Pomoc vždy přítomná v čase potřeby

Uvažujme o jednom z nejmocnějších zaslíbení ze všech v Božím slově:

„Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová. A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře. Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho.“

„Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího. Bůh jest uprostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře. Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země. Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův… Přítrž činí bojům až do končin země“ (Žalm 46:1–7,9).

Jak úžasné slovo. Četl jsem tuto pasáž znovu a znovu, nesčíslněkrát, a stále ještě jsem tím ohromen. Boží slovo k nám je tu tak mocné, tak neochvějné, říká nám: „Už nikdy se nemusíš bát. Nezáleží na tom, jestli je celý svět ve zmatku. Země se může třást, oceány se mohou vzdouvat, hory se mohou drolit do moře. Všechno může být v naprostém chaosu, všude kolem totální zmatek.“

„Ale pro mé Slovo budeš mít pokoj jako řeka. Zatímco budou národy zuřit, k mému lidu budou proudit mocné potoky radosti. A jejich srdce budou naplněna radostí.“

Právě teď se celý svět nachází v hrozných časech. Národy se třesou před terorismem, vědí, že žádná oblast není před hrozbami imunní. Vrší se osobní problémy a trápení. Přesto, uprostřed toho všeho Žalm 46 neustále opakuje Božímu lidu na celém světě: „Já jsem uprostřed vás. Já jsem v tom všem s vámi. Můj lid nebude zničen, ani se nepohne. Já budu pro svou církev pomoc vždy přítomná.“

Chápeš, co nám Pán v tomto žalmu říká? Bůh je nám k dispozici kdykoliv, ve dne i v noci. On je nám neustále po pravici, ochotný k nám mluvit a vést nás. A umožnil to tím, že nám dal Ducha svatého, aby v nás přebýval. Bible nám říká, že Kristus sám je v nás a my jsme v Něm.

Přesto pochybuji, že každý křesťan tuto pravdu plně pochopil. Budeme-li čestní, připustíme, že naše představa o Boží nepomíjející přítomnosti je nedostatečná. Mnozí z nás si představují Ducha svatého, jak přebývá v nějaké malé kapli, kterou si postavil v našem srdci. Potom, když Ho potřebujeme, utíkáme k této kapli a boucháme na dveře, dokud neotevře.

Tato představa není vůbec biblická. Věřím, že nám to Pán chce odhalit, odkrýt v tomto Žalmu. Ví, že všichni čelíme vážným potřebám, nesnázím a starostem. Všichni narážíme na obtíže, zmatek, pokušení, které jsou příčinou, že se naše duše třesou. Jeho poselství pro nás tady v Žalmu 46 je zamýšleno právě pro takové časy. Co je tím poselstvím? Jednoduše toto: jestliže se poddáme strachu – jestliže podlehneme depresi a jsme plni zoufalství – žijeme v naprostém protikladu k jeho přítomné realitě v našich životech.

Petr píše: „Odkudžto veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, tak abyste skrze ně Božského přirození účastníci učiněni byli“ (2. Petr 1:4). Nadpřirozený pokoj je částí Boží božské přirozenosti. A ze všech úžasných zaslíbení je Žalm 46 to jediné slovo, které potřebujeme, abychom získali pokoj jako řeku. Dovolte, abych s vámi sdílel, co jsem se o tomto tématu naučil.

Pavel potvrzuje: „Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přidrží zlé“ (Římanům 7:21). „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem, kteréž jsou vysoko“ (Efezským 6:12).

Existuje velice skutečný nepřítel našich duší. A tento nepřítel pracuje ve dne i v noci proti nám. Pavel se chce ujistit, že tomu rozumíme. Jestliže ne – jestliže nejsme obeznámeni s tím, co je naším bojem a proti komu bojujeme – pak budeme určitě poraženi.

Od evangelií, přes epištoly až po Zjevení nás celý Nový zákon varuje, abychom nebyli nevědomí ohledně Satanových plánů. To neznamená, že se máme bát nebo zveličovat ďáblovu moc. Ale Satan je stále ještě „kníže mocný v povětří“ (Efezským 2:2). A vládne zlé říši démonických mocností. Tato knížectví činí jeho neměnná přikázání, stále sužují Boží lid.

