Podřídit se Božímu slovu - 1. část

„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ (Izaiáš 9:6).

Izaiáš zde mluví o spasiteli – nádherném knížeti (princi) míru přicházejícím vládnout do svého království. Toto království bude tvořeno lidmi, kteří se zcela podvolí princově nejvyšší autoritě. A princ sám bude poskytovat milující radu všem, kterým bude vládnout, bude vést a řídit jejich životy.

Samozřejmě, že ten princ, o kterém tu mluvíme, je Ježíš. Ježíšovo království skutečně přišlo, existuje v srdcích jeho lidu. A vláda nad každým stvořením zůstává na ramenou našeho nádherného spasitele.

Izaiáš přidává: „K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti od tohoto času až na věky…“ (verš 7). Od teď až do konce věků bude Ježíš vládnout ve svém království svým božským řádem.

Nuže, jestliže Ježíš vládne jako nejvyšší autorita ve svém království a my jsme jeho poddaní, pak musí být naše životy podřízeny jemu. Co to pro nás přesně znamená být podřízen Ježíši?

Podle slovníku slovo řídit znamená „vést, nařizovat, kontrolovat, dohlížet nad každou činností a chováním těch, kdo jsou pod autoritou“. Stručně řečeno, Ježíši musí být dovoleno kontrolovat všechno naše jednání a chování. Musí denně vést a kontrolovat naše životy, včetně každé naší myšlenky, slova a skutku.

Ježíš také řídí národy světa. Bible nám říká: „Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku“ (Žalm 66:7). „Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje“ (103:19).

Nenech se oklamat – naší zemi nevládnou republikáni, demokraté ani žádná jiná lidská autorita. Není řízena z Wall Street nebo velkými obchodními celky. Žádná moc, pozemská ani nadpřirozená, nevládne Americe ani ostatním národům. Bůh sám je řídí. Sedí jako Král králů a Pán pánů, vládne a panuje nad vším stvořením ze svého nebeského trůnu.

Jsem pobaven vždy, když slyším politiky, jak se chlubí mocí naší země – jak jsme strhli Železnou oponu, jak jsme porazili komunismus, jak jsme prokázali, že jsme nejmocnější národ na zemi. Nic takového jsme neudělali. Všechny národy, králové, diktátoři a prezidenti světa jsou v Božích očích pouhá smítka prachu. Náš Pán vládne nade vším, svrhne jednu autoritu a pozvedne jinou.

„Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje… Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho“ (Izaiáš 40:15,17).

Všimni si, že tu Bůh používá obrazu váhy nebo stupnice. On sedí na jedné straně vah, zatímco na druhou umístil všechny národy země z celé historie. Říká: „Jen se podívej – zkus změřit moji moc proti silám světa. Vezmi všechny zbraně a vojenskou moc lidstva, všechny armády a válečné námořnictvo národů a dej je na váhu. Vedle mě nejsou tyhle mrňavé věci víc než hromada prachu.“

„Ohrnul Hospodin rámě svatosti své před očima všech národů, aby viděly všecky končiny země spasení Boha našeho“ (Izaiáš 52:10).

Nedávno uvěznili komunističtí vůdcové v Číně tisíce členů náboženského kultu zvaného „Falun Gong“. Při tom čínští úředníci uvěznili také spousty křesťanů, které omylem považovali za uctívače kultu pro jejich pasivní zvyklosti a praktiky uctívání. Když začal křik nad touto křivdou, čínští vedoucí o tom nechtěli slyšet.

Ježíš má zprávu pro čínskou vládu. Možná si myslí, že mohou postavit Ježíše mimo zákon a řídit jeho království – ale On vidí jejich národ jako pouhý prach. On odfouknul Železnou oponu jako hromadu prachu a právě tak snadno může odfouknout i Bambusovou oponu.

Věřím, že to nebude dlouho trvat a čínská komunistická vláda bude minulostí. Bůh sfoukne dveře vězení, odfoukne vedoucí z jejich autoritativních pozic a ustanoví své království od jednoho konce národa ke druhému. Miliony zbožných čínských věřících budou moci svobodně jásat: „Náš Bůh vládne!“

Samozřejmě se musíme vroucně modlit za naše pronásledované bratry a sestry v Číně. Ale také musíme být přesvědčeni, že Bůh stále ještě řídí všechny národy.

