Pohoršený v Kristu

V 11. kapitole Matouše zjišťujeme, že Jan Křtitel je ve vězení. Jeho mocná, pomazaná služba zástupům v Izraeli byla neočekávaně přerušena králem Herodem. Davy, které Jana vášnivě následovaly, byly pryč. „Hlas volajícího na poušti“ byl umlčen

Janova veřejná služba trvala jen rok. Ale během této doby Bůh skrze Janovo kázání mocně demonstroval svou sílu. Vzdělaní Saducejové si přicházeli poslechnout jeho usvědčující poselství. Dokonce pyšní farizeové se nemohli vyhnout tomu, aby ho chodili poslouchat. Vojáci, politici, výběrčí daní, bohatí stejně jako chudí se shromažďovali, aby slyšeli prorokova ohnivá slova

Ježíš sám poctil tohoto zbožného muže. Řekl o Janovi: „Mezi těmi, kdo se narodili z žen, není větší prorok než Jan Křtitel“ (Lukáš 7:28). Kristus také označil Jana jako proroka, o kterém prorokoval Izaiáš. Jan byl ten, kdo měl napřímit stezku před Mesiášem v přípravě na jeho příchod (viz Izaiáš 40:3).

Víme, že Jan také bádal v Izaiášově proroctví. Slovo, které se k němu vztahovalo, lze vysledovat v Izaiášových zápisech. A Jan se odkazoval na Izaiáše, když ho kněží a levítové žádali, aby sám sebe identifikoval. Když se tázali: „Kdo doopravdy jsi?“ Jan jim vždy odpovídal: „Já nejsem Kristus.“ Nakonec, když na něj stále tlačili, označil sám sebe za toho, o kom prorokoval Izaiáš. Řekl těmto náboženským vůdcům: „Já jsem ten, o kterém mluvil Izaiáš. Já jsem hlas volajícího na poušti: Srovnejte Pánovu cestu!“ (viz Jan 1:19–23).

Podle všeho dovolili Janovi jeho věznitelé, aby zůstal v kontaktu se svými učedníky. A tak mu jeho následovníci přinášeli zprávy o zázracích a službě Ježíše. Tyto zprávy musely znít v Janových uších překvapivé. Den co den činil Kristus v celém kraji podivuhodné skutky, divy a zázraky.

Janovi učedníci byli v Naim, když Kristus zázračně vzkřísil z mrtvých matčina syna. Stáli v davu, když se tento mladík posadil na svých márách a začal mluvit. V tuto chvíli říká Písmo: „A všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha se slovy: ‚Povstal mezi námi veliký prorok‘ a ‚Bůh navštívil svůj lid.‘“ (Lukáš 7:16).

„Tehdy Janovi oznámili jeho učedníci o všech těchto věcech“ (7:18). Janovi následovníci mu všechno vyprávěli s nadšením, úžasem a bázní. A byli naplněni úctou k Ježíši, když popisovali všechny skutky, které vykonal: chromí chodí, slepí vidí a zlí duchové utíkají z lidí, které po léta trápili.

Je s podivem, že Jan nesdílel nadšení svých učedníků. Místo toho si vzal dva z nich stranou a nařídil jim: „Vraťte se k Ježíši. Chci, abyste se ho zeptali: ‚Jsi ten Mesiáš? Jsi ten, který má přijít?‘ Požádejte ho, ať vám řekne, kdo je.“ „Když pak Jan ve vězení uslyšel o Kristových skutcích, poslal dva ze svých učedníků, aby se ho zeptali: ‚Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?‘“ (Matouš 11:2–3).

Řekněte mi, nezdá se vám Janův dotaz nepochopitelný? Tohle byla reakce největšího proroka, který kdy žil. Přemýšlejte o tom: denně dostával od očitých svědků zprávy o všech neuvěřitelných zázracích, které Kristus provedl. Přesto Jan stále ještě potřeboval vědět od Ježíše samotného, zda je Mesiášem, o kterém je prorokováno v Písmech.

