POLOVIČNÍ KŘESŤANÉ

Šalomoun rozdělil svůj život: polovinu pro Boha a polovinu pro své radovánky. Boží slovo jej z poloviny obviňovalo. Prožíval poloviční utrpení, poloviční pokání – s polovičními změnami! Nevím co se stalo, ale Šalomoun byl na polovinu obviněn od své ženy, která žila ve svatém místě blízko truhly úmluvy. Proto se rozhodl ji vystěhovat – napůl přes město. „Faraónovu dceru vyvedl Šalomoun z Města Davidova do domu, který jí vystavěl. Řekl si totiž: „Moje žena nemůže bydlet v domě Davida, krále izraelského, neboť místa, kam vstoupila Hospodinova schrána, jsou svatá.“ (2 Paralipomenon 8:11).

Pravdou bylo, že Šalomoun se jí nechtěl vzdát! Věděl ve svém srdci, že to všechno bylo špatně a uvnitř jej to hryzalo. Jako bych jej slyšel říkat, „Ano, měl bych s tím něco udělat. Ukážu Hospodinu, že chci udělat tu správnou věc.“ Ale poslal ji zpět do Egypta?

Naše církve dneška jsou naplněny polovičními křesťany – napůl obviněnými Slovem a napůl činícími pokání – dělajícími poloviční změny ve svých životech. Je tu tak málo „chvění se před Slovem“. Slyším o tak mnoha lidech, kteří stále žijí v neskrývaném hříchu a stále dělají stejné věci starého života. Říkají: „Bůh ví, že já to myslím dobře. On vidí mé srdce. Skutečně miluji Pána. Už jsem udělal nějaké změny a nyní je to lepší.“ Nestačí jen myslet to dobře. Musíme to dělat!

Šalomoun postavil chrám a dokončil všechny své stavební projekty. Stále ale žil v neposlušnosti v těchto oblastech a neviděl v tom žádné nebezpečí. Přesto Bůh byl tak milostivý, že stále odpovídal na jeho modlitby. Šalomoun stále vycházel třikrát do roka obětovat a byl v přítomnosti Pána radostný a šťastný.

Věřím, že toto je nejnebezpečnější stav, ve kterém se křesťan může nacházet: Jeho modlitby stále docházejí vyslyšení a cítí stále radost a štěstí. Přesto však v jeho životě zůstávají oblasti neposlušnosti, kde Slovo není absolutní autoritou. Věřící tak nevidí zhoršování jeho vztahu k Pánu, ke kterému dochází.

Bůh se znovu zjevil Šalomounovi se silným kázáním, mocným Slovem: „Choď v čestnosti. Poslouchej mé Slovo.“ Po celou dobu Šalomoun odpadával od Boha, stával se zatvrzelým a necitlivým na Boží Slovo, byl zaslepen svým požehnáním a milostí. Ó, jak mnozí křesťané přijímají požehnání, cítí Božího Ducha, radují se v Něm, a říkají: „Všechno je se mnou v pořádku, protože Bůh mi žehná.“?