Peklem otřásající modlitba

Když byla psaná kniha Daniel, byl Izrael v zajetí v Babylonu. A podle 6. kapitoly byl Daniel po dlouholetém životě ve službě stár 80 let. Zbožný prorok a kazatel přežil dva babylonské krále – Nabuchodonozora a jeho syna Balsazara. Nyní slouží Daniel králi Dariovi.

Během mnoha let služby byl Daniel vždy mužem modlitby. A teď ve svém stáří nepomýšlí na to, že by ubral plyn. Písmo se nezmiňuje, že by Daniel vyhořel nebo ztratil odvahu. Neříká nic o tom, že by měl nějakou peněžní rezervu nebo domek na venkově, kde by mohl trávit svůj zralý věk bez jakékoliv zodpovědnosti. Naopak Daniel právě začíná. Písmo ukazuje, že i když tento muž překročil osmdesátku, jeho modlitby otřásaly peklem, doháněly ďábla k šílenství.

V té době povýšil král Darius Daniela do nejvyšší funkce v zemi. Daniel teď sloužil jako jeden ze tří rovnoprávných pánů, vládl nad knížaty a správci nějakých 120 provincií. Bible dokonce říká, že Darius preferoval Daniela nad ostatní dva pány. Umístil Daniela do úřadu, který formoval vládní politiku a vyučoval všechny dvorní pověřence a intelektuály: „Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím“ (Daniel 6:3).

Samozřejmě že Daniel byl zaneprázdněný prorok. Nikdo nemůže plnit tak náročnou roli, aniž by byl hrozně zaneprázdněn. Mohu si jen představit tlaky, které v této jeho službě s nabitým harmonogramem a čas stravujícími mítinky byly.

Přesto nic nemohlo Daniela odvést od jeho modlitebního času. Modlitba zůstávala jeho hlavním povoláním, měla přednost před všemi ostatními požadavky. Jednoduše řečeno, Daniel nebyl nikdy tolik zaměstnán, aby se nemodlil. Třikrát denně odložil všechny povinnosti, břemena a požadavky jako vedoucí, aby trávil čas s Hospodinem.

Daniel se nemusel radit s dalšími „úspěšnými“ vedoucími, jak naplnit své povolání. Nemusel navštěvovat semináře, aby věděl, jak sloužit zástupům ve své péči. On se prostě vzdálil od všech svých aktivit a modlil se. A Bůh mu odpovídal. Daniel získal všechnu svou moudrost, směr, poselství a proroctví na svých kolenou.

Věřím, že Daniel je pro nás příkladem, jak důležité je mít během časů krize modlícího se služebníka. Vidíme to v jeho mladých letech, když vládl Nabuchodonozor. V jeden okamžik měl král znepokojující sen, který ho rozrušil, zmátl a postrašil. Žádal své mudrce a věštce, aby mu sen objasnili, ale žádný nemohl.

To Nabuchodonozora rozlítilo. Řekl svému dvoru: „Vy mi, lidi, neříkáte nic jiného než hloupá, prázdná slova. Jste vykrmení a snažíte se získat čas. Ale já chci pravdu. Já chci odpovědi na své nejhlubší touhy.“ Nakonec vydal výnos, aby všechny mudrce zamordovali – astrology, čaroděje, kouzelníky, dokonce „mudrce“, včetně mladého Daniele a jeho tří zbožných přátel.

Když se Daniel dozvěděl o rozkazu k zamordování, svolal své tři přátele k modlitbě. Můžeš si být jistý, že toto shromáždění nebylo pro „vzájemné přizpůsobení se“ nebo prozkoumání variant nebo provedení průzkumu, zda by ostatní Židé navrhli plán přežití. Ne, Daniel a tři židovští mladíci věděli, že musí slyšet přímo od Hospodina. Tak šli všichni na kolena a volali k Němu o milosrdenství a zjevení.

Jak neuvěřitelnou modlitbu Daniel přednesl: „Buď jméno Boží požehnáno od věků až na věky, nebo moudrost a síla jeho jest. A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum. On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá“ (Daniel 2:20–22).

