Satan hledá, jak by tě spolknul

„Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral. Jemužto odpírejte, silní jsouce u víře, vědouce, že tatáž utrpení bratrstvo vaše, kteréž na světě jest, obkličují“ (1. Petr 5:8–9).

Jsi-li údem Kristova těla, buď připraven čelit vzteklému ďáblovi. Možná na to nechceš myslet nebo to dokonce ani přijmout – ale pokud jsi odhodlaný následovat Ježíše celým svým srdcem, označil tě Satan ke zničení. A zaplaví tvůj život starostmi a trápením všeho druhu.

Apoštol Petr varuje: „Všemuť se pak přibližuje konec. A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám“ (4:7–8). Jinými slovy nám říká: „Není čas na lehkomyslnost. Musíte střízlivě uvažovat o duchovních věcech. Je to otázka života a smrti.“

Proč je potřeba myslet to vážně, doopravdy? Konec časů je blízko – a náš nepřítel se dohřál. Plíží se jako lev, schovává se v trávě, čeká na příležitost, aby uchvátil. Chce nás spolknout – zcela zničit naši víru v Krista.

Někteří křesťané říkají, že bychom o ďáblovi neměli ani mluvit, že je lepší ho ignorovat. Jiní se snaží zdůvodnit, že neexistuje. Liberální teologové například argumentují, že neexistuje žádný ďábel, žádné peklo, žádné nebe.

Ale nepřítel našich duší neodejde jen tak jednoduše pryč. Málo biblických postav je identifikováno tak jasně a extensivně. Je popisován jako Lucifer, Satan, ďábel, svůdce, zlostník, uchvatitel, podvodník, žalobník, zhoubce, bůh tohoto světa, vládce temnosti, starý had.

Tyto zdůrazňující popisy mi říkají, že ďábel je skutečný. A z Písma víme, že vládne velice reálnou silou. I teď na zemi působí – v našich národech, městech, církvích, domovech a životech jednotlivců. A my se odvážíme nebýt ignoranty jeho metod a strategie války proti nám.

Zjevení 12 popisuje tři případy, kdy Satan vyhlásil válku:

1. Poprvé vyhlásil válku proti samotnému všemohoucímu Bohu. Jan píše:

„I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho. Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi. I svržen jest drak ten veliký, had starý, jenž slove ďábel a satanáš, kterýž svodí všecken okršlek světa; svržen jest, pravím, na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou“ (Zjevení 12:7–9).

Tato pasáž připomíná okamžik, kdy se Satan v nebi vzbouřil proti Boží nejvyšší autoritě. Tenkrát byl znám jako Lucifer, anděl s velkou autoritu. Ale Lucifer chtěl být jako Bůh. Tak si zajistil podporu jedné třetiny andělů a vedl vzpouru proti Všemohoucímu.

Ale Bůh vyhnal Lucifera, svrhnul ho spolu s ostatními vzpurnými anděly z nebe. Celé nebe se radovalo z vítězství. Ďábel tuto válku prohrál, právě tak jako své místo v nebi.

2. Poražený Satan pak vyhlásil svou druhou válku – tentokrát proti Božímu synovi, Ježíši Kristu. Jan píše:

„I ukázal se div veliký na nebi: Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd. A jsuci těhotná, křičela, pracujici ku porodu a trápěci se, aby porodila.“

„I vidín jest jiný div na nebi. Nebo aj, drak veliký ryšavý ukázal se, maje hlav sedm a rohů deset, a na těch hlavách svých sedm korun. Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe, a svrhl je na zem. Ten pak drak stál před ženou, kteráž měla poroditi, aby hned, jakž by porodila, syna jejího sežral“ (Zjevení 12:1–4).

Satan věděl, že ze starozákonního zbytku se má narodit neuvěřitelná církev. Bude to slavné tělo, oděné sluncem spravedlnosti. Tak ďábel zase jednou vyhlásil válku, usuzoval, že tentokrát může bojovat na svém teritoriu, na zemi.

