Podřídit se Božímu slovu - 2. část

Chci vám ukázat, co se stane národu, když jeho čelní představitelé – stejně jako Boží lid v té zemi – odmítnou Bibli jako Pánův Boží hlas. Všude tam, kde je odstraněna autorita Písma, následuje brzy chaos – a ve dveřích se objeví soud.

Nevím o žádném národu dnes na zemi, který je řízen Božím svatým slovem. V mnoha muslimských zemích se lidé podřizují autoritě koránu, a Mohamedovo slovo je zákon. Ale národy, u nichž se předpokládá, že jsou křesťanské, neexistuje takové podrobení se svatému písmu.

Jistě že Amerika již nedovolí, aby byla řízena Božím slovem. Naši puritánští předkové založili tento národ na Bibli, zřídili vládní systém řízený autoritou Písma. Nyní naši vedoucí představitelé odvrhli Boží slovo, jako by bylo otrockým poutem. Nejenže odmítli Bibli, ale udělali všechno možné, aby ji odstranili z naší společnosti. Je dnes politicky správné pohrdat Božím svatým slovem.

Říkám vám, že pro každý národ je naprosto katastrofální odmítnout autoritu Bible a ignorovat varování a naléhání Božích strážných. Amerika bude možná souzena za další konkrétní hříchy – ale za odmítání Božího slova jako našeho standardu přivedeme beze vší pochyby na naši zemi soud.

Někteří křesťané protestují a říkají: „Amerika je misionářský národ. Jestliže nás Bůh bude soudit, kdo bude evangelizovat svět?“ Jeden čas bylo totéž pravdou o Izraeli. Bůh povolal tento národ, aby byl světlem pro zbytek světa. Přesto, navzdory neuvěřitelnému povolání, na ně Pán přivedl soud. A Amerika čelí nyní stejnému soudu.

Jestliže Pavel říká, že celý Starý zákon je určen k tomu, aby nás dnes vyučoval (viz 1. Korintským 10:11), pak nám kniha proroka Jeremiáše poskytuje názornou lekci o případu odmítnutí Božího slova. Tato lekce začíná ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima.

Tenkrát Bůh nařídil proroku Jeremiášovi, aby zapsal všechna prorocká varování, která přinášel v předcházejících dvaceti třech letech. Během této doby Jeremiáš varoval, že přichází veliký den zúčtování pro Joakimova zlého dědečka krále Manassesa, smutně proslulého krveproléváním.

Manasses změnil chrám v ohavné centrum uctívání model. Smočil se v čarodějnictví a obrátil se ke kouzlům, familiárním duchům a čarodějům. Tento zlý člověk pohrdal Božím slovem, pošlapal jeho zákony a odmítl jeho přikázání. Písmo říká: „Nebo je (Izrael) svedl Manasses, tak že činili horší věci, nežli ti národové, kteréž vyplénil Hospodin od tváří synů Izraelských“ (2. Královská 21:9).

Nadto byly Manassesovy ruce potřísněny krví nevinných: „Ano i krve nevinné vylil Manasses velmi mnoho, tak že naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému, kromě hříchu svého, kterýmž přivedl k hřešení Judu, aby činili, což zlého jest před očima Hospodinovýma“ (verš 16).

Výsledkem byl celostátní chaos a soud v rukou rozhněvaného Boha. Hospodin vyhlásil: „Proto že činil Manasses král Judský ohavnosti tyto, a páchal horší věci nad všecko, což činili Amorejští, kteříž byli před ním, a že přivedl Judu k hřešení skrze ukydané bohy své; Protož řekl Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já uvedu zlé věci na Jeruzalém a na Judu, aby každému slyšícímu o tom znělo v obou uších“ (verše 11–12). „A vytru Jeruzalém, jako vytírá někdo misku, a vytra, poklopí ji“ (verš 13).

Bůh řekl: „Budu soudit váš národ tak tvrdě, že si budete myslet, že se váš svět obrátil nohama vzhůru. Dokonce vaši nepřátelé neuvěří, až uslyší, co se vám děje.“ Ačkoliv Manasses nakonec činil pokání, Bůh neodvolal soud. Jen ho o nějakou dobu odsunul.