V té době byla starozákonní církev na svém nejnižším bodě. Boží lid pozbyl své písně, jejich chvály byly umlčené a duchovně právě upadali. Neuvěřitelná prosperita Babylonu svírala srdce mnohých. Satan se beze vší pochyby radoval ze stavu Izraele. Potom, aby se situace ještě zhoršila, motivoval Nabuchodonozora, aby vydal rozsudek smrti pro Daniela.

Teď se každý zajatý Izraelita díval na Daniela. Jejich budoucnost závisela na jeho kontaktu s Bohem. Byli zvědaví: „Mluví Bůh ještě k někomu? Je někdo schopen rozumět časům a vědět, co se děje? Kdo může rozpoznat tajemství Hospodina?“

Daniel věděl přesně, co se děje. A mohl jednat mnoha způsoby. Mohl uspořádat obrovský pochod na hlavní město a požadovat pro Židy spravedlnost. Ale víš, svět a peklo se nijak zvlášť nedají ovlivnit davy, množstvím, demonstracemi. Ani na ně nemají vliv megacírkve s masivními budovami a členstvím. Ani je nevzruší chytří vzdělaní mladí služebníci, kteří, aby dosáhli výsledků, používají anket, v nichž se ptají: „Jakých témat se máme ve svých kázáních vyvarovat? Jak se vám můžeme přizpůsobit, abyste chodili do církve?“

Ne – jediný způsob, kterým kdy bude tento svět ovlivněn, je skrze slovo, které odhaluje hřích a zjevuje srdce. Svět potřebuje slyšet ryzí pravdu Ducha svatého, která tne do živého a odpovídá na pláč nedůvěřivého, pochybujícího srdce.

Věřím, že král Nabuchodonozor je obrazem moderního lidstva, které volá: „Mám moc a vliv. Mám veškerý hmotný majetek, který chci mít. Přesto nemám pokoj. Mám otázky a potřebuji na ně odpověď. Vy všichni, kdo prohlašujete, že mluvíte k Bohu – intelektuálové, okultisté i duchovní – jestliže neumíte odpovědět na volání mého srdce, nemáte právo na existenci. Jste pro tuhle společnost zbyteční.“

Nedávno jsem v Dallasu navštívil sbor inzerovaný jako „společenská církev“. Shromáždění bylo tak laxní, bylo to hrubě neuctivé. Lidé pili sodu a chroupali koblihy, zatímco jejich děti šílely.

Shromáždění začínalo žertovnou scénkou o tom, jak koupit auto. Potom zazpíval sbor uctívačů pár „crossover“ písní – zamilovaných písní, které můžete zpívat svému milému. Nakonec přistoupil pastor – PhDr. s maličkým proužkem papíru, obsahujícím celé jeho poselství. Mluvil deset minut o tom, jak se těšit ze svého zaměstnání.

Tato služba (ministry) začínala skrze průzkum v sousední čtvrti, který se dotazoval lidí, co by si přáli v církvi. V důsledku toho byla shromáždění vymodelována jako absolutně nekonfrontační. Přesto, když jsem se díval po sboru, viděl jsem muže a ženy, kteří měli zřejmě vážné problémy a potřebovali odpovědi. Mládež vypadala znuděně. Mé srdce bylo zlomené pro tyto lidi. Každý zde potřeboval slovo z nebe, přesto všechno, co dostali, byla sláma. Proč? Muži za kazatelnou byli vyhaslí, protože ztratili kontakt s Bohem.

Až se prst Božího soudu objeví v Americe, lidé se již nebudou obracet k prosperujícím kazatelům, kteří prohlašují: „Všechno je dobré.“ Spíše budou reagovat jako Izraelci – budou vyhledávat Danielovu společnost, zbožné lidi, kteří rozumí časům.

V 5. kapitole Daniele byl na trůnu Nabuchodonozorův syn Balsazar. Tento pohanský král uspořádal mohutnou hostinu pro tisíce svých knížat. Jak se rozběsnilo opilé veselí, řekl král svým služebníkům, aby přinesli zlaté a stříbrné nádoby, které byly odneseny z židovského chrámu v Jeruzalémě. Brzy Balsazar a jeho knížata, jeho manželky a jeho konkubíny divoce pili z těchto vysvěcených nádob.