Vzpomeňte si, že Jan byl mužem Slova. Celý svůj život trávil studiem Písma v ústraní. Denně meditoval nad zákonem, nad proroky a žalmy. A Bible nám jasně říká, že Jan poznal Kristovo božství.

Ukázal na Ježíše a prohlásil: „Hle, Beránek Boží.“ Viděl Ducha svatého, jak sestoupil na Krista v podobě holubice. A slyšel Otcův hlas, který jasně prohlásil, že Ježíš je Jeho vlastní Syn. A konečně, byl to sám Jan, kdo řekl o Kristu: „Musím se zmenšiti, aby on mohl růst.“

Tohle řekl muž, který celý svůj dospělý život strávil v jeskyni, který si odepřel všechno pohodlí. (Skutečně, je to jen pár týdnů, co archeologové prohlašují, že objevili jeskyni, kde Jan žil, když křtil zástupy.) Všechno, co tento zbožný muž dělal, byla příprava na naplnění Božího povolání. Tak co přimělo Jana k tomu, aby Ježíše mořil otázkami ohledně jeho osoby? Proč takový necharakteristický výbuch poté, co slyšel o všech skvělých skutcích, které se v Izraeli děly?

A co je ještě záhadnější, Janovi učedníci očividně položili jeho otázky Ježíši před ohromnými zástupy (viz Matouš 11:7). Jak musely být tyto davy v šoku, když slyšely Janovy muže pokládat jejich smělé dotazy. Není pochyb, že stejně byli šokováni i Ježíšovi vlastní učedníci. Co si v tu chvíli mohli myslet o Janovi?

Je jasné, že Janovo srdce svíraly pochybnosti. A on to prostě už nemohl vydržet. Navzdory všem zázrakům, které Kristus vykonal, všem neuvěřitelným skutkům, o kterých mu referovali jeho učedníci – mrtví jsou kříšeni, chromí jsou uzdravováni, chudým je slouženo – něco trápilo duši tohoto zbožného muže.

Když ten den slyšel Ježíš Janovy pochybnosti, nenabídnul přímou odpověď. Ani se Pán nesnažil přesvědčit Jana o svém božství. Místo toho prostě Janovým učedníkům řekl, aby mu připomněli, jaké veliké zázraky se dějí: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium“ (Matouš 11:4–5).

Proč Ježíš takto odpověděl? Protože to byl Bůh v těle a věděl, že Jan je člověk. Bez ohledu na to, jak mocně byl Jan pomazaný, stále ještě podléhal pocitům a vášním, které jsou lidem společné. A Kristus věděl, že Jan byl v nebezpečí, že bude pochybnostmi zdrcen.

Ze všeho nejdřív Ježíš poznal, že by byl tento ohnivý prorok raději mrtvý, než zavřený ve vězení jako zvíře v kleci. Jan prožil všechny své roky na poušti, která nebyla obehnána zdí. Spal v jeskyni a jedl, co našel na polích. Miloval svobodu, miloval přírodu, miloval procházet zemí a meditovat nad Božím slovem. To, že byl teď uvězněný, muselo být pro Jana peklo na zemi. Jsem si jistý, že byl sklíčený nade všechno, co kdy poznal.

Jan si také musel říkat, proč je stále ještě ve vězení, proč ho Ježíš neosvobodil. Vždyť přece Izaiáš prorokoval, že Mesiáš, až přijde, osvobodí zajaté. A jestliže jsou Ježíšova slova o Janovi pravdivá, neměl by být tento muž prvním, koho by měl osvobodit?

Nerozumějte mi špatně: Nevěřím, že Jan očekával nějaké osobní potvrzení od Pána. Vůbec ne. Faktem je, že Jan Křtitel planul vášní pro Boha a nenáviděl zlo. On chtěl prostě vidět zlo poražené.