Tato pasáž naznačuje, že Satan věděl, že nemůže dostat dítě v Mariině lůně. Tak se rozhodnul zničit Krista, jakmile se narodí. Shromáždil všechny své démonické hordy kolem Betléma, rozeslal duchy klamu, aby oslepili zákoníky, kněží a farizeje. Potom jeho vlastní duch vstoupil do krále Heroda a posednul ho. Jestliže Satan nemohl zabít Krista sám, bude mít muže, který je připraven to pro něj udělat.

Ale Hospodinova vojska nebeských andělů držela kolem dítěte stráž, takže k němu Satan nemohl ani proniknout. Satan bude muset čekat dalších třicet let, aby se pokusil zničit Krista.

Svou další šanci viděl na začátku Ježíšovy služby, když ho Duch svatý prohlásil za Mesiáše. V tu chvíli vedl Satan Krista na poušť, aby ho pokoušel. Ale Ježíš ho i v této bitvě přemohl. Bůh opět chránil svého syna, poslal anděly, aby mu sloužili v čase jeho fyzické slabosti.

Ďábel se pokusí ještě jednou naposled zničit Krista. Tentokrát přemístí své síly, aby se pokusil zabít Ježíše ukřižováním a hodil ho do hrobu. Poslal démonické duchy, aby rozeštvali dav, vstoupili do těl kněží, vojáků, politických vůdců a falešných svědků. Satan si myslel, že konečně nastala hodina jeho moci. Teď povede neomezenou válku.

Ale znáte zbytek tohoto příběhu: Den vzkříšení byl Satanovou nejponižující porážkou. Když Ježíš vystoupil na nebe, byl navždy mimo ďáblův dosah. „I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho“ (Zjevení 12:5). Celé peklo se třáslo, protože Satan byl znovu poražen. I když použil veškerou svou moc, stále ještě nemohl porazit Božího syna.

3. Ďábel vyhlásil svou třetí a poslední válku Kristově semeni. To znamená, že vede válku s každým opravdovým věřícím na zemi. Jan píše:

„A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu tu, kteráž porodila toho pacholíka“ (verš 13). „I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista“ (verš 17).

Satan obrátil svou zlost na církev Ježíše Krista. A uschoval si svůj nejhorší vztek pro věřící, kteří dodržují Boží přikázání a důvěřují mu.

Ďábel ví, že tato válka je jeho poslední šance, neboť mu zbývá jen krátký čas, než se Kristus vrátí pro svou nevěstu: „…věda, že krátký čas má“ (verš 12). Proto je Satanova válka proti církvi nejintenzivnější ze všech. Chce získat zpátky zemi, kterou ztratil pro Krista – takže se nezastaví před ničím, aby zničil víru jeho nevěsty. To znamená, že proti nám použije všechny své zbraně – všechnu lstivost, podvody a klamy, všechny prostředky.

Když jsem byl mladý kazatel, moc jsem o duchovní válce nepřemýšlel. Myslel jsem si, že každý, kdo chodí ve vítězství, nemůže mít vůbec žádný problém vůči ďáblovi. Pro mě to prostě znamenalo klást mu odpor, odolávat mu. Ale brzy jsem zjistil, že řvoucí lev se vrhá na mou slabost se vší svou silou – a cítil jsem se bezmocný, abych s ním vedl boj.

Příliš často jsem viděl, že ďábel dělá totéž i ostatním upřímným křesťanům. Znám množství zbožných služebníků – lidí čistého srdce, kteří chodí v milosti – kteří byli náhle zaplaveni démonickou povodní zmatku a zoufalství.

Takoví křesťané mohou roky pilně pracovat pro Pána. Potom jednoho dne vstříkne Satan do jejich mysli vyčítavé, žalující myšlenky. A přes noc jsou přemoženi strašným soužením – neočekávaným pokušením, chamtivostí, depresí. Jejich zkoušky jsou tak hluboké, překvapující a záhadné, tito svatí nemají nejmenší potuchy, odkud se to vzalo.

