Připomínání si svých vysvobození

Jak rychle zapomínáme na Boží veliká vysvobození v našich životech. Jak snadno bereme za samozřejmé zázraky, které pro nás Bůh v minulosti udělal. Přesto nám Bible znovu a znovu říká: „Rozpomínejte se na svá vysvobození.“

Jsme tak podobní učedníkům. Nerozuměli Kristovým zázrakům, když nadpřirozeně nakrmil tisíce lidí pouhými několika chleby a rybami. Ježíš předvedl tento zázrak dvakrát, jednou nakrmil 5000 lidí a podruhé zástup 4000 lidí. Přesto jen o pár dnů později vypustili učedníci tyto události z paměti.

Stalo se to, když je Ježíš varoval před farizejským kvasem. Učedníci si mysleli, že to řekl, protože zapomněli vzít chléb na cestu. Ale Kristus jim odpověděl: „Copak ještě nechápete ani si nevzpomínáte na těch pět chlebů pro pět tisíc mužů, a kolik jste nasbírali košů? Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů?“ (Matouš 16:9–10).

Podle Marka byl Kristus ohromený, jak rychle jeho učedníci zapomněli na Jeho neuvěřitelné skutky. Ježíš jim řekl: „Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte ztvrdlé srdce? Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte? Když jsem nalámal pět chlebů mezi pět tisíc mužů, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ (Marek 8:17–19).

Co nám tyto pasáže říkají? Je jasné, že žádný z učedníků nepřestal uvažovat o tom, co se děje, když k těmto zázračným nakrmením došlo. Představte si tyto muže, jak chodí mezi lidmi, nosí své koše a vyndávají bochníky a ryby, které se před jejich zraky zázračně rozmnožily. Mohli byste si myslet, že tito učedníci padnou na kolena s voláním: „Jak je tohle možné? To je prostě úžasné. Je to lidsky naprosto nevysvětlitelné. Ó, Ježíši, ty jsi opravdu Pán.“ Představuji si je, jak pobízejí lidi, které obsluhují: „Pojďte, hodujte na zázračném pokrmu seslaném z nebe. Ježíš ho zaopatřil. Pohleďte na našeho Boha a uctívejte Ho!“

Učedníci viděli tyto nádherné skutky svýma vlastníma očima. Ale přesto jim význam těch zázraků nějak unikl. A teď, jen o něco málo později, je naplnily pochybnosti a nejistota, že „nemají chléb.“ Ježíš je musel upozornit: „Jak rychle jste zapomněli na zázraky, které pro vás Bůh vykonal. Nerozumíte svému vysvobození.“

Také se divím: proč tyto zástupy, které byly tak zázračně nakrmeny, nepovstaly k uctívání Ježíše? Proč lidé nechválili Boha, proč nepozvedli svůj hlas a své ruce? Zjevně nerozuměli svým zázrakům. A to z toho stejného důvodu, proč ty a já rychle zapomínáme na Boží zázraky v našich vlastních životech. Včerejší vysvobození jsou rychle zapomenuta uprostřed dnešní krize.

V obou Zákonech čteme: „Rozpomeň se na mocnou Hospodinovu ruku, která pro tebe vykonala zázraky. Rozpomeň se na všechna svá minulá vysvobození.“ Uvažuj o Mojžíšově naléhání na Izrael po zázraku u Rudého moře.

„Protož řekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin… A když by se tebe vzeptal syn tvůj potom, a řekl: Co jest to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti… Mějž to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta“ (Exodus 13:3,14,16).

Farizejové dováděli tento poslední verš až do extrému. Vyrobili si modlitební řemínky s pouzdrem obsahujícím starozákonní texty, který si přivázali na své paže a čela. Ale to, co tu Mojžíš popisoval, byla metafora, duchovní služba. Byl to příkaz pro každého Izraelce, aby si nesmazatelně vryli do paměti všechna děsivá vysvobození, která viděli. Hospodin jim v podstatě říkal:

„Střežte tyto vzpomínky a mějte je vždy po ruce. Stále je ve své paměti osvěžujte. Pokaždé když budete v krizi, vždy když budete čelit obrům, pokaždé, když na vás přijde rozzuřený nepřítel, připomínejte si všechny zázraky, které jsem pro vás vykonal. Nikdy nezapomeňte na vysvobození, která jste zažili. Veďte si o nich ve své duši zápisník a pamatujte si každý detail. Pak se ujistěte, že o nich všechno řeknete svým dětem. Stále o svých zázracích mluvte, od generace ke generaci. Vybuduje to vaši víru a víru každé následující generace.“

Nikdo neviděl větší zázraky vysvobození než Mojžíšova generace. Začalo to deseti strašnými ranami, které dopadly na Egypt. Hejna kobylek, invaze žab, řeky obrácené v krev, tma jako v pytli, bylo to hmatatelné – všechny tyto věci vyvolaly u Egypťanů chaos a zmatek. Ale Izraelci seděli po celou dobu bezpečně ve svém táboře, byli od toho všeho ochráněni.

Ti samí Izraelci viděli oblak slávy, který šel za nimi, a ukrýval je před blížící se faraónovou armádou. Viděli, jak se na noční obloze rozsvítilo světlo ohnivého sloupu, který je hřál během chladných nocí na poušti. A viděli před sebou rozevřené celé moře, nahromaděné jako vysoké zdi po obou stranách. Prošli mezi těmito nahromaděnými vodami po suché zemi. A následující den viděl Izrael egyptskou armádu nadpřirozeně zničenou, když se ty samé vodní hradby s rachotem zřítily na jejich pronásledovatele a rozdrtily je.

Jak veliká vysvobození Izrael zažil! Přesto žádnému z nich nerozuměli. Vlastně na ně brzy zapomněli. Jak to víme? Je psáno: „Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém“ (Žalm 106:7). Jak Izrael provokoval Boha u Rudého moře? Pouhé tři dny po svém zázračném vysvobození obviňovali Boha, že je vede do pouště, aby je tam nechal umřít žízní.

„Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali. Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, když činil v Egyptě znamení svá… když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli“ (Žalm 78:41–44). „Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho… Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém“ (Žalm 106:13,21–22).

Nakonec se stala přesně ta věc, kvůli které Mojžíš plísnil Izrael. Varoval je: „A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým“ (Deuteronomium 4:9).

Vidím, že se totéž děje dnes v církvi Ježíše Krista. Boží slovo nám přikazuje, abychom „nesli svá vykoupení.“ Máme je obléknout každé ráno, stejně jako si oblékáme své šaty. A máme je mít po ruce, abychom si je vždy zvedli před oči. Přesto se ptám: Kolik zázračných minulých vysvobození nosíš právě teď? Jak živě uchováváš v paměti Boží zázraky, které pro tebe Bůh vykonal? Máš je tak po ruce, že by ses právě teď mohl postavit a svědčit o každém skvělém detailu?

Když mi Duch svatý položil tuhle otázku, byl jsem zdrcen. Dokázal jsem si vzpomenout jen na několik svých vysvobození do všech významných detailů. Tolik jsem jich zapomněl. A mnohem víc jsem jich považoval za samozřejmé. A co je horší, nepřipomínal jsem si je ve svých nejdůležitějších dobách: když jsem čelil další krizi. Vzpomínky na moje vysvobození mohly doplnit mou víru během těchto zkoušek.

Je nám přikázáno, abychom svým dětem a vnoučatům vyprávěli o všech velikých věcech, které pro nás Bůh udělal. Měl bych si je i zapsat, mít zápisník svých vysvobození. Proč je tento příkaz k připomínání tak důležitý?

Je to k našemu prospěchu, že nám Bůh říká, abychom si připomínali. Vzpomínka na naše minulá vysvobození napomáhá vzrůstu naší víry pro to, čím právě teď procházíme.

Čelíš krizi? Stojíš proti hrozivému obru problémů doma, v práci nebo ve své rodině? Jediný způsob, jak čelit obrovi, je dělat to, co dělal David: připomínat si lva a medvěda. Tohle je způsob, jak mohl jít proti Goliášovi beze strachu: připomínal si, jak byl vůči němu Bůh věrný v jeho minulých krizích. Dovolte, abych to vysvětlil:

Když se David dobrovolně přihlásil, že bude bojovat s Goliášem, „Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním… Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev aneb medvěd, a bral dobytče z stáda, já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho… I lva i medvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich“ (1. Samuelova 17:33–36).