Jan žil po léta s jistou vizí o Božím království. A den za dnem po něm toužil. Všechno, co tento zbožný muž chtěl, bylo vidět naplněné Boží slovo.

Pro Jana to znamenalo vidět, že Boží jméno je na zemi pomstěné a že je ustanovena Jeho spravedlnost. Když Mesiáš přišel, Jan očekával, že uvidí, jak přikládá sekeru ke kořeni veškeré špatnosti, jak strhává každou pyšnou věc, která se na něm uráží. Očekával, že uvidí, jak hříšní hynou jako plevy, podťati a páleni v neuhasitelném ohni.

Neprorokovali snad o těchto věcech všichni proroci z dávných dob? Jan věděl, že Bůh je milosrdný. Ale dokud nebude vykořeněn hřích, nemohou lidé žít beze strachu (viz Lukáš 1:72–74).

Přesto se teď, kdy přišel den Mesiáše, žádná z těch věcí nestala. To, co Jan očekával, že uvidí – po čem toužil po celý svůj život – se zkrátka nepřihodilo.

Můžeš v tuto chvíli namítnout: „Je opravdu možné, aby si tak zbožný, pomazaný věřící, muž modlitby zoufal nad životem?“ Podle Bible ano, přesně tak. Jen se zeptejte Davida, Joba nebo Jeremiáše. I apoštol Pavel psal o tom, že „byli nadmíru přetíženi, nad naše síly, takže jsme ztratili i naději na život.“

Avšak Ježíš se nikdy nevyjádřil k Janovu zoufalství. Místo toho poslal k Janovi jeho učedníky zpátky s tímto zvláštním vzkazem: „A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje“ (Matouš 11:6).

Kristus Janovi s láskou ukazoval kořeny pochybností v jeho srdci. Ježíš v podstatě říkal: „Jane, ty se nade mnou pohoršuješ. Způsob, jakým hodlám ustanovit království svého Otce, tě v duchu znepokojuje. Nesplňuji tvá očekávání, pokud jde o způsoby, jakými jsi doufal, že se věci budou dít. A to je důvodem tvých pochybností.“

Jan byl Ježíšovou službou zmaten. Skutky, které Kristus činil, prostě nebyly to, co Jan prorokoval, že přijde. Janova proroctví zopakovala to, co říkali mnozí starozákonní proroci: že Mesiáš zjeví svou sílu ohněm a očišťováním. Podle Jana Kristus přicházel, aby pomstil všechnu hříšnost.

Víme, že všechno, čemu Jan věřil, bylo založeno na: „Je psáno…“ A Jan znal slova proroků. Tudíž si silně uvědomoval proroctví Malachiáše: „Nebo aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti“ (Malachiáš 4:1).

Tohle byla vize, kterou měl Jan o přicházejícím Mesiáši. A zástupům v Izraeli říkal: „Ten, který přichází po mně… On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Jeho věječka je již v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm“ (Matouš 3:11–12).

V Izraeli v té době existovalo jisté mínění o přicházejícím Mesiáši. Stručně řečeno, izraelský Spasitel měl přijít, aby rozdrtil krutou nadvládu Říma. Až se Kristus objeví, nastolí svou vlastní politicko-náboženskou vládu a zahájí uzákonění svatosti na zemi. A bude tomuto království vládnout železným prutem.

Ale tohle vůbec neodpovídalo tomu, co Jan o Ježíši slyšel. Nejprve Jan slyšel zprávu, že Ježíš oslavuje na svatbě. Potom slyšel, že Kristus dokonce chodí do domů hříšníků a jí s nimi. A teď se dozvěděl, že Ježíš vyslal své učedníky po dvojicích po celé zemi, zplnomocnil je, aby uzdravovali a žehnali lidem.

