PRO POUČENÍ NÁM

Celá kniha Deuteronomium je vlastně jediná řeč, kterou pronesl Mojžíš těsně před svou smrtí. Je to shrnutí posledních 40 let, které Izrael strávil putováním v poušti a které Mojžíš předkládá nové generaci Izraelců.

Mojžíš takto k lidu promluvil v Kádeš-Barné, důležitém místě jejich historie. Byli na hranici Kanánu, země zaslíbené, na stejném místě, kde stáli jejich otcové před 38 lety. Na tom místě, kde Bůh starší generaci zabránil do země zaslíbené vejít. Kromě Jošuy a Káleba je všechny poslal zpátky do pustiny, kde měli bloudit, dokud celá generace nevymře.

A teď Mojžíš mladé generaci připomíná příběh jejich otců. Chtěl, aby přesně věděli, proč jejich předci zemřeli jako zoufalí rebelové v Božích očích. Naléhal, aby se poučili z tragických chyb svých rodičů:

"Znáte dějiny svých otců. Byl to lid Bohem vyvolený, povolaný a pomazaný. Ale ztratili vizi. Pán je tak miloval, že je snášel a nesl je v náručí znovu a znovu. A oni si znovu a znovu stěžovali a odmlouvali a Boha zarmucovali.

Nakonec Bohu došla trpělivost. Viděl, že jejich nevěra je hluboká a že nemůže udělat nic, čím by je přesvědčil. Žádný zázrak, který udělal, je nemohl přesvědčit o Jeho věrnosti a dobrotě. Jejich srdce byla jak ze žuly a proto jim Bůh řekl: Ani jeden z vás nevstoupí do země, kterou jsem vám zaslíbil. Místo toho se teď obrátíte a půjdete zpátky do pouště."

Mocná slova. Ale Mojžíš je neříkal jen nastupující izraelské generaci. Jsou určená i všem dalším generacím věřících, včetně nás. Jako všechny příběhy Starého Zákona, i tento byl napsán pro nás: "To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků." (1.Kor. 10:11)