David Saulovi nejspíše svědčil: „Pamatuji si, jak veliký byl ten medvěd, který mě napadnul. Obě ruce jsem si obalil kusem látky, vrazil mu je do tlamy a roztrhl mu ji. Pak jsem vzal medvědí zdechlinu a stáhnul ji z kůže. Plášť z této kožešiny jsem dal svému otci jako svědectví Boží moci, která mě osvobodila.“

David věděl o nebezpečí, kterému teď bude čelit proti Goliášovi. Nebyl to nějaký nováček, naivní dítě, které si hraje na statečného a vyhledává boj. Ne, David si prostě připomínal svá minulá vysvobození. A teď hleděl svému nepříteli přímo do očí a prohlásil: „Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci medvěda, onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto“ (17:37).

Mnoho Božích lidí dnes čelí obrům na všech stranách. Přesto se mnozí choulí strachy. Popisuje to tebe? Zapomněl jsi na dobu, kdy jsi byl tak nemocný, že jsi byl blízko smrti, ale Pán tě pozvednul? Vzpomínáš si na tu finanční katastrofu, kdy sis myslel: „A je konec. Jsem vyřízený.“ Ale Pán tě ve tvé situaci viděl a zachoval tě až dodneška?

Posuďte tyto obtížné situace z příběhů lidí, kteří nám napsali:

• Dvojice starších lidí se trápí kvůli příšernému jednání svého syna pastora. Tento mladý pastor opustil svou manželku a dvě děti a ukončil svou službu. Teď vede životní styl gaye. Jeho rodiče jsou zničeni a myslí na důsledky, které to bude mít na jejich vnoučata.

• Jeden pastor a jeho manželka se trápí kvůli své dceři, kterou si vymodlili z její smrtelné postele. Po svém uzdravení začala dívka užívat drogy a nakonec se vdala za muže, z něhož se stal vrah. On je právě teď ve vězení a vyděšená dívka ztrácí nervy, uvažuje o sebevraždě. Teď její rodiče litují, že byla uzdravena, a dokonce si říkají, jestli by pro ni nebylo lepší, kdyby se neuzdravila.

• Mladá matka se třemi dětmi sedí sama ve svém pronajatém domě. Její manžel nedávno zemřel a zanechal ji bez pojistky a bez jakýchkoliv prostředků. Je sama a bez haléře.

• Jeden podnikatel z Oklahomy je zažalován svým partnerem, mužem, který si říká křesťan. Tento partner má v úmyslu ukrást podnik, který tento muž založil. Podnikatel to chce svému partnerovi rozmluvit, ale jeho partner s ním odmítá mluvit. Soudy jsou teď na straně toho partnera, ačkoliv podnikatel se vůči němu zachoval správně.

• Pětapadesátiletý muž v Pittsburghu byl propuštěn ze svého dobře placeného zaměstnání. Teď ho trápí neodbytná myšlenka: „Kdo chce přijmout pětapadesátníka?“ Má dluhy a také finančně pomáhal svým dětem. Teď se objevuje panika, tak vychází každý den ven a prochází se, příliš se stydí sedět doma a nic nedělat.

Toto je jen několik obrů, kterým věřící čelí. Mnoho dalších svatých nám píše o svých krutých zkouškách se slovy: „Nerozumím tomu.“ Tohle všechno jsou věrní věřící, kteří důvěřují Božímu slovu a chodí v Duchu. Co jim mám jako Pánův pastýř říci?

Pravdou je, že mnoha věcem nerozumíme a neporozumíme jim, dokud nebudeme doma s Ježíšem. Ale naprosto věřím, že Bůh dokáže uzdravit a že má cestu ven z každé situace. Otázkou pro nás je, kde nalezneme víru, odvahu, abychom povstali a dosáhli v Něm vítězství?

Ta přichází pouze připomínáním si lva a medvěda. Přichází, když jsme schopni se upamatovat na neuvěřitelnou Boží věrnost a všechna minulá vítězství, která nám dal. Víš, nedokážeš čelit obrovi, pokud nejsi schopen vidět v duchu a rozumět Božímu majestátu a Jeho slávě ve svém životě. Abys to dělal, k tomu ti naléhavě doporučuji, aby ses vrátil na úplný začátek, kdy jsi podnikl první kroky s Pánem.

