POZEMSKÝ BOŽÍ CHRÁM

Jsme Božím chrámem na zemi, v našich tělech přebývá Boží svatý Duch (viz 1. Korintským 6:19). Do našeho chrámu ale nepatří jisté věci, které mohou přemoci naši touhu po Bohu.

Když začal Ježíš převracet v chrámu stoly (viz Jan 2:13-17), převrátil více, než pouze peníze směnárníků. Převrátil náboženský systém, kdy člověk po tisíciletí přinášel zvířecí oběti, aby se zalíbil Bohu. Kristus tím v podstatě vyjádřil: „Vaše uctívání Otce již nebude založeno na obětech ovcí a kozlů a holubic. Bude se zakládat na mé jednou pro vždy přinesené oběti za vás.“

Scéna z chrámu je analogií do naší doby. Mnohé dnešní církve jsou samá aktivita. Pořádají toho hodně, od zahraničních misií po místní dobročinné akce. Bohoslužby jsou plné jasných světel, zvuků a úžasného potenciálu. A přesto někdy ve všech těch působivých aktivitách chybí něco v jejich středu: samotný Ježíš.

Bez Krista, ohniska našich aktivit, jsou naše církve mrtvé. Nezáleží na naší námaze ve snaze Bohu sloužit a vyvyšovat jeho jméno. Žádná z našich „obětí“ nemůže sama o sobě dosáhnout výsledků pravého uctívání. Navenek se naše společenství mohou jevit jako správná, pokud ale nebudeme klást důraz na Ježíše, budou naše církve plné mrtvých lidských kostí.

Systém zvířecích obětí nikdy nenaplnil Boží záměr usmířit lidské hříchy. Byl nedokonalý stejně jako zřízení království v Izraeli, a přece ho Bůh poskytl, aby symbolicky ukazoval na něco vyššího a lepšího.

Bůh to názorně předvedl na Abrahamovi. V tehdejší starodávné době obětovaly východní kultury zvířata, a dokonce i děti, aby usmířily své rozhněvané bohy. Když Hospodin instruoval Abrahama, aby vzal svého syna na horu a obětoval jej na oltáři, Abraham bez výhrad poslechl. Nám to připadá divné, ukazuje to však třesení a strach, které pociťovali lidé té doby vůči svým bohům. Když bůh promluvil, jednali – jinak by mohli dostat hlad či smrtelnou nákazu. Byla to poslušnost založená na strachu.

Abraham ale cítil, že jeho Bůh je jiný. A opravdu, Bůh chtěl Abrahamovi ukázat, že není jako Moloch, kterému lidé obětovali své děti. Když Abraham vztáhl na Izáka nůž, Bůh ho zastavil (viz Genesis 22:11-12). Bůh poté poskytl jako oběť berana. Bůh tak vzkázal svému služebníku – a všem věřícím v každé době – „Nepotřebuji, abys mi obětoval. Já budu obětovat kvůli tobě.“ Bůh zcela převrátil stoly, stejně jako Ježíš vstoupivší do chrámu.