To všechno Jana zmátlo. Nemohl si pomoci, aby nesrovnával Ježíšovy skutky slitování s ohnivými proroctvími, která studoval celý svůj život v Písmu. Neměl snad Mesiáš pomstít hřích? A co Izaiášovo proroctví ohledně bezbožných soudců? „Ten, kterýž sedí nad okršlkem země… Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje… nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají“ (Izaiáš 40:22–24).

Izraelští soudci byli v té době nesmírně hříšní. Vymýšleli samoobslužné zákony, které šly přímo proti Božímu slovu. Přesto nebyli tito soudci vůbec souzeni. Faktem je, že pyšní farizejové, Saducejové a zákoníci se stávali ještě opovážlivější. Odmítli Krista a usilovali o to, aby ho ze svého středu vystrnadili, aby se ho zbavili. Přesto se po celou dobu zdálo, že je k tomu Ježíš pasivní.

Jan si musel myslet: „Tohle není zrovna to, co vidím v Písmu. Proč Ježíš nepřikládá sekeru ke kořenům hříšných? Proč s hříšníky nejedná jako oheň rozpouštějící, proč nepřichází hořící jako pec, jak o něm řekl Malachiáš? Proč nesrazí tyto hříšné soudce, proč je nepromění na plevy?“

Takže Janův dotaz na Ježíše byl v podstatě: „Jsi ten, kterého popisovali proroci? Jestli ano, tak proč mi to nedává žádný smysl?“

Boží zaslíbení jsou určená k tomu, aby vybudovala naše očekávání v Něm. Máme si nárokovat Jeho slovo jako skálopevná zaslíbení milujícího, mocného Otce svým dětem. Ale často, když nevidíme, že by se Jeho slovo naplňovalo podle našich časových plánů, zaplaví nepřítel naše mysli pochybnostmi o Boží věrnosti. Satanův úmysl je prostý: okrást nás o všechnu naši důvěru v Pána.

Jsem přesvědčen, že se ďábel snažil vzbudit v Janovi všechny možné pochybnosti. Představuji si ho, jak šeptá Janovi do uší: „Ano, tento Ježíš je Boží muž. On je opravdu svatý muž. Ale je to jen další prorok, který činí zázraky. Přemýšlej o tom: Mojžíš rozevřel Rudé moře a vyvedl vodu ze skály. Eliáš vzkřísil mrtvého muže. A Ozeáš kázal Slovo chudým. Ježíš je jen další prorok, který činí dobré skutky.“

„Takže můžeš zapomenout, že uvidíš příchod Božího království, Jane. Jen se podívej na svou vlastní situaci. Kdyby byl Ježíš Boží Syn, vysvětlil by ti, kdo je. Ale on na tvé volání neodpověděl. A teď slyšíš zprávy o dalších, kterým se dějí zázraky. Jejich modlitby jsou zodpovězené, jejich volání bylo vyslyšeno. Ale podívej na sebe. Ty jsi slyšel jen stráž, jak říká, že Herodova manželka chce tvou hlavu na talíři.“

„Jestli je Ježíš Mesiáš, tak proč jsi stále ještě v takové nouzi? Proč nedodržel své slovo, jak ho Izaiáš a proroci předkládali? A proč pro tebe tvé vlastní kázání nefunguje?"

Satan používá stejné lži a podvody dnes proti nám. A jeho cílem je zasadit do nás semena pochybností o Božím slově, o jeho zaslíbeních, o tom, že v nás má Bůh zalíbení. Nepřítel šeptá: „Říkáš, že tvůj nebeský Otec je Bůh zázraků, Bůh nemožného, že slyší tvé požadavky ještě dřív, než je vyslovíš. Tak proč potom všechno tohle trápení? Proč nebe mlčí? Proč tu není jediná špetka důkazu o tom, že Bůh slyšel tvé volání?“

