Otcova láska!

Nedávno vyšel na titulní straně časopisu Newsweek článek s názvem "Svět bez otců." Zaměřoval se v první řadě na afroamerické rodiny a alarmující růst počtu dětí, které vyrůstají bez otce. Uvažujte například:

• Černé dítě, které se dnes narodí, má šanci jen jedna ku pěti, že bude do svých 16 let vyrůstat s otcem. Tato statistika se netýká jen chudých rodin, ale svůj podíl na ní má také ohromujících a stoupajících 22 % mezi rodinami, které vydělávají 75 000 dolarů a víc. Právě teď je nějakých 62 procent všech černých rodin bez otce.
• U příslušníků bílé rasy si vybírá svou daň rozvod, kdy otcové ve stále rostoucím počtu utíkají před svou zodpovědností. Není to již jen skvrna na otcích, kteří právě "zmizeli." Vláda musí vystopovat a chytit armádu uprchlých otců, kteří odmítají živit a podporovat své děti.
• Jeden otčím v horním Manhattanu zabil svou nevlastní dceru tím, že ji vyhodil z okna v osmém poschodí. Celá komunita chtěla tohoto muže oběsit. A všichni sirotkové z tohoto sídliště získali ve své mysli další pokřivený obraz otce. Kdybyste se jich zeptali, jak si myslí, že vypadá otec, odpověděli by: "Je to podlý, zvrhlý člověk, který vyhazuje své děti z okna ven." Tyto děti nedokážou najít podobnost k milujícímu nebeskému Otci – protože v jejich myslích je naimplantovaný obraz násilnického, krutého, nelítostného muže.
• Znám dvanáctiletého chlapce, kterého jeho otčím vyhodil z domu. Byl to letniční pastor, který odpadnul. Tento chlapec není ve vzpouře – je to skutečně hodné dítě. Naštěstí je jeho biologický otec zbožný muž, který ho vroucně miluje a chvátal, aby ho získal zpět. Chlapec je teď šťastně znovu smířený se svým milujícím Otcem. On ví, co je to opravdový otec!

Předkládám vám všechny tyto příklady, abych vám připomněl, jak je pro mnohé lidi obtížné myslet na Boha jako na milujícího Otce. Nemohou si pomoci, ale vidí Boha očima minulých zkušeností a zážitků se svým otcem nebo otčímem. Velice málo těchto ztrápených mužů a žen, kteří k nám přicházejí pro pomoc, je schopno porovnání s otcem, který je normální nebo milující. Jejich otcové se jich buď zřekli nebo je zraňovali a způsobovali jim bolest. Je to všechno tak smutné – tak tragické.

Tohle není nová věc – kázalo se o tom po léta. Je všeobecně známé, že mnoho tisíc křesťanů nevěří, že je Bůh miluje, protože jejich pozemští otcové s nimi zacházeli zle. A já chci tímto poselstvím mluvit nejen k nim, ale také k těm, kteří nemají takto zastřený pohled na svého nebeského Otce. Opravdu, existuje mnoho lidí, kteří měli dobré otce a solidní rodinný život, kteří milují Pána a chodí ve spravedlnosti – přesto dosud neobjevili hloubky neobyčejné lásky našeho nebeského Otce!

Většina z nás zná Písma a teologii o Boží veliké lásce k Jeho dětem. Ale velice málo z nás se naučilo přijmout, přivlastnit si tuto lásku. Neradujeme se ze skvělých výhod toho, že ji máme!

Poznal jsem ve svém vlastním životě několik překážek, které brání poznání Boží lásky – překážek, které mi brání, abych se naučil si ji přivlastnit a žít v naprosté svobodě Otcovy lásky. A věřím, že tyto překážky má také mnoho dalších křesťanů.

Dovolte mi, abych vyjmenoval pouze tři překážky, které nám brání plně vstoupit do neobyčejné lásky, kterou pro nás náš Otec má:

Poslechněte si, co o sobě Bůh řekl Mojžíšovi:

"…Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě. Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích…" (Exodus 34:6–7). (Hospodin říká, že On je všechno, co je tu jmenováno, "a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného" a že stále ještě "navštěvuje nepravost otců na synech" (verš 7).)

