POZOR NA NADMĚRNÉ SEBEVĚDOMÍ

„A já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele“ (Lukáš 22,29-30).

Ježíšovi následovníci museli být nadšeni, když to zaslechli. Jejich budoucnost byla naprosto zajištěná. Pán sám řekl, že se mají zaměřit na to, že budou v nebi vládnout a panovat s ním ve věčnosti.

Ježíš potom promluvil přímo k apoštolu Petrovi: „‚Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.‘ ‚Pane,‘ zvolal Petr, ‚s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt.‘ On mu však odpověděl: ‚Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš‘“ (Lukáš 22,31-34).

Příliš sebevědomý Petr netušil, čemu bude muset čelit. Později v Getsemanské zahradě, během Ježíšova zatčení, impulzivně uťal pravé ucho sluhovi velekněze (viz Jan 18,10). Tento odvážný skutek byl docela typický pro Petrův přístup k životu. A než uplynula noc, splnila se Ježíšova slova o tom, že Petr třikrát zapře, že jej vůbec zná. A Petr „vyšel ven a hořce se rozplakal“ (Lukáš 22,62).

V rozpětí několika málo hodin přešel z nadšení do neutěšené situace kvůli přílišné sebedůvěře a spoléhání se na sebe sama! U mnoha křesťanů to dojde tak daleko, že se dostanou do bodu, kde skoro padnou, aby je Pán mohl zvednout a postavit na pevnější základ. Ježíš řekl Petrovi: „Zradíš mě, ale budeš obnoven. Poté budeš požehnán tím, čemu ses naučil. Budeš mít něco životně důležitého, co budeš předávat dalším.“

Bůh tě bezpodmínečně miluje a má s tebou věčný záměr. I když jsi procházel obdobími selhání, satan ti nemůže ukrást Kristovu lásku. „A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy“ (1. Korintským 4,16-17).