Náhle se na hostině v nadpřirozené chvíli objevil prst lidské ruky a začal psát zprávu na zeď. Bylo to varování, že ve dveřích je soud. Písmo říká: „Tedy jasnost královská změnila se, a myšlení jeho zkormoutila ho, a pasové bedr jeho rozpásali se, i kolena jeho jedno o druhé se tlouklo. A zkřikl král ze vší síly, aby přivedeni byli hvězdáři… a hadači.“

„I mluvil král a řekl mudrcům Babylonským: Kdokoli přečte psání toto, a výklad jeho mi oznámí, šarlatem odín bude, a řetěz zlatý na hrdlo jeho, a třetím v království po mně bude. I předstoupili všickni mudrci královští, ale nemohli písma toho čísti, ani výkladu oznámiti králi. Pročež král Balsazar velmi předěšen byl, a jasnost jeho změnila se na něm, ano i knížata jeho zkormouceni byli“ (Daniel 5:6–9).

Jak hrůzyplná scéna. Přesto ti říkám, že jednoho velice brzkého dne zažije prosperující Amerika stejný šok. Nápis je právě na zdi a není pochyb, že soud je ve dveřích. Podobně jako Balsazar budou naši národní vedoucí předěšeni, výraz jejich tváří se změní a jejich kolena se budou třást.

Navzdory tomu kážou služebníci v Americe falešný pokoj. Všude po celém národě prohlašují kompromitující pastýři, že Bůh nikdy nesrazí Ameriku, protože jsme poslali do světa mnoho misionářů. Tito pastýři se nezmiňují o tom, že soud jistě přijde, protože jsme zabili 40 milionů dětí při potratech. Až se rukou psaný nápis objeví na zdi, nebudou takoví kazatelé schopni slova. Jsou již „mimo hru“, protože Bůh zjeví svou moudrost jen lidem modlitby.

Říkám všem pastorům: Bůh ti pomoz, pokud nejsi člověkem modlitby. V těchto časech špatnosti a rozkoše bys měl být zavřený s Pánem. Co budeš dělat, až se Boží rukou psaný nápis objeví a tví lidé budou vyžadovat, abys rozuměl časům? Kolik pak bude řečeno vtipů z kazatelny? Jak jim odpovíš, až přeruší tvé kázání a zvolají: „Prosím, pastore, řekni nám, co se děje? Je tohle soud? Co přijde potom? Proč jsi nás před něčím takovým nevaroval? Říkal jsi nám, že je všechno v pořádku – ale my jsme přišli o všechno.“

Jsem neustále šokován tím, co nám sepisovatelé názorů při průzkumu veřejného mínění říkají, že lidé chtějí, co by je pohnulo k navštěvování církve. „Současné“ bohoslužby zdá se fungují teď, v příznivých časech. Ale víš, co se děje, když se objeví Boží prst a bankovní účty lidí se zmenšují, jejich děti se vrhají na drogy, jejich rodiny se hroutí. Ovce pak nebudou chtít slyšet kázání z cukrové vaty. Budou chtít pravdu, ryzí a nefalšovanou.

Balsazarův dvůr se třásl z tohoto náhlého obratu událostí. Nikdo nevěděl, co se děje. Popíjení alkoholu náhle ustalo. A jak se král třásl, někdo řekl: „Jest muž v království tvém, v němž jest duch bohů svatých… ježto… umění a rozumnost vykládání snů a oznámení pohádek, i rozvázání věcí nesnadných nalezeno při Danielovi“ (Daniel 5:11–12).

Tak Balsazar předvolal Daniela. Řekl prorokovi: „Všichni tito mudrci mi nemohli nic říci. Nedokázali rozluštit nápis na zdi. Já pak slyšel jsem o tobě, že můžeš to, což jest nesrozumitelného, vykládati, a což nesnadného, rozvázati. Prosím, řekni mi pravdu a zbav mě pochybnosti“ (viz 5:16).

Když Daniel promluvil, nebyla to pravda s cukrovou polevou. Trávil čas na kolenou a věděl přesně, co tito lidé potřebovali slyšet. Tak to řekl tak, jak to bylo: „Ty… Balsazaře, neponížil jsi srdce svého… ale pozdvihls se proti Pánu nebes… Tento pak jest výklad slov: Mene, zčetl Bůh království tvé, a k konci je přivedl. Tekel, zvážen jsi na váze, a nalezen jsi lehký“ (5:22–23, 26–27).