Věřím, že existuje pouze jediné vysvětlení: Jejich trápení jsou prudké démonické útoky. Čas od času jsem viděl, že se to děje křesťanům, kteří rostou mílovými kroky. Na úplném vrcholu jejich duchovního růstu jim Satan pošle do cesty jejich staré pokušení. Může to být starý chtíč – něco, o čem si mysleli, že to již před lety překonali. Ale teď, po létech života ve vítězství, kráčí po vysutém laně – balancují na pokraji chlípné slabosti, která by je mohla dovést zpátky do strašného otroctví.

Před nějakým časem jsem dostal srdcervoucí dopis od drahého vedoucího staršího pastora. Napsal: „Je mi šedesát pět let a lidé v mém sboru mě znají jako muže modlitby. Ale teď mě zničehonic začaly trápit hříšné myšlenky. Přišel na mě chtíč, jaký jsem nikdy v životě nezažil.“

„Nepodlehl jsem pokušení. Ale po měsíce mám neustálé problémy. Vím, že to je útok od nepřítele. Chce zničit službu, kterou dal Bůh, aby se jí tady dařilo. Prosím, modlete se za mne.“ Věřím, že tohle byl Satanův pokus spolknout tohoto drahého Božího svatého.

Křesťanská manželství jsou teď pod útokem jako nikdy předtím. Manželé mohou po léta milovat jeden druhého a náhle se dostanou do strašných nesnází, kterým nerozumí. V jednu chvíli říká věrná manželka: „Miluji svého manžela,“ ale v zápětí vykřikne: „Nemohu toho člověka vystát. Nechci mu ani být poblíž.“ Co jiného to může být, něž satanský pokus spolknout a zničit zbožné manželství?

Den za dnem je tato dvojice stále více znechucenější a ztrácí naději. A brzy je Satan zahrne dalšími vyčítavými myšlenkami: „Zklamal jsi jako rodič. Nic nedokážeš udělat dobře. A neznáš Boha důvěrně. Předstíráš, jsi pokrytec. Nejsi to, co si lidé kolem o tobě myslí. Jsi ubohý příklad toho, jaký by měl být křesťanský manžel.“

Milovaný, to, co se děje v tomto vztahu, nemůže diagnostikovat advokát, pastor ani psycholog. Nikdo nemůže pochopit zhoubného rozkladného ducha, který svírá toto manželství. Proč? Je to nadpřirozené, démonické – útok přímo z pekla. Satan útočí proti každému domovu, kde Ježíš je Pán. A nedá si pokoj, dokud nevyčerpá všechny prostředky ke zničení a nepřinese zkázu a chaos.

Všechny tyto zkoušky, trápení a pokušení jsou známé jako ďáblova povodeň. Jan píše: „I vypustil had z úst svých po ženě vodu jako řeku, aby ji řeka zachvátila. Ale země pomohla ženě; neb otevřela země ústa svá a požřela řeku, kterouž vypustil drak z úst svých“ (Zjevení 12:15–16). Izaiáš také varuje, že Satan přivádí povodeň proti všem, kdo „se bojí jména Hospodinova… nepřítel se přivalí jako řeka“ (Izaiáš 59:19).

Zažil jsem takovou povodeň. A zástupy věřících se do ní dostávají právě teď. Jsou zaplavováni pronásledováním, fyzickými útoky, mentálním obtěžováním, prudkým pokušením a chtíčem z pekla, přátelé se proti nim obracejí jako nepřátelé. Satanovým cílem je mohutný útok posledních dnů, který nás má zamést do naprostého zoufalství.

Klíčem k porozumění toho, jak Satan pracuje proti církvi, se nachází ve slově vzpoura. Jednoduše řečeno znamená vzpoura jít proti vládě a autoritě Božího slova. Když Lucifer vyhlásil válku Bohu, vzbouřil se proti slovu Všemohoucího.