Napříč celou dnešní Amerikou vidíme příšerný morální úpadek, vzestup okultismu, rozbujelou sexuální deviaci, zuřící ateizmus ‚tváří v tvář‘. Někteří křesťané se bojí, že hordy z pekla pomalu přebírají vedení našeho národa, ustanovují satanovo království temnoty.

Nemusíme mít strach, Izaiáš nás ujišťuje: „Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících… Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy… A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy. Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími“ (Izaiáš 14:5,12,15–16).

Satan teď možná má své dny – otřásá národy proudem špatnosti, oslabuje davy nemravností a chtíčem. Ale to všechno se změní v jediném momentě podle Božího načasování. I teď má Pán ďábla a všechny jeho démony pod palcem. Jsou omezení v moci, schopni jít jen do určité míry. A konečně, jejich je království pouhého prachu.

Ezechiáš prohlásil: „Hospodine zástupů, Bože Izraelský… ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi“ (Izaiáš 37:16).

Přesto Satan pracuje přesčas, aby nás přesvědčil, že on vládne království na zemi. On to dokonce zkoušel s Ježíšem. Když pokoušel Ježíše, vyvedl ho na vysokou horu, a „ukázal mu všecka království světa i slávu jejich. A řekl jemu: Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti“ (Matouš 4:8–9).

Tato vize musela být nějakým druhem zjevení, které si Satan vymyslel. Ostatně nikdo nemůže vidět celé království z vrcholu hory, tím spíše všechna království světa. Tento zážitek Ježíše ani v nejmenším nezmátl. On byl Bůh v těle, přítomný v dokonalém stvoření – takže věděl, že Satan tu nemá dozor. Tudíž svět nebyl ďáblův, aby ho mohl dát. Byla to lež, klamná fantasie.

Opravdu, Ježíš věděl, že Satan vládne jen s povolením všemohoucího Boha. A Kristus znal konečný výsledek Otcova plánu. Kdykoli Bůh skončí s ďáblem, pošle archanděla Michaela, aby ho uvěznil. Potom Pán sám uvrhne Satana do pekla se všemi jeho démony a následovníky a zapečetí jeho dveře navždy.

Milovaný, Bůh nemá ani trochu obavy o Satana. On se netrápí nad tím, co mi vidíme jako převzetí moci zlem v našem národě. Jedním slovem Pánových úst zmizí Satan navždy, mučený po věčnost. Proto se nemáme bát žádného zla.

Ježíš řekl: „Pohleďte přece, Boží království je mezi vámi“ (Lukáš 17:21b). A je to v tomto království – v království (oblasti) našich srdcí – kde Kristus vládne svrchovaně svému lidu, vede ho, uzdravuje, řídí naše jednání a chování.

„K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce“ (Izaiáš 9:7). Všiml jsem si dříve, že tento verš mluví o nekonečné vládě Ježíše po celou věčnost. Přesto má ještě další významný smysl: Musíme stále zvětšovat (rozmnožovat) naši poslušnost vládě našeho krále.

Můžeš čestně říci, že den za dnem vzrůstá Ježíšova vláda nad tebou? Podmaňuješ své chování (své způsoby) víc a víc jeho autoritě? Anebo vzdoruješ jeho vládě kdykoliv koliduje s tvým tělem?

Podívejme se teď, jak Bůh vládne svému království. Možná se divíš – jestliže je Ježíš v nebi a vládne ve své autoritě po pravici Otce, jak chodí vládnout svému království sem na zem?

Odpověď nacházíme v knize Židům. Autor nám říká, že ve Staré smlouvě mluvil Bůh ke svému lidu skrze proroky. Ale dnes si Hospodin přeje mluvit skrze svého Syna: „Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil“ (Židům 1:1–2).

Ježíš je Boží jednoznačná (explicitní) zpráva pro nás – Boží slovo, které se stalo tělem. Následně nám dnes Otec posílá Ducha svatého, aby nám připomněl slova, která Ježíš mluvil, když byl na zemi. Takto nám Ježíš vládne skrze psané, zjevené Boží slovo. Bible je žezlo našeho vládce, kterým nám oznamuje své slovo.