Toto byla ta čistá pravda, kterou Balsazar a jeho knížata chtěli slyšet. To byla pravda, která je mohla zbavit pochybností, protože jim byla řečena právě tam, kde byli. Vskutku, Balsazar byl tak vděčný, že jmenoval Daniela třetím pánem království.

Tak mi, prosím, neříkej, že neobrácení nechtějí usvědčující, otevřené kázání. Není to tak!

Každá modlící se osoba je metlou pekla. A Satan učiní všechno ve své moci, aby zastavil její modlitby. Daniel již dokázal efektivnost svých modliteb za Nabuchodonozora a Balsazara. Nyní za vlády Daria zinicioval Satan spiknutí, aby umlčel Danielovy modlitby. Prorokovy modlitby tolik otřásaly peklem, že rozezlený ďábel proti němu poštval celou Babylonskou vládu.

Vzpomeň si, Daniel byl jmenován nad všechny ostatní pány v zemi. Tito politici viděli v Danielovi moudrost, respekt a oblibu, což v nich vzbudilo žárlivost. A teď se proti němu spikli: „Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm“ (Daniel 6:4).

Daniel byl bezúhonný, takže Babylonští vůdci ho nemohli přistihnout ani při jediném hříchu. Nakonec se dohodli, že jediný způsob, jak dostat tohoto proroka, je přes jeho chození s Bohem. „Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho“ (6:5). Kéž by se tohle mohlo říci dnes o nás.

Tito vůdci věděli, že se Daniel modlí třikrát denně směrem k Jeruzalému. A oni přičítali jeho oblibu jeho modlitbám. A proto realizovali plán, aby jeho modlitby zastavili. Jak? Věřím, že se pokoušeli Daniela zaneprázdnit. Ti, kdo s ním vládli, si mysleli, že ho zaneprázdní důležitou profesní činností, aby neměl čas na modlitby.

Milovaný, toto je hlavní Satanův prostředek používaný proti všem věřícím. A toto úsilí převládá obzvláště mezi služebníky. Jestliže se zeptáte pastora, proč se nemodlí, řekne vám pravděpodobně, že nemá čas. Požadavky na jeho pastýřskou roli mu zabírají tolik času, že musí všechen čas, který mu zbývá, věnovat na přípravu svého kázání.

Většina křesťanů padá do stejného pokušení. Říkají: „Mám tak málo času na modlitbu. Má práce mi zabere všechen můj čas.“ Dokonce ženy v domácnosti prohlašují: „Nemám za den ani chvilku na modlitbu. Než obléknu děti, uklidím dům a uvařím jídlo, nezbude mi žádný čas.“

Filosof Soren Kierkegaard přirovnal křesťanskou zaneprázdněnost k narkotiku. Zjistil, že to vede ke dvojí mysli. Řekl, že jak lidé padají hlouběji do zaneprázdněnosti, jejich láska k pravdě klouže do zapomnění. Potom s množstvím podnětů z jejich aktivit a stále vzrůstajících požadavků na jejich čas, se pro ně stane nemožné, aby porozuměli, v jakém jsou nebezpečí. Mají zrcadlo Božího slova, ale nedokážou se zastavit na dost dlouho, aby viděli, co odráží.

Věřím, že zaneprázdněný člověk, který se zřídka modlí, je v horším stavu než ten, kdo má smrtelnou nemoc. Jakto? Stále víc se utěšuje ve svém stavu. A hned od samého začátku se stává méně zbožný a méně si uvědomuje Boha. Za čas jeho usvědčení ztrácejí na síle, až je ztratí úplně.

Daniel věděl, že nemůže přečkat den bez modlitby. Takže se dál modlil, i když na něj jeho kolegové nahrnuli více práce. Znáte ten příběh – nakonec vydali dekret, ve kterém vyhlásili třicetidenní moratorium na modlitbu. Byl to zákon, jehož cílem byl výhradně Daniel. Přesto ani potom Daniel neustal ve svých peklem otřásajících modlitbách – a skončil v jámě lvové.