Je nesmírně nebezpečné být slepý k Satanovým způsobům. My prostě musíme uznat, že naše současná bitva není lidský boj. Nezáleží na tom, jakému boji čelíme, s jakým zakořeněným hříchem se potýkáme. Musíme si uvědomit, že to není pouze o nějakém kazu v našem charakteru. Není to nějaký zlozvyk, který musíme vyřešit v našem těle. Náš konflikt není o nic menší než nadpřirozený boj, který se odvíjí na duchovních vyšších místech.

A náš nepřítel je všudypřítomný nepřítel. Satanovy moci a knížectva nikdy nespí. Nikdy nepoleví ve svém lhaní, potměšilosti a činění zla proti nám. Jejich cílem je zničit naši víru a dovést nás ke zkáze.

Proto na nás Petr naléhá: „Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral. Jemužto odpírejte, silní jsouce u víře“ (1. Petr 5:8–9). Petr to zažil z první ruky. Ježíš ho varoval: „Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici“ (Lukáš 22:31). Kristus věděl, že ďábel chce tohoto apoštola zničit. A Ježíš Petra dostatečně varoval, co přijde.

Jestliže to popisuje tebe, Satan a jeho vládci proti tobě přijdou s obviňováním, překážkami, lžemi, které zaplaví tvé myšlenky. Budeš pokoušen, pronásledován, obtěžován, vyrušován ve svých modlitbách. Musíš vědět, že to všechno je spiknutí zla, jejímž cílem je tvá víra.

Před lety jsem pozval věrného Pánova proroka, aby promluvil na jednom z mých shromáždění. Vždy jsem tohoto muže strašně obdivoval. Byl jedním z nejpokornějších lidí, které jsem znal, upřímný tesař, který zřídkakdy kázal. Přesto kdykoliv promluvil, padnul Boží duch tak mocně, že lidé byli pohnuti tak hluboce, jak jsem to nikdy nezažil.

Tohle přesně se stalo ten večer, kdy mluvil na mém shromáždění. Potom náhle, uprostřed svého poselství, přestal. Odstoupil od kazatelny a vzal mě stranou. Tichým, ale třesoucím se hlasem zašeptal: „Davide, potřebuji, aby ses za mě modlil. Prosím, vlož na mě ruce právě teď. Pronásledují mě hříšné myšlenky. Léta jsem tohle nezažil. Zaplavily mou mysl a já je nemohu setřást.“

Mojí první myšlenkou bylo: „Možná jsem se v tomto muži mýlil.“ Ale ve skutečnosti byl opak pravdou. Tady byl služebník, který byl tak vydaný Ježíši, jakých je málo. A Satan na něj přišel ve chvíli, kdy to nejméně očekával: když byl uprostřed mocného duchovního díla.

Tento pokorný muž se hájil: „Znáš mě, Davide. Ty víš, že tohle nejsou moje myšlenky. Musíme nad nimi převzít autoritu, jinak nemohu pokračovat.“ Modlili jsme se a útok brzy skončil. Jak shromáždění pokračovalo, připomínal jsem si, jak všudypřítomné jsou útoky nepřítele proti Božímu lidu.

Pavel rozuměl, o čem to všechno je. Každý den jeho života pronásledoval Satan tohoto oddaného apoštola jako pes sužujícími útoky z pekla. Záznam o těchto výpadech máme v knize Skutků a ve vlastních Pavlových epištolách. Vidíme ho, jak dostává rány ze všech stran, v těle, mysli i v duchu, dokonce až do okamžiku fyzické smrti. V jednu chvíli Pavel velice jasně konstatuje: „Satan nám zabránil“ (1. Tesalonickým 2:18). Ale skrze to všechno, jak Pavel říká, mu Bůh dodával více než dostatečnou milost.

Satan nebude trápit své vlastní děti. Protože s nimi nemá žádnou kontroverzi. Ježíš o takových lidech říká: „Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti“ (Jan 8:44). Ne, ďáblovy zbraně jsou zaměřeny na nemnoho vyvolených. Jde po těch, kdo svá srdce přiložili k hledání Krista. Tito svatí mají vášnivou lásku pro Ježíše a zavírají se ve skrytých modlitebních komůrkách, aby se Mu neustále věnovali. Jsou rozhodnuti chodit v Duchu a poslechnout každé Jeho Slovo.