Písmo říká o Ježíši: „Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své“ (verš 3). „Živá jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahuje až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i morku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce“ (4:12).

Jestliže chceš slyšet svědectví muže, který byl podřízen Božímu psanému slovu, můžeš ho najít v Žalmu 119. David píše:

„V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě“ (verš 11). „Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé“ (verš 105). „A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím“ (verš 128). „Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost“ (verš 133). „Já raduji se z řeči tvé“ (verš 162a).

Všichni víme o problémech, které David zažíval ve svém životě. Ale přestože tento muž čelil strašným časům selhání a zmatků, neustále se nechal řídit Božím slovem – a Hospodin vždy vrátil Davidův život zpět do božího řádu. David klopýtl, ale stále udržoval svůj život pod svrchovanou autoritou písma.

Naše společnost dnes nemá nic podobného. Bible se stala terčem posměchu. Byla vypovězena z našich škol, soudů a veřejných míst. V důsledku toho nemá Amerika žádnou nejvyšší autoritu. Loď našeho státu pluje neúčelně kolem bez jakéhokoliv morálního kormidla.

O tom jsem se přesvědčil nedávno, když jsem byl předvolán ke službě porotce. Během procesu výběru porotců nám právník řekl následující: „Možná věříte, že když svědek položí svou ruku na Bibli a přísahá, že bude říkat pravdu ‚k tomu mi dopomáhej Bůh‘, že je povinen to udělat. Ale tato přísaha nikoho nezavazuje, aby mluvil pravdu. Ve skutečnosti to nemá naprosto žádný význam.“

Dovolávání se autority Bible u soudu je dnes pouhou ceremonií. Kromě toho se stala ilegální. Přemýšlej o příkladu křesťanského soudce v Alabamě, kterému nařídili, aby odstranil ze zdi jeho soudní síně desku, na které bylo napsáno Deset přikázání.

Učitelka z Bronxu nedávno ztratila zaměstnání pro pouhé umístění Bible na katedře. Tato žena mohla pro své studenty legálně vystavovat pornografii, Korán nebo okultní literaturu. Ale naše společnost se úplně rozzuří, kdykoli je jen zmíněno Boží slovo. (Naproti tomu jestliže v současné době přinesete Bibli v Rusku – ať už na ulici nebo do vládního sálu – lidé se zeptají, zda byste jim mohli pro ně opatřit kopii).

Izaiáš píše: „On bude souditi mezi národy“ (2:4a). Možná nevěříš, že Bůh bude soudit národ za prolití krve 25 milionů dětí při potratech. Ale Bible mluví velice jasně ve věci pohrdání jeho slovem: „Že lid tento zpurný jest, synové lháři, synové, kteříž nechtí poslouchati zákona Hospodinova… A rozrazí ji, jako rozrážejí nádobu hrnčířskou rozbitou, nedopustíť, tak že nebude nalezena po rozražení jejím ani střepina k nabrání ohně z ohniště, aneb k nabrání vody z louže“ (Izaiáš 30:9,14).

Americký obchod s cennými papíry možná prudce stoupne. Rozmach ekonomiky možná bude určitou dobu pokračovat. Ale Bůh říká: „Jestliže pohrdáte mým slovem, strhnu vaše struktury přes noc. Způsobím, že síla vašeho národa zvadne, jako když hrnčíř roztříští svou nádobu na kousíčky.“ Přijde čas, kdy bublina prosperity praskne.

„Všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní. Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky“ (Izaiáš 40:6–8). Všechno v tomto životě nakonec shoří a ztratí se. Jediná věc, která přetrvá, je Boží slovo.

Méně a méně křesťanů dovolí, aby se jejich životy podřídily Božímu slovu. Tento problém se stal ostudou v dnešní církvi, když množství křesťanů již není ochotno sedět v Božím domě, aby slyšelo kázat pravověrné doktríny. Snadno jsou znuděni, místo toho chtějí zábavu a desetiminutové kázání.