Je nepopiratelné, že náš národ je dnes v podobném stavu. Prolili jsme krev více než třiceti milionů dětí skrze potraty. Jak by mohl svatý Bůh přimhouřit oči nad tímto oceánem nevinné krve rozlité 3000 mil široko a 2000 mil daleko? Jak by mohl ignorovat žalostný křik těchto zavražděných dětí?

Bůh soudil Manassesa pro mnohem méně. Krveprolití našeho národa způsobené potraty je víc, než mohl tento zlý král za svůj život spáchat. A teď náš národ čelí stejnému soudu, jakému čelil Manasses – protože odmítl učinit cokoli k zastavení zabíjení dětí dokonce v posledním trimestru.

Jak může Amerika pokračovat v zabíjení svých nenarozených? Děláme to, protože jsme odmítli věřit, co říká Boží slovo o prolévání krve nevinných. Kdybychom byli skutečně národ, který věří Bibli, nikdy by se tato příšerná tragedie nestala.

Manassesův syn Joziáš se třásl před Božím slovem. Bible říká, že usedl na trůn „chodě po vší cestě Davida otce svého [jeho pra- pra- pradědeček], a neuchyluje se na pravo ani na levo“ (2. Královská 22:2).

Za vlády Joziáše našel nejvyšší kněz svatá písma, ležící v zaprášeném koutě chrámu. Podal svitek písaři a poslal ho, aby to přečetl Joziášovi. Písmo nám říká: „A když slyšel král slova knihy zákona, roztrhl roucho své“ (verš 11).

Joziáš vzal Boží slovo vážně, třásl se hrůzou, když ho slyšel číst nahlas. „Dotkli jsme se vrcholu hříchu, o kterém mluvil Mojžíš. Jsme souzeni.“ A okamžitě se Joziáš podřídil autoritě Božího slova.

Král poslal své zástupce k prorokyni Chuldě, aby se jí zeptali: „Co máme dělat? Boží hněv je proti nám, protože jsme zhřešili.“ Chulda v podstatě odpověděla: „Soud, který Bůh slíbil vylít na Jeruzalém a Judu, stále trvá. Ale protože ses pokořil a plakal před ním, když jsi slyšel, co řekl, neuvidíš zlo, které slíbil přivést na národ“ (viz verše 15–20).

Jak úžasné slovo: Joziáš nemusí nikdy vidět soud dopadající na Judu pro jeho hříšného otce Manassesa. Přesto dal tento zbožný král okamžitě národ do shody s Božím slovem. Během následujících třiceti a jednoho roku, kdykoliv se dozvěděl nové nařízení z Písma, činil pokání a podřídil se mu. A jeho poslušnost byla začátkem nebývalého času požehnání a prosperity v Judsku.

Když například Joziáš četl, že je homosexualita špatná, jednal se všemi sodomity v zemi. A když odhalil, že Bůh nenávidí modlářství, roztříštil všechny pohanské oltáře a modly. Také když zjistil, že Bůh nenávidí lidské oběti, všechny je zahladil. Joziáš vyhověl a splnil Boží slovo jednoduše proto, že se ho bál.

Během posledních devatenácti let Joziášovy vlády začal Jeremiáš varovat před přicházejícím soudem nad Judskem: „Nadto posílám k vám všecky služebníky své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, říkaje: Navraťte se již jeden každý z cesty své zlé… však nenakloňujete uší svých, aniž mne posloucháte… Protož… Aj, já uvedu na Judu a na všecky obyvatele Jeruzalémské všecko to zlé, kteréž jsem vyřkl proti nim“ (Jeremiáš 35:15,17).

Bůh vynesl soud nad Judou před dvaceti sedmi lety. Proč se svým soudem přichází teď? Věděl, že lid v Judsku nesdílel Joziášovu horlivost pro Hospodina. Neměli pravé kající srdce. Sloužili Hospodinu svými rty, ale jejich srdce patřilo modlářství.

