Příchod Pána

Když jsem byl chlapec, voláním církve bylo: „Ježíš přichází! Vrátí se jako zloděj v noci, až ho budete nejméně očekávat. Přijde v mžiku za zvuku trumpet. Buďte neustále připraveni.“

Během let mého dospívání bylo tohle volání slyšet na každém nedělním shromáždění. Každý evangelista, který přišel kázat do církve mého otce, měl poselství o brzkém návratu Krista. Jejich volání se mi vrylo do paměti. A jejich poselství ve mně formovalo Boží bázeň a očekávání. Učil jsem se žít v očekávání, že se Pán každou chvíli vrátí.

Tento křik: „Ježíš přichází,“ je v dnešní církvi slyšet jen zřídka. Nemohu si vzpomenout, kdy jsem naposledy slyšel poselství o příchodu Pána. Následkem toho je, že když se podívám na Kristovo tělo, vidím jen málo očekávání na Pánův brzký návrat. Je smutné, že, jak se zdá, jen málo spravedlivých služebníků touží a očekávají, že se objeví.

Faktem je, že v mysli mnoha křesťanů se usídlil nový pohled na tuto záležitost. Myslí si: „Ježíš nepřichází. Slyšeli jsme to po mnoho let. Ze všech proroctví, která se musí naplnit před Jeho příchodem, se jich uskutečnilo jen pár. Proč bychom měli očekávat, že se objeví? Všechno jde dál, jak má.“

Bible varovala právě před takovým názorem. Petr řekl, že v posledních dnech přijdou posměvači, kteří se budou vysmívat poselství o Kristově návratu: „Vězte především to, že v posledních dnech přijdou posměvači chodící podle svých vlastních žádostí budou říkat: Kde je ten slib o jeho příchodu? Co zesnuli otcové, všechno zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření!“ (2. Petr 3:3–4).

Je neuvěřitelné, že se mnozí náhlého návratu Krista děsí. Samotná myšlenka na to, že jejich život skončí a budou muset stát tváří v tvář Dni soudu, je tak děsivá, že ji ze své mysli vytěsnili. Ptáš se, jak by to mohla být pravda o věřících? Podle Petra jsou jejich životy podřízené žádostem: „chodí podle svých vlastních žádostí“ (3:3).

Přemýšlej o tom, co Petr říká. Jestliže si držíš nějaký tajný hřích, nechceš mít nic společného s tímto poselstvím o Kristově návratu. Myšlenka, že Ježíš přijde a bude tě soudit, je ta nejstrašnější myšlenka, jakou může kterýkoli hříšník mít. Takže musíš zesměšňovat myšlenku, že budeš muset stát před Bohem se svou stravující žádostí a vydávat počet.

Petrovo poselství k nám je jasné: „Za veškerou lehkomyslností ohledně Kristova příchodu se skrývá výsměch Božímu zákonu. Je to nenávist k Bibli, pohrdání Desaterem přikázání, opovržení evangeliem. Tohle je příčinou veškeré bezzákonnosti, okatým předváděním hříchu, neschopností církve. Posměvači kážou nové poselství: ‚Kristus nepřichází. Neexistuje žádný den Posledního soudu. Všechno půjde dál stejně, jako to šlo po léta. Nemusíte se bát soudného dne.‘“

Přesně jak Petr předpovídal, jsou dnes tito posměvači tady. A nevysmívají se pozemským zákonům. Vysmívají se Božím zákonům. Vidíme to v tlaku na zrušení zákona o manželství mezi mužem a ženou. Nezaměřují se však na ústavu, ale na Boží slovo. A tito posměvači jsou na vysokých postech: v Kongresu, u vrchního soudu, na školách a fakultách, i v biblických seminářích.