Možná si říkáš, co Daniela motivovalo, aby se modlil tak intenzivně? Co způsobilo, že neustal ve svých modlitbách, i když nad jeho hlavou visel rozsudek smrti? Proč tento osmdesátiletý stařec pokračoval ve vylévání svého srdce před Hospodinem tak horoucně, když zbytek církve již Boha nehledal?

Uvažuj o nesmírném úsilí, jaké to stálo Daniela, aby se oddal modlitbě. Přece jen, on žil v New Yorku své doby – velkém, majestátním, bohatém Babylonu. A žil v době duchovní apatie – opilství, rozkošnictví a chamtivosti mezi Božím lidem. Navíc byl zaneprázdněným vůdcem s odváděním pozornosti na všech stranách.

Říkám ti, modlitba nepřichází k nikomu přirozeně, včetně Daniela. Disciplinovaný modlitební čas je snadné začít, ale těžké v něm pokračovat. Jak naše tělo, tak ďábel se proti němu spiknou. Takže jak se staneme lidmi modlitby?

V 5. kapitole Jeremiáše Bůh prosil: „Zběhejte ulice Jeruzalémské… a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by činil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu“ (Jeremiáš 5:1). Hospodin v podstatě říkal: „Budu milosrdný, jestliže najdete pouze jedinou osobu, která mě hledá.“

Bůh plně žehnal a chránil tyto lidi. A oni dál překračovali všechny hranice morálky, páchali cizoložství a obcovali s prostitutkami. Navíc se již nermoutili pro hřích a odmítli nápravu. Tak Bůh pátral po jediném člověku se zlomeným srdcem, aby se přimlouval – ale nemohl najít ani jednoho.

23. kapitola Ezechiele popisuje podobnou tragédii. Izraelští proroci a kněží se stali hltavými vlky. Zbohatli na nevinných duších, kradli chudým a vdovám. Zprofanovali, zneuctili Boží svatost, neviděli rozdíl mezi čistým a nečistým. Zavírali své oči před hříchem, kázali lži a falešně prohlašovali: „Tak praví Pán.“

Bůh marně prosil o jediného člověka, který by se proti tomu všemu postavil: „Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím“ (Ezechiel 22:30).

Teď během zajetí v Babylonu našel Bůh takového člověka v Danielovi. A dnes, více než kdy v historii, hledá Pán stejně zbožné muže a ženy. Hledá věrné služebníky, kteří jsou ochotní „doplnit živý plot“ a „stát v mezeře“, práci, která může být provedena jedině skrze modlitbu.

Stejně jako Daniel, bude tato osoba nalezena s Božím slovem ve své ruce. Když Duch svatý sestoupil na Daniela, četl prorok knihu Jeremiáše. Bylo to tehdy, co Duch zjevil, že přišel Boží čas vysvobození pro Izrael. Když přišlo zjevení, přimělo to Daniela k modlitbě: „A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele. I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému“ (Daniel 9:3–4).

Boží duch prohledává národní církve a pracovny pastorů, hledá ty, kdo jsou pilně zabráni do studia Slova. Takoví služebníci nehledají pouze znalost Bible. Usilují o duchovní moc, umrtvení hříchu, pravdu, která osvobozuje. Jasně vidí, co se děje v zemi, protože to zjistili z Božího slova. Když jednou Pán najde takové lidi, požehná je duchem modlitby.

Daniel musel být vzrušený, když zjistil, že přišel Boží čas k obnovení jeho lidu. Přesto, když viděl duchovní stav Izraele, byl prorok zarmoucen. Lidé se uspokojili hříchy Babylona – vyhledávali potěšení a prosperitu, posouvali se daleko od morálních standardů, které kdysi ctili.

Daniel věděl, že Boží lid není připraven přijmout své obnovení. Přesto, zmrskal Daniel své druhy pro jejich hříchy? Ne – Daniel se ztotožnil s morálním úpadkem všech kolem sebe. Vyznával: „Zhřešiliť jsme a převráceně jsme činili, bezbožnost jsme páchali, a protivili jsme se, a odvrátili od přikázaní tvých a soudů tvých… zhřešili jsme proti tobě“ (Daniel 9:5,8).