Vzpomínáš si, jaký jsi byl, než tě Ježíš spasil? Víš skutečně, jak blízko peklu jsi byl, někdo možná blízko sebevraždě, jiní blízko démonické posedlosti? Připomínáš si ten zázrak, tu změnu, která se stala, to osvobození, které tě vyneslo z jámy, v níž jsi byl?

Vzpomínáš si, jak jsi byl vysvobozen z úmyslně vyprovokovaných pokušení, z pastí, které ti ďábel nastražil? Došel jsi až k přiznání porážky? Téměř všechno jsi zavrhnul? Byl jsi tak znechucený, tak zničený, myslel sis, že je marné jít dál s Pánem?

Vzpomeň si: přišel na tebe Boží Duch. Činil jsi pokání a On tě přitáhl zpátky k sobě. Pán tě vytrhnul z ďáblovy pasti, při této příležitosti a mnoha dalších. Zeptej se sám sebe, kolik zoufalých modliteb ti Pán zodpověděl?

Je-li to možné, nasedni do svého auta a jeď v noci na polní cestu. Zastav auto, vystup a podívej se na měsíc a miliony hvězd. Potom si vzpomeň na svého Boha Stvořitele a všechno Jeho dílo.

Kosmonaut Charlie Duke kdysi mluvil na naší skupině svobodných v Times Square Church. Mluvil o tom, jaké to je být v malinké kosmické kabině 28 000 mil od Země a směřovat k Měsíci. Když posádka otočila loď jejím směrem, někdo prohlásil: „Podívejte na ten neuvěřitelný pohled!“

Byla to Země, obdivuhodně zavěšená v černém vesmíru. Tam visela obrovská zářivá koule, vůbec ničím nepodpíraná. Celá posádka byla tímto pohledem přemožena. Věděli, že to mohl udělat jedině neuvěřitelný Bůh Stvořitel.

Opravdu, tohle byl stejný postup, který Bůh použil, aby vyvedl Joba z jeho zármutku. Hospodin způsobil, že tento ztrápený muž obrátil svůj pohled k základům země, a zeptal se: „K čemu je připevněna země, Jobe? Co ji drží ve vesmíru?“ Bůh šel dál a ptal se: „Kdo zavřel moře do jeho břehů? Kdo řekl mocnému oceánu: ‚Pojď až sem, ale dál ne‘? Kdo zadržuje vlny, aby nezaplavily zemi? Proč se neutápíš ve vzdouvajících se vlnách, Jobe? A kde je pramen, ze kterého moře vytékají?“

„Jak je světlo oddělené od tmy? Jak se rozděluje vítr a jak rozfouká? Jak se rodí déšť? Může člověk vyrobit blesk, hrom, mraky? Kdo myslíš, že dal všechny tyto přírodní síly na své místo, Jobe? Kdo vložil divokost a krotkost do povahy zvířat?“

Bůh doslova provedl Joba „dvoranou moci,“ ukazoval mu své neuvěřitelné výtvory. Tím vším Jobovi řekl: „Zapomněl jsi, kdo já jsem. Obviňuješ mě ze zanedbávání. Pochybuješ o tom, že mám o tebe starost a o mé moci k tvému vysvobození. Přesto jsem ti ukázal, jakou mám péči o všechna svá ohromná stvoření“ (viz Job 38–40).

Hospodin pokračoval, dokud Job nebyl přemožen. Teď se Job podíval na svůj problém a řekl: „Byl jsem hloupý. Obrátil jsem svůj zrak špatným směrem: na svou bolest, místo abych se díval na tebe. Ó, Pane, zapomněl jsem na všechny tyto věci kolem tebe. Vím, že dokážeš cokoliv. A já vím, že žádnou tvou myšlenku nelze zadržet“ (viz Job 42:2–3).

Ďábel nemůže dosáhnout smrtícího sevření v srdci někoho, jehož oči jsou plné vize o Boží velikosti a majestátu.

