„Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi“ (Matouš 10:31-33).
Roky jsem citoval tento oddíl při svých misijních výjezdech po městě! Říkal jsem to jako provokující výzvu před oltářem, s cílem, aby lidé přišli dopředu a vyznali Krista. Avšak důvěřovat Bohu znamená mnohem více než učinit veřejné vyznání: „Ježíši, odpusť mi mé hříchy. Věřím v tebe!“ Miliony lidí v dobré víře učinily toto „vyznání,“ a přece jim to nepomohlo.
Klíč k pochopení Ježíšových slov najdeme v Žalmu 31:20. „Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.“
Toto „vyznání“ je něčím, co musí svět vidět, a ne pouze slyšet! „A do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina“ (Žalm 40:3).
Často hovoříme o „svědectví pro Ježíše“ a představujeme si to jako kázání na ulici, rozdávání letáků a mluvení s přáteli i cizími lidmi o tom, že je Ježíš miluje. Moji milí, to je jenom část!
Svět nehledá žádný dogmatický důkaz o Boží existenci! Nehledá ani velkolepý důkaz vzkříšení nebo lepší argumenty ohledně stvoření. Svět hledá křesťany, kteří dokážou obstát v krizi, ve strachu, trápení a v mnohé těžkosti a kteří při tom dokážou zůstat klidní a v usebrání. Svět potřebuje vidět Boží děti plně důvěřující svému Pánu.
Svět musí být schopen ukázat na křesťana a říci: „Tady jde jeden, který si nestěžuje! Netrápí se, nebojí se, nebere nohy na ramena, když přicházejí problémy. Jeho víra je tak pevná, že si ani o zítřek nemusí dělat starosti, protože ví, komu uvěřil!“