Když jsme uprostřed našich mnohých zkoušek a soužení, zapomínáme, co Bůh sám řekl o své přirozenosti. Kdybychom Mu ale v takových chvílích věřili, měli bychom ve svých duších takovou jistotu! Od první do poslední stránky k nám Bible mluví jako Boží hlas a zjevuje nám, jak je Bůh něžný, jemný a milující. Znovu a znovu o našem Otci říká:

• Vždy je připravený odpustit. "Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají" (Žalm 86:5).
• Má s námi trpělivost, je plný slitování a milosrdenství. "Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine" (Žalm 119 156). "…slitování jeho nade všecky skutky jeho" (Žalm 145:9). "…velmi jest milosrdný Pán a lítostivý"(Jakub 5:11).
• Je pomalý k hněvu. "Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství" (Žalm 103:8). "Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství" (Žalm 145:8). "…navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého" (Joel 2:13).

Když budeš uctívat Hospodina v modlitbě, dej si pozor, jaký obrázek Boha si do Jeho přítomnosti přinášíš! Musíš být zcela přesvědčený, že On tě miluje – a že je vším, co o sobě říká, že je!

Ďáblovou největší lží je způsobit, abys věřil, že Bůh je mnohem ochotnější tě soudit a obviňovat, než tě spasit, zachránit, požehnat ti a osvobodit tě. Satan se bude snažit udělat ti totéž, co udělal Jobovi. Zasel do jeho mysli překroucený obrázek Otce!

Job řekl: "Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým, ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé" (Job 14:16–17). Job obviňoval Boha, že je "vyzvědačem na nebi"! Říkal: "Hospodine, špehuješ mě, abys viděl, zda neudělám chybu. Neodpustil jsi a nezapomněl jsi na moje hříchy – zaznamenal sis každý špatný pohyb, který jsem udělal! Všechny mé hříchy sis uložil do pytlíku a uchováváš si je, abys mě mohl soudit. Všechno se to nade mnou hromadí – a jednoho dne přijdeš a předložíš mi to před oči!" (viz Job 14. kapitola).

Toto je obrázek, který má většina z nás o našem nebeském Otci! Věříme, že čeká, až uděláme chybu, a bude nás moci soudit, něco nám vzít, zničit něco, co je nám vzácné!

Vidíš, jak je tento pohled na Boha převrácený – po tom všem, co nám Bůh řekl o své veliké lásce, soucitném milosrdenství a nekonečném slitování vůči nám? Pravda je, že Bůh Joba vůbec nešpehoval. Byl tak plný lásky a úcty k Jobovi, že se jím chlubil ďáblovi a všem nebeským zástupům! Řekl: "Viděli jste někdy muže, jako je tento, který by mě tolik miloval? Můj služebník Job je spravedlivý muž, zcela beze lsti!"

Právě v době, kdy přicházíš do Jeho přítomnosti se svěšenou hlavou, sklíčený, pokořený, myslíš si, jak jsi zklamal Boha – On se tebou chlubí! Říká všem andělům: "Podívejte se na něj – kdykoliv udělá chybu, hned činí pokání. Neustále se ke mně vztahuje. Není to nádherné?"

Přesto, když Job přicházel do Hospodinovy přítomnosti, ztrácel veškerý smysl pro Boží lásku a něžné milosrdenství vůči své osobě. Naříkal: "Bože, odplavil jsi všechnu mou naději!" (viz verš 19).

Vidíš takto svého nebeského Otce? Myslíš si, že má plné zuby tvých chyb a slabostí, že je připravený tě udeřit, soudit tě, nechat tvé hříchy, aby se proti tobě nakupily? Vidíš Ho jako někoho, kdo má na tebe vztek a dovoluje ďáblovi, aby tě terorizoval? Ó, to Ho zarmucuje víc než cokoliv jiného!

Bůh má všeobecnou lásku pro lidstvo. Této lásky se může chopit každý, kdo přichází k Bohu v pokání. Ale v Božím srdci je také jiný druh lásky – neobyčejná láska k Jeho dětem!

Bůh má vždy vyvolený, zvláštní lid pro sebe samého, jemuž poskytuje tuto neobyčejnou lásku. Kdysi byl jediným objektem této neobyčejné lásky Izrael:

"Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi. Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin, a vyvolil vás, (nebo menší vás počet byl nežli jiných národů,) Ale proto, že miloval vás Hospodin, a splniti chtěl přísahu, kterouž přisáhl otcům vašim…"(Deuteronomium 7:6–8).

Bůh se těmito slovy obracel k Izraeli. Ale dnes, jestliže jsi přijal Ježíše jako svého Spasitele a Pána – jestliže jsi byl adoptován do Boží rodiny a On je tvým milujícím Otcem – potom musíš také pochopit, jak jsi pro Něj zvláštní! Jsi příjemce Boží neobyčejné lásky! A zde jsou Jeho slova pro tebe:

"Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, nyní pak jste došli milosrdenství" (1. Petr 2:9–10).

