PÁN SE TOUŽÍ PROJEVOVAT VE TVÉM ŽIVOTĚ

Ježíš dělal úžasné zázraky! Vykázal z posedlého člověka legii démonů; okamžitě uzdravil ženu z krvotoku, který ji trápil celé roky; dvanáctiletá dívka, dcera představeného synagogy, byla vzkříšena z mrtvých. Kdykoli Ježíš udělal takový mocný čin, řekl těm, které osvobodil: „Tvá víra tě zachránila“ (Marek 5,34; 10,52; Lukáš 7,50; 8,48; 17,19; a 18,42).

Ježíš prožil prvních třicet let života v Nazaretu a vrátil se, aby byl mezi vlastním lidem. Ale v rodném městě se setkal s nejhorší nevěrou. Všichni věděli o Ježíšových velkých činech, ale takové věci se staly někde jinde – v jiných městech, na jiných místech, jiných společenstvích – nikoliv v Nazaretu.

Někde jinde se lidé radovali z Ježíšových zázraků a bylo tam velké vzrušení. Ale lidé z Nazaretu to nepřijali. Proč? Protože byli duchovně mrtví. Ve skutečnosti byli upřímně náboženští a znali Ježíše a jeho rodinu jako dobré lidi. Ale neuznali Krista jako Boha v těle.

Milovaní, toto je tragédie mnoha křesťanů v dnešní době, stejně tak jako mnoha církví. Slyší o velkých Božích hnutích někde jinde, o mnohých mocných činech, které se staly, a o množství lidí, kteří prožili osvobození. Ale nikdo se neptá: „Proč ne zde? Proč ne nyní?“

Celé generace evangelikálů uznávají Ježíše člověka, ale neuznávají Krista Boha, který je zde a teď, ve vlastních životech. Písmo nám říká, že Pán neupřednostňuje lidí a touží dělat pro každého stejně velké činy, které činí „někde jinde“. Přesto kdekoliv víra zaváhá, Boží ruce jsou svázány: „[Ježíš] tam nemohl učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je“ (Marek 6,5).

Nemylte se: Boží moc byla dostupná i v Nazaretu. Ježíš stál v jejich středu, plný moci a síly a chtěl osvobodit, uzdravit, obnovit a dělat mocné činy. Ale prohlásil: „Nemohu zde učinit žádný mocný čin.“ Proč? Kvůli jejich nevěře (viz Mk 6,6). Ježíš byl překvapen vlastními lidmi, a šel dále.

Pán na nevěru neodpovídá. Ale je milující, plný milosti a touží i tobě pomoci když to potřebuješ. Musíš mu jenom říci: „Pane, vidím, co jsi udělal v životech druhých, tak to udělej i zde, nejen někde jinde.“