Převracení Boží milosti v chlípnost

Ve svém dopise církvi uvádí Juda strašlivé varování: „Posvěceným v Bohu Otci, a Kristu Ježíši zachovaným a k němu povolaným … musil jsem psáti, vás napomínaje, abyste statečně bojovali o víru, kteráž jest jednou dána svatým. Neboť jsou podešli někteří lidé bezbožní … kteřížto milost Boha našeho přenášejí v chlípnost, a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají“ (Juda 1–4).

Juda nás předem upozorňuje, že falešní pastýři budou krást v Božím domě s jediným záměrem v mysli: převrátit Pánovu milost ve chlípnost. Říká: „Satan posílá jistou falešnou doktrínu, aby infiltroval církev. A přijde skrze kazatele, učitele a evangelisty. Ti vezmou Boží milost a lstivě ji překroutí, zmanipulují, zpracují, dokud nakonec nevyprodukuje v Božích lidech chlípnost.“

Abychom mohli plně pochopit Judovo varování, potřebujeme porozumět významu chlípnosti. Tento termín zahrnuje každý myslitelný druh hříchu. Doslovně chlípnost znamená „nemít morální kázeň, nebrat ohled na uznávané morální standardy.“ Slovo pochází z latinského „lascivia,“ které znamená uvolněnou, kontrole se vymykající vášeň a chtíč. Označuje bezuzdnost, oplzlost, nezákonnost, bezpráví, zapuzení všech zábran.

Ježíš nazval chlípnost hříchem srdce: „to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka. Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství“ (Marek 7:20–22).

Podobně jako Juda, i apoštol Pavel se zaměřil na chlípnost, kterou viděl v Božím domě. „Neboť se bojím, abych snad přijda k vám, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl … plakal bych mnohých z těch, kteříž jsou prve hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali“ (2. Korintským 12:20–21).

V té samé pasáži nazývá Pavel Korintské svými „drahými milovanými.“ Opravdu, tito lidé byli Pavlovými dětmi v Pánu. A Bůh jim neuvěřitelně žehnal. Byli napomínáni samotným Pavlem, Timoteem, Titem a dalšími zbožnými služebníky. A Pavel jim připomínal: „Mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání“ (12:19).

Když čteme Pavlovy dva dopisy této církvi, vidíme, že jim přinášel neuvěřitelně mocné vyučování. Psal o vzkříšení, příchodu Pána, Kristově soudné stolici, smrti hříchu, spravedlnosti skrze víru, o nebi a pekle. Pavel tyto lidi věrně varoval, přemlouval je, vedl s nimi při. Bez pochyby nebylo žádné jiné tělo věřících pastorováno s takovou láskou, nebyla mu předkládána tak usvědčující pravda a nebylo tak vzděláváno evangeliem milosti.

Navíc byli Korintští požehnáni mimo Pavlovo učení. Zažívali mezi sebou mocná hnutí a jednání Ducha svatého. A byli vybaveni mnoha duchovními dary, včetně uzdravení, proroctví, jazyků, výkladů, božských zjevení. Tato církev byla pulsujícím, mohutným, prorockým, zapáleným tělem.

Přesto, je neuvěřitelné, že množství těch samých požehnaných věřících dál žilo v nemravnosti. Pavel „mnohé“ z nich obviňoval z chlípnosti (12:21). Napsal: „Toto již po třetí jdu k vám … předpovědělť jsem, a předpovídám po druhé jako přítomný, a nepřítomný nyní píši těm, kteříž prve hřešili, i jiným všechněm, že přijdu—liť opět znovu, neodpustím … Protož toto nepřítomný jsa, píši, abych snad potom přítomen jsa, nemusil býti přísný, podle moci, kterouž mi dal Pán k vzdělání, a ne k zkáze“ (13:1–2,10).

Pavel mluvil bez obalu. Říkal: „Již dvakrát jsem vás napomínal za hřích ve vašem sboru. Všichni jste byli vyučování zbožným, usvědčujícím kázáním. Všichni se podílíte na Božím daru milosti. A přesto někteří z vás úmyslně tuto milost překroutili tím, že dál žijí v nečistotě, nemravnosti. Připomínám vám, že má výmluvnost je ke vzdělání, ne ke zkáze. Jsem povolán, abych vás vybudoval ve vzácné víře. Ale až se k vám potřetí vrátím, nebudu mít možná jinou volbu než jednat s vámi tvrdě. Neušetřím nikoho, kdo si stále ještě bude hovět v hříchu.“

Ptám se vás: jak si mohli tito hojně požehnaní lidé zvolit, že zůstanou v tak odporně ničemném stavu? Očekáváme, že svět bude chlípný, že se bude svobodně oddávat svým žádostem, ale ne Boží lidé. Avšak zjevně se tento hřích v Božím domě hojně rozšířil.