Byla doba, kdy jsi nebyl předmětem Jeho neobyčejné lásky – ale teď jsi! Jsi smířený s Otcem a On tě miluje zvláštní, neobyčejnou láskou – právě teď, právě v tuto chvíli!

Je velice důležité, aby sis nevážil Jeho soudů víc než Jeho Lásky! Satan k tobě přijde v časech tvé slabosti a chyb a bude do tebe bušit jak kladivem každou pasáží z Písma, kde se mluví o Božím hněvu k hříchu. Samozřejmě, Bůh opravdu soudí hřích. Ale Satan vytrhne tyto verše z kontextu a použije je, aby do tvé mysli vstříknul strach:

• "Čistéť jsou tvé oči, tak že na zlé věci hleděti, a na bezpráví se dívati nemůžeš…" (Abakuk 1:13).
• "…Kdož bude moci ostáti před Hospodinem Bohem svatým tímto?" (1. Samuelova 6:20).
• "I řekl Jozue lidu: Nebudete moci sloužiti Hospodinu, nebo Bůh svatý jest, Bůh silný horlivý jest, nesnese nepravostí vašich a hříchů vašich" (Jozue 24:19).

Slyšel jsem pastory, kteří vytrhli tyto verše z kontextu a tloukli jimi své ovce. Ale v každé z těchto pasáží se Bůh obrací ke vzpurnému pokryteckému, farizejskému národu. Říkal: "V tomto současném stavu vám nemohu odpustit – protože nemáte kající srdce, které se ke mně natahuje pro odpuštění a milost. Vaše srdce je chycené hříchem!"

Všechny tyto hrozivé verše jsou namířeny na pokrytce, kteří odmítají nenávidět svůj hřích. A jestliže jsi pokrytec, Bůh k tobě přijde s těmito slovy jako s kladivem, ne aby tě zranil, ale aby zlomil tvou tvrdost – aby tě přivedl zpátky, abys měl srdce plné lásky k Němu. Ale tato tvrdá slova nejsou nikdy zamýšlena pro kající děti, které jsou pokropené krví Ježíše – které se vždy s pokáním obracejí na svého nebeského Otce! Přesto příliš mnoho z nás připouští, že jim tyto hrozivé verše vytlačují každou vizi Boží lásky!

Existují období, kdy nám Bůh věci bere. A jsou období, kdy se modlíme za věci, o kterých si myslíme, že je potřebujeme, ale Bůh nám je nedává. Nicméně "…zná Hospodin cestu spravedlivých" (Žalm 1:6). A jednoho dne se potvrdí, že to všechno bylo k našemu prospěchu – a pro Jeho království!

Víš, opravdové uspokojení v životě je v činění perfektní Boží vůle – být v Jeho perfektní vůli, činit Jeho dílo, žít podle toho, co On zvolil. Ale většina z nás je přesvědčena, že jen my sami víme, co potřebujeme, abychom byli uspokojení a šťastní. A to, o čem věříme, že je pro nás nejlepší, by nás ve většině případů zničilo!

Nikdy v celé historii lidstva nevzal Bůh nic od jediného ze svých dětí, kromě toho, aby jim přinesl něco lepšího, krásnějšího, uspokojivějšího. Boží nejlepší není něco, čeho se máš obávat – je to vždy to, co tě nejvíc uspokojí. On nejenže ví, co je pro tebe nejlepší – On chce, abys měl Jeho nejlepší

Jen kdybychom opravdu věřili, jaký pokoj a radost to v nás vyvolá! Nermoutili bychom se nad opouštěním věcí, věděli bychom, že jsme byli osvobozeni od všech břemen! Řekli bychom: "Pane, jestliže mi tohle bereš, tak to znamená, že pro mě musíš mít něco mnohem lepšího. Tak si to vezmi – je to Tvoje!"

Slyšel jsem mnoho mladých žen říkat: "Myslíš, že se mi Bůh snaží vzít mého přítele? On je celý můj život – neexistuje nikdo jako on. Jestli ho ztratím, ztratila jsem všechno!"

Viděl jsem, že se to stalo mnohokrát. Když svého přítele ztratily, plakaly: "Chci zemřít!" Ale já jsem si myslel: "Kdyby ses obrátila k Pánu celým svým srdcem a milovala Ho, budeš překvapena tím, co ti spadne do cesty!"

Potom opravdu přijde mladík – je mnohem lepší, než co si kdy dovedla představit – je to v Boží vůli a Jeho božském řádu. A když se podívá zpátky, s kým se téměř spokojila, volá: "Bože, děkuji Ti, žes mi nedovolil přijmout něco míň, než je Tvé nejlepší pro mě!"

