PÍSEŇ ZÁCHRANY

Boží lid stál před Rudým mořem a utápěl se v zoufalství. V tu chvíli musel Pán toužit po někom, jako byl Gedeon, aby povstal uprostřed toho vyděšeného tábora a připomněl všem Boží věrnost během dějin. O několik generací později postavil Gedeon malé vojsko o 300 mužích proti celé armádě a před bitvou přesto své muže povzbudil pokřikem víry. (Soudců 6 a 7). Můžeme vidět, že, podle Božích měřítek, je ta nejlepší chvíle povstat zároveň tou nejtemnější. Chvíle, kdy se vše zdá ztraceno, kdy není vidět žádné východisko a žádná naděje, kdy jen samotný Bůh může zasáhnout a zachránit nás. Situaci, ve které se ocitl Izrael u Rudého moře, zamýšlel Bůh jako lekci, zkušenost, která posílí jejich víru. Protože víra neprochází opravdovou zkouškou, pokud jde všechno hladce.

Jen kdyby si Izraelci pamatovali ty zázraky, které pro ně Bůh udělal v Egyptě! Jen kdyby uvěřili Jeho slovu, že je ponese v náručí jako otec svoje dítě! Jen kdyby pár z nich začalo zpívat chválu - stejnou, jakou pak zpívali na druhé straně. Jen kdyby lid věřil Bohu a volal, "On je má síla! Můj Bůh zvítězí! Kdo je jako Ty, Pane?" Co by se stalo?

Vybudovali by si silnou, stálou víru v Boha - víru vyzkoušenou a prokázanou ohněm jejich zkoušky. Taková víra by byla tak neotřesitelná, že by je přenesla přes každou těžkost cesty pouští pouští, která ležela před nimi. Měli by základ víry, na kterém by mohli stavět. A jak by čas šel, naučili by se s vírou chválit Boha za každých okolností. S vírou tak silnou, že by se peklo třáslo.

I dnes se my jako křesťané velmi potřebujeme naučit zpívat píseň záchrany, když procházíme zkouškou.