Každou neděli se ti, kteří o sobě prohlašují, že jsou křesťané, shromažďují v Božím domě, aby uctívali, slyšeli jeho Slovo a těšili se ze společenství. Přesto mnozí z těch samých lidí vedou životy plné chtíče. Smilní, udržují milostné pletky, živí svou závislost na pornografii. Řekni mi, jak může osvícený věřící pokračovat v provozování takových věcí?

Zaprvé uvažuj o proroctví ve Zjevení 12. Bylo nám řečeno, že rozzuřený ďábel podnikne invazi na zemi, aby sváděl Boží lid: „Běda těm, jenž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má. A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu tu, kteráž porodila toho pacholíka. Ale dána jsou ženě dvě křídla orlice veliké, aby letěla od tváři hada na poušť, na místo své, kdež by ji živili do času a časů, a do půl času. I vypustil had z úst svých po ženě vodu jako řeku, aby ji řeka zachvátila“ (Zjevení 12:12–15).

Tato pasáž popisuje Satanův útok na církev v posledních dnech. Ďábel vychrlí povodeň špíny tak nesmírnou a mocnou, že odnese i mnoho z Božích vyvolených. Pavel řekl Korintským, že toto se již mezi nimi děje, že mnozí již byli smeteni Satanovou povodní chlípnosti.

Věřím, že právě teď se chlípnost stala epidemií v církvi. Od pobřeží k pobřeží jsou miliony lidí zapleteni v erotické špíně. I na vrcholcích Kentucky, na farmách v Iowě a na rančích v Idahu, krmí lidé každého věku své duše oplzlostmi. Je to propojeno přímo do jejich domovů přes satelit. Tato povodeň špíny je tak zvrhlá, že si v ní libují i starší babičky a dědečkové.

Prorokoval jsem tento fenomén ve své knize Vidění v roce 1974. Bylo to předtím, než byl vymyšlen VCR, v době, kdy se v TV nemohlo ani použít slovo sex. Napsal jsem:

Jak to Satan zařídí, aby dráždil a obelhával Boží vyvolený lid? Domnívám se, že jeho cílem bude svádět lidstvo tím, že se pokusí dosáhnout uskutečnění morálního úpadku. Otevře brány pekla a pokusí se zaplavit svět záplavou erotické špíny a smyslnosti. Tento morální úpadek země přesáhne vše, co si lidé sami vůbec mohou vymyslet. Již nyní táhne démonický duch rozkoše mnoha národy a přináší s sebou nahotu, zvrácenost a záplavu špíny.

Tento svět bude vystaven velkému bahnu v takové síle, že bude dráždit i ducha a duši většiny dnes žijících oddaných křesťanů. Bible říká, že Lotova duše byla znepokojována dnem i nocí věcmi, které viděl v Sodomě. Křesťané našich časů budou už brzo vystaveni tak mocně působící špíně a takové smyslnosti, že bude nutné, aby se pevně drželi Boha, budou-li chtít odolat. Všichni ti, kteří si budou chtít počínat neutrálně, neobstojí. Všichni ti, kteří se neuchýlí do Boží záchranné archy, budou smeteni povodní špíny.

Do tohoto morálního úpadku země budou zataženy velké televizní společnosti. Předpovídám, že se už brzy objeví v televizi scény „nahoře bez“. Bude to veliký hit těch, kteří se pokoušejí stále liberalizovat média. A až se pak utiší rozčílení nad touto novou metodou „nahoře bez“, bude následovat úplná nahota. Nejprve s tím začnou velmi decentně, ale když s tím mnoho umělců ve chvalozpěvu bude souhlasit, že „průlom“ je výdobytkem pro svobodu masových médií, nebude již více žádné překážky a vše bude možné. Dokonce i určití duchovní budou nacházet dobrá zdůvodnění pro scény nahoty v televizi a budou se to pokoušet vysvětlovat jako zdravý vývoj. Bude podniknuto jen velmi málo k opětnému zastavení těchto věcí. Bude překvapivě málo duchovních a přesvědčených křesťanů, kteří se proti tomu vysloví, spíše to budou lidé v politice a z kruhů samotného filmu a televize.