Věřím, že to samé je pravdou o církvi Ježíše Krista dnes. Nejsme ve stavu, abychom reagovali na Boží touhu provést v nás velké dílo obnovení. Stejně jako Izrael jsme se poskvrnili hříchy špatné společnosti. Uvažuj:

Kalifornský zákon stanoví, že je pro základní školy povinné vyučovat homosexualitu jako osvědčenou, schválenou alternativu životního stylu. Alkoholické mejdany se rozšířily z vysokých škol na střední a nižší. A Internet se stává super-dálnicí k pornografii. Před téměř třiceti lety jsem ve své knize Vidění prorokoval, že elektronická zařízení přinesou hnusné formy pornografie do našich domovů. Dnes 90% aktivity na Internetu zahrnuje pornografii.

Jednoduše řečeno, žijeme v novodobém Babylonu. A je tragedie, že křesťané přijali za své hříšné zvyklosti společnosti. Naše služba (ministry) dostává pravidelně dopisy od křesťanských manželek, které píší: „Cítila jsem, že mi můj manžel uniká a já nemohla zjistit proč. Potom jsem otevřela dveře do jeho pracovny a přistihla ho, jak se po očku dívá na porno na Internetu.“

Mladí lidé jsou obzvláště snadnou kořistí Satanových nástrah. Množství křesťanských teenagerů stahuje hříšnou muziku prostřednictvím serveru Napster. Znám jednu křesťanskou matku, která absolvovala kurz počítačů, aby se naučila, jak proniknout do toho, co si stahuje její teenager. Když otevřela jeho soubory, naplnilo ji to, co viděla, hrůzou: písně vraha Charlese Mansona, písně o zabíjení policajtů, písně o smrti, sebevraždě a všech druzích promiskuitního sexu.

Bůh silně touží požehnat dnes svůj lid – ale pokud budou naše mysli poskvrněné duchem tohoto světa, nemáme žádnou možnost přijmout jeho požehnání. Daniel učinil toto mocné prohlášení: „Všecko to zlé přišlo na nás, a však ani tak jsme se nekořili před tváří hněvivou Hospodina Boha našeho, abychom se odvrátili od nepravostí svých, a šetřili pravdy jeho. Protož neobmeškal Hospodin s tím zlým, ale uvedl je na nás“ (Daniel 9:13–14).

Daniel říkal: „Viděli jsem všechnu morální degradaci v naší zemi. A viděli jsme, že naši pastýři hledají jen své vlastní zájmy. Celá naše společnost se řítí do zkázy. Přesto jsme se neobrátili k modlitbě. Kdybychom se jen modlili, Bůh by nás odvrátil od našich hříchů. On na nás čeká, činí slavná zaslíbení, aby nás obnovil. Ale my jsme mu nevěnovali žádný čas. Místo toho jsme se nechali neustále unášet pryč od něho, sytili se hříchy hříšné společnosti. Proto na nás přišel Jeho soud.“

Můžeš se ptát – jaká je to modlitba, která otřásá peklem? Přichází od věrného, pilného služebníka, který vidí, že jeho národ a církev upadá hlouběji do hříchu. Tato osoba padá na svá kolena a volá: „Pane, já nechci být částí toho, co se stále děje. Dej, ať jsem příkladem tvé trvající moci uprostřed tohoto hříšného věku. Nezáleží na tom, že se nikdo jiný nemodlí. Já se budu modlit.“

Daniel uzavírá slovy: „Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel… rychle přiletěv, dotekl se mne… a slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím… nebo jsi velmi milý“ (Daniel 9:21–23).

Kde jsou dnes v Božím domě modlící se lidé? Kde jsou věrní pastýři, kteří hledají Pána dnem i nocí? Tito jsou ti, kterým budou dány schopnosti a porozumění, protože jsou velmi milovaní.

Jako Daniel se tito služebníci ztotožní a vyznají hříchy národa a církve. A volají v pokoře: „Ó, Pane, ukaž mi, kde ujíždím, kde mám velký nedostatek. Potom mi pomoz tomu čelit a jednat s tím. Ať se to týká čehokoliv, Bože, udrž mě na kolenou. Toužím Tě vidět, jak obnovíš svou církev.“