Pravda o Jidáši – zrádci Ježíše
„Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce“ (Lukáš 6:16).
On byl pečlivě vybraným učedníkem Ježíše Krista: kazatel evangelia, uzdravitel nemocných, Ježíšův společník na cestách. Tolik mu důvěřovali, že byl pokladníkem evangelického týmu apoštolů. Nebyl zvolený na toto místo – Ježíš osobně vybral Jidáše pro tuto práci.
Tradice říká podle Augustina, že „Ježíš často vysvobodil Jidáše ze smrti, kvůli němu uzdravil jeho otce z ochrnutí a vyléčil jeho matku z malomocenství, a hned po Petrovi ho uznával nad všechny apoštoly.“
Ale my opravdu víme jisté věci jako fakta: že Ježíš umyl jeho nohy, nechal ho omočit jeho chléb ve své vlastní misce a učinil ho svým pokladníkem. Přesto to byl právě ten muž, který zradí Ježíše v Getsemanské zahradě – polibkem smrti!
Jidáš vedl divoký dav do zahrady, kde identifikoval Ježíše polibkem. Po polibku se Ježíš podíval Jidášovi do očí a řekl: „Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?“ (Lukáš 22:48).
Rád bych věděl, co se honilo Jidášovi v mysli, když se rozvinula tato scéna:
Zástup ustoupil při pouhé zmínce jména Ježíš. Potom náhle všichni povstali v démonickém hněvu, mávali meči a holemi – zajali Ježíše a vlekli Ho do domu nejvyššího kněze. Pisatelé rané církve popisovali scénu takto:
„Někteří ho chytali za jeho oděv, jiní za vlasy jeho hlavy: někteří škubali jeho vousy, jiní do něj bušili rozzlobenými pěstmi, a jak byli rozzuření, že je svým slovem srazil nazpět na zem, srazili ho na záda a sprostě po něm šlapali svýma špinavýma nohama… jako řvoucí lev smýká po zemi svou kořistí a trhá ji, a škube ji, tak vlekli Ježíše hned od začátku po zemi, plivali na něj, mlátili ho, táhli ho za vlasy…“
Tohle je potvrzeno Písmem: „Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí“ (Žalm 22:12–13).
Jidášova zrada Ježíše byla tak odporná, hnusná, tak ďábelská, že jeden z otců první církve řekl: „Bylo by pro svět dobré, speciálně pro Boží děti, kdyby se pouze Jidáš samotný dopustil tohoto přestoupení, kdyby kromě něho samého již neexistovala žádná další zrádcovská osoba.“ Jinými slovy: Bylo by dobré, kdyby existoval jen jeden Jidáš.
Ale pravdou je, že svět je plný takových Jidášů! Církev je stále ještě svědkem zrady Ježíše Krista každý den. Duch Jidáše je skutečně živý v srdcích mnoha formálních následovníků Krista – a stejně tak uvnitř církevních zdí!
Chci ti bez obalu položit zásadní otázku: Mohl bys být zrádcem Krista a nevědět to? Mohl bys zaprodat Ježíše a zradit Ho? Zrádci jsou ti, kdo kdysi byli věrní tomu, koho teď zrazují. Jen ti, kdo jsou uvnitř, mohou být zrádci.
Existují dvě fakta o Jidáši, o kterých se s vámi chci sdílet. Možná vás překvapí – ale neberte je prosím na lehkou váhu. Věřím, že mi je dal Duch svatý jako varování pro vaši duši!
Ježíše mohli snadno zajmout bez Jidášovy pomoci. Vyučoval v synagogách, na ulicích a na tržištích. Jeho tvář byla jednou z nejpoznatelnějších v celém Izraeli a Judsku. Písmo říká, že Ho lidé následovali i na osamělá místa, kam se odebral, aby se modlil!
Ježíš řekl davu, který ho přišel zajmout: „Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne“ (Matouš 26:55). Jinými slovy: „Znáte mě velmi dobře – má tvář je dobře známá. Proč tento náhlý útok, jako bych byl pro vás úplným cizincem?“
Samozřejmě že Jidášův polibek nebyl nutný k identifikaci Ježíše – protože Ježíšovi nepřátelé ho již dobře znali! Jeho tvář byla docela určitě oslavována. A aura Jeho mocné přítomnosti byla sama o sobě dostatečná k Jeho identifikaci.
