Ne každý, kdo je v takzvaných eklesiastických církvích, bude v nevěstě Kristově. Ne každý, kdo říká, „Pane, Pane“, vstoupí dovnitř. Tato věc je nám známa z písem.
Přesto však uvnitř eklesiastických církví po celém světě existuje povolané tělo – svatý ostatek – ten bude zahrnovat nevěstu Kristovu. Právě nyní si Bůh připravuje nevěstu k sňatku s Jeho Synem. A tuto nevěstu představí Svému Synu na svatební večeři Beránkově!
Věřící, kteří tvoří tuto nevěstu, mohou, ale nemusí náležet k organizované církvi. Ale všichni mají jednu společnou věc: Mají touhu po Ježíši! Toto je první znak všech, kdo tvoří Ježíšovu nevěstu: Jsou nemocní láskou ke svému Pánu. Vskutku, vyznačují se spíše láskou k Ježíši, než Jeho známostí.
Pravdou je, že církev těchto dnů je ničena mrtvým, intelektuálním studiem teologie, které vůbec nemá srdce pro Ježíše. Biblické školy a semináře jsou naplněny učiteli a studenty, kteří tráví léta zcela zabraní do doktrín, časových období, archeologie, zázraků, historického Ježíše.
Je to poznání o Ježíši – bez srdce pro Něj – jež vytvořilo Laodicejskou církev dnešních dnů. Jsme církví, jež má rozumově vše v pořádku. Víme, jak naplňovat potřeby všech našich lidí. Vlastníme zdroje, myslíc si, že nepotřebujeme nic. Sedíme vzadu a přemítáme, „Už není nic, co bychom mohli přidat. Už máme všechno.“
Některé církve zde v New Yorku si myslí, že naplňují každou potřebu. Zaměstnávají advokáty, psychology, psychiatry – vše, co je potřebné pro lidské tělo a mysl. Ale takovéto poznání, jemuž chybí srdce žádostivé Ježíše, vede jedině k dvojnásob mrtvému společenství.
Nikdy v minulosti nebylo tolik rozumového poznání o duchovních věcech s tak malou horlivostí pro Ježíše. Tato Laodicejská církev posledních dnů je plná rozumnosti o Ježíši – ale její srdce je před Ním zavřeno!
Kazatel může stát před shromážděním a chrlit proud moudrostí – duchovního poznání, jež nashromáždil skrze Biblické školy, semináře, či osobním studiem – a přesto to může být úplně otravné. Bez srdce roztouženého po Ježíši, zanechá posluchače mrtvé! Jestli zná služebník Ježíše jen rozumově – jestli do něj není zamilovaný – jeho poznání vytváří smrt, ne život.
Právě nyní, masy lidí, sedících ve většině shromáždění po celém světě, schnou žízní. A přitom je ironií, že jsou krmeni nejvíce vzdělanými kazateli, jací kdy stáli na stupínku. Tito lidé byli trénováni a trénováni a trénováni – a přesto nikdy nezískali srdce, toužící po Ježíši! Říkám vám, církev nebude mít srdce nevěsty zamilované do Ježíše tak dlouho, dokud budou srdce pastýřů chladná.
V Matouši 24 Ježíš říká: „Proto i vy buďte připraveni, nebo v tu hodinu, v kterou se nenadějete, Syn člověka přijde.“ (Matouš 24:44).
Toto je druhý charakteristický rys nevěsty Kristovy: očekávání na Jeho brzký návrat! Ježíšova nevěsta má žít v neustálém radostném očekávání vznešeného návratu svého Milého – neboť On může přijít v kteroukoliv chvíli.
Ježíš nicméně varoval, že v posledních dnech prosáknou do církve zlí služebníci v úsilí uspat nevěstu. Pokusí se jí odejmout srdce, zamilované do Ženicha tvrzením, „…Prodlívá Pán můj přijíti“ („Môj Pán eště dlho neprijde.“ dle Roháčka) (Matouš 24:48).