Jestliže jsi takový věřící, pak si musíš být vědom tohoto: nikdy nebudeš svobodný od ďáblových výpadů. Satan má na mysli jedinou věc, a to, aby podkopal a zničil tvou víru. Chce, abys pochyboval o Boží věrnosti. Tak tě bude bombardovat problémy a zkouškami, dokud si nakonec nebudeš říkat: „Jak by mohl být uprostřed toho všeho Pán?“

Dnes mnoho Kristových služebníků, těch kteří mu slouží celý život, začíná uprostřed své zkoušky o Pánu pochybovat. Jednoduše nerozumějí tomu, čím procházejí. Hovořil jsem s různými pastory, kteří tráví celé dny v půstu a modlitbách jen proto, aby objevili zpochybňovanou Boží přítomnost. Tito svatí si neuvědomují, že jsou pod duchovním útokem.

Nemylte se: útoky nepřítele jsou v těchto posledních dnech obzvláště ostré a pronikavé. Podle mého mínění potřebuje naše generace Boží řízení mnohem víc než kterákoliv jiná. Ale Satan nás chce přesvědčit, že když Ježíše potřebujeme nejzoufaleji, náš Pán nás opustí.

Takové útoky prostě neustanou do té doby, dokud se Kristus nevrátí. Samozřejmě že díky našemu milosrdnému Pánu budeme zažívat období milosti. Ale skutečností je, že jsme v neustále bitvě. A jako takové si to musíme uvědomit.

Fráze „všudypřítomný“ znamená „stále zde, stále k dispozici, s neomezeným přístupem.“ Krátce, Pánova nepomíjející přítomnost je stále v nás. A jestliže je v nás stále přítomný, potom s námi chce nepřetržitě konverzovat. Chce, abychom s ním mluvili bez ohledu na to, kde jsme: v zaměstnání, s rodinou, s přáteli, i s nevěřícími.

Odmítám přistoupit na Satanovu lež, kterou cpe tolika dnešním Božím lidem: že Pán přestal ke svému lidu mluvit. Nepřítel chce, abychom si mysleli, že Bůh dovolil, aby Satan rostl v moci a vlivu, ale svému lidu větší autoritu nedal. Ne, nikdy! Písmo říká: „I budou se báti na západ jména Hospodinova, a na východu slunce slávy jeho, když se přivalí jako řeka nepřítel, jejž duch Hospodinův preč zažene“ (Izaiáš 59:19). Nezáleží na tom, s čím proti nám ďábel přijde. Boží moc v jeho lidech bude vždy větší než Satanovy výpady.

Tento verš z Izaiáše se ve skutečnosti týká vlajkonoše, který jel vpředu před Izraelskou armádou. Pán vždy vedl svůj lid do boje za svou vlastní mocnou standartou. Podobně i dnes má Bůh skvělou armádu nebeských zástupů, která jde vpřed pod jeho praporem, připravena uskutečnit jeho válečné plány pro nás.

Možná se ptáš: „Takže jak nám Bůh přináší pomoc v našem trápení?“ Jeho pomoc přichází v daru jeho Ducha svatého, který v nás přebývá a činí Otcovu vůli v našich životech. Pavel nám znovu a znovu říká, že naše tělo je chrámem Ducha svatého. Jsme Pánův příbytek zde na zemi.

Samozřejmě že tuto pravdu často opakujeme v našem uctívání a svědectvích. Ale mnozí z nás ji dosud neberou vážně. My prostě nerozumíme moci, která v této pravdě spočívá. Kdybychom to doopravdy uchopili a důvěřovali tomu, už nikdy bychom se neděsili ani nebáli.

Určitě jsem tuhle lekci ještě plně neuchopil. I po všech mých letech ve službě jsem v pokušení si myslet, že musím vybičovat své city, abych slyšel od Boha. Ne, Pán říká: „Nemusíš trávit hodiny čekáním na mě. Já jsem stále v tobě. Jsem v tobě přítomný ve dne i v noci.“

Poslechni si Davidovo svědectví: „Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má. Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu“ (Žalm 16:7–8). David prohlašuje: „Bůh je se mnou stále. A já jsem se rozhodl, že bude stále přítomný v mých myšlenkách. On mě věrně vede ve dne i v noci. Nikdy nemusím být zmatený.“

Slyším, jak někteří křesťané říkají: „Pán ke mně nikdy nemluví. Nikdy jsem jeho hlas neslyšel.“ Ale já o tom pochybuji. Jak můžeme říkat, že Boží duch žije a jedná v nás, a přesto k nám nemluví? Jestliže říkáme, že žijeme a chodíme v Duchu – jestliže je stále přítomný v našem srdci, vždy nám po pravici, připravený řídit naše životy – potom s námi chce mluvit. Touží po dialogu, chce slyšet od nás a mluvit do našich životů.