Musíš rozumět – Boží slovo je jeho moc. On promluvil slovo a skrze ně vznikly světy. A skrze ně zůstává slunce, měsíc a hvězdy na svém místě. Jeho slovo přivedlo k existenci všechny věci a dál produkuje život. A svým Slovem Bůh strhává krále a dává povstat národům. Skrze ně žehná a zachraňuje, soudí a ničí.

Satanovým cílem je vždy pokoušet Boží lid ke vzpouře proti jeho Slovu. Zasadil myšlenky vzpoury do Adama a Evy, způsobil, že si zdůvodnili: „Já vím, co Bůh řekl. Ale budu jednat podle svého.“ Tyto myšlenky byly příčinou pádu lidstva.

Satan také úspěšné zasázel semena vzpoury do Božího vyvoleného národa Izraele. Žalmista říká, že Izrael byl „pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho“ (Žalm 78:8). Písmo o Izraeli také říká: „A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého“ (Deuteronomium 1:26).

Prosím všimni si – Bůh všem těmto lidem zjevil své slovo velice jasně. A přesto se proti němu všichni vzbouřili. Proč? Byli svedeni tím zlostníkem.

Satan se bude snažit pokoušet i tebe ke vzpouře proti Božímu slovu. On ví, že tě nemůže dostat bezostyšnými pokušeními. Tak ti vstříkne do mysli lstivé svody a pokušení tím, že zaplaví tvůj život bolestí, zkouškami, boji a zápasy. A bude se snažit blokovat Boží požehnání ve tvém životě, právě tak jako zabraňoval Pavlovi v jeho službě.

Mnozí se stali obětí Satanových lstivých svodů. Žalmista říká, že takoví věřící „sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli“ (Žalm 107:10–11).

Satan nemá zájem o to, aby tě změnil ve zpustlíka, zatracence. Všechno, co chce, je, abys byl ve vzpouře právě v jedné oblasti svého života. To mu poskytne dostatečný prostor, aby se uchytil.

Právě teď jsou jeho knížectví a mocnosti ve střehu, aby mu opatřily informace o našich životech. Tyto démonické entity studují naši činnost a poslouchají naše rozhovory. A když v nás zaregistrují tělesnou slabost, zaměří všechna svá pekelná pokušení na tuto slabou oblast.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jde Kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně“ (Jan 14:30). V podstatě jim říkal: „Když ke mně přichází Satan, nemůže najít žádné místo, kde by se uchytil. Jsem zcela pod autoritou mého Otce.“

Podobně nemůže Satan vstoupit do těla nebo ducha každého věřícího, jehož život je absolutně podřízen Božímu slovu. Musí dostat prostor, aby mohl vstoupit. A to se stane pouze tehdy, když člověk zatají „část ceny.“ Vysvětlím to.

V 5. kapitole Skutků muž jménem Ananiáš a jeho žena Safira prodali část svého pozemku a dali výtěžek nové církvi v Jeruzalémě. Ale když pokládali obnos k Petrovým nohám, byl apoštol perplex. Zeptal se jich: „Proč naplnil Satan srdce tvé lstí, tak abys lhal Duchu svatému a lstivě ujal částku peněz za to pole?“ (Skutky 5:3). Jakmile Petr promluvil ke dvojici tato slova, padli na místě mrtví.

Jakou lekci chtěl tímto Bůh církev naučit? Nevěřím, že to mělo něco společného s fyzickým kouskem pole, který Ananiáš a Safira vlastnili. Spíše to má co dělat s vnitřní oblastí jejich srdcí.

Tato dvojice věřila, že by mohli být na 95% poslušní Bohu, ale zůstat bezpečně neposlušní v jedné malé oblasti. Slyšeli kázat Boží ryzí slovo – ale vzbouřili se proti tomu, o čem věděli, že je pravda. Přesvědčili sami sebe: „Můžeme sloužit Pánu, a přesto si podržet tuto jedinou věc.“ To byla lež Duchu svatému.