Nechte se varovat! V nepříliš vzdáleném čase budou v kabelové televizi po půlnoci ukazovány nejzlomyslnější pornografické filmy. Už nyní je kabelová televize nejoblíbenějším cílem prodavačů pornofilmů. Již nyní jsou ukazovány pornofilmy v některých velkých městech USA, Kanady a Evropy. Tyto filmy přicházejí přímo od producentů porno ze Švédska, Dánska a USA. Tyto hanebné filmy ukazují plnou nahotu, sexuální vztah, homosexualitu, sexuální ohavnosti se zvířaty a sadismus.

Mnozí lidé za to vydají velké peníze, aby obdrželi tyto erotické filmy kabelem přímo do svých bytů … bude to vysíláno skrze elektronické připojení rovnou do jejich domovů. A naše domovy se budou nazývat paláci zábavy.

Napsal jsem to před 27 lety. Nejen že se každý kousíček z toho již uskutečnil, nyní se nekontrolovatelně valí do církve.

Přesto si většina křesťanů, kteří čtou toto poselství, myslí, že to pro ně neplatí. Diví se: „Proč píšete takové poselství služebníkům, kteří si nikdy nelibovali v žádné chlípnost? Potřebujeme být vybudováni a vzděláváni.“

Dovolte, abych vysvětlil, proč píši toto varování zbožným, oddaným věřícím:

Nepíši toto poselství pro křesťany, kteří si libují ve špíně, ať už prostřednictvím TV, video nebo Internetu. Spíše je mým cílem, abych prozkoumal, jakému evangeliu věříš. To zahrnuje tvou představu milosti. Chci, aby sis prověřil, zda do svého srdce nevpustíš jakýkoliv kvas falešné doktríny o významu Boží milosti. Konečně, tohle může být otázka života nebo smrti.

Víš, ďábel možná není odhodlaný chytit tě na špínu. Možná ví, že tě nemůže nikdy pokoušet hnusným smyslným hříchem. Nicméně, jestliže může překroutit tvé pojetí milosti — jestliže ti může namluvit, že vidíš milost jako omluvu pro slabost — pak tě může začít stahovat do otroctví. Brzy budeš dělat věci, které sis nikdy nemohl vůbec představit. A co je ještě horší, oklame tě lží, že je pro tebe dobré, abys holdoval své žádosti.

Z tohoto důvodu nechodí Juda okolo horké kaše. Říká nám okamžitě, proč jsou mnozí v Božím domě unášeni pryč ďáblovou záplavou chlípnosti: „Neboť jsou podešli někteří lidé bezbožní, prve již dávno poznamenaní k tomu odsouzení; kteřížto milost Boha našeho přenášejí v chlípnost, a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají“ (Juda 4). V tomto jediném verši odkrývá Juda celý Satanův plán k oklamání Božích vyvolených. Ďábel bude do církve přivádět služebníky všeho druhu, aby překroutil evangelium milosti.

Přesto, když budeš mít opravdové biblické porozumění milosti, nepřítel tě nemůže oklamat. Nikdy se mu nepodaří svést tě ke chlípnosti. Takže, jaká je opravdová biblická milost?

„Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě, očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista“ (Titus 2:11–13).

Tato pasáž odhaluje dva charakteristické rysy, které biblická milosti vždy produkuje v životě věřícího. 1. Tušení a očekávání příchodu Pána a 2. Boží bázeň a svatou úctu k Pánu. Tato dvě ovoce díla milosti jsou neoddělitelná. My prostě nemůžeme mít jednu bez druhé.

Autor Židům na nás naléhá: „Mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí“ (Židům 12:28). Tento verš svazuje milost přímo s uctivostí. Krátce, úcta je představa Boha, která zahrnuje bázeň, respekt a střízlivost, rozvážnost.