Někteří věřící se bojí naslouchání „vnitřních hlasů.“ Myslí si, že budou nakonec oklamáni svým tělem, nebo ještě hůř, nepřítelem. Dělali to předtím a skončili ve zmatku. Souhlasím, že tohle je oprávněná obava každého Ježíšova služebníka. Ostatně ďábel mluvil i k Ježíši samotnému. A mluví i k těm nejsvatějším mezi Božími lidmi dnes.

Ale příliš často se takováhle opatrnost stane paralyzujícím strachem. A tento strach zabrání mnoha křesťanům v odstartování víry, důvěřování Božímu Duchu za věrné vedení jejich kroků. Pravda je, že ti, kdo tráví čas v Boží přítomnosti, se učí rozeznávat jeho hlas od všech ostatních. Ježíš sám o sobě řekl: „A jakž (pastýř) ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho… Nebo ovce mé hlas můj slyší… a následujíť mne“ (Jan 10:4,27).

Tady je naše záruka. Ježíš, Dobrý Pastýř, nikdy nedovolí, aby Satan oklamal jakéhokoliv svatého, který plně důvěřuje jeho nepomíjející přítomnosti. On zaslíbil, že bude mluvit jasně ke všem, kdo s Ním denně rozmlouvají. Naopak, jestliže nevykročíme ve víře – jestliže odmítneme důvěřovat Pánově přítomnosti, která nás vede – můžeme si být jisti, že upadneme do klamu. Proč? Jestliže nevěříme, že jeho Duch k nám mluví, tak jediný hlas, na který budeme spoléhat, je hlas našeho těla.

Kdykoliv Duch svatý mluvil, tak ti, kdo ho slyšeli, neklamně věděli, že to byl Jeho hlas. A Duch mluvil s jasnými, přesnými, detailními pokyny.

Uvažuj o pokynech Ducha pro pohanského Kornélia: „Protož nyní pošli muže některé do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má příjmí Petr. Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. Onť poví tobě, co bys měl činiti“ (Skutky 10:5–6). Mluví v detailních instrukcích.

Mezitím dával Bůh stejně detailní instrukce Petrovi, když mu říkal o Kornéliových poslech na cestě. „Duch mu řekl: Aj, muži tři hledají tebe. Protož vstana, sejdi dolů a jdi s nimi, nic nepochybuje; neboť jsem já je poslal“ (10: 19–20).

Duch jednal tímto způsobem i v Pavlově životě. V 9. kapitole Skutků, když byl stále ještě nazýván Saulem, strávil tři dny slepý v Damašku. Bůh dal muži jménem Ananiáš pokyn, aby šel k Pavlovi a modlil se za něj. Zde jsou jeho detailní instrukce: „Vstaň a jdi do ulice, kteráž slove Přímá, a hledej v domě Judově Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj, modlí se, a viděl u vidění muže, Ananiáše jménem, an jde k němu, a vzkládá naň ruku, aby zrak přijal“ (Skutky 9:11–12).

Ještě detailnější pokyny dává Duch svatý ve 27. kapitole. Pavel byl na lodi, která se již několik dní zmítala v bouři. Právě když se námořníci chystali vzdát, byl Pavel pohnut k tomu, aby je povzbudil tímto detailním poselstvím:

„A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé. Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím, řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou“ (Skutky 27:22–24). Opravdu, všechno se stalo tak, jak Pavel řekl.

Řekni mi, kde Písmo říká, že Duch svatý přestane dávat Božím lidem detailní pokyny? Kdy Duch svatý ukončí svou přítomnost v našich životech? Kdy nám nebude přítomný po pravici? Ďábel mluví ke svým vlastním dětem. Proč by Pán zanedbával svůj vlastní lid?

Přesto musíme rozumět: druh citlivého chození, které nám umožňuje slyšet Boží hlas, nepřijde přes noc. Duch nás musí naučit, abychom ho hledali v našem každodenním životě. Jen tehdy bude moci řídit naše kroky. Žalmista mluví o tomto procesu učení: „Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?“ (Žalm 25:12).

Jestliže vezmeme Boha na vědomí na všech našich cestách, bude k nám věrně mluvit. Jeho slovo zaslibuje: „Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé“ (Přísloví 3:6). Během mých více než padesáti let ve službě jsem tyto verše často citoval. Ale někdy je stále ještě nesmísím s vírou.

