PÁN DRŽÍ SVÉ SLOVO

Nikdy jsem se necítil tak  bezmocný a v úzkosti jako když jsme se přestěhovali zpět do New York City založit Times Square Church. Znovu jsem byli vydáni na milost řádům pronajímatelů a stavebních inspektorů. Když jsem musel čekat, byl jsem docela netrpělivý a volal jsem, „Pane, tady v New Yorku je tolik práce a tak málo času. Jak dlouho musíme ještě čekat?“

Ale znovu a znovu mi Bůh trpělivě odpovídal, “Davide, důvěřuješ mi? Tak čekej. “

Asi už jste slyšeli výraz, “Nejtěžší část zkoušky víry je poslední půl hodina.” Z mnohaleté zkušenosti ve službě mohu svědčit, že nejtěžší doba je vždy těsně před tím, než Bůh dokoná své vysvobození.

Pokud nebudeme čekat až do chvíle, kdy sám Bůh bude jednat, vyplynou z toho vážné důsledky. Ve skutečnosti příliš často v takových chvílích obviňujeme Boha ze zanedbávání. Saul to udělal, když v netrpělivosti jednal sám (viz 1 Samuel 13). V podstatě říkal: "Bůh mě poslal, abych konal jeho dílo, ale teď mě opustil, abych vše vykonal sám. Věci se vymykají kontrole a brzy již nebude žádná naděje."

Popisuje toto vaše vlastní myšlení? Máme přikázání čekat na Pána a důvěřovat mu, že pracuje na  našem vysvobození. Ale když naše vnitřní lhůta projde, rozhněváme se na Boha a vyrazíme na vlastní pěst. Tímto vykročením prohlašujeme: "Bůh se o mne nestará. Modlitba a čekání nefungují, na jeho slovo se nemůžeme spoléhat."

Přesto nám Bůh dal zodpovědnost, abychom na něj čekali v modlitbách. Důvěřujte mu a řekněte: "Pán drží své slovo, a tak nebudu panikařit. Bůh mi řekl, abych čekal na jeho směr - a já budu čekat. Nechť je Bůh pravdivý a každý člověk lhářem!" Kéž jsme všichni nalezeni v našich zkouškách s tímto postojem srdce. Ne v panice, ale s důvěrou!