Takže část ceny, kterou zatajili, neměla nic společného s penězi, ale s malým kouskem chamtivosti v jejich srdcích. Byl to kousíček, právě dost velký, aby poskytnul pevnost pro Satana. A touto jednou umíněnou neposlušností dovolili, aby nepřítel zaplnil jejich srdce.

Proto Pavel varuje: „Nedávejte místa ďáblu“ (Efezským 4:27). Příklad Ananiáše a Safiry je jasný: Cena přemáhajícího života není malá záležitost. Znamená to podrobit naše životy zcela Božímu slovu, s žádným dalším tmavým místem, skrytými chtíči nebo vzpourou. Nedávej Satanovi ani píď země. To je vše, co potřebuje, aby mohl vstoupit a zřídit si mocnou základnu.

1. Autor epištoly Židům nám říká: „Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje“ (Židům 10:25).

Můžeš být opravdu skvělým člověkem – laskavým, ohleduplným a dávajícím. Ale pokud čteš toto slovo z Židům a tvrdohlavě ho ignoruješ, dáváš půdu Satanovi. Pokud trávíš týden za týdnem ležením v posteli v neděli dopoledne, místo abys chodil do Božího domu, kde bys byl podněcován ke spravedlnosti, dáváš ve svém srdci místo podvodníkovi. Podobně jako Ananiáš a Safira zatajuješ část ceny.

Hned další verš popisuje soud, který na sebe přivodíme pro zanedbávání jediné oblasti Božího slova: „Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy, ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky“ (verše 26–27).

2. Ježíš nám říká: „Nebo budete-li odpouštěti lidem viny jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš. Jestliže pak neodpustíte lidem vin jejich, aniž Otec váš odpustí vám hříchů vašich“ (Matouš 6:14–15).

Ježíš nás varuje: „Můžeš být poslušný v každé jiné oblasti svého života – zbožný, oddaný a věrný. Ale jestliže si snažíš udržet neodpuštění ke komukoliv, potom se proti tobě nahromadí tvé vlastní hříchy, Otec je neodpustí.“

Snaha udržet si neodpuštění z tebe činí většího dlužníka než je ten, kdo proti tobě zhřešil. Tento člověk již možná činil pokání a Pán mu odpustil. Ale jestliže si snažíš udržet zranění, pak na něm požaduješ cenu, kterou již zaplatil Ježíš, a to nemůžeš od nikoho vyžadovat.

Ale skutečné nebezpečí neodpuštění je to, že otevíráš své srdce pro satanské vniknutí. Satan si vykolíkuje tento malý kousek půdy, zřídí si tam dílničku a začne pracovat na tvém zničení. A ty jsi dovolil, aby se to stalo tím, že jsi zatajil část ceny.

3. Jakub nám říká: „Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě. Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská. Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé“ (Jakub 3:14–16).

Všimni si, koho tu Jakub oslovuje. Ve verši 13 říká: „Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi?“ Říká nám: „Možná máš velkou duchovní moudrost a znalosti. Ale chováš-li ve svém domě hořkost, rozbroje ve svém srdci, závist na svém pracovišti – vůbec si nemysli, že jsi duchovní. Podlehl jsi lživému klamu.“

Když mluví Jakub o sváru, rozbrojích a hořkosti, mluví o hašteření, diskutování, argumentování a puntičkářském šťourání. A říká, že všechno z toho jsou ďábelské, smyslné, zlé skutky. Krátce, kdo si snaží udržet hořkost, způsobuje svár – a co je horší, otevírá své srdce démonické posedlosti.

Znáš lidi, které hořkost dovedla k satanské posedlosti? Za čas začne jejich zevnější člověk manifestovat tmu, kterou si drží uvnitř. Nakonec jim jejich tělo vypoví službu, zhroutí se, stávají se nemocní a scvrkávají se, sesychají a trpí duševní nerovnováhou. Kdykoli ďábel dostane takovou půdu, způsobí naprostou zkázu.