Mnohokrát ke mně Pán promluvil a říkal: „Udělej tohle, Davide… Tohle nedělej…“ Při několika příležitostech jsem jeho hlas ve své mysli umlčel a šel dál svou cestou. A v každém případě mě Bůh nechal, abych se dostal do zmatku, který mě to stálo. On říká: „Já Hospodin Bůh tvůj učím tě, abys prospěch bral, a vodím tě po cestě, po kteréž bys chodil. Ó kdybys byl šetřil přikázaní mých, bylť by jako potok pokoj tvůj, a spravedlnost tvá jako vlny mořské“ (Izaiáš 48:17–18).

Můj milující Otec mě stále zachraňuje z mých selhání. A já se stále učím. Chci, aby jeho nadpřirozený pokoj proudil v mé duši jako řeka.

Izrael se nikdy nenaučil věřit v Boží všudypřítomnou pomoc. Hospodin je vedl pouští oblakem ve dne a ohnivým sloupem v noci. Tyto nadpřirozené skutky Božímu lidu viditelně připomínaly, že je stále s nimi. Byl jim po pravici každou hodinu dne. A vedl je jako laskavý, jemný, starostlivý pastýř. Když ho poslechli, byli v bezpečí a pokoji bez ohledu na překážky, kterým čelili.

Ale navzdory Božímu milujícímu vedení: „Nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel… A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním“ (Žalm 78:22–23,33). Chápeš, co tu žalmista říká? Spojuje nadpřirozený oblak a oheň s Božím spasením. Důvěra v tato znamení by doslova spasila životy Izraelců. Ale protože nedůvěřovali Božím skutkům, které pro ně dělal, tak byli nakonec ztracení, putovali ve zmatku po zbytek svých dnů.

Teď bych se chtěl vrátit tam, kde jsem začal, k Žalmu 46. Věřím, že tento Žalm je obrazem novozákonní „zaslíbené země.“ Opravdu, Žalm 46 zobrazuje božský pokoj, odpočinek, na který poukazuje epištola Židům. „A protož zůstáváť svátek lidu Božímu“ (Židům 4:9). Žalm 46 popisuje tento pokoj, toto odpočinutí pro Boží lid. Mluví o jeho vždy přítomné síle, jeho pomoci v čase soužení, jeho pokoji uprostřed chaosu. Boží přítomnost je s námi po celou dobu a jeho pomoc přichází vždy včas.

Přesto Izrael tento pokoj odmítnul: „Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho“ (Žalm 106:24). Je smutné, že dnešní církev je skoro jako Izrael. Navzdory velkým Božím zaslíbením si stěžují: „Kde je Bůh v mé zkoušce? Je se mnou nebo není? Kde je nějaký důkaz jeho přítomnosti? Proč stále dopouští, že se nade mnou vrší tyto těžkosti?“

Jak Bůh reaguje na naši nevíru? O Izraelském reptání řekl: „Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých… Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichžto těla padla na poušti? A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní. A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru“ (Židům 3:10, 17–19).

Podobně jsme i my varováni: „Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás… Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry“ (4:1,11).

Dnes slyším Pána, jak se ptá své církve: „Věříš, že stále ještě mluvím ke svému lidu? Věříš, že ti toužím poskytnout pomoc a vedení? Opravdu věříš, že k tobě chci denně mluvit, každou hodinu, vteřinu za vteřinou?“ Naše reakce musí být stejná jako Davidova. Tento zbožný muž zatřásl celým peklem, když učinil toto prohlášení o Hospodinovi: „Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se“ (Žalm 33:9).

Zde je Boží smluvní zaslíbení pro každou generaci, která bude věřit Jeho slovu, že si přeje k nám mluvit: „Rada pak Hospodinova na věky trvá, myšlení srdce jeho od národu do pronárodu“ (33:11). Stvořitel vesmíru s námi chce sdílet své dokonalé myšlenky!

Písmo to objasňuje: náš Bůh mluvil ke svému lidu v minulosti, mluví ke svému lidu dnes a bude k nám mluvit dál až do úplného konce časů. Ještě navíc k tomuto bodu, Bůh k tobě chce mluvit o tvém dnešním problému. Může to dělat prostřednictvím svého Slova, skrze zbožného přítele nebo skrze tichý, tenký hlas Ducha, který šeptá: „Tohle je cesta, po ní jdi.“

Bez ohledu na to, jaké prostředky použije, ty jeho hlas poznáš. Ovce znají hlas svého pastýře. A On je věrný, „onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje“ (Žalm 97:10).