Skutečně – pachatelé tohoto zločinu nepotřebovali Jidáše. Faktem je, že jím pohrdali. Nevážili si ho a podle toho s ním jednali – použili ho, a pak ho rychle odstrčili. Když náhle činil pokání ze svého zrádcovského činu, mrštil peníze na zem a volal: „Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou“ (Matouš 27:4), židovští vůdci se mu jen vysmáli.
Řekli: „Co nám do toho? Ty viz“ (verš 4), čímž mínili: „To je tvůj problém – starej se o to sám. Nepotřebujeme tebe ani tvé slzy.“
Jidáše nebylo potřeba ani pro Ježíšův soud ani pro jeho ukřižování. Ve skutečnosti tu vlastně nebyl pro nikoho. V době, kdy šel Kristus na Kříž, byl již Jidáš mrtvý, spáchal sebevraždu do dvaceti čtyř hodin po svém strašném činu.
Za scénou byl Satan, řídí každé zrádné hnutí. Jeho strategií bylo najít zrádce – někoho blízko Krista, někoho, komu Ježíš důvěřoval, o kom se předpokládalo, že je v Jeho péči. Přesto potřeboval někoho, jehož srdce bylo nakloněno chamtivosti – někoho, koho mohl přilákat a oslabit, zasít do jeho mysli pochybnosti. Pak ho mohl posednout a změnit ho ve zrádce!
Víš, Satan chtěl mnohem víc, než mít svůj démonicky řízený dav, který půjde do zahrady a zajme Ježíše. Potřeboval celou aféru, aby učinil prohlášení – které bude ďábelským svědectvím. Chtěl démonické svědectví, aby hlasitě vyzvánělo v každé oblasti stvoření. A zde je tvrzení, které chtěl učinit:
„Ježíš Kristus se o vás nemůže postarat, nemůže vás zachovat – On nemůže vysvobodit ani své vlastní! On není ten pravý Spasitel a Ochránce lidských duší. Selhal v ochránění Jidáše – a selhal v mé ochraně, jednoho ze svých andělů a všech ostatních, kteří padli se mnou. Dokáži, že Ježíš nemá žádnou moc k uchování kohokoliv od pádu. On vás vydá vašemu nepříteli!“
Jidáš měl být ďáblem vysvětlované kázání o tom, jak je Ježíš Kristus bezmocný, aby spasil (zachránil) ztracené – protože nezachránil ani svého vlastního učedníka!
Satan chtěl, aby se to jevilo, jako by schlamstnul Jidáše přímo z Mistrových rukou. Chtěl ukázat, že má moc přiblížit se ke komukoliv blízkému Ježíši a vzít si, koho si vybere – a že Ježíš dovolí, aby se to stalo! Mohl by vtrhnout do Pánova stáda ovcí jako řvoucí lev, uchvátit beránka do svých zubů, zatratit ho a zničit ho, přimět ho, aby spáchal sebevraždu.
Nakonec, až by přišel čas, kdy bude Jidáš dotlačen k tomu, aby se sám zabil, Satan bude ječet své svědectví všem v pekle, v nebi a ve světě: „Vidíte, co se stalo tomuto muži? Podívejte se na něj, byl učedníkem Ježíše. Ale Ježíš ho nedokázal ochránit!“
Satan musel mít Jidáše! Chtěl ho použít, aby proklamoval své ďábelské tvrzení do tří různých oblastí:
1. Satan chtěl zaprvé učinit prohlášení ke všem knížectvím a mocnostem temnosti. Věřím, že Satan plánoval použít Jidášův pád k ospravedlnění svého vlastního pádu a pádu všech andělů, kteří se přidali k jeho vzpouře!
Kdyby mohl ďábel zničit blízkého Ježíšova učedníka – někoho, kdo sám vyháněl ďábly, uzdravoval nemocné, prováděl zázraky a chodil v nejplnějším světle pravdy – pak by mohl říci všem padlým andělům a démonickým mocnostem: „Vidíš? Boží láska má vadu. Dlouho dopředu bylo prorokováno, že přijde Jidáš, a přesto Bůh neudělal nic, aby ho ochránil nebo zachránil.“
„Bůh mohl uchránit také mě – mohl všechny z nás uchránit od pýchy. Ale teď můžete jasně vidět, že Bůh opět selhal, když neuchránil svého vlastního!“
2. Satan chtěl také učinit prohlášení ke všem svatým andělům. Snažil se vrhnout šíp pochybností do samotného nebe, aby pošpinil nepadlé, nezkorumpované svědky ve slávě.