Kvůli stoupající bezzákonnosti byli lidé postiženi úmyslnou, vědomou slepotou. Můžeš slyšet posměvače: „Vše probíhá v ukázněném stylu. Slunce zítra vyjde podle plánu, roční období přijdou a odejdou. Všechna varování, která jsme v minulosti slyšeli, se stále ještě nenaplnila. Tak se nenechte ničím znepokojovat. Užívejte si a radujte se. Dělejte všechno, co vás činí šťastnými.“

Musím nad tím kroutit hlavou. Jak může někdo, kdo žije v dnešní době, říci, že se děje to, co se dělo vždycky? Přemýšlej o absurditě tohoto prohlášení v těchto hrůzostrašných časech. Teroristé zničili Twin Towers v New Yorku. Vyhodili do povětří železniční stanici ve Španělsku. A podřezávají lidi na Středním východě.

Také bylo řečeno, že masová genocida, jako byl Holocaust, by se dnes nikdy nemohla stát. Přesto bylo 700 000 nevinných ve Rwandě zmasakrováno během pár měsíců vlastními krajany. AIDS zabíjí miliony lidí v Africe, Číně, Indii a dalších národech. Zločinné národy s vodíkovou bombou drží zbytek světa jako rukojmí. A vzrůstá počet nových smrtelných nemocí jako je SARS a Ebola, které zničí lidské tělo během týdnů.

„Všechno pokračuje tak, jak má?“ Jak záměrná ignorance. I bezbožným je jasné, že Hospodin otřásá vším, čím lze otřást. I pouhé pomyšlení na to, co přijde v blízké budoucnosti, je příliš hrozné.

Přestože se všechny tyto věci dějí, existuje na Zemi mocná neviditelná moc, která jedná. Je to moc, která nemůže uniknout pozornosti žádného člověka, nikdo ji nemůže ignorovat. Mluvím o moci Ducha svatého. On je Kristovým vykonavatelem na zemi. Byl poslán, aby zplnomocňoval spravedlivé a usvědčoval svět z hříchu, spravedlnosti a soudu.

Duch svatý ví přesně, proč ještě Ježíš nepřišel. Protože náš Pán je trpělivý, dlouho očekávající. Má trpělivost s hříšníky. Jeho touhou je, aby nikdo nezahynul. Ve svém milosrdenství čeká na pokání i toho nejhanebnějšího hříšníka. A právě z tohoto důvodu Duch svatý neustává ve svém působení. Můžeš se mu smát nebo se ho pokusit zbavit, ale Duch svatý přichází znovu a znovu, usvědčuje tě z hříchu a zjevuje ti pravdu o Kristu.

To se stalo, o Letnicích. A teď, na konci věku, připravuje Duch svatý poslední, půlnoční volání: „Ježíš přichází.“ Islamisté a hinduisté tento křik uslyší. Ateisté ho uslyší. Každý hříšník a svatý, každý Žid a pohan na zemi ho uslyší. Tato pravda bude proklamována národům.

Možná se ptáš: „O jakém ‚příchodu Pána‘ to mluvíš? Poukazuješ na tajemné vytržení? Mluvíš o příchodu před soužením, uprostřed soužení nebo po soužení? Nebo máš na mysli, že Ježíš přijde na úplném konci časů?“

Někteří křesťané věří, že Ježíš bude náhle evakuovat svůj lid ze Země v tom, co se nazývá vytržení. Jiní vyučují, že Ježíš přijde uprostřed období známého jako velké soužení. Toto období bude trvat sedm let a bude se vyznačovat terorem a chaosem, jaký svět nikdy neviděl. Jiní věří, že Ježíš přijde na konci tohoto sedmiletého období. A ještě další vyučují, že Kristus přijde na úplném konci všech věcí.

V každém z těchto táborů existují seriozní bibličtí učenci. Přesto je tu jedna věc, se kterou může souhlasit každý křesťan: Ježíš sám říká, že žádný člověk nezná hodinu Jeho návratu, ani andělé. A pro pravého milovníka Ježíše není načasování Jeho návratu problém. Takoví služebníci jsou připraveni jít kdykoliv, ať už to je během náhlého vytržení nebo uprostřed soužení. Nezáleží jim na tom, zda budou snášet kruté zkoušky a soužení. Důvěřují, že ten samý Ježíš, který je teď nese každý den, je uvidí během všech okolností. Žijí v neustálém očekávání na Jeho návrat.

