolonem. Celý Izrael opustil Davida a obrátil se k Absolonovi. A jeho manželky a ženiny byly zneužity jeho synem, který teď vládl království.

David byl donucen chodit sem tam a ukrývat se, aby zachránil vlastní život. Nejhorší ze všeho, jak říká Bible, byla ztráta radosti z jeho spasení: „Navrať mi radost spasení mého…“ (Žalm 51:14).

Pánova radost byla z jeho života pryč.

Milovaný, Bůh nám ukazuje Své opovržení pro hřích zaplétat do osidel blízkého křesťana. Platíš hroznou cenu – a tvá rodina platí strašnou cenu – jestliže pokládáš pasti jinému věřícímu!

Bůh pomoz křesťanovi, který si drží svou žárlivost k bratrovi nebo sestře. Jestliže je takový duch ve tvém srdci, Satan tě jistě vláká do nějakého démonického plánu. Naláká tě ke spolupráci na pomstychtivém díle – ale tím si pouze nahromadíš problémy na sebe a své nejbližší!

Jestli pomlouváš svého šéfa nebo ponižuješ svého spolupracovníka… jestli jsi zapleten do mrzkých pomluv… jestli se účastníš jakéhokoliv spiknutí… jestli očerňuješ něčí jméno jakýmkoliv způsobem, pak pokládáš pasti. A to se Bohu oškliví! On si tvůj plán pamatuje. A On způsobí, že ty sám spadneš do jámy, kterou jsi pomáhal kopat pro jiného!

Často na tebe ďábel útočí, aby zastavil velkou práci pro Boha. Přivede zapřisáhlé nepřátele, aby ti společně zabránili v práci. Přijdou proti tobě v jednotě – pokusí se zpochybnit, podcenit služebníka, aby tak mohli zastavit službu!

Avšak můžeš si být jist tím, že pokud jsi na Boží misii, jestli jsi povolán dělat práci pro Boha a jsi zaneprázdněný tím, že ji skutečně děláš, důvěřuješ Ježíši, žádný z jejich plánů proti tobě nevyjde.

Nehemiáš byl povolán Bohem, aby znovu postavil Jeruzalémské zdi. Práce nádherně postupovala, zdi nepřetržitě rostly. Potom náhle Satan píchnul do vosího hnízda, aby to všechno překazil. Čtyři přední vůdci se spojili, aby zosnovali plán proti Nehemiášovi – Sanballat a Tobiáš a Gesem Arabský a prorokyně jménem Noadiah. Nehemiáš řekl: „…ale oni mé zlé obmýšleli.“ (Nehemiáš 6:2).

Čtyřikrát položili tito vůdcové past. Volali na Nehemiáše: „Sestup ze své zdi. Chceme se s tebou poradit. Trváme na tom, aby sis s námi promluvil!“

Ale čtyřikrát Nehemiáš odpověděl: „Nesestoupím z těchto zdí! Mám tu dělat velkou práci – Bůh mě ustanovil, abych to dělal!“

Milovaný, nemusíš se zaplétat do diskusí s lidmi jenom proto, že oni chtějí diskutovat, argumentovat. To všechno je zamýšleno jenom k odvrácení tvé pozornosti. Máš pokračovat v Božím díle!

Musíš rozumět – důvodem, proč Satan přichází proti tvému modlitebnímu životu, proti tvé oddanosti Bohu, proti tvému chození s Bohem, je, aby tě ponížil. Také chce zničit službu, kterou ti Bůh dal. Chce zničit vše, co děláš a co přináší slávu Bohu.

Tito čtyři vůdci začali rychle šířit zvěsti proti Nehemiášovi. Rozhlašovali: „Děláš to pro sebe, ne pro Boha!“ Jeden z nich, Tobiáš poslal pomlouvačný dopis dalším vůdcům v Izraeli. Konečně „…nebo mnozí… měli s ním přísahu…“ (verš 18).