Nehemiáš rozuměl dobře tomuto principu. Udával tempo prací na Jeruzalémských zdech, zatímco dole se unavený zbytek snažil znovu vybudovat město. Izraelci byli obklopeni zuřivými odpůrci, koalicí tří národů vedenou Sanballatem a zlým Tobiášem. Teď se začínal usídlovat strach. Městské zdi nebyly dokončeny a všude byly hromady smetí. Vyčerpaní dělníci byli nuceni dřít se s kladivem v jedné ruce a mečem v druhé.

Jaká byla odpověď na jejich strachy? Jak mohli postupovat vpřed a nezhroutit se, nevzdat se? Nehemiáš jim osvěžil paměť. Připomněl jim, jak veliký a hrozný je jejich Bůh: „A když jsem to spatřil, vstana, řekl jsem k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte“ (Nehemiáš 4:14).

Drahý svatý, bojíš se ve své situaci? Dostal tě tvůj problém, otřásá tvou jistotou v Pánu? Jestliže ano, vzpomeň si, jak veliký a strašný je tvůj Bůh. Tohle je přesně ten způsob, jakým jednal Mojžíš se strachem ve svém společenství. Řekl Izraeli: „Řekl-li bys v srdci svém: Větší jsou národové tito nežli já, kterak budu moci vyhnati je? Neboj se jich, ale pilně pamatuj na to, co učinil Hospodin Bůh tvůj Faraonovi a všechněm Egyptským… Nelekejž se strachu jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj jest u prostřed tebe, Bůh silný, veliký a hrozný“ (Deuteronomium 7:17–18,21).

Mojžíš říkal: „Budete čelit mnoha velikým nepřátelům, kteří jsou mnohem mocnější než vy. Budete si říkat, jak byste kdy mohli dosáhnout vítězství proti takové převaze. Ale všechno, co musíte udělat, je rozpomenout se, jak veliký a mocný váš Bůh je. Vzpomeňte si, co udělal vašim nepřátelům v minulosti a jak byl věrný, aby vás vysvobodil.“

Máme si připomínat, jak veliký Bůh je – co udělal v minulosti, aby vysvobodil všechny, kdo mu důvěřují – a nárokovat si tuto majestátní moc pro svou současnou zkoušku.

Mojžíš naléhal na Izraelce: „Tohle všechno udělal pro vás. A vy si máte jeho moc přivlastnit.“ „Onť jest chvála tvá, a onť jest Bůh tvůj, kterýž učinil s tebou tyto veliké a hrozné věci, kteréž viděly oči tvé“ (Deuteronomium 10:21).

David se ptal: „Kdo tedy jest jako lid tvůj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bůh šel, aby jej sobě vykoupil za lid, a dobyl sobě jména, a učinil tobě, ó Izraeli, tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé, před oblíčejem lidu svého, kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohů jejich?“ (2. Samuelova 7:23).

Bůh nám říká: „Nebo já Hospodin neměním se“ (Malachiáš 3:6). A dnes stále ještě usiluje o to, aby ukázal svou velikost všem, kdo Mu budou věřit a přivlastní si Jeho moc. „Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce upřímého“ (2. Paralipomenon 16:9).

Mojžíšova poslední slova před smrtí k Božímu lidu byla: „Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe“ (Deuteronomium 31:6).

Konečně máme zprávu od apoštola Pavla. Modlil se za otevření očí pro každého svatého, aby viděl velikost Boží moci k nám: „Aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení v poznání jeho a osvícené oči vaší mysli, abyste věděli, jaká je naděje jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci k nám věřícím podle působení moci jeho síly“ (Efezským 1:17–19).

Ze všech nejdůležitějších věcí, které si připomínám, je tou největší vzpomínka, kterou sdílíme každý týden při Večeři Páně. Připomínáme si Pánovu smrt a nejneuvěřitelnější ze všech zázraků. Náš Pán Ježíš Kristus porazil smrt a dnes stojí vítězně nad každou zkouškou, které čelíš. Navíc, On je s tebou ve tvé zkoušce. Naléhám na tebe: pozvedni své oči ze své bolesti a připomeň si Jeho skvělé skutky, které pro tebe udělal. Potom budeš mít vizi majestátu a slávy Boha, který je tvým vysvobozením.