Ne, je tu větší problém. A to, že Satan naimplantoval do mnohých, kteří se prohlašují za pravé věřící, špatnou myšlenku. Ďábel šeptá do uší zástupů Božích lidí zlomyslnou lež: „Kristus otálí se svým příchodem.“

Ve 24. kapitole Matouše říká Ježíš podobenství, abychom byli připraveni: „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte. Kdo je tedy ten věrný a moudrý služebník, kterého jeho pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? Blaze tomu služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná. Amen, říkám vám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.“

„Kdyby si však ten zlý služebník v srdci řekl: ‚Můj pán mešká se svým příchodem,‘ a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci, tehdy přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, a oddělí ho a určí mu díl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů“ (Matouš 24:44–51).

Všimněte si, že když tu Ježíš mluví o služebnících, míní tím věřící. Jeden služebník je nazván věrným a jiný zlým. Co ten naposled zmíněný služebník dělá zlého v Božích očích? Podle Ježíše je to něco, co „si řekl ve svém srdci“ (24:48). Tento služebník svou myšlenku nevyslovil a nekáže ji. Ale myslí si to. Zaprodal své srdce démonické lži: „Pán mešká se svým návratem.“ Všimněte si, že neříká: „Pán nepřijde,“ ale: „Mešká se svým příchodem.“ Jinými slovy: „Ježíš nepřijde náhle ani nečekaně. Nevrátí se v mé generaci.“

Tento „zlý služebník“ je nepochybně věřící, možná dokonce někdo z těch, kdo slouží. Bylo mu přikázáno, aby „bděl“ a „byl připraven,“ „neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte“ (Matouš 24:44). Přesto tento muž uklidňuje, chlácholí své svědomí tím, že přijímá Satanovu lež.

Ježíš nám ukazuje ovoce tohoto druhu myšlení. Jestliže je služebník přesvědčen, že Pán mešká se svým příchodem, potom nevidí potřebu spořádaného života. Nenutí ho to k tomu, aby se smířil se svými spoluslužebníky. Nevidí potřebu chránit a zachovávat jednotu ve svém domě, v práci, v církvi. Může bít své spoluslužebníky, obviňovat je, držet si zášť vůči nim, ničit jejich dobrou pověst. Jak říká Petr, tento služebník je veden svými žádostmi. Chce žít ve dvou světech, užívat si hříšného života a současně věřit, že je spasený a jistý před spravedlivým soudem.

Pavel napsal: „Ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu vás tedy prosíme, bratři, abyste se nenechali snadno vyvést z míry ani lekat, ať už duchem, slovem nebo dopisem (údajně od nás), jako by již nastal Kristův den“ (2. Tesalonickým 2:1–2).

Posměvači poukazují a zdůrazňují: „Vidíš, někdo v rané církvi vyvedl věřící z míry poselstvím, že Kristus již brzy přijde. A Pavel jim řekl: ‚Nebojte se, ať vás to netrápí ani neznepokojuje.‘“

Ale řecký originál ukazuje něco jiného. Původní slovo je „[ať vás nevyvede z míry] … že přišel Den Páně.“ To, co znepokojilo Tesalonické, byla myšlenka, že Kristus již přišel a oni to minuli.

Pavel je uklidnil hned v následujícím verši: „Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Ten den totiž nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk hříchu, ten syn zatracení“ (2:3). Pavel jen promluvil k jejich obavám, když řekl: „Nebojte se, protože nejprve se musí stát dvě věci.“

Takže co bylo Pavlovou prvotní teologií ohledně Kristova návratu? Nacházíme to ve dvou pasážích: „Znejte dobu, že už je čas probudit se ze spánku. Vždyť teď je naše spasení blíže, nežli když jsme uvěřili. Noc pokročila a přiblížil se den“ (Římanům 13:11–12). „Vaše vlídnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko“ (Filipenským 4:5). Pavel volá: „Probuďte se! Půlnoc již minula. Pánův příchod se přibližuje, tak se pohněte. Nebuďte líní. Ježíš přichází pro ty, kdo Ho očekávají.“