Všechny ty pomluvy, osnování plánů a pastí měly zcela záměrně přinést strach do Nehemiášova srdce, v naději, že ztratí odvahu a uteče. Nehemiáš to shrnuje ve verši 13: „…aby mi to bylo u nich k zlé pověsti, čímž by mi utrhali.“

Ale žádná z těchto pastí nemohla zastavit Boží práci! Písmo říká: „A tak dodělána jest zeď ta… To když uslyšeli všichni nepřátelé naši, a viděli všichni národové, kteříž byli vůkol nás, ulekli se velmi, nebo poznali, že od Boha našeho působeno bylo dílo to“ (verše 15–16).

David píše: „Pyšní ukryli osidlo pro mne…“ (Žalm 140:6). Past, kterou ďábel nebo bezbožní lidí na nás nastražili, je něco, co nemůžeme vidět. Byla položena tajně: „…na cestě… osidlo mi ukryli“ (Žalm 142:4). „…smlouvají se, jak by poléci mohli osidla, a říkají: Kdo je spatří?“ (Žalm 64:6).

Vskutku, Písmo nám říká: „Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá síť před očima jakéhokoli ptactva“ (Přísloví 1:17). Když pták vidí ptáčníka, jak klade past, odletí. Podobně, ďábel nebude pokládat past, abys ji mohl vidět. Nebude ti říkat, kde nebo kdy je položena. Ne – dělá to tajně, mimo tvůj pohled.

Prorok Micheáš nás informuje, že tyto pasti jsou uvážené a promyšlené – v tajnosti. Ptáčník bude vzhůru celé noci, aby vymyslel, jak chytit do pasti nevinného. „Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich“ (Micheáš 2:1).

Bohužel mnoho věřících padá do těchto jejich pastí.

Možná jsi chycen do pasti právě teď, polapen nepřítelem. Kdysi jsi byl jako pták, létal kolem, zpíval líbeznou píseň. Roztáhl jsi svá křídla víry a vzlétl do nebe. Věděl jsi, co to znamená být svobodný v Kristu.

Ale nepřítel na tebe nastražil past – položil svou síť a blízko nasypal zrní – a tys pro ně šel. Sletěl jsi dolů, zachytil nohou v ptáčníkově síti, a past sklapla. Jsi chycen!

Drahý svatý, co bylo tou ďáblovou pastí pro tebe? Byl to nějaký starý zvyk – drogy, sex, alkohol, pornografie, cizoložství, smilstvo? Bylo to lhaní, krádež, chamtivost, kreditní dluh, podvádění jakéhokoliv druhu, neposlušnost? Nezáleží na tom, jaký druh pasti pro tebe položil, musíš uznat, že tvůj pád pravděpodobně nebyl moc promyšlený. Naopak, vletěl jsi do ní náhle, nečekaně. Ďábel znal tvé slabosti a tam ti kladl pasti.

Dnes sedíš v otroctví, cítíš se chycen svým hříchem. Stále se obviňuješ, myslíš si: „Jak jsem mohl(a) udělat takovou věc? Je to nesvaté, nečisté. Nemohu to dělat. Nikdy to nebudu dělat!“

Ale tento způsob sebebičování je pouze mrhání časem! To tě nikdy ze sítě nedostane. Nikdy nebudeš schopen přijít na to, jak jsi mohl být tak hloupý, slepý a lehkomyslný, že jsi znovu spadl zpátky do ďáblovy pasti.

Mám však pro tebe neuvěřitelnou zprávu. Pokud jsi byl chycen nepřítelem, jestli jsi spadl do jeho pasti, avšak víš, že miluješ Boha celým svým srdcem, Bůh nedovolí, abys byl obětí nepřítele. Nenechá tě, abys zůstal v zubech ďábla. Chystej se na svobodu!

„Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich“ (Žalm 124:6).

Bůh slíbil, že nezůstaneš chycen do pasti. Sleduj se mnou tento obrázek.

