SÁM V POUŠTI

Je tragédií, že mnoho služebníků dnes káže kázání bez života. Jejich poselství ani neusvědčuje z hříchu ani neodpovídá na hluboký pláč a volání srdce. Je to naprosto zločinné. Prázdné filosofie, chrlené v čase velkého hladu, způsobí v posluchačích pouze větší zármutek.

Jan Křtitel vyučoval: „Kdož má nevěstu, ženichem jest, přítel pak ženicha, jenž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest“ (Jan 3:29). Doslovný řecký význam se překládá: „Přítel ženicha, který je věrný a setrvává s ním.“ Jan Křtitel říká svým učedníkům: „Slyšel jsem hlas ženicha. A to mi způsobilo největší radost. Jeho zvuk naplňuje mou duši. Jak mohu slyšet jeho hlas? Když budu stát blízko něj, naslouchat mu, když mluví jeho srdce.“

Můžeš si říkat: jak Jan poznal zvuk Ježíšova hlasu? Pokud víme, ti dva se setkali tváří v tvář pouze jednou, při Kristově křtu. A to byla velice krátká výměna názorů, sestávala z pouze několika slov.

Jan se učil slyšet Pánův hlas zrovna tak, jako to dělal Ježíš: sám na poušti. Tento muž se izoloval na poušti již v útlém věku. Nedovolil si žádnou radost tohoto světa, včetně chutného jídla, měkké postele nebo dokonce pohodlného oděvu. Neměl žádné učitele, žádné rádce, žádné knihy. Během těchto osamělých let měl Jan společenství s Hospodinem. A celý ten čas byl vyučován Duchem svatým, aby slyšel Boží jemný tichý hlas. Kristus mluvil k Janovi dokonce předtím, než přišel v těle.

Jan se naučil všechno, co znal, tím, že byl v neustálém společenství s Hospodinem. Tak přijal poselství o pokání, poznal příchod Beránka, uvědomil si svou vlastní potřebu menšit se, aby Mesiáš mohl růst. Jan se všechny tyto věci učil od Pána. A zvuk Božího hlasu byla jeho radost.

Jestliže vydáme sami sebe takovému každodennímu společenství, Pán bude věrný, povede naše životy, dokonce nás dovede k detailním instrukcím