Ani na chvíli si nemysli, že by se ďábel vzdal svého úsilí, aby porazil nebesa a oslavoval sám sebe jako Boha. On je žalobce nejen bratří, ale všeho, co je Boží – včetně andělů!
Po Jidášově sebevraždě vřeštěl Satan těm ve slávě: „Bůh nemohl zachránit jednoho ze svých vlastních učedníků – a On neuchoval nás, Jím stvořené anděly. Co vás k tomu vede myslet si, že uchrání vás?“
„On stvořil člověka a teď je jasné, že ho nemůže uhlídat. Jeho vlastní ho zradil! Takže co brání další rebelii mezi vámi?“
Víme, že bitva stále zuří, že Satan stále ještě bojuje s nebeskými zástupy. Bojoval s archandělem Michaelem, který se snažil přinést Boží Slovo k Danielovi. A beze vší pochyby dnes používá každou lež a ďábelskou strategii, aby se pokusil zasít pochybnost a vzpouru do Jehovova vojska!
3. Ze všeho nejvíc je Satanovo prohlášení zamýšleno pro lidstvo – pro tebe a pro mě! Poselství, které vysílá, je zamýšleno především pro Boží lid na zemi. Chce ho použít, aby zničil všechnu víru!
Ďábel zná dobře Písmo – a věděl, že každá následující generace se bude dívat zpátky na první události jako na příklady „pro nás, kteříž jsme již na konci světa“ (1. Korintským 10:11). Satan chtěl také příklad – model, aby ukazoval každé následující generaci své prohlášení, že se Bohu nedaří uchovat své vlastní děti od selhání. Jidášova zrada byla zamýšlena, aby otřásla a podkopala víru Božích dětí v Jeho spasující, ochraňující moc.
No a co, říká ďábel, kdyby Ježíš odhalil Jidáše jako „ďábla“: „Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest“ (Jan 6:70). Satan odpovídá, že to všechno je větší svědectví o jeho moci! Jestliže Ježíš věděl o ďáblovi v Jidáši, proč mě nepřemohl? Proč nechal Jidáše, aby dál pokračoval jako ďábel? Proč mě nevyhnal?
„Jestliže se Bůh nemohl postarat o své vlastní učedníky, jak se může postarat o tebe?“
Milovaný, nepřítel chce zasít semeno pochybností do myslí všech mužů a žen – a bude čas od času své poselství opakovat, pokud má Pán zemi, bude odtud vykřikovat – generaci za generací až do věčnosti: „Bůh nemůže uchránit své děti!“
Představ si, co si museli velekněží myslet, když vyjednávali s Jidášem, člověkem budícím soucit. Poznali ďábelský příklad zrazování Krista a upadání do zkázy. Museli si říci: „Měli jsme pravdu! Ježíš není Bůh ani Syn Boží. Kdyby byl, uchránil by tohoto učedníka od pádu.“
Můžeš je vidět, jak otevírají své svitky a citují: „Žalmista napsal: ‚Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele. Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého‘ (Žalm 121:4–7). Kdyby byl Ježíš Bůh, naplnil by toto Písmo!“
„Také je psáno: ‚Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního… Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému‘ (Žalm 91:3,10). Ježíš nemůže být Bůh, protože dopustil, abychom Jidáše chytili do pasti. Zlo postihlo tohoto muže – a byl to blízký učedník!“ Můžeš slyšet Satana, jak pokřikuje k jejich nitru: „Jestli je Ježíš Bůh, proč neochrání tohoto člověka? Proč Jidáše neosvobozuje?“
Před několika týdny jsme během modlitebního pátečního shromáždění slyšeli svědectví matky a její dospívající dcery, které byly napadeny tlupou mladých. Tlupa trhala dívčiny šaty a bila její matku. Nějak se jim podařilo uniknout bez další škody.