Apoštol Petr spojuje také milost se střízlivou úctou: „Protož přepášíce bedra mysli vaší, a střízlivi jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista“ (1. Petr 1:13). Petr nás nevyzývá, abychom protáhli obličeje nebo chodili neradostně kolem dokola. Naopak mluví o úctě, která produkuje opravdovou radost v srdci. V podstatě říká: „Máš-li zjevení Ježíšovy milosti — Jeho lásky, svatosti a krásy — vyprodukuje to v tobě bázeň a úctu.“

Nuže, když Juda říká, že bezbožní muži budou infiltrovat do církve, jeho slovo pro bezbožné znamená „muži bez úcty.“ Jinými slovy tito učitelé přinesou do Božího domu lehkovážnost a frivolnost. Pokusí se zkreslit a překroutit veškerou úctu k záležitostem Pána.

Jeremiáš o těchto bezbožných mužích prorokoval: „Aj já, dí Hospodin, proti těm, kteříž prorokují sny lživé, a vypravujíce je, svodí lid můj lžmi svými a žvavostí svou“ (Jeremiáš 23:32). Slovo lehkost (žvavost) v tomto verši znamená jalovost nebo frivolnost. Jeremiáš říká: „Tito falešní učitelé se vysmívají věcem, které mají být ctěné a respektované, na které máme hledět s bázní. Posmívají se střízlivosti, která přichází z pravého uctívání Pána.“

Jaký je ďáblův záměr, když přináší ducha lehkomyslnosti? Chce, abys uvěřil, že to Pán nemyslí tak vážně s hříchem. Satan chce, aby sis myslel, že v Bohu není vůbec žádný hněv, že vše přikryje spravedlivým soudem. Tak někdy uslyšíš, jak nepřítel šeptá: „Netrap se, neužírej se kvůli svému chtíči. Je tu hojná milost a odpuštění v Pánu.“

Pavel říká, že všichni tito bezbožní služebníci „pravdu Boží v nepravosti zadržují“ (Římanům 1:18). Jinými slovy oni znali pravdu a okusili ji. Byli skrze ni vzděláváni a napomínáni. „Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim učiněno, Bůh zajisté zjevil jim“ (1:19). Navzdory tomu, že byli požehnáni Boží pravdou, odvrátili se od ní. Odmítli se vzdát svých chlípných cest a místo toho vydali sami sebe napospas svým chtíčům. Na oplátku je Bůh vydal plně klamu jejich hříchu.

Když Juda mluví o „převracení milosti našeho Boha ve chlípnost“ (Juda 4), slovo převracet tu znamená pozměnit, něco přidat. Vychází to z kořene slova znamenající pokořit pravdu, to je srazit pravdu na zem a učinit ji něčím pasivním. Krátce, Boží milost byla kdysi něčím napřimujícím v životech těchto bezbožných mužů. Ale protože se nevzdali svého hříchu, srazili pravdu na zem a pošlapali ji, odstranili všechen její význam a moc. Jak plakal Izaiáš: „Klesla na ulici pravda … zhynula pravda“ (Izaiáš 59:14–15).

Vidím, že s Boží pravdou je dnes v církvi takto manipulováno. Nedávno jsem viděl videokazetu ze seeker—friendly církve, která pořádala „Večer Davida Lettermana.“ Pastor uvedl deset nejvyšších důvodů, proč jsou děti znuděné v církvi. Některé z věcí, které zmiňoval, byly tak hloupé, tak vzdálené od pravé povahy Krista. Nemohu je ani opakovat. Přesto se všichni v kongregaci smáli a tleskali. Tento pastor převracel evangelium milosti na frivolnost. Lstivým překrucováním jeho významu ho srážel na zem a vyvracel jeho moc.

Možná si říkáš: odkud takoví bezbožní služebníci přicházejí? Jak se mohou vplížit do církve, aby překroutili Boží milost? Vyšťoural je ďábel v nějakém odporném porno divadle a oblékl je za anděle světla? Nebo jsou to ateisti, kteří se přestrojili za kazatele a blafují svým způsobem na kazatelně.

Ne, Pavel o takových lidech říká: „Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim učiněno, Bůh zajisté zjevil jim“ (viz Římanům 1:19). Tito muži znají plný význam milosti. Přesto se nějak stali závislí na hříchu, kterého se nevzdali. A v tu chvíli začali zadržovat pravdu v nespravedlnosti. Museli si vymyslet falešnou milost, aby omluvili svou chlípnost. Tak teď kážou falešného Krista skrze převrácené pojetí milosti.