„Proto že jsem mluvíval k nim, a neposlouchali, a volával jsem na ně, ale neohlásili se“ (verš 17). „Což nepřijmete naučení, abyste poslouchali slov mých?… a však neposloucháte mne“ (verše 13,14).

Bůh říkal: „Zatřes mým lidem, Jeremiáši – pohni jejich srdci. Možná pak uvidí své zlé cesty a budou činit pokání. Potom jim mohu odpustit, očistit a obnovit je.“ Toto je důvod, proč Bůh neustále posílá strážné, aby varovali jeho lidi: Je to proto, že je miluje. Jeho varování jsou prostě vyjádřením jeho velkého milosrdenství.

Křesťané dnes nejsou odlišní od lidí, které Jeremiáš varoval. Stejně jako oni voláme: „Pastore, prosím, už žádné další tvrdé zprávy. Kaž nám lahodné, příjemné věci.“ Mnozí nechtějí sami sebe uvést pod vládu Božího slova.

Vidíme tento postoj v předních církvích. Posouvají se stále blíž ke svazku s církvemi, které opustily Písmo jako Boží slovo, a požadují dát stranou všechny jejich odlišnosti, přičemž se dovolávají lásky a jednoty. Během tohoto procesu také zapuzují Boží slovo. Nyní jsou velké reformátorské doktríny, za které platí tisíce věřících svými životy, v nebezpečí: spasení pouze vírou, ospravedlnění vírou. Návratem ke spasení za skutky přijímá toto církevní sdružení spravedlnost jedině skrze dobré skutky – a to je doktrína Antikrista.

Toto světové církevní sjednocení také spěje k ustanovení homosexuálních služebníků. A to je přímo z jámy pekla. Přesto církevní vedoucí neustále ignorují Boží hlasy, které je pobízejí, aby se nevzdali a bránili Kristovo evangelium.

Když zemřel zbožný Joziáš, usedl na trůn jeho syn Joakim. Ve čtvrtém roce jeho vlády řekl Bůh Jeremiášovi: „Protož jdi ty, a čti v knize této, což jsi napsal, z úst mých, slova Hospodinova, při přítomnosti lidu v domě Hospodinově, v den postu“ (Jeremiáš 36:6).

Verš 9 nám říká, že „měsíce devátého… vyhlásili půst před Hospodinem všemu lidu v Jeruzalémě, a všemu lidu, kteříž se byli sešli z měst Judských do Jeruzaléma.“

Jeruzalémští vůdci věděli, že se přibližuje mocná Kaldejská armáda. Dostali zprávu, že tento mocný nepřítel pochoduje zemí s úmyslem strhnout Jeruzalém a zničit chrám.

Tak po dvaceti sedmi letech zasáhla Jeremiášova varování blízko domova. Brzy se všichni v Judsku začali shromažďovat do Jeruzaléma. A každý byl obeznámen s tím, co Bůh řekl, že se jim přihodí, znělo ta jako otřepaná píseň: „Budeme souzeni za naše modlářství, za odmítnutí Božího slova a za prolévání nevinné krve. Kaldejští se přeženou přes Jeruzalém, zničí chrám a vezmou nás do otroctví v Babylonu. Boží soud nastal – nemůžeme se mu vyhnout.“

Přesto rok za rokem žádný soud nepřicházel. Ve skutečnosti čím více lidé hřešili, tím víc prosperovali. Posmívali se Jeremiášovi a říkali: „Stále nám říkáš, že přicházejí těžké časy. Ale nevidíme nic než prosperitu.“ Žasnu, jak moc Jeremiáš snášel během těch let všechny ty úšklebky. Pochyboval někdy o slovu, které mu Bůh dal?

Ale Jeremiášova slova se nakonec stala. Náhle, uprostřed dobrých časů, obdrželi Jeruzalémští vůdci špatnou zprávu: „Kaldejští jdou na nás.“

Avšak Bůh měl vždy svatý zbytek. A jsem si jistý, že byli toho času v Judsku přítomní, modlili se za celostátní pokání, jaké země viděla předtím za Ezdráše a Nehemiáše. Tato dřívější generace se třásla, když Ezdráš četl Písmo (viz Ezdráš 7:10). A odpověděli pokáním a podřízením se vládě Božího slova.