Skeptici se mohou ptát: „Ale co Pavlova vlastní slova? Řekl, že před Kristovým návratem se musí stát dvě věci. Zaprvé že Pán nemůže přijít, dokud nedojde k velkému odpadnutí. A za druhé, že povstane Antikrist a prohlásí se za Boha. Musíme vidět Antikrista v chrámu, jak přikazuje lidem, aby ho uctívali, předtím než přijde Ježíš.“

Ze všeho nejdřív, musíš být záměrně slepý, abys neviděl prudké odpadání, které zasáhlo celý svět. Nevíra se žene přes národy, na všech stranách odpadají věřící od své víry. Odpadnutí, na které Pavel upozorňoval, přišlo.

Všimni si těchto Pavlových slov: „Tajemství této nepravosti již přece působí“ (2. Tesalonickým 2:7). Co je tím tajemstvím nepravosti, bezbožnosti? Je to nezákonnost, bezpráví. Je to duch chaosu, který nebere ohled na Boží zákon. A to je pravý důvod, proč Bůh zničil zemi potopou, kvůli lidskému násilí a nezákonnosti.

Jestliže nezákonnost, kterou Pavel viděl ve své době, pouze vzrostla, není divu, že jsou slušní lidé dnes polekaní a děsí se toho, co se kolem děje. Zákony a nařízení, které po léta zadržovaly společnost před pádem do chaosu, jsou nalevo i napravo strhávány a bořeny.

Pavel o tom říká: „Až by ten, jenž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen“ (2. Tesalonickým 2:7). Říká nám: „Působí tu zadržující moc, zadržuje chaos. Ale toto zdržování bude brzy odstraněno.“ Duch tu bude vždycky, aby naplnil své poslání. Ale jeho zadržující služba bude „z prostředku vyvržena.“

Nenapadá mě žádná jiná moc, která by dokázala odstranit bezpráví, než Duch svatý. Přemýšlej o tom, co se stane společnosti, když Duch svatý pozvedne svou zadržující moc. Každá instituce, od vlády až po rodiny, se totálně vymkne kontrole. Nedovedu si představit, jak by vypadal New York City bez Omezovače, který zadržuje hříšnost před výbuchem. Nechtěl bych se nacházet v blízkosti tohoto města, kdyby tu nepůsobil Duch svatý.

Přesto vidíme, že duch bezpráví a nezákonnosti působí po celém světě. Antikristovy síly se již shromažďují a zjevují se na vysokých postech. Právě teď dává Evropská unie dohromady ústavu, která úplně popírá Boha. Letniční pastor ze Švédska teď sedí ve vězení kvůli svému kázání proti homosexualitě. To je jen jedno znamení toho, jaké období teď nastává.

Možná říkáš: „Ano, ale Pavel jasně říká, že Ježíš nepřijde, dokud nebude u moci Antikrist.“ Ale uvažuj o tom, co říká Písmo: „A kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který zapírá Otce i Syna“ (1. Jan 2:22). Podle Jana je Antikrist každý, kdo zapírá Otce a Syna. Navíc říká, že růst počtu takových Antikristů je důkazem, že žijeme v opravdu posledních dnech. K tomu ještě přijde muž, který bude ztělesněním „muže hříchu.“

Zkrátka nic nebrání Kristovu návratu. Přemýšlej o celosvětovém terorismu, sebezbožňování, bezostyšných útocích na manželství a zbožné hodnoty. Přemýšlej o islámské brutalitě, agresivní homosexualitě, hnusné sprostotě TV a filmů, rozšířeném obtěžování dětí. Jedna katolická diecéze na západním pobřeží nedávno vyhlásila bankrot, neschopná zaplatit podle rozhodnutí poroty miliony dolarů pokuty šedesáti dětským obětem sexuálního obtěžování jedním knězem.