„Podívej se kolem sebe. Každý dostává odpovědi na své modlitby. Ale ty ne. Uvíznul jsi v nenaplněném manželství. Modlíš se za spasení svých dětí, ale míjí rok za rokem a nic se nemění. Po léta jsi ostatním kázal o Boží věrnosti. Tak proč to pro tebe nefunguje? Proč tě nechal trčet tady, v tomhle strašném stavu?“

Existuje jeden spolehlivý důkaz, že ve tvé duši zakořenila nevíra. A to tehdy, když se přestáváš modlit za to, o čem jsi dřív věřil, že Bůh může udělat. Náhle už mu nepřinášíš svá břemena. Už k Němu nepřicházíš ve víře. Už zkrátka nejsi ochotný Ho nechat, aby ve tvém životě jednal svým způsobem. Takhle poznáš, že vyrostla nevíra.

Petr nám říká, abychom nebyli neznalí Satanových plánů. A Ježíš nám odhalil jeden z největších triků nepřítele, když posílal svůj vzkaz Janovi: „A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“ Slovo pro „pohoršuje“ znamená v řečtině „polapit, lstivě zlákat, chytit do léčky.“ Věřím, že Ježíš něžně varoval Jana: „Ptáš se mě, zda jsem ten, o kterém jsi prohlásil, že jsem. Jane, copak nevidíš, že ten dotaz je past? Satan se nesnaží dostat mě. Ne, políčil past na tebe.“

Kristus sám prošel stejnou zkouškou, když byl čtyřicet dní na poušti. A teď říkal Janovi: „Ďábel si na tebe políčil, pokouší se tě vlákat do léčky. Ale ty nemůžeš přijímat jeho lži. Řekl ti, že nejsem ten, za koho se prohlašuji. Kdybys tomu, Jane, uvěřil, musel bys dojít k závěru, že ani ty nejsi ten, za koho se prohlašuješ. A to znamená, že se budeš muset postavit největší ze všech lží: že podvádíš a předstíráš. Budeš z toho muset vyvodit, že jsi falešný prorok, který klame. Jane, nemůžeš spadnout do této satanské pasti.“

Dovolte, abych se vás zeptal: co myslíte, že je v sázce, když Ježíš říká: „pohoršovat se nade mnou“? Co činí tato čtyři slova tak mocná? Je to tohle: Ježíš věděl, jaké důsledky by to mělo pro Jana, kdyby dal na Satanovu lež. Věděl, co by se stalo, kdyby tento Boží muž začal pochybovat, kdo je v Kristu.

Víš, všechno, co musel Satan udělat, bylo doběhnout Jana, aby řekl tři slova. Tato tři slova by rychle anulovala všechna proroctví, která byla před staletími pronesena. Anulovalo by to všechno dobré, co Bůh vykonal v Janovi a skrze Jana. A ztroskotala by na tom víra nesčíslných zástupů, včetně budoucích generací. Jaká to byla tři slova, která Satan chtěl, aby Jan vyslovil? „Je mi líto!“

Slovo „lítost“ znamená „bolest nad nenaplněným očekáváním.“ Litovat znamená říci: „Moje naděje se nesplnily.“ Krátce, je to tvrzení, které vyvrací vlastní víru člověka.

Ale já věřím, že se Jan do tohoto bodu nikdy nedostal. Spíš vyslechnul a přijal vzkaz, který mu Ježíš poslal. A zde je jádro Ježíšova vzkazu: „Jane, očekávají tě požehnání víry a jistoty, pokud se ubráníš Satanovým lžím. Nesmíš dopustit, aby v tobě zakořenila pochybnost o tom, kdo já jsem. Jestli to dopustíš, budeš pochybovat i o tom, kdo jsi ty a o všem, co Bůh ve tvém životě udělal.“

Ďábel v Janovi vytušil netrpělivost. Netrpělivost je neschopnost čekat nebo snášet tiše utrpení. A když jsme rozhorlení na Boha – když jsme nedočkaví, abychom od Něho dostali odpovědí a mícháme netrpělivost s vírou – náš postoj v modlitbě se stává pro Pána „cizím kadidlem.“ Naplňuje naši bytost, jeho chrám, nepříjemnou vůní. A místo abychom posílali vzhůru sladce vonící kadidlo modlitby, šíříme odporný smrad. Satan tento pach rychle zachytí.