Jedna mladá dáma z Anglie v našem týmu se zasnoubila se skvělým mladíkem – ale Bůh jí jasně řekl, aby tento vztah položila na oltář. Pán řekl: "Tento muž není pro tebe. Naplánoval jsem něco jiného – a on se pro to nehodí!"

Tak zasnoubení zrušila – a byla povolána ke speciální službě, která ji plně uspokojuje. Teď je mocně používána nádherným způsobem. Bůh jí dokazuje, že to, co jí výměnou přinesl, je mnohem lepší!

Milovaný, potřebujeme odpočívat v milující ruce našeho Otce! Musíme dojít do toho bodu důvěry, kdy můžeme říci: "Mám milujícího nebeského Otce, který pro mě chce skutečně to nejlepší. On to všechno ví!"

Jak nakonec Job došel na místo odpočinku? Přesvědčil se, že Bůh ví, co dělá – a že má všechno pod kontrolou! Job řekl: "Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži" (Job 23:10).

No, teď si možná říkáš: "Odstraní mě Bůh, když zhřeším nebo udělám chybu v době očekávání na Jeho nejlepší? Vím, že nejsem dokonalý. Znamená to, že minu Jeho nejlepší, které pro mě má, když zkrátka zklamu?"

Tohle je místo, kde je mnoho křesťanů právě teď. Vidí, že Bůh jedná v jejich životech – vědí, že chce, aby dospěli k Jeho nejlepšímu – ale stále ještě si říkají: "Co když to zpackám? Co když udělám něco špatného a Bůh se na mě naštve nebo se mnou ztratí trpělivost? Selžou všechna Jeho zaslíbení, která mi dal? Budu se muset smířit s něčím menším, než je Jeho nejlepší?"

Ne – nikdy! Chci vám předložit nádhernou ilustraci, která ukazuje, že vaše slabosti nebo chyby Boží věčné záměry nikdy nezmaří. Pokud je vaše srdce před Bohem v pořádku – nic Jeho plány pro vás nezmění!

"…Jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj" (Jeremiáš 31:9).

Efraim byl největší z Izraelských kmenů a lid Božímu srdci nejbližší. Hospodin měl pro tento velice požehnaný kmen věčný plán – ale Efraim odpadnul a zarmucoval Boha. Zhřešili mnohem víc proti světlu a milosti a požehnáním, než kdokoli v Izraeli!

Ale zřekl se Bůh hříšného Efraimu? Právě naopak: Hospodin řekl, že Efraim má být svobodným a vykoupeným lidem! Měli žít v tučnosti – což znamená v Božích největších požehnáních!

Co to bylo, co Bůh viděl v Efraimu? Měli kající srdce – styděli se za hřích a byli ochotní se navrátit k Hospodinu! A navzdory všem svým selháním, tato jedna zvláštnost, tento jejich charakteristický rys k nim přitahoval Boží srdce!

Když vyšlo silné, prorocké slovo k Efraimu, okamžitě reagovali. Když byli pokáráni, plakali nad svým hříchem. Ačkoliv měli sklon k odpadlictví, byli ochotní utíkat zpátky k Bohu. A na vrcholu jejich odpadlictví Bůh řekl:

"Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin" (Jeremiáš 31:20).

Bůh říkal: "Navzdory Efraimovým chybám a nedostatkům vidím kajícího ducha. A já neodejmu svou něžnou lásku. Můj věčný záměr pro Efraim zůstane, jak jsem ho naplánoval!"

Milovaný, Bůh má plán pro tvůj život – ujisti se, že se k Němu stále obracíš. On dokončí všechny záměry, které pro tebe má, bez ohledu na to, čím procházíš nebo jak kruté jsou tvé zkoušky. Bůh investuje mnoho myšlenek do plánování tvé budoucnosti!

Mám prorocké slovo pro někoho, kdo čte toto poselství právě teď: Nemůžeš soudit Boží věčný záměr pro tebe podle toho, co cítíš nebo co si myslíš. Můžeš být příliš zaměřen na své chyby a hřích, než abys správně soudil. Bůh ti chce v duchu říci: "Uchovej si přede mnou své pokorné, kající srdce. Důvěřuj Mému slovu o Mé přirozenosti – že jsem milosrdný, milující Otec, který do tebe hodně vložil, a že nemám v úmyslu tě nechat být. Jsi mé dítě, v němž mám zalíbení – a já tě osvobodím!"

"Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa" (Žalm 139:17). "Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý" (Jeremiáš 29:11). Bůh nám tím říká toto: "Nejsem nakloněn tomu, abych o tobě smýšlel zle, abych zamýšlel soud a potrestání. Mé myšlenky jsou dobré – plánuji tvůj život! Tiše stůj a uvidíš Hospodinovo spasení. Nasákni Mou lásku!"