Takoví křesťané staví své domy na písku, nemají žádný pevný základ. Tráví roky v církvi, přesto znají Boží slovo jen trochu. Proto tak moc lidí končí cestováním napříč zemí a hledá „slovo od Boha“ skrze nějakého slavného proroka.

Chci, aby se tu ozvalo velice hlasité varování: Mnoho takových křesťanů upadlo do nebezpečného klamu. Byli oklamáni lichotivými slovy falešných proroků, kteří nemluvili z Božího ducha ale ze svého. Tito takzvaní proroci nejsou nic jiného než charismatičtí věštci. Mnozí z nich jsou jasnovidci, kteří mluví z věšteckého ducha.

Jak může věřící dospět k takovému oklamání? Uvažuj o křesťanovi, který zřetelně slyší kázané Boží slovo. Slovo ho začíná usvědčovat – tak ho rychle setřese. Proč? Má sen, nějakou touhu, ctižádost, které není ochoten podmanit Božímu slovu. Chce dělat nebo být někým velikým a nechce ohrozit svůj sen.

Tak místo toho jde tento člověk na shromáždění, aby přijal „slovo“ od proroka. Je vzrušen, když od proroka slyší věci ze svého života, o kterých nemůže nikdo vědět. Potom mu prorok začne říkat úžasné věci o jeho budoucnosti.

Tento křesťan nerozsuzuje, zda je prorocké slovo podle Božího slova, protože nezná Písmo. Vsadil svůj život na slovo člověka. A faktem je, že slovo takzvaných proroků se nikdy nestane. Takový křesťan upadl do bludu, věří, že lež je pravda, protože to neumí rozlišit.

Je pro tebe nebezpečné vyhledávat vedení od kohokoliv, jestliže neznáš život této osoby. Ezechiel varuje před tím, co se mnohým stalo: „Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o množství ukydaných bohů jeho… že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád“ (Ezechiel 14:4–5).

Boží slovo odsuzuje každou tělesnou ctižádost. A Jeho Duch je věrný, aby ti odhaloval každou skrytou žádost. Ale jestliže se odmítneš podřídit svrchované vládě Jeho slova, prohlašuje velice jasně: „Jestliže půjdeš k někomu, kdo je známý, že dává slova, a ty nežiješ pod vládou mého slova, dovolím mu, aby k tobě mluvil jako modloslužebník. Vlastně dovolím hlasu falešného proroka, aby mluvil přímo k tvému modlářství.“

„Nebo kdož by koli z domu Izraelského… odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci svém… já, Hospodin odpovím jemu o sobě, a odvrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu… Prorok pak, dal-li by se přivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin přivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuť ruku svou na něj, a vyhladím jej z prostřed lidu svého Izraelského. A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž pokuta na proroka bude“ (Ezechiel 14:7,8,9–10).

Příklad toho vidíme v životě zlého krále Achaba. Když se Achab dotazoval svých proroků na slovo od Hospodina, dali mu tito falešní věštci jen lichotivá slova. Mluvili přímo ke ctižádosti v Achabově srdci, zesílili jeho pýchu, chtíč a chamtivost.

Písmo nám o této scéně říká něco překvapivého: „Protož aj, již dal Hospodin ducha lživého v ústa všech proroků tvých těchto“ (1. Královská 22:23). Duch skutečně stál před Hospodinem v nebi a řekl: „Já ho oklamám… vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho“ (verše 21–22).

Jeden kritický bratr napsal naší službě (ministry): „Jestli ke mně přijde ještě jeden ‚prorok‘ se ‚slovem od Boha‘, budu zvracet. Dostal jsem již stovky takových slov, a žádné z nich se nestalo. Stává se to směšným.“

Pavel varuje o posledních dnech: „A proto na ně Bůh pošle mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v nepravosti, byli odsouzeni“ (2. Tesalonickým 2:11–12). O jaké lži tu Pavel mluví? Je to klam, že Antikrist bude spasitel lidstva.

Možná se divíš: „Jak by mohl být nějaký křesťan tak oklamán, aby uvěřil, že Antikrist je mesiáš?“ Pavel uvádí důvod v předcházejícím verši: Tito věřící „nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni“ (verš 10).