Považte, že toto všechno je až dosud pod zadržováním. Ptám se vás, co se stane, až Bůh řekne Tomu, kdo to všechno zadržuje: „Zvedni svou zadržující ruku. Ať to všechno běží svou cestou až k vyvrcholení“? Pavel nám poskytuje představu: „Tajemství této bezbožnosti již přece působí; jen čeká, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo ji dosud zadržuje. A tehdy se zjeví ten bezbožník“ (2. Tesalonickým 2:7–8).

Duch svatý ví, co se brzy stane, až tu nebude žádné omezení, brždění. Každý člověk podlehne svým žádostem. Každé agresivní náboženství bude vnucovat své bohy ostatním. Bude se opovrhovat každou svatou věcí. Každý zákon bude otevřeně porušován. A odpadlá církev bude kázat nejzkaženější, odporné doktríny z pekla.

Všechno je připravené, aby se to stalo i teď. Veliké odpadlictví zakrylo zemi. Vlastní já si postavilo trůn v lidských srdcích. A ve velice krátkém čase, až Ten, kdo zadržuje, bude pryč, dojde k tomu, co Pavel nazývá „mocné působení bludu, aby uvěřili lži“ (2. Tesalonickým 2:11).

Co je touto lží? Je to slepý souhlas s tím, že kdokoliv přichází v Ježíšově jménu, mluví za Boha. Povstanou falešní učitelé, kteří budou znát Krista jako dobrého člověka, ale ne jako Boha: „Budou mít vnější způsob zbožnosti, ale zřeknou se její moci“ (2. Timoteovi 3:5). Ti, kdo budou následovat tyto podvodníky, budou přitahováni k jinému Ježíši, jinému evangeliu. Slepota bude všeobecná a důkladná, zasáhne zástupy, včetně těch, kdo kdysi hořeli pro Pána.

Proč Bůh zastaví Zadržovatele? Proto, říká Pavel: „aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v nepravosti, byli odsouzeni“ (2. Tesalonickým 2:12). Právě teď vidíme, že zadržování Duchem svatým se každým dnem o kousek zvedá.

Ve Zjevení Ježíš ohlašuje: „Hle, přijdu rychle. Blaze tomu, kdo zachovává slova proroctví této knihy“ (Zjevení 22:7). O pět veršů dál Kristus říká: „A hle, přijdu rychle a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké bude jeho dílo“ (22:12).

A tady je volání všech, kteří s očekáváním vyhlížejí Ježíšův návrat: „A Duch i Nevěsta říkají: ‚Přijď!‘“ (22:17). To se týká Kristovy nevěsty, kterou tvoří celosvětové tělo věřících pod Jeho panováním. Všichni tito služebníci jsou znovuzrození, krví očištění věřící.

Možná se ptáš: „Chápu, že tohle je volání srdce věřícího. Ale proč by i Duch volal na Ježíše: ‚Přijď‘?“ Protože tohle je poslední modlitba Ducha svatého, který ví, že Jeho práce na Zemi je již téměř dokončená. Podobně jako Pavel nebo Petr, kterým Bůh řekl, že jejich čas je krátký, i Duch volá: „Přijď, Pane Ježíši.“

Takže, kde dnes slyšíme toto volání Ducha? Přichází prostřednictvím těch, kdo jsou spolu s Kristem posazeni na nebeských místech, kteří žijí a chodí Duchem, jejichž těla jsou chrámem Ducha svatého. Duch volá v nich a skrze ně: „Pospěš si, Pane, přijď.“

Dovolte, abych se vás zeptal: kdy naposledy jste se modlili: „Pane Ježíši, přijď rychle, přijď brzy“? Osobně si nemohu vzpomenout, že bych se modlil tuto modlitbu. Faktem je, že jsem nikdy nevěděl, že bych mohl uspíšit Kristův příchod, kdyby se Duch svatý skrze mě modlil tuto modlitbu. Přesto nám Petr poskytuje důkaz o této neuvěřitelné pravdě: „Kdo očekáváte a spěcháte k příchodu Božího dne, pro nějž se nebesa rozplynou ohněm a živly roztaví žárem?“ (2. Petr 3:12). V řečtině fráze „spěcháte… k příchodu (toho) dne“ znamená „urychlit, naléhat na.“ Naše netrpělivě očekávající modlitby urychlují, pobízejí ke spěchu, naléhají na Otce, aby rychle poslal svého Syna zpět.