Představ si malého ptáčka chyceného do sítě. Leží tam bez pomoci – jeho malé srdíčko buší strachem a úzkostí, jeho křídla bijí divoce proti síti, ale není to nic platné. Čím více se namáhá, tím více je potlučený, zbitý a naskakují mu modřiny. Vystrašený, začíná křičet a skučet. Ale uniknutí je nemožné. Je vydán na milost ptáčníkovi.

Milovaný, ten malý ptáček jsi ty – chycený do sítě hříchu. A ptáčník je bezbožný ďábel. Položil svou past a chytil tě do ní.

Nuže uvažuj o tomto chyceném ptáku a řekni mi, jak by se mohl dostat ven svou vlastní silou a mocí. Když se bude prát (bude bojovat), pokoušet se probít skrze síť, zaplete se ještě víc. Může si dokonce zlomit křídlo a zemřít vykrvácením. Nemůže se sám osvobodit. Není to v jeho moci nebo schopnostech!

Není tento obrázek o nás, když jsme chyceni do hříchu? Slibujeme Bohu všechno možné. Skučíme a křičíme, jak se pokoušíme vysvobodit ze svého otroctví. Ale přesto zůstáváme chyceni. Ztratili jsme svou svobodu!

Opět přemýšlej o malém ptáku, chyceném do sítě. Této noci jde ptáčník do postele a sní o tom malém kromobyčejném ptáčkovi. Nemůže tvrdě spát, je tak dychtivý, aby následující den vyšel a viděl, zda se chytil.

Samozřejmě, když přijde ptáčník blíž k pasti, uvidí, že je napnutá. Náhle se naštve a rozčílí. Očekával, že uvidí zcela vyčerpaného, krvácejícího, vystrašeného, napůl mrtvého ptáka v síti.

Ale ejhle, když zkouší past, vidí, že síť je roztržena a rozbita. Pták opět vyletěl!

Nalézáme malého ptáka posazeného na větvi stromu vysoko na Boží hoře. Je svobodný a jeho zranění se uzdravují. A to vše proto, že Bůh přišel a trhnutím otevřel síť.

Malý pták si říká: „Kdyby nebylo Pána, kdyby mi nepřispěchal na pomoc, kdyby nebyl na mé straně, byl bych spolknut a sežrán. Rozzuřený lovec by roztrhal má křídla. Jeho zuřivá nenávist by mě zničila. Ale Bůh strhl osidlo. Vyrval mě ze zubů té pasti!“

„Duše naše jako ptáče znikla osidla ptáčníků se ztrhalo i vynikli jsme“ (Žalm 124:7). Osidlo je strženo a my jsme unikli.

Jak se dostaneš z pasti obkličujícího hříchu? Ke komu budeš volat ze sítě: „Chci zpátky svou svobodu!“

Za prvé, představ si sám sebe jako ptáka v ptáčníkově pasti. Klidně stůj. Netřepej křídly, nenamáhej se. Toto je tajemství tvého vysvobození, a není to složité:

„Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi“ (Žalm 124:8).

Tvůj únik ke svobodě je ve jménu Ježíš – v Jeho neuvěřitelném, slavném, všemocném jménu!

Vše, co potřebuješ vědět je, že On je na tvé straně. On se nenaštve, když upadneš do pasti. On není proti tobě. NE – On slyší tvé volání! Dokonce ani vrabec nespadne na zem, aniž by to On nevěděl.

Toto je důvod, proč si svobodný pták zpívá:

„Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu. Onť zajisté vysvobodí tě z osidla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.“

„Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé. Vzývati mne bude, a vyslyším jej, já s ním budu v soužení, vytrhnu a oslavím jej“ (Žalm 91:2–3, 14–15).

Spolehni se, milovaný – Bůh tě vysvobodí! Nezáleží na tom, jaké je tvé selhání, tvé strádání, tvá past, On je na tvé straně. Jenom zůstaň stát a uvidíš Jeho spasení. Dokonce, když jsi slabý, můžeš k Němu volat. On slíbil, že přijde a vytrhne tě ze sítě!

Přišel, aby tě přenesl z tvého zoufalství – zničit osidla, která tě spoutávají, a osvobodit tě.

Haleluja!