Juda říká o takových bezbožných služebnících: „Takéž podobně i tito, jako v hluboký sen pohřižení, tělo zajisté poskvrňují, panstvím pak pohrdají a důstojnosti se rouhají“ (Juda 8). Já naopak věřím, že většina lidí, kteří čtou toto poselství, jsou lidé s Boží bázní, poslušní služebníci. Nejsou potřísněni špínou. Zřekli se chlípnosti a chodí v milosti, která vede ke svatosti.

Nicméně věřím, že někteří čtenáři možná zápasí s tím, co nazývám „upadání do chlípnosti.“ Tito křesťané se nevydali svému chtíči, ale příležitostně se střetávají s něčím nečistým. Příklad toho vidíme ve zprávě, kterou dal do oběhu hotel specializující se na pořádání konferencí. Zpráva uvádí, že největší počet požadavků na lokální placené TV programy s pornografickými filmy byl během náboženských konferencí. Vlastně bylo na pokojích během církevních konferencí shlédnuto více filmů než během všech konferencí jiného druhu, které se tu pořádaly.

Zjišťuji, že mnoho služebníků a křesťanských pracovníků je možná závislých na nějakém chtíči. Průzkumy mezi pastory ukázaly, že je to naprosto zdrcující pravda. Avšak věřím, že mnoho takových věřících je přemoženo příležitostným upadáním do chlípnosti. Po každém požitku cítí tito zápasící služebníci tíhu své viny a činí pokání. Navíc touží být vysvobozeni ze svého příležitostného pochybení.

Chci oslovit všechny takové křesťany právě teď: Satan si je vědom, že budeš křičet k Bohu pokaždé, když zhřešíš. A ví, že vždy přijmeš Boží odpuštění. Takže, pokud dosud máš ve svém srdci míru Boží bázně, nemůže tě spoutat žádným chtíčem nebo hříchem. Jak se potom nakonec nepřítel zmocní Božích lidí? Jak naverbuje ty, kdo poznali pravou milost, vyzbrojí je falešným evangeliem a pošle je do církví, aby se pokusil oklamat vyvolené?

Jediný způsob, jak tě ďábel může spoutat hříchem, je, že tě podfoukne lží. Krátce, musí tě přesvědčit, že jeho lež je opravdu pravda. A dělá to nejčastěji přemlouváním křesťanů, kteří stále ještě mohou mít Boží pravdu, zatímco si dopřávají hřích. Můžeš protestovat: „Jak by kdy mohl Satan přesvědčit upřímného křesťana, že je to v pořádku, když hřeší? Nikdy bych nemohl uvěřit, že Bůh přehlédne nebo promine můj hřích.“

Satan prodává své lži přesvědčováním křesťanů, že milost je prostě nikdy nekončící řeka odpuštění. Šeptá nám: „Můžeš se neustále vracet ke svému hříchu, pokud se budeš stále vracet k oltáři. Neřekl Ježíš, že máme druhým odpouštět nejméně 490-krát? Jistě ti tvůj milující Spasitel odpustí mnohem víckrát než to. Pokud máš kající srdce a rmoutíš se pro svůj hřích, budeš v pořádku. Můžeš si dopřávat svého chtíče tisíckrát a On ti pokaždé bohatě odpustí.“

Tohle zní tak blízko pravdě. Jistě že Boží odpuštění je nekonečné pro ty, kdo k němu přicházejí s opravdu kajícím srdcem. Takže tohle tvrzení je opravdu 95% evangelia. Ale zbývajících 5% je čistý jed. A ten může nakonec zničit tvou duši. Satanova „pěti—procentní lež“ o milosti je démonický kvas, který ničí celý bochník.

Možná si myslíš: „Chodím do církve, kde zbožný pastor káže spolehlivé biblické slovo. Neznám žádné služebníky, kteří překrucují evangelium milosti na shovívavost. Kázání, která slyším, jsou o novozákonní milosti a Božím milosrdenství k těm, kdo se namáhají. Poznal jsem to, ačkoliv nemám ve svém těle žádnou moc, abych překonal hřích, Boží Duch mě zmocnil, abych byl poslušný Božímu slovu.“

Uchopil jsi neuvěřitelně osvobozující, život měnící pravdu. Přesto, kdyby Satan viděl, že příležitostně upadáš do chlípnosti, uvědomil by si, že máš zalíbení v hříchu. Poznal by, že nechceš být skutečně svobodný. Navíc mu skrze svůj pokračující hřích otvíráš přístup do své mysli. A to je přesně ten způsob, jak ti vštípí svou lež. Vstříkne do tebe jediné smrtelné zkreslení pravdy, které zní nějak takhle:

„Není tahle pravda báječně osvobozující? Ty sám nemáš žádnou možnost odolat hříchu. Tak Bůh zaslibuje, že pošle Ducha svatého, aby pro tebe udělal to, co ty sám nedokážeš. Všechno, co musíš udělat, je pokračovat v truchlení a na tvých pochybeních nebude záležet. Duch svatý ví, kde zakročit a zmocnit tě. Určitě nemůžeš být souzen za hřích, který nezvládáš.“

Vidíš lež vloženou do tohoto evangelia milosti? Je to lež, že křesťané nemají žádnou osobní zodpovědnost za své hříchy. A vede k obviňování Boha za tvůj hřích. Řekneš: „Proč Duch svatý nepřišel, když jsem byl pokoušen? Čekal jsem na něho, aby mě zmocnil, ale nikdy se neukázal. Proto jsem podlehl. Není to moje chyba.“

Pravdou je, že pokud nechceš být svobodný od svého chtíče, vezmeš Boží dar milosti a budeš s ním utíkat přímo k hříchu. Ale Pavel vysvětluje podvod takového myšlení: „Což tedy díme? Snad zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? Nikoli“ (Římanům 6:1–2).

Díky Bohu, Juda nám uvedl tři záruky proti svodům Satanových lží zaměřených na milost. Juda píše: „Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře vaší, v Duchu svatém modléce se, ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu“ (Juda 20–21). Všimni si v tomto verši tří věcí:

1. Máme budovat svou víru. Jak? Pilným studiem Božího slova. Ale pravda nepřichází pouhým čtením Bible, ale slyšením — nebo činěním — toho, co čteme. Máme číst Boží slovo, přiložit k němu své srdce a přijmout jeho domluvu. To v nás vyprodukuje duchovní střízlivost. Potom bez ohledu na to, jaké poselství uslyšíme kázat, nepodlehneme lehkomyslným lžím jakéhokoliv člověka.
2. Máme se modlit v Duchu svatém. To znamená, že se nebudeme modlit jenom v církvi, ale uzavřeni sami s Ježíšem o samotě. Máme prosit Božího ducha, aby svým světlem ozářil naše srdce a přijmout jeho nápravu tak, abychom mohli získat milost pro každý nedostatek.
3. Nemáme se ničím znepokojovat a místo toho vyhlížet příchod našeho Pána. Jestliže budeme studovat Boží slovo a modlit se v Duchu svatém, nemůžeme dělat nic jiného než s očekáváním vyhlížet náhlé zjevení Ježíše. Budeme vědět, že tento svět není naším domovem, a budeme očekávat, že si pro nás náš Pán každou chvíli přijde.

Jestliže aplikuješ tyto tři záruky, potom porozumíš pravé milosti. A nebudeš sveden ke chlípnosti překrouceným poselstvím o milosti. Bůh nás ve své smlouvě ujistil: „A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich … a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je“ (Ezechiel 36:26–27). Bůh odpřísáhl, že do nás vloží svého Ducha, který nás zmocní, abychom poslechli všechno, co po nás Pán bude vyžadovat.

Přesto, Bůh k tomuto zaslíbení přidal podmínku. Řekl: „Já Hospodin mluvil jsem i učiním. Takto praví Panovník Hospodin: Ještě toho hledati bude při mně dům Izraelský, abych je rozmnožil. Rozmnožím je lidmi jako stády“ (36:36–37).

Tady je to místo, kde vstupuje naše osobní zodpovědnost. Nemáme žít pasivně, vždy očekávající na Ducha svatého, aby se ukázal, kdykoliv jsme pokoušeni. Naší úlohou je neustále se dotazovat Pána, to znamená často se modlit. On nám říká: „Jestli chceš doopravdy moc k přemožení hříchu, pak mě v tom potřebuješ hledat. Jestliže ke mně přijdeš s celým svým srdcem, s opravdovou pílí, naplním ve tvém životě každé zaslíbení mé smlouvy.“

Každý z nás má v sobě schopnost se modlit, číst Boží slovo a očekávat brzký návrat Ježíše. Jestliže tyto věci děláme, Juda prohlašuje, že sklidíme užitky této modlitby: „Tomu pak, kterýž mocen jest zachovati vás bez úrazu a postaviti před obličejem slávy své bez úhony s veselím“ (Juda 24).