Když přišly dopředu, aby svědčily, měla matka na očích sluneční brýle, aby zakryla své oči, zčernalé od bití. Dcera teď zápasila se svou vírou. Řekla mi plačtivě: „Podívej se na mé rty – nějaká holka mě sem uhodila a já budu mít po celý život jizvu. Pastore Davide, moje matka slouží Bohu tak dlouho. Proč Bůh dopustil, že se nám tohle stalo? Proč Jeho zaslíbení nefungují? Kde je Bůh?“
Před několika měsíci se po celém Los Angeles rozšířily ohně a drancování. Ale po několik prvních dní těchto bouří byla uchráněna všechna centra Teen Challenge v této oblasti včetně ohromného velkoskladu v srdci města. Tento velkosklad se používal k uskladnění šatů a spotřebičů, které se prodávaly za nízké ceny jako pomoc chudým a potřebným.
Potom třetí nebo čtvrtý den bouří velkosklad do základů vyhořel. Nějakých 5000 čtverečních stop zboží a prostoru bylo kompletně zničeno. Nezůstalo nic!
Někteří z mladých obrácených Teen Challenge se ptali: „Kde byl anděl Páně? Kde byla ochrana? Tohle bylo dobré dílo v Božím jménu. Proč dopustil, aby to bylo zničeno?“
Víc a víc uslyšíš o Božích lidech, jak procházejí skrze zkoušky a trápení všech druhů zla. A Satan použije tyto příklady, aby se tě pokusil přesvědčit, že Bůh nebude tam, kde Ho budeš potřebovat – že tě neochrání od zlého!
Dostali jsme velké příklady víry během zkoušek: Podle církevního tradování byl apoštol Pavel popraven. 11. kapitola Židům uvádí hrdiny víry, kteří byli upáleni na hranici, staženi zaživa z kůže, vaření v oleji – vše proto, že se nechtěli zříci svého svědectví Pána Ježíše Krista.
Přesto tohle moje poselství nezamýšlí pojednávat o tom, proč Boží lid trpí – proč je dovoleno, aby někteří tolik trpěli, když jsou Jeho zaslíbení tak mocná. Neznám na to všechny odpovědi. Ale vím, že Pavel řekl toto: „Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás“ (Římanům 8:18).
Nic se nemůže vyrovnat slávě, na kterou se těšíme! „Však tak, jestliže spolu s ním [Kristem] trpíme, abychom spolu i oslaveni byli“ (verš 17).
Vím také, že Bůh používá trápení, aby nás připravil. Projdeme ekonomickým strádáním, nemocí a dalšími zkouškami. Nevím, proč měla moje manželka tolikrát rakovinu nebo proč měly rakovinu mé dcery Bonnie a Debbie. Nerozumím tomuto utrpení.
Ale vím toto: Jestliže nebudeš připravován skrze zkoušky, budeš naslouchat ďáblovi, až ti bude šeptat: „Bůh není ochránce svého lidu“ – a budeš hledat snadnou cestu do nebe! Poběžíš do nějaké prosperující církve, kde budou lechtat tvé uši. A potom, až se objeví první problém, skončíš tak, že odhodíš všechnu svou víru – protože neodpovídá tvým nejhlubším problémům a potřebám!
Co bylo za Jidášovým pádem? Jak se stal tento učedník zrádcem? Je důležité to vědět – protože to je varující znamení pro naše životy, abychom neklopýtli a také nepadli:
„A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti“ (Lukáš 22:4–5).
Slovo „smluvili se“ tu znamená „vyjednávat o ceně.“ Jak se Jidáš posadil před tyto zlé kněží, nespokojil by se s pouhými patnácti nebo dvaceti kousky stříbra – musel mít třicet nebo nic. To byla jeho nejnižší cena!
Vykladači Bible vymysleli všechny možné omluvy pro Jidášovu zradu. Mnozí říkají, že peníze nebyly jeho motivem – že chtěl jen přinutit Ježíše, aby ustanovil království na zemi.
Ale pravda je, že peníze byly jeho motivem! Proč by jinak vyjednával, proč by se přel o ceně? Mohl by prostě říci: „Podívejte, já jen chci dotlačit Ježíše do situace, kdy bude muset předvést svou moc“ – a vzal by jakoukoli částku stříbra. Ale láska k penězům vytlačila z Jidášova srdce všechnu lásku, kterou měl pro Ježíše!