Toto evangelium je kázáno lidmi, kteří nechtějí zaplatit cenu poslušnosti Kristovým přikázáním. Mají hříšné zvyky a žijí dvojí život, takže přirozeně nechtějí, aby se Ježíš vrátil. Proto vymysleli učení, aby ospravedlnili své pokračování v hříchu.
Srdcem tohoto učení je základ teologie „Vláda království“. Je to víra, že se Kristus nevrátí, dokud církev nezaujme své pravé místo a nezíská duchovní autoritu skrze získání politických úřadů po celém světě. Tato představa vypadá takto: Křesťanství ovládne umění, vědu a výchovu a přizpůsobí je ve všem zákonu Božímu (přesněji řečeno Zákonu Mojžíšovu). Celé je to o uzákonění svatosti a spravedlnosti.
Jeden ze zastánců evangelia ovládnutí prohlásil, „Ježíš se pravděpodobně v nejbližších 30 000 letech nevrátí. Tak dlouho nám asi bude trvat, než uchvátíme zpět z rukou převrácených kontrolu nad zemí. Jen, kdybychom dobyli svět a napravili jej, byli bychom schopni přivést Ježíše zpátky.“
Nevím, jak přišel na cifru 30 000 let. Ale je to obdobně zlé, jako když jeden muž prohlásil, že se Ježíš vrátí v září 1994.
Ne – oba se mýlí! Bible říká, že ti, kdo prohlašují, že Ježíš ještě dlouho nepřijde, jsou „zlí služebníci:“ „…pak řekl ten zlý služebník v srdci svém: ‚Prodlívá Pán můj přijíti‘“ (Matouš 24:48)
Co je důsledkem tohoto falešného učení? Zaprvé končí vychladnutím a vymizením veškeré lásky – vymizením jakékoliv motivace pro svatý život, vymizením touhy po Ježíši. Také to končí tím, co Ježíš nazývá „bití spoluslužebníků“ (čti verš 49). Obhájci tohoto učení obvykle končí ve vášnivých neduchovních sporech – bojem s jinými teology, hádkami a křikem.
Tato doktrína též končí v hrozné světskosti. Většina kazatelů evangelia prosperity přijala tuto stránku „teologie vlády“. Také kážou „prodlívá Pán můj přijíti“ – protože chtějí čas, aby si užili úspěchu a prosperity.
Někteří kompromisní křesťané říkávají: „Proč mám žít očekávajíc na Jeho příchod, jestli zemřu přirozenou smrtí? Mohu to prožít – pití, kouření, klení, mejdany. A pak, jako ten zloděj na kříži, mohu těsně předtím, než zemřu, volat, “Pane, slituj se!„“
Milovaní, nevěnujte pozornost těmto odsouzeníhodným učením prodlévání! Jestli jste součástí Ježíšovy nevěsty, budete tak nemocní láskou ke Svému Pánu, že na to nebudete schopni skočit. Místo toho budete křičet, „Nebudu poslouchat takové zlo. Můj Pán řekl, že mám být v každičké chvíli připraven na Jeho návrat. Vím, že je nablízku – mohu to cítit. Mé srdce ve mně křičí, “Aj ženich přichází.„ Proč já bych měl věřit tak bláznivému učení, jako je tohle?“
„…a když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a usnuly“ (Matouš 25:5).
Do té doby, než se toto učení objevilo, nebyly v církvi žádné spící panny. Ranná církev byla úplně bdělá, dbajíc na Ježíšova slova. Jejich lampy byly připravené a hořící a měly slušné množství oleje.
Petr v krátkosti popsal ducha ranné církve takto: „Očekávajíce a chvátajíce ku příchodu dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se.“ (2. Petr 3:12). Podobně Pavel řekl, „…očekávajíce zjevení Pána našeho Jezukrista“ (1. Korintským 1:7).
Pak přišlo toto zlé kázání: „On ještě dlouho nepřijde“. A tehdy na celou církev padla dřímota a spánek. Ale nevěsta Kristova tento podvod vždy prohlédla!
