ON PROBOUZÍ  MÉ  UŠI

Neuvědomoval jsem si, jak jsem byl vinen tímto strašným hříchem, až do svého nedávného kázání na Britských ostrovech. Mého syna Garyho a mě tam vezl jeden z místních pastorů. Slušně se nás zeptal, jak probíhají naše kázání. Ale když jsem se mu snažil odpovědět, přerušil mě a vyprávěl o svých vlastních shromážděních. To se stalo několikrát. Pokaždé mě „trumfnul“ vyprávěním, že mívá větší účast a navštívil více zemí než já.

Nakonec jsem prostě zmlknul a nechal ho mluvit. Podíval jsem se na Garyho a zakoulel očima. Pomyslel jsem si: „Jak je chlubivý. Tento kazatel je nonstop mluvka.“

Ale potom jsem ucítil šťouchanec od Ducha svatého. Zašeptal mi: „Přemýšlej o tom, proč jsi rozčílený, Davide. Je to proto, že tě tento člověk neposlouchá. Chtěl jsi vyprávět. A teď, když posloucháš jeho příběhy, chtěl by ses chlubit svou vlastní službou. Možná jsi přestal mluvit, ale máš ve svém srdci chlubivého ducha.“

A co víc, poskvrnil jsem svá ústa. Všimni si, že jsem o tomto muži neříkal nic hrozného. Vlastně jsem o něm neřekl ani slovo. Ale pouhým zakoulením očima jsem ho před svým synem očernil.

Mohu mluvit o svatosti, mohu odhalovat hříchy společnosti, mohu kázat o vítězství Nové smlouvy. Ale jestliže dopustím, aby byla má ústa poskvrněna – jestliže vyšachuji jiného člověka tím, že se zaměřím na své vlastní zájmy, jestliže mu nebudu naslouchat s respektem – pak ve mně není prodlužován život Krista. Nevedu již život, který by mého Pána uspokojil. A nenesu ovoce jeho díla.

Probouzí mé uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící. Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji vzpurně, aniž se nazpět odvracím“ (Izaiáš 50:4–5).

"Uši jsi mi otevřel..." (Žalm 40:6).