Opravdu, láska k penězům je kořen všeho takového zla (viz 1. Timoteovi 6:10). Je to semeno, které ďábel sází do srdcí mužů a žen a které vytlačí všechnu lásku pro Ježíše. Rychle vzrůstá potřeba hromadění peněz. Potom přichází potřeba je počítat a ujišťování, že se neztratily. Později přichází potřeba na nich stavět.
Možná sis pro sebe ustanovil nějaký cíl – týkající se penze, jak být finančně zajištěný. Jsem si jistý, že Jidáš měl také finanční cíl. Ale takoví lidé nemají nikdy dost – protože cíl je stále zvedán výše!
Ďábel ti říká: „Jestliže chceš sloužit Pánu, počkej, dokud nebudeš mít jistý obnos v bance. Pak budeš svobodný, abys sloužil Pánu!“ Ale poté co dosáhneš této částky, Satan šeptá: „To opravdu není dost, protože úroková míra jde stále dolů. Opravdu potřebuješ mnohem víc…“ A cifra se stále stupňuje!
Přesto Bible říká:
„Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osidlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchžto někteří žádostivi jsouce, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými. Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, zbožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti“ (1. Timoteovi 6:9–11).
Je-li tvůj život zaměřen na vydělávání si na živobytí – na obírání se penězi – pak máš v sobě úplně stejného satanova ducha, jakého měl v sobě Jidáš! Byla to prostá chamtivost, která z Jidáše udělala zloděje, zrádce a vraha Ježíše Krista. A tohle dokazuje Pavlův argument, že milování peněz je kořen a zárodek všeho zla!
Pokud čteš toto poselství, ptej se sám sebe. Zaprodal jsi Krista tímto způsobem? Stal ses jeho zrádcem, očekávajíc ve své duši více peněz?
Není nic špatného na tom mít nastřádané úspory. Ale jestliže zanedbáváš Ježíše, protože je tvůj život ponořený do hromadění peněz, pak jsi také zaprodal Ježíše, stejně tak jistě jako to udělal Jidáš!
Satan spustil závoj přes Jidášovy oči, takže nemohl vidět, jak se mění. Učedník se stal slepý ke zlu a zkáze, která se pevně usadila v jeho srdci.
Jidáš znal dobře proroctví, že přijde kdosi, kdo zradí Spasitele. Rád bych věděl, kolikrát si četl nebo slyšel tato slova: „Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně“ (Žalm 41:9).
Ale nikdy si Jidáš o sobě nepomyslel, že naplňuje tuto příšernou roli! „Já že jsem předmětem proroctví? Jeremiáš a Izaiáš viděli můj den? Nejsem zrádce Krista – jsem prostý učedník. Nejsem zlý!“
Ale Ježíš jasně ukázal prstem na učedníky a řekl: „Ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své… jeden z vás mne zradí“ (Jan 13:18,21). Byl Jidáš tak slepý, že neviděl, že on je tím člověkem?
Dnes také čteme biblická proroctví, která hovoří o našich dnech. Například Ježíš řekl, že v posledních dnech budou mnozí znovu křižovat Krista, vystavovat Ho veřejné hanbě, protože dopustí, aby jejich srdce zchladla. „A že rozmnožena bude nepravost, ustydneť láska mnohých“ (Matouš 24:12).
Toto proroctví bylo vyřčeno před stovkami let. Přesto se tě ptám: Je dnes tvé srdce k Pánu chladné? Ježíš řekl, že se všude bude hemžit hřích – a láska mnohých vychladne! Jsi tím mužem nebo ženou, na které právě teď ukazuje prstem toto proroctví?
Dovol, abych se s tebou sdílel o nejhanebnější věci, která se může stát těm, kdo kdysi znali a milovali Ježíše: Aniž by to věděli, stanou se ďáblovým „vyjádřením Jidáše“ posledních dnů! Jestliže tvá láska chladne, ďábel tě použije jako svůj příklad – stejně jako použil Jidáše!