Takoví křesťané zanedbávají (ignorují) Boží slovo, nevzali dostatečně na vědomí, že se musí podrobit jeho nadřízené autoritě. Tím se otevřeli pro všechny druhy podvodů (oklamání) a jsou snadno zasaženi každým větrem nebo vlnou doktrín. Služebník, kterého si vážím, věří, že podvedení křesťané mohou být doopravdy silou, která přivede Antikrista k moci.

Věřím, že můžeš okamžitě říci, zda křesťan nemá rozeznání. Řekněme, že shromáždíš skupinu náhodně vybraných věřících, aby se podívali na videokazetu ze shromáždění, kde se konaly fantastické manifestace. Věci na kazetě jsou nesmyslné, pošetilé, bláznivé, některé dokonce hraničí s nemorálností.

Lidé, kteří jsou upevněni v Písmu, budou ihned vrtět nevěřícně hlavou. Mohou dokonce začít vzlykat nebo vstát a opustit místnost. Ale ti, kteří zanedbávají Boží slovo, budou tleskat tomu, co vidí. Budou si myslet, že všechny ty nebiblické manifestace jsou práce Ducha svatého, a říkat: „Není to úžasné?“ Ale ti, kdo jsou upevněni v Božím slově, mohou okamžitě rozpoznat pravou manifestaci.

Byl jsem šokován z inzerátu v novinách, který někdo poslal naší službě (ministry). Říkal: „Toto nemá tvá ‚Mama’s church‘. Bohoslužby omezeny na čtyřicet pět minut. Naším cílem je učinit tě šťastným. Příležitostně přijď. Nejnovější informace z fotbalu.“

Ptám se tě – jak biblicky vzdělané bude toto shromáždění ode dneška za pět let, jestliže jediné slovo, které v neděli uslyší, bude desetiminutová přednáška o lidské dobrotě? Jak budou kdy schopni prověřit něco Božím slovem, když se nikdy nenaučí, co říká?

Naší touhou by mělo být, abychom se neřídili jiným hlasem než tím, který najdeme v Bibli. Nemůžeme důvěřovat ani tomu nejjemnějšímu vnitřnímu hlasu, který můžeme slyšet. Pavel říká, i kdyby nám anděl přinášel slovo, které je v rozporu s Písmem, máme ho odmítnout.

Držím se tohoto stanoviska obzvláště ve své roli pastora poskytujícího radu. Bible je má jediná příručka. Takže když ke mně přijde dvojice a hledá radu, ptám se jich: „Zaprvé, věříte, že Bible je konečné slovo ve všem, o čem budeme mluvit? A za druhé, podřídíte se všemu, co říká? Vzdáte se vlastních mínění (pocitů, přesvědčení), abyste dělali, co Bůh přikazuje?“

Hospodin zaslibuje: „I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým“ (Izaiáš 66:2b). Hebrejské slovo pro třást se znamená zachvět se hrůzou nebo zemětřesení.

Během několika minut mohu říci, který z manželů je podřízen Božímu slovu, a který není. Mám radost, když vidím, že manžel nebo manželka začíná vzlykat, když Písmo odhaluje jejich stav. Vidím je, jak se třesou, lomí rukama, roní záplavu slz – všechno proto, že je slovo usvědčuje. Když se to děje, vím, že začal proces uzdravení.

Ale takové zlomení se musí stát na obou stranách, u obou zúčastněných. Když vidím, že jeden z nich vraští čelo nebo jeho tělo tuhne odporem k tomu, co říká Boží slovo, vím, že se situace ještě zhorší. A partner, který se odmítne podrobit Písmu, uspíší rozvod a znemožní smíření.

Písmo to říká jasně: „Slyšte slovo Hospodinovo, kteříž se třesete před slovem jeho… ukáže se zajisté ku potěšení vašemu“ (Izaiáš 66:5).

Konečně, Jakub píše: „S krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše… Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm – kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku – ten bude blažený v tom, co dělá“ (Jakub 1:21,25).

Dovol svému králi Ježíši, aby řídil tvůj život svým slovem. Pak budeš skutečně požehnaný, tvůj život bude naplněný jeho radostí.