Tak teď, když se v Jeruzalémě začínal půst, poslal Jeremiáš písaře Bárucha, aby předal to, co bude posledním Božím varováním, než přijde soud. Báruch zahřímal zprávu, která byla výtahem z dvaceti sedmi let varování: „I četl Báruch z knihy slova Jeremiášova v domě Hospodinově… při přítomnosti všeho lidu“ (Jeremiáš 36:10).

Tři typy lidí slyšely Boží slovo oznámené v ten den. 36. kapitola Jeremiáše popisuje tyto tři typy jako pasivní posluchače, znepokojené posluchače a perořízkové posluchače. Každý z těchto posluchačů je přítomný v dnešní církvi – a reagují stejným způsobem jako reagovali lidé za dnů Jeremiáše:

Půst v Jeruzalémě se stal osudným půstem. Jak? Je neuvěřitelné, že když Báruch důrazně hřímal Jeremiášovo plamenné volání k pokání, mnoho posluchačů zůstalo zcela pasivních. Byli absolutně nedotčeni slovem, které slyšeli: „Ale neposlouchal on (král), ani služebníci jeho, ani lid té země slov Hospodinových, kteráž mluvil skrze Jeremiáše proroka“ (Jeremiáš 37:2).

Můžeš si tu scénu představit? Byl vyhlášen národní půst – čas vážnosti, úcty a hledání. A teď je lidem dáno poslední varování. Jejich nepřítel na ně dole hřmí, přichází je zotročit a odvést do Babylona. Přesto zde Izraelci jen stojí s klapkami na očích, nic neregistrují. Slovo, kvůli kterému se shromáždili, aby ho slyšeli od Boha, vešlo jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Jsem ohromen pasivními posluchači, které dnes vidím v církvi. Tito lidé „přicházejí k půstu“ – navštěvují pravidelně církev, zpívají ve sboru, zvedají své ruce v chvále. Přesto zůstávají absolutně pasivní ke slovu, které slyšeli kázat. Jejich pastoři varují: „Duch Antikrista již pracuje ve světě a mnohé podvádí. Každý Kristův následovník se musí připravit, aby byl upevněn v Písmu.“ Ale tato slova padají do hluchých uší.

Takoví křesťané se stávají slepými k nebezpečí, v němž jsou. Jednoho dne budou bojovat o své životy. Peklo vyvrhne své hordy démonů a nepřítel se bude valit jako povodeň. Přesto budou tito věřící zmrazení ve stavu pasivity.

Slovo pasivní znamená „přijetí akce nebo slova bez reagování nebo započetí reakce na oplátku“. Popisuje to tvůj postoj k Bibli? Možná si myslíš, že tě přicházející dny soudu povedou do Božího slova. Ale Izraelci také věděli, že přichází soud, a zůstali pasivní. Budeš stejný, jestli ses už neobrátil k Božímu slovu.

Beru na vědomí, že naše generace trpí zahlcením smyslů. Naše mysli jsou nasyceny obrazy a zprávami o děsivých tragediích – letadly padajícími z nebe, masovými vraždami ve školách a v církvích, zvěrstva se dějí na celém světě. A každý den, zdá se, nás nová zdravotní studie varuje, že nějaké dříve nevinné jídlo nyní zabíjí formou rakoviny. To všechno může být tak zdrcující.

Přesto je rovným dílem pravda, že se můžeme stát necitlivými díky našim pohodlným životům. Náš blahobyt a nadbytek může způsobit, že upadneme do otupělosti, která nás ukolébá, že dobré dny nikdy neskončí. Pozvolna zavřeme své oči a svá srdce pro Boží slovo a varování jeho proroků.