Tak pokračuj – drž si svou zášť. Drž si svou hořkost. Pokračuj ve vyvolávání svárů a rozbrojů. Jestliže to uděláš, budeš v totální vzpouře proti Bohu a jeho Slovu. A otevřeš své srdce pro Satana. Budeš duchovně slepý a zatvrzelý v srdci.

Na druhé straně, jestliže jsi duchovní – ochotný poslouchat Boží slovo – potom bez ohledu na to, jak jsi zraněný, ukážeš pokojnou moudrost něhy tím, že odpustíš.

4. Na nedávné cestě do Jeruzaléma jsem viděl mocný příklad toho, jak může Satan získat démonický opěrný bod dokonce i na nejmenším kousku půdy. Když jsem shlížel s Olivetské hory na svaté město, viděl jsem kousek země, na níž sedí muslimská kopule Skalního domu. Tento nepatrný kousek země je možná jen část akru.

Satan na ní nějak dostal své ruce a postavil si pro sebe chrám. A ten se teď stal ohavností zpustošení, jak se o něm zmiňuje Písmo. Ďábel dokázal soustředit své pravomoci právě uprostřed Bohem vyvoleného lidu, Izraele. A to všechno se stalo, protože získal jen malinký prostor pro záchytný bod. To je živý obraz toho, co Satan dělá, když získá i ten nejmenší kousíček půdy.

Jestliže se zeptáš kteréhokoliv křesťana, jak bojovat s ďáblem, zarecituje ti pravděpodobně Jakuba 4:7: „Vzepřete se ďáblu, a uteče od vás.“ Ale co myslí Jakub tím vzepřete se? Jak se máme vzepřít Satanově moci?

Jan nám dává odpověď ve Zjevení 12: „Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého“ (Zjevení 12:11). Až uslyšíš řvoucího lva – až se přivalí povodeň a ty budeš zdrcen – jednoduše utíkej do svatyně svatých. Vírou vstup do dokonalé Boží přítomnosti před jeho trůn – neboť Beránek pro tebe učinil cestu, skrze svou krev.

„Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu, tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své“ (Židům 10:19–20).

Když jsi sám s Bohem v modlitbě, pak jsi naprosto imunní k ďáblovým plánům. Tak utíkej vírou k trůnu, volej k němu, opři se o moc Kristovy krve.

Jan potom píše: „Ale dána jsou ženě dvě křídla orlice veliké, aby letěla od tváři hada na poušť, na místo své, kdež by ji živili do času a časů, a do půl času“ (Zjevení 12:14). Já věřím, že dvě křídla orlice, jak je tu uvedeno, jsou Starý a Nový zákon Božího slova. Bůh nám je dal, aby nás přenesl na místo výživy, takže když proti nám přijde ďábel, jsme schopni ho přeletět na křídlech Božího slova.

Apoštol Pavel také používá slovo živit, když píše: „Toto předkládaje bratřím, budeš dobrý služebník Jezukristův, vykrmený slovy víry a pravého učení, kteréhož jsi následoval“ (1. Timoteovi 4:6). Řecké slovo pro vykrmený tu znamená vzdělaný. Pavel zde mluví o vzdělávání v Písmu, dobré informovanosti, zběhlosti v Božím slově.

Ježíš je tu pro nás příkladem. Když se vzepřel pokušení Božím slovem, ďábel utekl. Proč? Pravda Satana odhalila, zahanbila. A epištola Židům říká, že všichni, kteří důvěřovali Božímu slovu, „skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům“ (Židům 11:33). Umlčujeme mocnosti pekla tím, že stojíme na Božím slově.

Takže, když uslyšíš řvoucího lva, padni na svou tvář před Otcem. A ponoř se do Jeho slova. Jeho křídla orlice tě přenesou přes každou zdrcující povodeň pokušení.