Satan na tebe upozorní všechny mocnosti pekla, všechny anděly ve slávě a všechny, kdo tě znají na zemi – a řekne: „Podívejte se! Kdysi chodil s Ježíšem – a Ježíš ho neuchránil! Zase jednou jsem proklouznul do Pánova stáda a ukradl další ovečku tak blízkou Kristu. Teď mám její srdce a já ji zničím. Dokazuje svým odpadnutím, že Bůh není Ochránce!“
Nic pro tebe nemůže být horší, než stát před Hospodinem a zodpovídat se za všechny své přátele a známé, protože jsi je odvrátil od Pána. Můžeš říkat: „Nevkládej na mě toto břemeno – jsem zodpovědný pouze za své vlastní jednání. Nemusím se zodpovídat za nikoho dalšího!“
Nikoli! Kolik lidí z tvého zaměstnání tě kdysi znalo jako milovníka Ježíše? Svědčil jsi jim, vyprávěl jsi jim, co pro tebe Ježíš udělal. Oni věděli, že chodíš s Ježíšem.
Ale ty jsi se k Němu obrátil zády. A změnil ses – a přece nevíš, že ses změnil, protože ďábel tě oslepil! Den za dnem, týden za týdnem, rok za rokem jsi se zatvrzoval ve svém srdci.
Teď všichni, kdo tě kdysi znali jako milovníka Ježíše, vidí zcela odlišnou osobu. A zástup svědků povstane v Den soudu a usvědčí tě Soudci: „Nemůžeš mě, Bože, soudit, protože já jsem se díval na jeho život! Před deseti lety byl ohnivý a miloval Tě celým svým srdcem. Byl jsem hluboko v hříchu – a přesto jsem své oči upíral na něj. Viděl jsem, jak je Ti blízko.“
„Potom ochabnul, selhal – a já si pomyslel, ‚Jakou mám šanci?‘ Ať je má krev na něm, Pane! Tu malou naději, kterou jsem měl, abych se k Tobě obrátil, mi vzalo Jeho selhání, tak jsem Tě nenásledoval!“ Takhle se staneš Jidášovým svědectvím!
Ve své závěrečné modlitbě se svými učedníky učinil Ježíš své vlastní prohlášení – pro nebe, peklo a celé lidstvo:
„Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení [Jidáš], aby se Písmo naplnilo“ (Jan 17:12).
Slyšíš pravdu, kterou říká Ježíš? „Ztratil jsem jen jednoho – a ve skutečnosti jsem ho neztratil, protože byl ďáblův od začátku. Uchoval jsem každého, kdo mi kdy dal své srdce!“ Věřím, že Jidáš mohl být spasený – protože Ježíš udělal všechno, co pro něho mohl udělat. Nebyl to Bůh, kdo zatvrdil jeho srdce. On pouze předvídal, že se Jidáš, čas od času, zatvrdí pro Krista. Víš, Jidáš měl rozdělené srdce – a on si vybral, že nebude činit pokání! Proto skončil jako nástroj Satana.
Drahý svatý, poslouchej dobře tato slova: „Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul“ (Jan 17:12).
Petrův příklad by nás měl povzbudit. Ježíš mu řekl: „Petře, Satan jde po tobě. Vyžádal si, aby tě tříbil, zničil a udělal z tebe také zrádce. Ale já jsem se za tebe modlil, aby tvá víra neselhala.“
Petr neselhal ve své víře – protože Ježíš ho zachoval! Ačkoli selhal v hodině pokušení, měl stále ještě srdce, které milovalo Ježíše – a Petr se vrátil k Ježíši, dal mu své srdce a činil úplné pokání. Ježíš viděl toto hladové srdce a řekl: „Ubráním tě před mocí ďábla!“
Milovaný, Bůh tě uchová, protože „většíť jest ten, kterýž jest v vás, nežli ten, kterýž jest v světě“ (1. Jan 4:4). Můžeš se obrátit k Žalmu 91 a věřit každému verši o Jeho ochraně nad tebou. Možná že procházíš obdobím trápení, ale nikdo se nemůže dotknout tvého pokoje v Bohu!
My nevíme, co přinese zítřek – ale modlím se, abychom jako věřící mohli každý říci s Jobem: „By mne i zabil, což bych v něho nedoufal?“ (Job 13:15). A vím jistě, že jestliže Bůh stáhne svou ochrannou zeď, má pro to důvod. My tomu všemu možná nikdy neporozumíme. Ale můžeme vědět toto: „Nedřímeť strážný tvůj“ (Žalm 121:3).
To je pravda a to je jisté: On „jest mocen zachovati vás bez úrazu a postaviti před obličejem slávy své bez úhony s veselím“ (Juda 24).
Haleluja!