Tohle je Otec, kterému sloužíme! On nemá zlé, odsuzující myšlenky na pomstu – On je ten, jehož myšlenky o nás jsou o pokoji a o naději do našich posledních dnů!

Jako věřící máme dvě možnosti: Můžeme věřit tomu, co Bůh sám o sobě řekl – že nás miluje a dohlédne na nás během všech našich zkoušek, že stále jedná, otevírá a zavírá pro nás dveře, a že když uděláme chybu, není na nás naštvaný, ale napomene a potrestá nás ve své něžné lásce.

Nebo můžeme věřit strašné alternativě – že Bůh dopustil, aby nás ďábel oklamal a nechal nás, abychom se o sebe postarali sami!

Možná říkáš: "Nevidím mnoho důkazů, že Bůh něco dělá, aby změnil mou strašnou situaci. Zdá se, že má bolest nikdy neskončí. Čekal jsem a čekal. Jak dlouho to bude ještě trvat?"

Bude to trvat tak dlouho, jak je nezbytné pro svatého, všemohoucího Boha, aby dal všechny kousíčky dohromady! Má tolik myšlenek o tobě a tvé budoucnosti, že je nikdy nemůžeš spočíst. Je jich mnohem víc než písku v moři!

Bůh dal Davidovi zaslíbení, že z něho učiní bezpečný dům – věčné království, které bude ustanoveno navždy. A nic ze všech Davidových zkoušek, hříchů a ostudy Boží záměr nikdy nezhatilo. I když na Davida nakydala hnůj jeho vlastní rodina a synové, držel se Božího zaslíbení a nepustil se ho.

Nakonec, když už byl David starý a šedovlasý a nevypadalo to, že by se zaslíbení naplnilo, řekl: "Tak zajisté dům můj před Bohem; nebo smlouvu věčnou učinil se mnou, kteráž všelijak upevněna a ostříhána bude. A toť jest všecko mé spasení a všeliká útěcha, že nic tak vzdělávati se nebude" (2. Samuelova 23:5). Říkal: "Ještě to nevidím naplněné – ale stojím na Božím slově, které mi dal. On ho dovede ke konci!"

David odpočíval v poznání, že Bůh ví, co je nejlepší, a dodrží své Slovo: "Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul. Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději" (Skutky 2:25–26).

Boží touhou pro nás je, abychom byli tak přesvědčeni o Jeho starostlivé lásce – tak přesvědčeni, že stále jedná a pracuje, aby nás přivedl do svého nejlepšího – že se budeme neustále radovat ve svém chození s Ním!

Mojžíš varoval Izrael: "Proto že jsi nesloužil Hospodinu Bohu svému s potěšením a veselím srdce, maje hojnost všech věcí. A protož nepříteli svému, kteréhož poslal na tebe Hospodin, sloužiti musíš v hladu, žízni, v nahotě a v nedostatku všech věcí…" (Deuteronomium 28:47–48).

Říká nám dnes: "Radujte se z toho, co jsem pro vás již udělal! Jestliže jste stále sklíčení, reptáte a stěžujete si, budete navždy duchovně hladoví a nazí, budete kořistí pro své nepřátele!"

Bůh chce, abychom tak důvěřovali v Jeho lásku k nám, že budeme svědectvím radosti a dobré nálady! Potřebuje kazatele, kteří budou v srdci šťastní – budou mít radost, která je založená na pravdě. A Jeho pravda produkuje bohatství radosti, která přirozeně proudí ze srdce:

"Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním" (Žalm 100:2). "…vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své" (Žalm 105:43).

"Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozpěvujte všickni srdce upřímého" (Žalm 32:11). "Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí" (Žalm 68:3).

Možná se ptáš: "Jak dlouho mohu očekávat, že si udržím radost v mé službě Pánu?" Většina křesťanů věří, že to trvá jen tak dlouho, jak přicházejí období obnovení shůry – nebo jen pokud se věci daří.

Ne – my máme mít radost vždycky! To je přesně to, co říká Bible: "Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše" (Žalm 90:14). "Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti" (Izaiáš 65:18).

My jsme "Jeruzalém shůry" – znovuzrozený a žijící pro Něho s duchem radosti! A náš milující nebeský Otec nám dal skálopevný základ pro všechnu radost: "…doufejtež, jáť jsem přemohl svět" (Jan 16:33).

Důvěřuj otci – věř Jeho Slovu, co říká o Něm samém – a uvidíš, jak Jeho radost proudí z tvého života. Haleluja!

--- Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.