Jen jediná věc může zdržet tuto slavnou událost. Je to jedna nevyřešená záležitost: „Pán neotálí s naplněním svého slibu, jak si někteří myslí, ale je k nám trpělivý, neboť nechce, aby někteří zahynuli, ale aby všichni došli k pokání“ (3:9).

Pánova milosrdná trpělivost diktuje načasování Jeho návratu. Takže, znamená to, že bychom se měli modlit za Jeho příchod? Vůbec ne. Kristus sám nám v Markově evangeliu říká: „Protože ty dny budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, a jaké už nikdy nebude. A kdyby Pán ty dny nezkrátil, nezachránil by se žádný člověk. Kvůli vyvoleným, které vyvolil, však Pán ty dny zkrátil“ (Marek 13:19–20). Představ si, co by se mohlo stát, kdyby se na celém světě Kristova nevěsta probudila a modlila se v Duchu: „Ježíši, přijď.“

Kdybych věřil, že se svět žene k nevázanému chaosu, a že Kristus brzy přijde, pak by mé volání muselo směřovat k mé nepřipravené rodině a přátelům. Bylo by to ode mě pokrytecké, kdybych se modlil, aby Ježíš přišel, a přestal se přimlouvat za své milované, aby na ten den byli připraveni. Mojí modlitbou musí být: „Přijď, Ježíši. Ale nejdřív dej mé ztracené rodině a přátelům uši k slyšení. Spas je, zachraň ztracené.“

Pavel napsal svému duchovnímu synovi Timoteovi: „Neustále na tebe pamatuji ve svých modlitbách ve dne i v noci“ (2. Timoteovi 1:3). Můžeš s čistým svědomím říci, že ses za své nespasené milované modlil s takovou intenzitou?

Na chvíli odlož všechny doktríny o Kristově příchodu. Uvažuj o volání srdce muže nebo ženy, kteří milují Jeho zjevení: „Potom Ho uvidíme tváří v tvář. Uzříme Ho“ (viz 1. Korintským 13:12). Ježíšův příchod by tě neměl znepokojovat. Měl bys jím být uchvácen. Jestliže doopravdy někoho miluješ, chceš být tomuto člověku nablízku. Dovedeš si představit, jaké by to bylo, kdyby Ježíš zavolal tvé jméno?

Představ si dvojici manželů, kteří jsou čerstvě svoji, a manžel je na dosti dlouhé období odvolán, možná služebně nebo na vojnu. Říká své nevěstě: „Vrátím se, ale nevím, kdy. Zde je adresa, kde mě můžeš zastihnout.“

Několik prvních let píše tato nevěsta svému manželovi často, posílá mu krásné zamilované dopisy. Přesto nikdy neřekne: „Prosím, vrať se brzy!“ Deset let uplyne, potom dvacet a ona mu píše méně a méně. Ještě stále nikdy neřekla: „Přijď brzy, moc tě prosím. Potřebuji tvé objetí, potřebuji vidět tvou tvář. Modlím se za tvůj brzký návrat.“

Tohle je obrázek dnešní církve. Jak můžeme říkat Kristu, že Ho milujeme a postrádáme Ho, přesto se nikdy nemodlit, aby se pro nás vrátil? Jak to, že mu nikdy nedokážeme vyjádřit, že se musí brzy vrátit a vzít nás s sebou, abychom mohli být v jeho neustálé společnosti? Jak to, že nedokážeme říct: „Už to dál nezvládnu, jestli tu nebudeš. Nechci být daleko od tebe“?

Uprostřed těchto časů slyším, jak Ježíš říká: „Jistě, přijdu rychle“ (Zjevení 22:20). A slyším Kristovu nevěstu, jak odpovídá: „Ano, přijď, Pane Ježíši!“ (22:20).