POTĚŠENÍ BOŽÍ

„Já vás potěším – v Jeruzalémě dojdete útěchy“ (Izaiáš 66, 13).

To je ale proroctví! Tento verš hovoří o potěšení Církve, všech členů Kristova Těla, kteří se vzájemně podporují. Je to obraz Božího lidu, v němž utěšují jedni druhé a nosí břemena jedni druhých.

Obraz ještě potvrzuje Pavel v Novém zákoně: „Požehnán buď …Bůh veškerého potěšení! V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha“ (2. Korintským 1, 3 – 4, kurzíva přidána).

Všimněte si, že tu není žádná zmínka o ochraně před zápasem. Píše se tu, že nás Duch svatý utěší, abychom vydrželi a obstáli ve zkoušce: „útěchu v soužení.“

Tato útěcha, kterou nám Duch dává uprostřed našeho trápení, neznamená jen to, že nám na čas vezme naše břemeno. Není to oddechnutí úlevou, zapuzení všech starostí a strachu. Jde o útěchu, která k nám přichází v našem trápení – a je nadpřirozená. Je to zázračné dílo, nebeské uzdravení mysli, duše a ducha. Taková útěcha je výhradně dílem Ducha svatého a dosáhneme jí vírou v Jeho lásku k nám.

Drahý svatý, ptám se tě: Co můžeš dát druhým, kteří procházejí nějakou zkouškou? Co v tobě Duch svatý vykonal, co může přinést uzdravení zraněným přátelům a členům rodiny?

Není to otázka prostředků nebo charity. Laskavá slova soucitu nestačí. Košík plný jídla není úplná odpověď. Všechny tyto věci jsou dobré a biblické, ale žádná z nich nemůže sama uzdravit srdce.

„V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha“ (2. Korintským 1, 4).

Duch svatý slibuje kreativní zázrak.