ROZHOJNĚNÍ NADĚJE

„Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého“ (Římanům 15:13, zdůraznění přidáno).

Podle Pavla, když přichází naděje, musí spolupracovat Duch svatý. Jak tedy rozhojňujeme svou naději, aby se splnila tato Pavlova modlitba za nás? Jak se radujeme v naději? A jak získáváme plnou jistotu, že tak činíme? Semeno naděje se samozřejmě zasazuje při spasení, chodíme-li však s Ježíšem, potom musíme mít vyspělou naději.

Kniha Židům nám říká, že máme naději sloužící jako „zakotvení duše, bezpečné a pevné, kterým pronikáme až do nitra nebeské svatyně“ (Židům 6:19). Stručně řečeno, stezka naděje začíná plným ujištěním, že kráčíme s Bohem. O tomto ujištění hovoříme jako o pokoji s Bohem. A Pavel k tomuto ujištění dodává: „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (Římanům 5:1). Edward Mote napsal starou známou církevní chválu: „Má naděje není postavena na ničem menším než na Ježíšově krvi a spravedlnosti.“ Opravdový pokoj znamená: Věřit Božímu zaslíbení, že vírou v Kristovu prolitou krev je mi započtena spravedlnost. On tak činí, ačkoliv já nejsem dokonalý. A Jeho spravedlnost mi je udělena za pouhou víru, nikoli za dobré skutky.

Ve skutečnosti musíte přestat váhat o svém přijetí v Kristu, abyste získali trvalý pokoj a opravdovou naději; přijetí není založeno na tom, jak vás obviňuje vaše tělo nebo ďábel. Je založeno výhradně na tom, jak vás vidí Bůh přebývat v Kristu.