Tak to bylo v Judsku – a tak je to dnes v církvi. V každém případě se lidé vrátili do svých domovů a ke svým kariérám a přemýšleli: „Jak těžká situace může nastat? Naši vedoucí najdou řešení. Je zbytečné na tom pracovat.“

Ale pasivita k Božímu slovu otevírá dveře každému druhu falešné doktríny. V Judsku lidé nakonec věnovali pozornost falešným prorokům. A stejná věc se děje dnes v církvi. Lidé běhají sem a tam, aby přijali „slovo“ od takzvaných proroků a evangelistů jednajících v těle. Mnoho z toho, co jim tito kazatelé říkají, je v rozporu s Písmem. A což je tragické, mnozí biblicky negramotní věřící nerozpoznají faleš, protože neznají Boží slovo.

Být znepokojen znamená „být mocně vyveden z rovnováhy, necítit se dobře, být rozrušený, zmatený.“ Toto popisuje reakce Micheáše, který byl knížetem na Joakimově dvoře. Micheáš zaslechl Báruchovu zprávu za půstu – a třásl se hrůzou. Micheáš byl členem skupiny shromažďující v Judsku informace. A rychle si uvědomil, že Báruch mluvil o věcech, které nemohl nikdo znát, pokud by mu nebyly zjeveny samotným Bohem.

Micheáš pospíchal na králův dvůr, aby se sdílel o tom, co slyšel, s dalšími vedoucími. Jinými slovy jim řekl: „Gentlemani, dostal jsem znepokojující zprávy. Právě jsem slyšel Jeremiášovo proroctví a ono se shoduje s našimi informacemi. Takže on po celé ty roky říkal přece jen pravdu. Kaldejští jsou pro nám příliš silní – nemůžeme se jim postavit. A teď už to nemůžeme ignorovat. Musíme si poslechnout toto slovo od Boha.“

Knížata se rozhodla pozvat Bárucha na tajné shromáždění, kde jim to dopověděl. „I vzal Báruch… tu knihu do ruky své a přišel k nim“ (Jeremiáš 36:14). A jak jim Báruch začal nahlas číst, „Stalo se pak když uslyšeli všecka slova ta, že předěšeni byli všickni“ (verš 16). Rčení „předěšeni“ zde znamená „chvět se hrůzou“. Tito muži se doslova rozklepali, když slyšeli Boží slovo.

Tato ctihodná skupina mužů představuje Boží svatý zbytek. Zatímco celý zástup může být pasivní a nedotčený po slyšení Božího slova, ti, kdo jsou uzavřeni s Pánem, se třesou, když slyší jeho strašlivou pravdu.

Věřím, že Bůh má třesoucí se, vlivný zbytek ukrytý v této poslední hodině. Před pouhými několika týdny jsem dostal slovo z modlitebního setkání, které se konalo mezi několika U.S. senátory. Tito muži a ženy slyšeli prorocké slovo o přicházejícím soudu a chvěli se hrůzou z Božího slova. Teď toto slovo rozhlašují tiše a rozumně mezi ty, kteří mají uši k slyšení.

Děkuji Bohu za všechny znepokojené posluchače – Boží muže a ženy, kteří přijmou slovo od Pána a chvějí se.

Znepokojení posluchači na Judském dvoře prohlásili: „Jistotně oznámíme králi všecka slova tato“ (Jeremiáš 36:16). Šli ke králi Joakimovi, který seděl ve svém zimním domě se svým služebnictvem a zahříval se u ohně. Zasmušilí zbožní, kteří se třásli, řekli králi: „Dostali jsme znepokojivé slovo skrze proroka Jeremiáše. Soud je ve dveřích. Všechno je to zapsáno ve svaté knize. Prosíme tě, aby sis přečetl, co říká.“

Král poslal svého písaře Judu pro knihu. Avšak, jak začal Juda číst: „Tedy stalo se, jakž jen přečtl Juda tři listy neb čtyři, že pořezal ji škriptorálem, a házel na oheň, kterýž byl na ohništi, až shořela všecka kniha ta ohněm tím, kterýž byl na ohništi“ (verš 23).