Netrpěliví věřící se pohoršují, když vidí, jak Bůh činí všude kolem nich zázraky, ale v jejich životech ne. Urážejí se nad tím, o čem věří, že to je Boží pomalost v odpovídání na jejich žádosti, a za čas se cítí opomenutí, zanedbávaní a uvěznění. Epištola Židům nám říká, že taková netrpělivost je formou duchovní lenosti: „Abyste nebyli líní, ale následovali příklad těch, kdo se skrze víru a trpělivost stali dědici zaslíbení“ (Židům 6:12). Nařizuje se nám, abychom následovali příklad Abrahama: „A tak, protože byl trpělivý, dosáhl zaslíbení“ (6:15).

Písmo nám říká, že „Boží slovo přečišťovalo Josefa.“ Podobně dnes nás mohou Boží zaslíbení občas vyzkoušet. A když ke své víře nepřidáme během těchto zkoušek trpělivost, budeme se nakonec urážet v Bohu. Přísloví 18:19 říká: „Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.“ Řecké slovo pro „uražený“ tu znamená „odtržený, odpadlý.“ Jinými slovy, když se urážíme na Boha, je tu nebezpečí, že se zcela vyvlékneme z naší víry. A čím déle si budeme toto uražení držet, tím těžší bude prorazit mříže našeho vězení z nevíry.

Jakub 1:2–4 nám dává lék: „Považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek, víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek.“

Ptám se tě, drahý svatý, není ve tvém životě nějaká lítost? Jaké nenaplněné očekávání tě trápí? Co tě urazilo v Kristu? Volal jsi k Němu o pomoc, ale On včas nepřišel? Modlil ses za nespasené dítě a stal ses nedočkavým, abys viděl nějaké výsledky? Cítíš se jako ve vězení v nenaplněném manželství nebo zaměstnání, ale navzdory rokům modliteb se nic nezměnilo? Zdá se ti, že jsou tvé prosby nevyslyšené, že padají do hluchých uší?

Právě teď Satan chce, abys byl netrpělivý. Chce, abys byl plný úzkosti, chce tě znepokojit ohledně Božích zaslíbení, které se týkají tvého života, tvé rodiny, tvé budoucnosti, tvé služby. Pracuje na tom, aby tě přesvědčil, že Bůh je příliš pomalý, že ignoruje tvé prosby, že tě nechává mimo. Nepřítel tě chce dovést do bodu, kdy budeš připravený se vzdát veškeré své důvěry v Pána.

To je přesně místo, kam vedl Satan Jana Křtitele. Ale Jan ve chvíli svého soužení udělal správnou věc: předložil své pochybnosti přímo Ježíši. A Kristus okamžitě věděl, že Jan volá o pomoc. Ježíš tolik miloval tohoto muže, že dal Janovi přesně to, co bylo potřeba. Věřím, že díky tomu Jan už nikdy víc svou netrpělivost nevyslovil. Jsem přesvědčen, že když Jan stál před katem, byla jeho poslední slova: „Ježíš je Kristus, Beránek Boží. A já jsem Jan, hlas volajícího na poušti. Boží milostí a silou jsem napřímil jeho cestu.“

Milovaný, Bůh činí podobně své dílo v tobě. A On ve tvé duši svou perfektní práci dokončí. Tvým úkolem je prostě jen vytrvat ve své víře. Potom, až budeš trpět, budeš schopen říci: „Kristus je vzkříšený a sedí na trůnu. Já jsem jeho milovaný. A já ničeho nelituji. On naplnil všechna moje očekávání.“