V každé generaci přichází k nevěstě ďábel a šeptá jí do srdce, „Tvůj Pán tak brzo nepřijde. Jen běž – zahřeš si. O Jeho příchodu ani nepřemítej. Máš před sebou celý život.“
Ale nevěsta vždycky odpoví: „Podívej, ďáble – Ježíš mi řekl, abych se ustrojila! Řekl mi, abych se ozdobila a očekávala na Něj. Řekl, že může přijít v kteroukoliv dobu, takže můžeš táhnout se všemi svými diagramy, důvody a daty.“
„A jestli nemá brzy přijít, proč mi tak splašeně tluče mé zamilované srdce? Proč mé lkající srdce volá: ‚Ano Miláčku, přijď rychle!‘“ A proč se mnou nedávno strávil tolik času, odvykajíc mě světu?
„Jestli vyčkává se svým příchodem, jak to, že slyším Jeho blížící se kroky? Jak to, že slyším ve svých uších Jeho slova, “Brzy, velmi brzy„? Jak to, že už cítím jeho paži pod mou hlavou (píseň Šalomounova 2:6)? Jeho Duch mi říká, “Vstaň, neboť Já přicházím! Připrav se sbalit a jít!„“
V Janovi 20 je Marie Magdaléna nádherným příkladem nevěsty, jejíž srdce je cele dáno Kristu. Život této ženy byl poznamenán její láskou a vztahem k Ježíši. Očividně byla ženou pomocnicí, neboť sloužila Jeho potřebám po boku tří jiných Marií. Sloužila Mu nejraději, díky své ryzí vděčnosti, neboť z ní, jak nám říká Bible, vyhnal sedm démonů. (Mnozí věří, že Marie byla prostitutka, ale v písmech není nic, co by o tom svědčilo.)Co se týče tohoto světa, Marie Magdaléna nebyla žádný vzdělanec. Ani nebyla žádným velkým teologem. Když se učedníci sešli, aby hovořili o hlubokých otázkách kříže, zřejmě bývala zticha, nechávajíc si své myšlenky pro sebe. Ženy těch dnů zřídka mluvívaly otevřeně o duchovních věcech v přítomnosti mužů.
Ani nikdy nemluvila před lidmi v synagoze tak, jako to dělal Petr. Nikdy se nepřela se zákoníky, farizeji či saduceji. Tito lidé bývali schopni strávit celý den diskusí o každé tečce a nadpisku zákona, rozebírajíc mravnost, hádajíc se, zda je či není vzkříšení.
Ne – bezvýznamná, maličká Marie Magdalena se něčím od všech těchto vyučených, rozumných mužů lišila. Měla něco, co oni neměli – něco hlubšího, než co bylo známo Ježíšovým učedníkům. Ona měla zjevení!
„Prvního pak dne po sabatu Marie Magdaléna šla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu.“ (Jan 20:1)
Toto se stalo asi tak ve tři nebo čtyři hodiny ráno. Marie přišla k hrobu velmi časně, zatímco ostatní ještě spali. Když našla kámen odvalený a zjistila, že Ježíšovo tělo je pryč, utíkala najít Petra a Jana.
Když učedníci přišli, vešli do hrobu a viděli úhledně složený lněný oděv – ale žádné tělo. Jasně pochopili, že tam Ježíš není. A pak, jak říká Bible, oba učedníci „…uzřel(i) a uvěřil(i).“ (Jan 20:8). Pamatovali si Ježíšova slova o Jeho vzkříšení třetího dne.
Jejich vidění a uvěření bylo zcela chvalitebné. Ale o dva verše dále čteme, „I odešli zase ti učedníci tam, kdež prve byli.“ (verš 10). Byli uspokojeni zjištěním, že už tam Ježíš není. A tak se vrátili ke své každodenní práci.
Není tomu tak i v dnešní církvi? Mnozí křesťané říkají, „Viděl jsem moc evangelia. Takže, samozřejmě věřím.