Třesoucí se muži žasli nad tím drzým činem. Bible o nich říká, že: „se přimlouvali k králi, aby nepálil té knihy, tedy neuposlechl jich“ (verš 25). Písmo přidává o králově služebnictvu: „Neulekli se, aniž roztrhl roucha svá král a všichni služebníci jeho, kteříž slyšeli všecka slova ta“ (verš 24).

V naší dnešní společnosti mnoho soudců, politiků a ateistických mocí třímá perořízky (kapesní nože). Jsou vždy připraveni rozřezat a spálit Boží slovo, zničit ho, zlikvidovat. Ale těmto lidem se to nikdy nepovede. Když Báruch řekl Jeremiášovi, co král udělal, prorok jednoduše nařídil svému služebníkovi, aby stejné proroctví zapsal do jiné knihy „a ještě přidáno jest k těm slovům mnoho těm podobných“ (verš 32).

Boží slovo se vrátilo mocnější, než kdy bylo. Víš, Jeremiáš věděl, že nikdo nemůže žádným nařízením zakázat Boží knihu. Komunistická Čína to zkusila, přesto se tam právě nyní tisknou miliony Biblí. V Albánii se také rozletěla stavidla. Ještě před pár lety se ministři chvástali, že odstranili všechny Bible. Ale dnešní církve povstávají a Bible volně kolují.

Biblí pohrdající král Joakim představuje novou generaci vychovávanou zbožnými rodiči. Někde cestou Joakim rozvinul svou vlastní představu o tom, kdo je Bůh. Něco v jeho srdci neopustilo ducha tohoto světa a on odmítl ryzí Boží slovo. Skončil jako odpadlík uprostřed velkého probuzení.

Tento druh mladých věřících je dnes vidět všude. Takoví křesťané vyrostli ve svědectvích o velkých probuzeních a zúčastňovali se bohoslužeb, které vedli zbožní učitelé. Přesto je pevně sevřel duch tohoto světa a propadli tolerantnímu životnímu stylu doby. Například mnozí se ve svých mladých letech odmítli vzdát bezbožné muziky. A teď se posmívají starých hymnům svých rodičů. V podstatě vzali do ruky perořízky, vyřezali tyto duchovní písně ze svých životů a nahradili je tělesnou hudbou.

A teď, jako dospělí vedoucí ve službě, přinášejí tito křesťané perořízky do Božího domu. Ztratili všechnu svatou bázeň, pohrdají mocnými shromážděními vedenými Duchem svatým. Stěžují si, že „staré styly“ chvály nebo kázání nejsou dost moderní.

To vedlo k tragickým koncům. Můj přítel ve službě mi nedávno volal téměř bez sebe nad svým dospívajícím synem. Tento mladík holdoval alkoholu a dostával se do všem možných malérů. Když synovi domlouval, chlapec mu pověděl, že jeho mládežnický pastor řekl, že pití alkoholu je O.K., že to Bible vlastně schvaluje.

Tento falešný mládežnický služebník prohlašoval: „Žijeme ve dni svobody, bez žádné viny. Můžete pít a stále ještě sloužit Ježíši.“ Ne! Tento mládežnický pastor vzal perořízek do ruky a rozřezal Boží slovo na kousky. A časem téměř zničil služebníkova syna.

Písmo říká: „Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji“ (Přísloví 22:28). Přesto mladí Joakimové za kazatelnou přemísťují tyto mezníky, jejichž středem je Bible, nalevo nebo napravo. A vedou své ovce stále dál od Božího čistého slova.

Samozřejmě neobviňuji všechny z mladší generace. Existuje dnes mnoho zbožných mladých mužů a žen jak za kazatelnou, tak v hudební oblasti, kteří se třesou před Božím slovem. Chci povzbudit všechny tyto mladé lidi: Znejte Boží slovo. Nenahrazujte ho tím, o čem si myslíte, že je správné nebo co se zdá dobré. Raději opusťte všechno, co je v rozporu s tím, co říká Boží slovo. Pak mu budete absolutně podléhat. A Pán vás poctí vší mocí a autoritou evangelia.